Host strana 111 z 185

Holly Wakefieldová pracuje jako forenzní psycholožka se specializací na sériové vrahy. Špičkou ve svém oboru se nestala pouhou náhodou — důvod ovšem pečlivě tají. Detektiv Bishop z Metropolitní policie v Londýně požádá Holly o spolupráci při vyšetřování vraždy. Holly se při pohledu na rozřezaná těla a způsob, jak jsou teatrálně naaranžovaná, vyděsí. Ještě větší šok ji ale čeká, když se od soudní lékařky dozví, že takto zohavené oběti nevidí vyšetřovatelé poprvé. Je jasné, že někde venku řádí sériový vrah, který nevyhnutelně udeří znovu — a to brzy. Pronásledování sériových vrahů není pro Holly nic nového, tentokrát s ní však pachatele cosi spojuje. Něco, co se Holly snaží celý život skrývat. A nyní jí nezbývá než se temné minulosti konečně postavit čelem…

Závěrečný díl trilogie s vyšetřovatelem Fredrikem Beierem V osloské automyčce je nalezeno tělo Henryho Falcka, autora zprávy odhalující spiknutí v nejvyšších patrech politiky. O kontroverzní dokument se zajímá televizní reportérka, která krátce po Falckově vraždě zmizí. Ve vyšetřování, jež dostanou na starost nadporučík Fredrik Beier a jeho kolegyně Kafa Ikbálová, se objeví i jméno Fredrikova zesnulého otce. Případ s ním souvisí víc, než se původně zdálo, a Fredrik se dočká rozkrytí největší záhady svého života. Svá tajemství má však i jeho kolegyně Kafa Ikbálová a vyšetřování navíc komplikuje zrádce v policejních řadách. Fredrik už neví, komu může věřit. Je ochotný obětovat cokoli, aby odhalil pravdu. Jeho protivník se mu v tom ale snaží za každou cenu zabránit.

Základní výbava k porozumění české společnosti, krize demokracie a fungování současné politiky Pracovat, mít osobní život, udržovat si přehled o politickém a společenském vývoji a přitom se nezhroutit — to občas může vypadat jako nadlidský úkol. Zvlášť v době, kdy jsou politické kampaně postaveny spíše na emocích než na informacích, médii se šíří dezinformace a společnost namísto problémů, jako je budoucnost práce či podoba vzdělávání, řeší bulvární kauzy svých představitelů. Analytik Daniel Prokop v knize Slepé skvrny pohlíží na problémy a výzvy současného Česka i světa. Neřešená chudoba a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, nárůst populismu a neschopnost na něj reagovat, mýty o veřejném mínění zastiňující realitu — to vše souvisí s klesající důvěrou Čechů v demokracii a s její životaschopností ve stále složitější realitě.

Milovaný i nenáviděný výběr z české poezie, letos po jedenácté. Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou osobností, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Dvojice přítomných editorů s nadsázkou deklaruje, že „jedenáctá reinkarnace svazku se již tradičně pokouší předstírat výběr z toho nejzajímavějšího, co se v naší poezii v uplynulém roce objevilo ve sbírkách, časopisech i na internetu“. Oba si bolestně uvědomují, že „dobrá báseň se od básně nejlepší liší zejména osobou vybírajícího“. S nápadem vydávat tyto výbory přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa. V českém prostředí se na editorství podílely nejvýznamnější osobnosti současné české poezie, mj. Karel Šiktanc, Miloslav Topinka, Petr Král, Ivan Wernisch, Petr Borkovec, J. H. Krchovský či Petr Hruška.

Jaké jsou vzájemné vazby mezi intenzitou života v zajetí technologií a vším, co kvůli nim ztrácíme? Titulním přispěvatelem publikace je německý psychiatr Manfred Spitzer, autor bestsellerů Digitální demence a Kybernemoc!. K dalším patří sociolog Václav Bělohradský se studií o internetu a jeho dopadech na naši hermeneutickou kompetenci, kulturní antropolog Martin Soukup shrnující důsledky šíření digitálních technologií na Papui Nové Guineji, pastevec ovcí Jeremiáš Havranu s manifestem na téma postarchaismu, kyberšábesu a dřevního hackerství, kulturoložka Jana Karlová s tématem proměn našich domovů a měst a Zdenka Sokolíčková s analýzou souvislostí stále více digitalizovaného života a globálních procesů přehřívání/ochlazování na poli kultury a identity.

Každý z nás zná nějakou Kim Čijong… Postava Kim Čijong, obyčejné třicátnice, je korejským čtenářům — a zejména čtenářkám — důvěrně známá. O věrohodnost jejího příběhu se autorka nemusí nijak zvlášť snažit, protože jednotlivé životní epizody tvoří součást obecné každodennosti a společně sdílené zkušenosti. Symbolický je už sám výběr jména; údajně se jedná o nejčastější jméno dávané korejským dívkám v roce 1982. Téměř každý tak ve svém okolí zná nějakou „Kim Čijong“, která od útlého dětství přes školní léta, později v manželství a v zaměstnání postupně zažívá drobné ústrky, obtěžování i zjevnou diskriminaci. Jednoho dne však hlavní hrdinka začne mluvit jinými hlasy. Hlasem své kamarádky, své matky… Manžel jí domluví návštěvu psychiatra a ona mu vypráví svůj příběh, který je zároveň příběhem všech korejských žen. Před rozuzlením každé příhody už většinou podvědomě cítíme, co bude následovat, byť bychom se možná raději mýlili. Společenská realita vycházející z tradičních hodnot a postojů je však v tomto ohledu mrazivá a neúprosná.

„Když ovládáte náš spánek, můžete se zmocnit našich snů… A tím můžete snadno ovládat i životy nás všech.“ Leden je umírající planeta, rozdělená mezi trvale zmrzlou tmu na jedné straně a nekonečný sluneční svit na straně druhé. Lidstvo se sotva drží při životě ve dvou prastarých městech postavených v srpcích obyvatelného šera. Ale život uvnitř těchto měst je stejně nebezpečný jako neobyvatelné pustiny, které je obklopují. Studentka a váhavá revolucionářka Sofie, kterou vyhnali do noci, má být podle všeho mrtvá. Vytvoří si však nezvyklé pouto se záhadnými tvory žijícími na ledu a tím si zachrání život. Sofie pak přísahá, že se skryje před světem — v naději, že tak útrapy překoná. Avšak osud má jiné plány — a Sofiina pouť a rodina pochybných existencí, které na své cestě potká, změní celý svět.

I moderní civilizace si vychovala svého Behemota, svou vlastní nepřemožitelnou supící obludu, která zotročuje lidstvo a požírá zemi: továrnu. Žijeme ve světě vyrobeném v továrně. Pocházejí z ní věci, které nás obklopují a bez nichž si nedovedeme představit moderní život. A i ten do značné míry pochází z továrny… Historik Joshua B. Freeman v erudované a zároveň čtenářsky přístupné knize zkoumá moderní svět a jeho průmyslovou revoluci z nečekané perspektivy: prostřednictvím samotných továren. První mechanizované tkalcovské stavy, monstrózní ocelárny i současné plně automatizované výrobní linky jsou přitom hlavními protagonisty širšího příběhu moderní civilizace: určují podobu a hodnotu práce, a tudíž formují společenské vztahy i politiku, kousek po kousku požírají přírodní zdroje a neustále chrlí další a další věci — výrobky —, jež dnes definují člověka a ničí planetu.

Podmanivý příběh o nebezpečném milostném trojúhelníku, inspirovaný nechvalně známým manželstvím Vladimira Nabokova, v sobě ukrývá fascinující psychologický thriller. Dvacátá léta dvacátého století. Mladá dívka Zoja Andropovová uprchla ze Sovětského svazu a nyní se nachází v dívčí internátní škole v New Jersey. Ztratila rodinu, domov i smysl života a musí čelit zlobě, kterou její vrstevníci cítí vůči studentům se stipendiem. A také paranoie — její nová země se totiž obává ruských špionů. Příjezd ruského spisovatele Lva Orlova, jehož knihy Zoju dávno fascinují, nakonec není takovým štěstím, jak si myslela. Jejich vztah uvrhne do nebezpečí Zoju, Lva i jeho vypočítavou ženu Veru. Román Pozvání k ohni zkoumá, jak se identita jedince formuje sérií okamžitých rozhodnutí, včetně toho, jak přežít, koho milovat a zda za štěstí zaplatit tak vysokou cenu.

„Cvičení válečníci zabíjejí nahlas. My zabíjíme potichu. A přesně tak lovíme bestie.“ Frey touží po životě, o kterém se budou vyprávět ságy a skládat písně. Jenže je členkou nechvalně proslulé starodávné ženské sekty, která přežila vzestup i pád království. Členky sekty jsou obchodnicemi se smrtí, odsouzené k tomu, aby křižovaly Vorselandem a za bídnou odměnu zabíjely staré nebo nemocné lidi. Jejich metody jsou tiché, ba dokonce milosrdné, ale kamkoli je jejich putování přivede, tam jejich dýky vyvolávají napětí. Frey a její skupina — Ovie, Runa a Juniper — už jsou kupčením se smrtí unavené a sní o lepším životě. Takže když Frey zaslechne, že na severu řádí bestie, uvědomí si, že její likvidace jim skýtá šanci na slávu a bohatství. Její skupina se během putování bude muset vyrovnat se samotářskými čarodějnicemi a čelit bezohledné královně Červené vrby. Na jejich úspěchu nebo selhání závisí osud všech žen.

Korede je zahořklá. Není divu… Její sestra Ayoola je oblíbená a hezká, ale dost možná i šílená. Měla přítele, ale ten je teď po smrti. Stejně jako ti dva před ním. Korede vytrhne od večeře vyplašený telefonát. Volá jí sestra Ayoola a Korede hned ví, co se od ní čeká: bělidlo, gumové rukavice, pevné nervy a silný žaludek. Tohle je třetí chlap, kterého Ayoola poslala do věčných lovišť — prý v sebeobraně. Třetí tělo, kterého se bude Korede muset zbavit. V zájmu všech Nigerijců by měla jít na policii, jenže svou sestru miluje a rodina je přece na prvním místě. Pak ale Ayoola začne chodit se sympatickým lékařem z nemocnice, kde Korede pracuje jako zdravotní sestra. Korede doktora Tadeho už dlouho miluje a nehodlá se smířit s tím, že i on skončí s kudlou v zádech. Jenže zachránit jednoho by znamenalo obětovat druhého… Do milostného trojúhelníku mezi Korede, Ayoolou a Tadem se vplétá obraz dětství obou sester, poznamenaný temnou vzpomínkou na krutého otce a jeho tragickou smrt. Nebo snad ne zase tak tragickou? Román o lásce, o Lagosu a o tom, že krev je hustší než voda. A hlavně se hůř odstraňuje z koberce.

Červen 1781, Anglie. Na háku v deptfordské loděnici se najde tělo. Umučené a s vypálenou otrokářskou značkou. O pár dní později přijme kapitán Harry Corsham — válečný hrdina, který má před sebou slibnou kariéru v parlamentu — nečekanou návštěvu. O pomoc jej přišla požádat sestra jeho starého přítele, vášnivého abolicionisty Tada Archera. Prý se chystal odhalit tajemství, které by mohlo britskému otrokářskému průmyslu způsobit nevratné škody. Tvrdil, že se ho někdo snaží zabít. A teď se po něm slehla zem… Harry se pustí do pátrání. Naváže na Tadovo vyšetřování a dostane se hluboko do nitra konspirační sítě, kterou se jeho příteli podařilo odkrýt. Tím ohrozí nejen svou politickou kariéru, ale i rodinu. Navíc se bude muset vypořádat s vlastní minulostí a riskovat odhalení, které by ho mohlo zničit. Budeli vůbec schopen přežít nebezpečí, které na něj čeká v Deptfordu.

Výpravný box s prvními sbírkami básníka Letos oslaví sté výročí narození legendární „básník Brna“, jak se Blatnému často říká. Ve dvaceti letech debutoval sbírkou Paní Jitřenka, rok poté vydal Melancholické procházky, knihu, která mu zajistila doživotní proslulost. Poválečná sbírka Tento večer vznikla z větší části v letech okupačních, i proto je jejím základním rysem existenciální pustota. Poslední předemigrační kniha Hledání přítomného času je dokladem zápasu v hektických letech, která bezprostředně předcházela komunistickému puči a Blatného odchodu 29. března 1948, za nějž ho stihl zarputilý hněv vládců. Jeho knihy zmizely, jeho jméno přestalo existovat. I po letech svobody je faktem, že nejslavnější Melancholické procházky vyšly po roce 1941 samostatně jen dvakrát: v roce 1968 a 1990, zbývající tři sbírky už podruhé v samostatné reedici nevyšly nikdy. Navzdory setrvalému zájmu o Blatného dílo se tyto starší tituly čas od času objeví jen jako předražený antikvární artikl. Výročí, náprava tohoto stavu, forma vydání i kooperace dvou prestižních brněnských nakladatelství, Host a Druhé město, má svůj více než symbolický význam.

Kdybyste měli k dispozici jen sto slov denně, co byste udělali, aby vás bylo slyšet? Neurolingvistka Jean McClellanová tráví dny ve vynuceném tichu — omezuje ji denní kvóta sta slov. Pokud řekne jen jediné slovo navíc, projede jí tělem tisíc voltů. K moci se totiž dostala nová vláda a najednou je všechno jinak. Ale jen pokud jste žena. Takřka přes noc ztratilo sedmdesát milionů žen práci, zmrazili jim účty a sebrali pasy. A nejděsivější je, že dívky už se nesmějí učit číst a psát. Dříve každý denně pronesl až šestnáct tisíc slov, nyní musí ženy žít s náramkem, který jim slova počítá. Záhy však prezidentova bratra postihne mozková mrtvice a Jean smí pokračovat ve výzkumu poruch řeči. Odměna? Dočasné vyjmutí Jean a její dcery z přísné denní kvóty. Ale co bude dál? Jean chce svůj hlas získat zpět — kvůli sobě, své dceři i kvůli každé umlčené ženě. Tohle je jenom začátek…

Dörte Hansenová působivě vypráví o zániku venkovského života v severoněmeckém Frísku, o ztrátách, loučení a novém začátku. Sedmačtyřicetiletý Ingwer Feddersen se vrací do své rodné vesnice. Musí tu ještě srovnat účty. Babička Ella pomalu přichází o rozum a dědeček Sönke se odmítá vzdát rodinného hostince, který už má stejně jako celá vesnice nejlepší léta za sebou. Jediné, co se z minulosti dochovalo, je místní zvyk úzkostlivě dodržovat polední hodinu, která však zároveň symbolizuje hodinu poslední. Kdy vlastně začal venkov upadat? V sedmdesátých letech minulého století, kdy po pozemkových úpravách zmizely nejprve remízky a pak se ztratili i ptáci? Když se velké statky rozrostly, zatímco ty malé zanikly? Když Ingwer odešel studovat do Kielu a opustil prarodiče i jejich hostinec?

Válka. Kacířství. Šílenství. Kapitánka kel Čeris z hexarchátní pěchoty upadla v nemilost, protože v bitvě proti kacířům použila nekonvenční metody, které nejsou schválené doktrínou. Kelské velitelství jí poskytne příležitost se očistit — musí pro hexarchát získat zpět vesmírnou Pevnost rozsypaných jehel, uzlovou tvrz, které se nedávno zmocnili kacíři. V sázce však není pouze Čerisina kariéra — pokud neuspěje, mohl by vzápětí padnout celý hexarchát. Její jedinou nadějí je spojit se s nemrtvým stratégem šaosem Jedaem. Dobrá zpráva je, že generál Jedao ještě nikdy žádnou bitvu neprohrál. Je možná jediný, kdo dokáže vymyslet způsob, jak pevnost úspěšně znovu dobýt, aniž by ji úplně zničil, přestože ji chrání nepřemožitelné štíty z invariantního ledu. Špatná zpráva je, že Jedao ve svém předchozím životě zešílel a zmasakroval dvě armády. Jedna z nich přitom byla jeho vlastní. Během obléhání musí Čeris odhadnout, jak dalece může nemrtvému generálovi věřit — mohla by se totiž sama snadno stát jeho příští obětí.