Host strana 111 z 185

„Cvičení válečníci zabíjejí nahlas. My zabíjíme potichu. A přesně tak lovíme bestie.“ Frey touží po životě, o kterém se budou vyprávět ságy a skládat písně. Jenže je členkou nechvalně proslulé starodávné ženské sekty, která přežila vzestup i pád království. Členky sekty jsou obchodnicemi se smrtí, odsouzené k tomu, aby křižovaly Vorselandem a za bídnou odměnu zabíjely staré nebo nemocné lidi. Jejich metody jsou tiché, ba dokonce milosrdné, ale kamkoli je jejich putování přivede, tam jejich dýky vyvolávají napětí. Frey a její skupina — Ovie, Runa a Juniper — už jsou kupčením se smrtí unavené a sní o lepším životě. Takže když Frey zaslechne, že na severu řádí bestie, uvědomí si, že její likvidace jim skýtá šanci na slávu a bohatství. Její skupina se během putování bude muset vyrovnat se samotářskými čarodějnicemi a čelit bezohledné královně Červené vrby. Na jejich úspěchu nebo selhání závisí osud všech žen.

Korede je zahořklá. Není divu… Její sestra Ayoola je oblíbená a hezká, ale dost možná i šílená. Měla přítele, ale ten je teď po smrti. Stejně jako ti dva před ním. Korede vytrhne od večeře vyplašený telefonát. Volá jí sestra Ayoola a Korede hned ví, co se od ní čeká: bělidlo, gumové rukavice, pevné nervy a silný žaludek. Tohle je třetí chlap, kterého Ayoola poslala do věčných lovišť — prý v sebeobraně. Třetí tělo, kterého se bude Korede muset zbavit. V zájmu všech Nigerijců by měla jít na policii, jenže svou sestru miluje a rodina je přece na prvním místě. Pak ale Ayoola začne chodit se sympatickým lékařem z nemocnice, kde Korede pracuje jako zdravotní sestra. Korede doktora Tadeho už dlouho miluje a nehodlá se smířit s tím, že i on skončí s kudlou v zádech. Jenže zachránit jednoho by znamenalo obětovat druhého… Do milostného trojúhelníku mezi Korede, Ayoolou a Tadem se vplétá obraz dětství obou sester, poznamenaný temnou vzpomínkou na krutého otce a jeho tragickou smrt. Nebo snad ne zase tak tragickou? Román o lásce, o Lagosu a o tom, že krev je hustší než voda. A hlavně se hůř odstraňuje z koberce.

Okamžiky na první pohled banální, ale už na ten druhý osudové Jsou chvíle, o které se lze poranit jako o trní. Jako by se v nich čas na chvíli zastavil jen proto, aby se náhle rozběhl mnohem rychleji a dějiny jejich prostřednictvím dokázaly uvolnit všechnu svoji nastřádanou sílu. Hodnotit je a detailně zkoumat je však možné až s dostatečným odstupem. Někteří lidé se v nich ocitnou víceméně náhodou, jiní je sami vyhledávají. A někteří jejich síle podlehnou a jiní vytrvají. A my? Jak bychom se zachovali, kdybychom netušili, jak to všechno jednou skončí? Dvojnásobný držitel ceny Magnesia Litera Jiří Padevět už dávno dokázal, že umí s takovými okamžiky i lidskými příběhy zacházet a znovu jim ve svých črtách vdechnout život. Nyní přichází s novou knihou plnou zdánlivě všedních mikropříběhů, které předcházejí zlomovým událostem známým z učebnic dvacátého století. Tentokrát je popisuje především prostřednictvím originálních črt ze života obyčejných lidí, kterým dějiny daly velká jména.

Červen 1781, Anglie. Na háku v deptfordské loděnici se najde tělo. Umučené a s vypálenou otrokářskou značkou. O pár dní později přijme kapitán Harry Corsham — válečný hrdina, který má před sebou slibnou kariéru v parlamentu — nečekanou návštěvu. O pomoc jej přišla požádat sestra jeho starého přítele, vášnivého abolicionisty Tada Archera. Prý se chystal odhalit tajemství, které by mohlo britskému otrokářskému průmyslu způsobit nevratné škody. Tvrdil, že se ho někdo snaží zabít. A teď se po něm slehla zem… Harry se pustí do pátrání. Naváže na Tadovo vyšetřování a dostane se hluboko do nitra konspirační sítě, kterou se jeho příteli podařilo odkrýt. Tím ohrozí nejen svou politickou kariéru, ale i rodinu. Navíc se bude muset vypořádat s vlastní minulostí a riskovat odhalení, které by ho mohlo zničit. Budeli vůbec schopen přežít nebezpečí, které na něj čeká v Deptfordu.

Výpravný box s prvními sbírkami básníka Letos oslaví sté výročí narození legendární „básník Brna“, jak se Blatnému často říká. Ve dvaceti letech debutoval sbírkou Paní Jitřenka, rok poté vydal Melancholické procházky, knihu, která mu zajistila doživotní proslulost. Poválečná sbírka Tento večer vznikla z větší části v letech okupačních, i proto je jejím základním rysem existenciální pustota. Poslední předemigrační kniha Hledání přítomného času je dokladem zápasu v hektických letech, která bezprostředně předcházela komunistickému puči a Blatného odchodu 29. března 1948, za nějž ho stihl zarputilý hněv vládců. Jeho knihy zmizely, jeho jméno přestalo existovat. I po letech svobody je faktem, že nejslavnější Melancholické procházky vyšly po roce 1941 samostatně jen dvakrát: v roce 1968 a 1990, zbývající tři sbírky už podruhé v samostatné reedici nevyšly nikdy. Navzdory setrvalému zájmu o Blatného dílo se tyto starší tituly čas od času objeví jen jako předražený antikvární artikl. Výročí, náprava tohoto stavu, forma vydání i kooperace dvou prestižních brněnských nakladatelství, Host a Druhé město, má svůj více než symbolický význam.

Kdybyste měli k dispozici jen sto slov denně, co byste udělali, aby vás bylo slyšet? Neurolingvistka Jean McClellanová tráví dny ve vynuceném tichu — omezuje ji denní kvóta sta slov. Pokud řekne jen jediné slovo navíc, projede jí tělem tisíc voltů. K moci se totiž dostala nová vláda a najednou je všechno jinak. Ale jen pokud jste žena. Takřka přes noc ztratilo sedmdesát milionů žen práci, zmrazili jim účty a sebrali pasy. A nejděsivější je, že dívky už se nesmějí učit číst a psát. Dříve každý denně pronesl až šestnáct tisíc slov, nyní musí ženy žít s náramkem, který jim slova počítá. Záhy však prezidentova bratra postihne mozková mrtvice a Jean smí pokračovat ve výzkumu poruch řeči. Odměna? Dočasné vyjmutí Jean a její dcery z přísné denní kvóty. Ale co bude dál? Jean chce svůj hlas získat zpět — kvůli sobě, své dceři i kvůli každé umlčené ženě. Tohle je jenom začátek…

Dörte Hansenová působivě vypráví o zániku venkovského života v severoněmeckém Frísku, o ztrátách, loučení a novém začátku. Sedmačtyřicetiletý Ingwer Feddersen se vrací do své rodné vesnice. Musí tu ještě srovnat účty. Babička Ella pomalu přichází o rozum a dědeček Sönke se odmítá vzdát rodinného hostince, který už má stejně jako celá vesnice nejlepší léta za sebou. Jediné, co se z minulosti dochovalo, je místní zvyk úzkostlivě dodržovat polední hodinu, která však zároveň symbolizuje hodinu poslední. Kdy vlastně začal venkov upadat? V sedmdesátých letech minulého století, kdy po pozemkových úpravách zmizely nejprve remízky a pak se ztratili i ptáci? Když se velké statky rozrostly, zatímco ty malé zanikly? Když Ingwer odešel studovat do Kielu a opustil prarodiče i jejich hostinec?

Válka. Kacířství. Šílenství. Kapitánka kel Čeris z hexarchátní pěchoty upadla v nemilost, protože v bitvě proti kacířům použila nekonvenční metody, které nejsou schválené doktrínou. Kelské velitelství jí poskytne příležitost se očistit — musí pro hexarchát získat zpět vesmírnou Pevnost rozsypaných jehel, uzlovou tvrz, které se nedávno zmocnili kacíři. V sázce však není pouze Čerisina kariéra — pokud neuspěje, mohl by vzápětí padnout celý hexarchát. Její jedinou nadějí je spojit se s nemrtvým stratégem šaosem Jedaem. Dobrá zpráva je, že generál Jedao ještě nikdy žádnou bitvu neprohrál. Je možná jediný, kdo dokáže vymyslet způsob, jak pevnost úspěšně znovu dobýt, aniž by ji úplně zničil, přestože ji chrání nepřemožitelné štíty z invariantního ledu. Špatná zpráva je, že Jedao ve svém předchozím životě zešílel a zmasakroval dvě armády. Jedna z nich přitom byla jeho vlastní. Během obléhání musí Čeris odhadnout, jak dalece může nemrtvému generálovi věřit — mohla by se totiž sama snadno stát jeho příští obětí.

„Poprvé mě strýc otrávil, když mi bylo sedm…“ Jovan navenek působí jako tichý, nenápadný mladík, který se od ostatních liší jen celoživotním přátelstvím s kancléřovým okouzlujícím, lehkomyslným následníkem. Ve skutečnosti je však mistrem jedů a bylin, vycvičeným ochutnávačem, který má za úkol chránit vládnoucí rodinu. I jeho sestra Kalina za maskou vyrovnanosti a klidu ukrývá život plný lží a tajemství — z nichž některá nezná dokonce ani sám Jovan. Když kancléř nečekaně podlehne neznámému jedu a hlavní město se ocitne v obležení, musejí Jovan s Kalinou vytáhnout do boje proti neznámému nepříteli a zachránit nejen následníka, ale také celé město a zemi. Postupně však zjišťují, že společnost, do níž se narodili a v níž vyrůstali, má dvě tváře a vedle krásy a civilizovanosti vládne jejich světu také tyranie a zrada. Nebezpečí číhá na každém kroku a starodávní duchové země se probouzejí… a velmi se zlobí.

Claudia Hamptonová, slavná spisovatelka a historička, je na prahu smrti. Ještě však neřekla své poslední slovo. Claudia je silná a nezávislá žena. Dětství strávila v předválečné Británii, působila jako válečná zpravodajka v Káhiře a vydobyla si místo v čistě mužské disciplíně — historii. Roky ubíhaly a její život se postupně prolnul s osudy dalších lidí. Nalezla i ztratila pravou lásku, porodila dceru, kterou nedokázala milovat, měla milence, kterému se nedalo věřit, a bratra, jehož zbožňovala. Teď leží na nemocničním lůžku a v duchu sepisuje „historii světa a zároveň s ní i tu svou“. Je nemilosrdnou kritičkou všeho a všech, ale jako profesionální historička nechává promlouvat i ostatní zúčastněné, kteří tak spolu s ní vyprávějí příběh jejího života.

Skupina teenegerů se vydá na noc kempovat do lesa. Jsou mladí, oblíbení, budoucnost mají před sebou… Aurora Jacksonová je štěstím bez sebe, že se k nim může přidat. Večer začíná jako každý jiný — pití, tanec, rvačka, líbání. Někteří se po dvojicích vytrácejí do lesa, jiní zůstávají sami se zlomeným srdcem. Ale ráno není Aurora, nejmladší členka skupiny, k nalezení. Její přátelé tvrdí, že když ji naposledy viděli, byla v pořádku a chystala se jít spát… O třicet let později je nalezeno tělo. Inspektor Jonah Sheens už ale tuší, co na něj v lese čeká: Aurora Jacksonová se konečně našla. V roce 1983 se Sheens účastnil pátrání a místní mládež znal osobně — včetně Aurory. Nyní je odhodlaný konečně odhalit pravdu. Vyšetřování zavede bývalé členy party zpátky do lesa, kde jsou opět konfrontováni s událostmi oné osudné noci, kdy jedna z nich zemřela a ostatní se nenávratně změnili. Všichni tvrdí, že jsou nevinní, jenže o místě, kde byla Aurora nalezena, věděli jen oni…

Pravda je taková, že kdyby někde v kanceláři žena kousla muže, dalo by se předpokládat, že si to něčím zasloužil… Debutová sbírka povídek mladé autorky proplouvá mezi žánry, pohrává si s tématy, jako je gender, sex a moc, a odhaluje jejich temné i vtipné stránky. Je geniální sondou do toho, co je na ženách děsivé, i brilantním popisem hrůz, kterých se na nich dopouštějí ostatní. V povídkách se setkáváme s desetiletou dívkou, jejíž narozeninová oslava se nepěkně zvrtne poté, co si přeje „něco ošklivýho“; se ženou, která najde v knihovně zastrčenou knihu čar a kouzel a zhmotní touhu svého srdce; s bezejmenným naháčem či niternými myšlenkovými pochody typického „správňáka“. A celá sbírka jako by na nás ukazovala prstem a vyzývala nás, jen ať se cítíme nepříjemně nebo — v horším případě — ať pro to máme pochopení. Jako by říkala: „Ty to chceš, že? Ty víš, že to chceš.“

Nebrečte, pijte pivo, nemluvte o svých citech, jezte maso, buďte tvrdí — a budou z vás chlapi. A nebo taky ne. Britský komik Robert Webb se ohlíží za svým životem — od prvních školních lásek až po chvíli, kdy zjistí, jak skvělé je někoho rozesmát; od ztráty milované matky až po okamžik, kdy se sám stal manželem a otcem. A při vzpomínání rozebírá absurdní očekávání, se kterými se chlapci a muži celý život potýkají, a dělá si legraci ze všech nevyřčených pravidel mužství a chlapáctví. Jak nebýt kluk je neuvěřitelně vtipná i dojemná kniha o pravidlech a vztazích, které z Roberta udělaly muže, o tom, co učíme své syny a dcery a že někdy se sice snažíme být nezlomnými hrdiny, ale ve skutečnosti se chováme jako buranští padouši. Webb v sobě zároveň nezapře komika: Jak nebýt kluk není ani tak společenská analýza jako spíše osobní zpověď, při níž se nejde pro vtip ani ostřejší slovo daleko. Ale ať už píše o sexu, vztazích, nebo vlastních emocích, vždy se kromě vtipné pointy snaží najít onu hranici, kde končí výchova sebevědomých a citlivých kluků a kde začíná toxická macho kultura.

Dívej se. Představuj si. Sni. Svět kolem tebe je plný splněných přání. Stačí se jen rozhlédnout. Půvabná kniha z pera Niny Ladenové s kouzelnými ilustracemi Melissy Castrillónové je jako stvořená ke čtení na dobrou noc. Přitul se k tomu, koho máš rád, a nauč se vnímat krásu a radost v každém okamžiku.

Závěrečný díl zábavné sci–fi trilogie Bobiverzum. Bobové založili už dost kolonií na to, aby lidstvo nevymřelo. Avšak žabomyší války politiků patří k nesmrtelným lidským nešvarům. Brazilské sondy se navíc pořád pokoušejí zlikvidovat všechny své konkurenty. A kromě toho se Bobové pustili do boje se starší a mocnější rasou, která má obrovskou chuť k jídlu a poněkud výbušnou povahu. Bobové si lížou rány po debaklu z prvního střetnutí s Druhými a je pravděpodobné, že jednou nevyhnutelně vypukne rozhodující bitva o budoucnost Země a jejích kolonií. Bobové však pobrali zhruba tolik disciplíny jako houf divokých koček a některé z mladších kopií se zajímají spíše o vlastní lokální problémy než o boj s Druhými. Spása ovšem možná přijde z nečekaného zdroje. Dvojice Bobů osmé generace v hlubokém vesmíru něco objeví. Pokud chtějí zachránit Zemi a vlastně i celé lidstvo, stačí jen nečekaný nález co nejrychleji dopravit do sluneční soustavy. Než do ní přiletí Druzí.

Skromná a meditativní oslava života, přírody a záhadných tvorů z podzemí Krtci jsou sice obyčejná, ale přesto záhadná stvoření. Jejich zvyky jsou nevyzpytatelné, mají bizarní těla a jsou to naprostí samotáři. Spisovatel a zahradník Marc Hamer se jim přiblížil víc než kdo jiný. Nejen kvůli své letité zahradnické praxi, ale i díky zkušenosti vesnického chlapce bez domova, zvyklého přespávat v remízkách a toulat se otevřenou krajinou. Během let se Hamer o malých hebkých tvorech z podzemních temnot naučil opravdu hodně, stejně jako o pověrách, které krtky obklopují. Práce na zahradách vyškolila Marka Hamera nejen v chytání škůdců, ale i v občasné životní nutnosti přijímat věci (a krtky) takové, jaké (jací) jsou. Kniha Jak chytit krtka pojednává nakonec možná více o lidech zahrabaných ve svých životech než o krtcích samotných.