HOST - vydavatelství strana 38 z 51

Soubor třiatřiceti čtenářských životopisů lidí, kteří se sice nenacházejí v centru mediální pozornosti, ale o to více se podílejí na utváření knižní kultury v naší zemi. Editorovi se podařilo shromáždit mezi lety 2010 až 2013 pestrý vzorek lidí zabývajících se profesně knihami a nyní přináší jejich osobité vzpomínky a zajímavé osudy, nejen čtenářské, ale také profesní… ba i osobní. Najdeme tu spisovatele (S. Monyová, J. H. Krchovský, A. Bajaja), nakladatele (F. Tomáš, J. Říha), překladatele (H. Stachová, J. Pelán), editory (M. Machovec, M. Jareš), knihkupce (P. Bouda, J. Kanzelsberger), ale i propagátory knihy a čtení (E. Katrušáková, J. Císař), literární kritiky a vědce (P. Voit, J. Med), knihovníky (L. Kurka, T. Řehák) atd. Knihu můžeme rovněž vnímat jako portrét doby — minulé i současné: nejstarší vzpomínky sahají ještě do časů první republiky, nejnovější k době zaznamenání rozhovorů. Jednotlivá vyprávění například přibližují, jak fungovala nakladatelství (Odeon — J. Pelán), z jakých pohnutek se zrodila Noc s Andersenem (H. Hanáčková) nebo proč vznikla distribuční síť Kosmas (J. Žák). Martin Machovec popisuje fungování undergroundu, Dana Kalinová pak začátky veletrhu Svět knihy. Kromě toho jsou v publikaci zachyceny také proměny jednotlivých profesí kolem knihy, včetně jejich společenského postavení. Tituly, na něž jednotliví narátoři vzpomínají jako na určující a formativní knihy svého života, se v bludišti literární produkce mohou i dnes stát dobrými čtenářskými tipy pro širokou veřejnost. Poslední část životopisů je věnována pohledu na časy příští — tomu, co se s knihou a čtením stane za jednu až dvě generace. Jiří Trávníček (ed.): (nar. 1960) je literární vědec, literární kritik, vysokoškolský učitel. Pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, externě učí na FF MU. Zabývá se moderní českou a středoevropskou literaturou, interpretací a hermeneutikou, čtenářskou kulturou, je činný i jako editor (dílo J. Zábrany, I. Blatného, I. Jelínka, Slovník teorie literatury a kultury, antologie textů ke kultuře a geopolitice střední Evropy V kleštích dějin ad.). Je autorem publikací Poezie poslední možnosti (1996), Na tvrdém loži z psího vína (1998, společně se Z. Kožmínem), Příběh je mrtev? Schizmata a dilemata moderní prózy (2003), Vyprávěj mi něco… Jak si děti osvojují příběhy (2007), Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize (2008), Čtenáři a internauti. Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke čtení (2011), Knihy kupovati. Dějiny knižního trhu v českých zemích (2014, spolu se Z. Šimečkem); též spoluautor dvou knižních rozhovorů (s A. Goldflamem a D. Šlosarem). V roce 2013 vydal publikaci čtenářských životopisů lidí zabývajících se profesně knihami (Knihy a jejich lidé). Jeho texty byly publikovány v Bulharsku, Maďarsku, Německu, Polsku, Rakousku, na Slovensku, v USA, Velké Británii aj. Ženatý, otec dvou dcer.

Třetí díl série o policejním psychologovi Sebastianu Bergmanovi. Dvě ženy při pěší túře v horách na severu Švédska objeví u řeky ruku kostry. Místní policie tam posléze odhalí celkem šest těl: čtyři dospělé a dvě děti. K případu je povolána švédská kriminálka, s níž přijíždí i odborník na sériové vrahy, psycholog Sebastian Bergman, který však má k účasti na vyšetřování ryze osobní důvody. Tým Torkela Höglunda brzy zjišťuje, že všech šest těl bylo pohřbeno současně, ale stav pozůstatků stejný není. Dvě z těl se podaří identifikovat jako holandský pár, který byl nezvěstný od listopadu 2003. Ostatní jsou záhadou — jejich DNA pouze dokazuje, že se jedná o rodiče s dětmi. Tou dobou se ovšem žádná rodina nepohřešovala. Další záhadou je smrtelná dopravní nehoda, k níž došlo ve stejném týdnu, kdy Holanďané zmizeli. Jméno, na které bylo auto pronajato, nevede k žádným dalším stopám. Spousta věcí nedává kriminalistům smysl. Případ nabývá ještě větších rozměrů ve chvíli, kdy se protne s vyšetřováním podivného zmizení dvou afghánských přistěhovalců. Policejní tým se pouští do vyšetřování s vytrvalostí a odhodláním, zároveň však musí čelit vlastním problémům uvnitř skupiny a nečekaným odhalením… Hrob v horách je po knihách Temná tajemství (česky 2013) a Učedník (česky 2014) třetím dílem série o policejním psychologovi a sebestředném sukničkáři Sebastianu Bergmanovi. Romány mají úspěch po celém světě, jen ve Švédsku přesáhly prodeje hranici šesti set tisíc výtisků, v Německu dokonce milionu. Všechny tři romány se navíc už bezmála tři roky drží v žebříčku německých bestsellerů. Práva na sérii byla prodána do třiceti zemí. Čtvrtý díl s názvem Němá dívka (připravujeme k českému vydání) byl nominován na prestižní cenu Nejlepší švédská detektivka roku, vyhlašovanou Švédskou akademií autorů krimi románů. Michael Hjorth (nar. 1963) je jedním z nejvýznamnějších současných skandinávských scenáristů a producentů. Je spoluzakladatelem produkční společnosti Tre Vänner, která stojí mimo jiné za prvním opravdu úspěšným švédským sitcomem Svensson Svensson (1994) nebo filmem Snadný prachy (Snabba cash, 2010). Hjorthova tvorba se pohybuje napříč žánry, od komedií přes horory až k detektivkám. Hans Rosenfeldt (nar. 1964) pracoval jako ošetřovatel lvounů, řidič, učitel a herec. Tvorbě pro televizi se věnuje od roku 1992. Napsal scénář ke dvaceti televizním seriálům, včetně mezinárodně úspěšného seriálu Most (Bron). Podílel se rovněž na přípravě rozhlasových a televizních pořadů. Miluje psaní, hraní videoher a čas strávený se svou manželkou a třemi dětmi.

Malá noční žranice se stejně jako předchozí autorovy knihy odehrává v současném Brně a je s nimi volně propojena i některými postavami. Líčí osudy stárnoucího vdovce, který se nedokáže smířit s životní situací svých dětí: syna, který navzdory střednímu věku nepracuje a tvrdošíjně odmítá dospět, a dcery žijící s ambiciózním, avšak neschopným kariéristou. Jejich vzájemné soužití v jednom domě proto přináší řadu konfliktních situací anedorozumění. Šimáčkova próza není na první pohled založena na výrazných dějových zvratech, ale jakoby mimochodem popisuje banální rodinná dramata a traumata. Pro jednotlivé aktéry je však jejich intenzita téměř osudová. Ironická, až groteskní forma monologu „nedůvěryhodných“ vypravěčů, kteří líčí příběh ze svého omezeného hlediska, nechává ale nakonec na čtenáři, aby si sám domyslel a seskládal skutečný sled událostí. Jiří Šimáček (1967) vystudoval dějiny umění na Masarykově univerzitě, několik let žil převážně v Marseille, kde se vydával za Rusa nebo za Němce. Živil se jako hlídač parkoviště a jako příležitostný savateur v podvodných ilegálních zápasech. Některé zážitky z té doby zpracoval v kriminovele Zjevení svaté Terezie z Lisieux, odehrávající se v prostředí zlodějů aut, jež později posloužila jako základ hry Deník krále, kterou uvedlo Městské divadlo v Brně. V posledních letech se věnuje próze. Jeho předchozí knihy Snaživky (2009) a Charakter (2012) byly nominovány na Cenu Josefa Škvoreckého.

Rumunsko. Banát. Odlehlé hory nad Dunajem. Vesničky, v nichž už téměř dvě století žijí čeští krajané. Svět, ve kterém se zastavil čas. Do jedné z těchto vesnic přijíždí mladý učitel z Moravy. Přijíždí, aby zapomněl. Ale každodenní realitu venkovského života a nesmělé pokusy začlenit se do uzavřené komunity mu postupně čím dál tím více zastiňují právě neodbytné vzpomínky. V odloučenosti a samotě, uprostřed omamných banátských scenerií jako by náhle každá maličkost upomínala na dětství, trpká léta strávená v gymnastické tělocvičně, ztracené ženy, cesty, útěky... Matěj Hořava (1980) přichází s meditativní, autobiograficky laděnou a stylisticky vytříbenou prózou. Fragmentární kapitoly se postupně spojují v mozaiku, která zobrazuje jeden nevšední osud, jeden svérázný způsob existence.

Malin Forsová ví, že se nesmí vzdát. Inspektorka Malin Forsová je hvězda policejního sboru. Paličatá, vnímavá, schopná a inteligentní. Posedlá. Neustále na útěku sama před sebou, neustále pohlcená prací. Jednoho zářijového dne ji povolají do bohaté linköpinské čtvrti. Ve vířivce tady byl nalezen zavražděný manželský pár. Jejich pětiletá dcera Ella zmizela. Nad městem visí těžká dešťová mračna a Malin Forsová se noří do případu, v němž se začínají stírat hranice mezi životem a smrtí, mezi dobrem a zlem. Vyšetřování nakonec Malin donutí čelit vlastním démonům — znovu zatouží uniknout skutečnosti u sklenky alkoholu. Dobře ale ví, že se nesmí vzdát. Nemůže Ellu zradit. Musí ji najít a dopadnout vraha jejích rodičů. Mons Kallentoft (nar. 1968) pracoval v reklamě a jako novinář. Debutoval románem Pesetas (Pesety, 2000) a za tuto knihu získal prestižní cenu Katapultpriset za nejlepší švédskou prvotinu roku 2000. Z úspěšné série o kriminální inspektorce Malin Forsové zatím v nakladatelství Host vyšlo pět dílů, na které navazují romány Vodní andělé (2012), Vindsjälar (Větrné duše, 2013) a Jordstorm (Zeměbouře, 2014). V češtině byla vydána také kniha Food Junkie — Posedlý jídlem (2013; česky Host 2014). V současnosti připravujeme první díl autorovy nové kriminální série vycházející z řecké mytologie.

První díl trilogie Stín krkavce Vélin Al Sorna, zasvěcený Šestému řádu, byl od dětství cvičen k boji a zabíjení ve službách Víry. Řád se stal jeho jedinou rodinou. Vélinův otec sloužil jako rytíř králi Janusovi, panovníkovi Sjednoceného království, rozhodl se však Vélina zbavit jeho práv a v pouhých deseti letech ho zanechal na prahu Šestého řádu. Chlapec ho za to nenávidí. Během pobytu v řádu se Vélin dozvídá zatím netušené podrobnosti o své matce, která zemřela, když byl ještě dítě. Postupně také odhaluje důvody, jež jeho otce vedly k tomu, že ho řádu svěřil. Jedna pravda je však důležitější než všechny ostatní: Vélina Al Sornu čeká budoucnost, kterou má teprve pochopit. Budoucnost, jež změní nejen království, ale také celý svět. Anthony Ryan (nar. 1970) pochází ze Skotska, vystudoval historii a po vě¬tšinu svého dospě-lého života žije a pracuje v Londýně¬. Dlouho byl zamě¬stnán v britské státní správě¬ a po úspě-chu svého prvního románu Píseň¬ krve (2013) začal psát na plný úvazek. V češtin¬ě vyjde i druhý díl plánované trilogie Tower Lord (Pán v쬞e). V současnosti pokračuje v psaní sci-fi série Slab City Blues, která vychází v elektronické podobě¬, a pracuje na nové fantasy sérii.

To léto patří k nejteplejším, jaká ve Švédsku lidé pamatují. Komisař Wallander se chystá na dovolenou s novou ženou, která se objevila v jeho životě, a doufá, že to bez něj jeho dospívající dcera i stárnoucí otec nějak zvládnou. Jenže letní pohoda nemilosrdně skončí, když se mu přímo před očima upálí v řepkovém poli mladá dívka. Krátce nato udeří vrah, jehož bestialita nezná mezí. Za oběť si vybere bývalého švédského ministra spravedlnosti. Brzo se však ukáže, že zavražděný je jen první z řady obětí sériového vraha… Jaké je spojení mezi ministrem v penzi, úspěšným galeristou a obyčejným zlodějíčkem? Proč vrah své oběti skalpuje? Kolik jich ještě bude? A kdo byla upálená dívka? Wallander usilovně hledá odpovědi a především toho, kdo má všechna ta zvěrstva na svědomí. Nemá přitom ani tušení, že vrah je blíž, než by si přál. Henning Mankell (nar. 1948) pochází ze Stockholmu, vyrůstal však na různých místech ve Švédsku. Působí jako herec, divadelní režisér a manažer jak ve Švédsku, tak především v Mosambiku, kde vede divadelní soubor Avenida a píše stranou evropského ruchu. Jak sám říká, žije jednou nohou ve sněhu, druhou v písku. Na začátku devadesátých let vytvořil postavu komisaře Wallandera a napsal o něm sérii knih, které ho proslavily po celém světě. Kromě série o komisaři Wallanderovi vydal Host Mankellův detektivní thriller Číňan (2009; česky 2011).

Politický thriller od autora severských kriminálních bestsellerů. Demokratický guvernér Bruce Jansen právě s velkým náskokem vyhrál americké prezidentské volby. Oslavu vítězství však naruší atentát, při němž umírá jeho manželka. Kdo stojí v ?pozadí tragédie? Je vrahem opravdu místní podivín, nebo nitky sahají mnohem dál? Po Jansenově nástupu do prezidentského úřadu se Spojené státy rázem ocitají v situaci, kdy nový prezident udělá cokoli, aby změnil americkou společnost — okamžitě a ?za jakoukoli cenu. Doggie Rogersová, členka Jansenova štábu, se po schválení Jansenova kontroverzního dekretu, který ruší ústavní práva amerických občanů, ocitne uprostřed všeho dění. Rozpoutá se peklo na zemi, jaké Amerika ještě nezažila. Doggiin svět je brzy vzhůru nohama. Její otec je odsouzen k ?smrti za vraždu prezidentovy manželky. Ve společnosti to vře a vojáci v ?ulicích násilím potlačují protesty bouřících se občanů. Doggie se cítí bezmocná. Zbyli jí ještě nějací přátelé, kteří jí mohou pomoci?

Dějištěm dvaceti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995—2014, je jihočeský venkov. Setkáváme se tu s všednodenními lidskými mikrodramaty, příběhy vepsanými na plátno velkých dějin nebo jen zachycením nálady, životního pocitu či zkušenosti svérázných i zdánlivě obyčejných postav. Hájíček přitom dokáže velmi plasticky evokovat krajinnou atmosféru – spolu s hrdiny se brouzdáme spadaným listím, dotýkáme stébel kvetoucích trav, nastavujeme tvář slunci nebo se choulíme zimou v obnošených kabátech. Zvláštní místo zde pak zaujímají vánoční příběhy a povídky o vesnickém fotbale. Autor záměrně nezakrývá jistý odér regionálnosti, naopak jej používá jako koření a ozvláštnění obecně lidských příběhů. Neokázalost, pokud jde o styl, literární hrdiny i příběhy samotné, důvěrná znalost venkovského prostředí, vykreslení atmosféry — to jsou hlavní atributy Hájíčkova psaní. Návraty k realismu a přímočarému vyprávění jako by u autora nebyly otázkou volby, ale nutnosti či samozřejmosti vyplývající z témat a samotné podstaty a poslání jeho próz. Povídkový výbor Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku dotváří obraz Jiřího Hájíčka jako autora vesnických románů, a doplňuje tak jeho dosavadní prozaické dílo.

Jednoho deštivého listopadového rána se na Meagherově farmě najdou kosti jedenácti žen. V této části země jsou neoznačené hroby běžné. Tyto kosti však byly pohřbeny už roku 1915¬, dlouho před novodobými konflikty a nepokoji v Irsku. A co víc, zdá se, že pachatel odvedl velice pečlivou práci. Ženy byly nejspíš zaživa staženy z kůže. Komisařka Katie Maguirová z Corku je na mrtvá těla zvyklá. Ale tohle je úplná řezničina. Její tým je přesvědčen, že jen mrhají časem, že nemá cenu se zabývat zapomenutými vraždami. Avšak Katie je rozhodnuta pomoci obětem ke spravedlnosti. Pak se ztratí mladá americká turistka a její kosti, důkladně zbavené masa, jsou nalezeny na stejné farmě. Katie se bude muset vypořádat nejen s dávnými zločiny, ale i s jejich hrůznou ozvěnou v přítomnosti. Podaří se jí vyřešit rituální vraždy spáchané před desítkami let, než brutální vrah udeří znovu?

Jedna z nejlépe hodnocených kriminálních sérií posledních let je nyní kompletní Nový začátek vlije Finu Macleodovi nový optimismus do žil. Znovu se usadil na ostrově Lewis v souostroví Hebridy, kde kdysi žil jako dítě. Jakožto bývalý policejní detektiv je najat místním majitelem rozsáhlých pozemků jako šéf ostrahy. Pro muže Finových zkušeností by to měl být snadný úkol. Při vyšetřování nezákonné činnosti, k níž na hospodářství dochází, se setkává s nepolapitelným místním pytlákem Piskořem Macaskillem, se kterým kdysi chodil do školy. Ale když Fin Piskoře dopadne při pytlačení, stanou se oba svědky bizarního přírodního jevu, při němž se samovolně vyprázdní nedaleké jezero a na jeho dně se objeví malé zabahněné letadlo s důvěrně známým nápisem na boku. Oba muži vědí, co najdou uvnitř — tělo jejich kamaráda, muzikanta Roddyho Mackenzieho, jehož letadlo zmizelo před více než sedmnácti lety. Když Fin v Piskořově tváři zahlédne i něco jiného než šok z pohledu na Roddyho ostatky, zmocní se ho mrazivá předtucha. Fin postupně odhaluje Piskořovo tajemství, není však ani zdaleka připraven na to, že pravda o minulosti může ovlivnit i budoucnost.

Sebevražda bohatého postaršího muže se brzy ukáže jako nepravděpodobná. Vnímavý Policista neúnavně pátrá po skutečných důvodech té podivné smrti, jež ho dovedou k tajemnému domu pod Petřínem. Záhad a motivů přibývá stejně jako hodin strávených s mladou Vdovou. Hlavními postavami jsou ale tři, možná čtyři ženy, vzdělané, smělé a oddané vyšší spravedlnosti, podle níž oběť a viník ztrácejí svou původní dualitu. A v echu doráží palčivá otázka: kolik nás ještě čeká násilí a válek, než všechno to neštěstí člověka konečně polidští? Autorčin groteskní román valící se jako láva však také promlouvá o potřebě doteků, neboť „těla nelžou a jejich paměť neklame“. A roli přímo tažnou mají v knize svobodné bytosti, pro něž je laskavost mocnější než zákony vládců — švitořivé vlaštovky.

Krátký úvod do literární teorie patří v současnosti mezi jednu z nejoblíbenějších a nejpřekládanějších literárněteoretických příruček. Úspěch knihy je založen na jeho schopnosti kondenzovaně a přitom srozumitelně vyložit i značně obtížné poetologicko-filozofické úvahy, kromě toho však také na jeho celkovém přístupu k literatuře a pojetí teorie. Teorii literatury nechápe jako neměnnou znalost daných a nezpochybnitelných pojmů, regulí a schémat, ale především jako myšlení o literatuře, které je neustále v pohybu, je živé, otevřené, a které se odvíjí v těsném sousedství s jinými disciplínami, jako jsou filozofie jazyka, hermeneutika, sémiotika, psychoanalýza či kulturální studia. Culler si je dobře vědom toho, že zpochybnit či "otevřít" určitý problém může i bez sdělení definitivního závěru znamenat někdy víc než podat striktní odpověď. Cílem jeho Krátkého úvodu tedy není předložit vyčerpávající výklad jednotlivých teoretických směrů nebo přesné definice vybraných literárních jevů, ale spíše představit různé postoje k některým tématům, jimž se současná teorie literatury věnuje. Velký prostor v knize proto patří úvahám o samotných pojmech teorie a literatura. Ohlas a trvalý zájem, kterých se Krátkému úvodu do literární teorie dostalo, podnítily jeho autora k aktualizování a rozšíření knihy o některé nové pasáže. Upravené vydání publikace obsahuje i zcela novou kapitolu "Etika a estetika" a doplněnou bibliografii.

Přestože je A. Strindberg spojován především se sociálním románem, v úvodní povídce se s touto tematikou setkáváme jen okrajově. To podstatné, a u Strindberga nové, je romantické snění hlavního hrdiny Alrika Lundstedta, který si vytváří svůj vlastní svět, jenž se chtě nechtě střetává s realitou. Další příběhy zasadil autor na ostrovy Paradín a Ostudec. Tím hlavním tématem zde již není vysněný svět hlavních postav, tady jde především o kontrasty. Paradín (hora dobrořečení) a Ostudec (hora zlořečení) skrývají pod falešnou maskou svou pravou tvář, takže záhy vyvstane otázka, kde je vlastně dobro a kde zlo.

Nastal čas, aby komisař Wallander skončil u policie? Na silnici se z husté mlhy vynoří židle. Na ní sedí loutka v životní velikosti. Postarší advokát prudce zabrzdí a vystoupí z auta. Je to to poslední, co v životě udělá. Poté, co komisař Kurt Wallander při výkonu služby zabije člověka, propadne se do alkoholem poháněné deprese. Během dlouhých osamělých procházek po dánském pobřeží dospěl k rozhodnutí, že jeho čas u policie skončil. Vyhledá ho však starý přítel s prosbou o pomoc při vyšetřování podezřelé smrti jeho otce. Kurt o tom nechce nic vědět a chystá se podat výpověď. Tentýž den však zjistí, že onoho přítele nalezli zastřeleného. Okamžitě změní rozhodnutí a vrátí se do práce, aby vyšetřil případ dvojnásobné vraždy. Postupně odkrývá spletitou síť podvodů a za tím vším tuší věčně usměvavou tvář. Má to všechno nějakou souvislost? Ale zatímco je Wallander na stopě vraha, někdo je na stopě Wallanderovi.

Autorka přichází s vrstevnatým vyprávěním, jehož rámec tvoří zachycení zápasu s mentální anorexií, hledání životních cest a návrat k ženské duši. Dotýká se složitých rodinných vazeb a traumat, milostného tápání i hledání útočiště v náhradním vztahu, který má až skandální přídech. Zachycuje provázanost rozvoje anorexie s vážným onemocněním dítěte a střídavě úspěšnými pokusy nalézt pevný bod ve víře v Boha. Anorexii představuje jako neustálou snahu zakotvit v pravém ženství, rozbíjí médii zjednodušeně prezentovaný a obecně zažitý obraz mentální anorexie coby hubnutí pro krásu. Ačkoliv vyprávění není zakončeno happyendem, v závěru knihy se ocitáme spolu s hrdinkou blízko pochopení, v čem a jakým způsobem lze nalézt uzdravení. Doslov připojila přední česká odbornice na tuto problematiku MUDr. Miroslava Navrátilová.