Host strana 120 z 153

Beatnickou poetikou nabitý Pašerák snů je volným pokračováním autorovy prvotiny Modrej soumrak nad městem; oba texty nyní vycházejí dohromady v jedné knize. Hlavním hrdinou Pašeráka snů je autorův literární dvojník Eduard Remody, který je posedlým vypravěčem svého života. Spontánní, osobitou a mnohdy surově cynickou pouliční řečí líčí Remody osudy svých přátel přežívajících na společenské periferii, různých snílků, zoufalců, hráčů, děvkařů, bláznů, ale i normálně „šílených“ lidí. Text je napsaný čtivým elektrizujícím stylem, který udržuje čtenáře v napětí. Autorova prvotina Modrej soumrak nad městem má meditativnější charakter, je jakousi vizuální rekonstrukcí určité části života a autorovou subjektivní synestezií barev a konotací.

Kdyby se setkaly dnes, patrně by se nikdy nespřátelily. Ale od doby, kdy před patnácti lety navštěvovaly kurs francouzštiny, jsou z pěti žen okolo čtyřicítky nejlepší kamarádky. Každé první úterý v měsíci se scházejí ve své nejoblíbenější restauraci - úspěšná, výřečná obhájkyně Caroline; Judith, přecitlivělá královna dramatu; Eva, oddaná matka čtyř dětí s pohřbenými pracovními ambicemi; ustavičně zamilovaná a dobře naladěná designérka Kiki, která pořád čeká, až se jí podaří prorazit; a Estella, atraktivní a elegantní manželka lékárníka, s přeplněným šatníkem a nádherně ostrým jazykem. Jednou ročně spolu pětice vyjíždí na krátkou dovolenou. Ale letos je všechno jinak: Judith čerstvě ovdověla. Po smrti svého muže najde deník, který si vedl při svém putování do Lurd. Arne onemocněl rakovinou, a tak se do cíle nikdy nedostal. Pětice kamarádek se rozhodne, že Arneho pouť dokončí za něj - ale netuší, do čeho se pouštějí. Krok za krokem přicházejí na stopu tajemství, které jim obrátí životy vzhůru nohama a konfrontuje je s překvapivými skutečnostmi. Svatojakubská pouť, která měla podpořit truchlící Judith, všem pěti přítelkyním otevře oči. Nic není ve skutečnosti takové, jak to vypadá.

Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Odtažitá a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek ho vodí do komunitního náboženského centra. Pod stromečkem Teo vždycky najde jen další díl Káji Maříka. A otec každé nedělní odpoledne někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit, a tak i Teova smutná rutina s nástupem do školy a novým kamarádem dostává první trhliny. A s ní i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím více Teo stárne, tím víc se odtahuje od své rodiny. Ale i jeho vlastní samostatný život je nakonec všechno, jen ne spokojený: je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Neděle odpoledne je příběhem o trápeních a tragédiích jedné rodiny, vyprávěným ze tří perspektiv. Co se synovi může zdát jako vyšinuté, z matčina nebo otcova hlediska najednou dává smysl. Je to kniha o vzájemném míjení i sbližování.

Prosadit se za každou cenu, nebo být svůj a vzdát se všech ambicí? Mladá výtvarnice Petra balancuje mezi touhou po úspěchu a odvržením všeho tvůrčího. Jako ostře řezané reliéfy se v ní vynořují vzpomínky na studium malby i zasuté osobní trauma. A pak je zde neradostná přítomnost, monotónní práce pokladní v supermarketu, k níž se z pragmatických důvodů uchyluje. Její vnitřní boje jsou konfrontovány s nelítostnými světy prodejny, uměleckého provozu i jejím (většinou nerovným) milostným zápasem. Vášeň pro opravdovost dovádí hrdinku až k hranicím sebevyjádření, vztahu, a nakonec i zákona. Příběh o křehkosti současné mladé ženy, která ve svém letu nevyhnutelně naráží do skla globalizované cizoty, vlastní osamělosti i osudu. „Nakonec není nic než síla,“ uzavírá své první prozaické dílo úspěšná autorka, která na sebe už dříve upozornila pozoruhodným propojováním aktuálních témat a žánrů.

Jak vám může kurz mindfulness změnit život? Třeba vraždou. Právník Björn Diemel se stará o to, aby se mizerové nedostali do takového průšvihu, jaký by si zasloužili. Ve své profesi je třída, ovšem takový úspěch není zadarmo. Za život v přepychu platí Björn neustálým stresem — den má příliš málo hodin, nedokáže vypnout, jeho žena Katharina mu leze na nervy a svoji dceru téměř nevidí. Katharině už ale s manželem dochází trpělivost, a tak se Björn rozhodne zkusit poslední zoufalý krok — vydá se za koučem mindfulness neboli všímavosti. Ačkoli Björn považuje všímavost jen za další odvar pochybného ezoterického čaje, pro záchranu rodiny je ochoten udělat cokoli. A po několika sezeních zjistí, že mu všímavost opravdu pomáhá dostat život pod kontrolu. Má to však jeden háček — Björnův mandant, podezřelý například z daňových úniků, zpronevěr či ublížení na zdraví, se s poklidným životním stylem příliš neslučuje. A proto je třeba začít vraždit. S láskou a bez jakéhokoli hodnocení. Prostě všímavě.

Mladá čarodějka Galadriel má před sebou poslední rok ve Scholomancii, drsné kouzelnické střední škole. Jenže právě tento ročník je ze všech nejnáročnější, a co hůř — na jeho konci na studenty čeká děsivý přízrak v podobě závěrečné zkoušky, ze které zdaleka ne všichni vyjdou živí. Galadriel si v minulém roce ověřila, kam až sahají její magické schopnosti, a získala i několik důležitých spojenců. Začíná doufat, že by mohla u zkoušky uspět. Jenže škola to zjevně ví také — a snaží se jí v tom všemi prostředky zabránit nebo ji alespoň donutit, aby konečně naplnila dávné proroctví a stala se nejstrašnější černou čarodějkou všech dob. Pokud si má Galadriel zachránit holý život, bude muset zatnout zuby, napnout všechny síly — a taky porušit pár pravidel. A možná ani to nemusí stačit…

Jana zůstala osamělá a semletá okolnostmi. Petr je pryč a čaroděje z jeho gangu se pokouší zabít ostatní vůdci. Cestovatelka časem se musí nejen postavit na nohy, ale také zjistit, co její schopnosti doopravdy dokážou. Jediný, kdo jí může pomoci, je Bezejmenný čaroděj — mocný černokněžník, o němž se říká, že po kletbě ztratil paměť i lidskost. Reis se snaží udržet v chodu policejní oddělení, avšak na množící se případy sotva stačí a věci se mu pomalu, ale jistě rozpadají pod rukama. Jana se nevzdává naděje, že Petra najde, ať to stojí cokoli. Navíc vyplouvají na povrch pravdy z minulosti jejich rodičů i tajnosti kolem policie. Zdá se, že půjde o všechno, a u některých věcí je jasné, že už je ubránit nejde. V ohrožení jsou nejen hrdinové, ale celé město. Situaci by mohlo zachránit nové společenství, které by dokázalo obnovit staré úmluvy a znovu nastolit mír. Jenže stará pravidla jsou dávno mrtvá a málokdo se bude chtít podvolit. Válka čarodějů vypukla!

Přichází hrdinka, jejímž cílem není silou měnit svět, ale léčit a napravovat lidské osudy. Když se šílený a mocichtivý vladař rozhodl vyvraždit všechny, které nemůže přeměnit ve vojáky, stalo se ze světa místo bez vědy, umění a také bez naděje. Místo, kde není snadné nabízet útěchu. Pro mladou čarodějku Heniku se však právě to stalo smyslem života. Zavržená vlastní tyranskou matkou, ale se svými jedinými přáteli — spolehlivou klisnou Potvorou a strakou, která skrývá nejedno tajemství — pomáhá všude tam, kde je zapotřebí jejích léčitelských dovedností. Ať už pobývá ve městě, jehož brány není možné opustit, u oddílu dětských vojáků s velice podivným úkolem, či na hradě, kde se objevilo nadmíru podezřelé novorozeně, vždy musí pečlivě zvažovat, co může ztratit a co získat. Bolest a utrpení mívají totiž rozmanité podoby, ale muka v duších se navzájem až překvapivě podobají. Ale právě tyto rány se hojí ze všech nejhůř. A je na Henice, aby přišla na to, jak lze zemi a její obyvatele vyléčit.

Představte si, že jste se s manželem právě přestěhovali do nového domu a každým dnem očekáváte příchod prvního dítěte. Ještě v porodnici pak od manžela dostanete zvláštní dárek — letenku do pákistánského Pešávaru — a zároveň se od něj dozvíte, že tam získal místo v projektu zaměřeném na prevenci přírodních katastrof. Rázem stojíte před vidinou dvou let strávených v zemi, kterou byste možná ještě zvládli najít na mapě, jenže to málo, co o ní víte, by se dalo shrnout do dvou vět. Jak čerstvá matka reaguje na nové prostředí a nezvyklou kulturu? Co pro ni znamená ztráta svobody a pocitu bezpečí v neznámém světě? Jak se vyrovnává se strachem z bombových útoků a hrozících únosů? Autorka ve vzpomínkách prokládaných deníkovými zápisky zachycuje své mnohdy těžko uvěřitelné zážitky na pozadí toho, co se v letech 2007 a 2008 v Pákistánu skutečně událo. Nechte se pohltit svižným vyprávěním o zemi s bohatou kulturní tradicí a jejích tak trochu svérázných obyvatelích.

Na měsíci jménem Panga kdysi dávno lidé pro svůj blahobyt využívali práce robotů. Jednoho dne se však stalo něco nečekaného — roboti nabyli vědomí a rozhodli se uchýlit do divočiny, daleko od lidských továren, aby poznali svět v celé jeho lidmi neposkvrněné kráse. Po dlouhých staletích odloučení, kdy už z robotů ve světě lidí nezbylo víc než legendy, však nastal čas. Čas dozvědět se, jak se lidem daří. A co potřebují. Mezitím se lidé naučili poradit si sami. Věnují se farmaření, řemeslům nebo práci v klášterních řádech. Jako například Echo. Stará se o klášterní zahrady, ale cítí, že život ve městě není to pravé. Proto se rozhodne cestovat po venkově a provádět čajové obřady. Nespokojený vnitřní hlas však stále neutichá, a tak zbývá jediné — vydat se k hranicím, kde začíná divočina. Právě tam, kam míří i první robotí vyslanec do světa lidí. Dokáže vypátrat, co lidé potřebují, když se zdá, že to nevědí ani oni sami?

Píše se rok 1455. Moskevské velkoknížectví sílí, pohlcuje okolní území a šíří se směrem na východ — tam, kde se pod svahy Uralu rozkládá jiný, prastarý a děsivý svět. Nad vrcholky Kamenného pásu září pichlavá pohanská souhvězdí, temena vrchů se ježí palisádami hradišť, ze země ční nespočetné modly a v černých hlubinách hvozdů se dosud ukrývají podivné bytosti… Srdce tajgy je velkolepá historická freska s nádechem pohanské i křesťanské mystiky: skutečná brána do jiných, téměř zapomenutých dob. Především se však jedná o příběh lidí, kteří neochvějně — byť nezřídka marně — čelí osudu a jeho nezvratnosti. Román se téměř ihned po vydání v roce 2003 stal zásadní událostí na poli ruské literatury. Získal řadu ocenění a svému autorovi otevřel bránu mezi nejuznávanější ruské spisovatele současnosti. V roce 2022 přichází do kin také jeho filmové zpracování — jeden z nejvýpravnějších snímků v dějinách ruské kinematografie.

Císař vládne už celá desetiletí a klid a pořádek v říši udržuje magickou mocí, díky níž dokáže z úlomků kostí vytvářet mohutné kostěné konstrukce. Jeho síla však slábne a na ostrůvcích Císařství se postupně šíří vlna vzpoury. Císařova dcera Lin tráví dny uvězněná v paláci plném zamčených komnat a temných tajemství a ze všech sil se snaží otci dokázat, že je hodna stát se jeho následnicí. Jenže v císařových očích se pro tak důležitou roli nehodí, protože vinou záhadné choroby přišla o všechny vzpomínky z dětství. A tak Lin nezbývá než na otce udělat dojem tím, že sama ovládne zapovězené umění magie kostí. Tak velká moc si ale žádá obrovskou oběť a povstalci už jsou za branami. Lin čeká nelehké rozhodnutí. Jak daleko je pro své dědictví — a záchranu svého lidu — ochotná zajít?

Svatí a kouzelníci v předválečné Praze Začíná dvacáté století. Evropané znavení tempem průmyslové revoluce zjišťují, že ani technický pokrok není samospásný. Reakcí na ztrátu starých jistot je dekadentní únik do ezoterických nauk, tajných spolků a narkotik. Trojice pražských okultistů objevuje jógu a doufá, že jim tento exotický metafyzický tělocvik poskytne odpovědi na to, jak posunout hranice vnímání, obnovit ztracené pouto s nadskutečnem či jak výtvarně znázornit absolutno. Naproti tomu novopacká spiritistka Svatava o probuzení nadpřirozených sil nestála, přesto se z ní stává mimořádně potentní médium. Rychlá cesta na vrchol showbyznysu ji ale připraví o to nejdůležitější — o sebe samu. Východisko přináší až setkání s uprchlým indickým mesiášem, který před ní otevírá nový duchovní svět. Text Jolanty Trojak vychází z žánru okultistického románu, zdaleka však u něj nezůstává. Květnatý sloh střídá nadčasový rytmický text zkoumající otázky základního lidského údělu a naplnění vlastního potenciálu.

Úspěšný spisovatel Jiří Hájíček je v české literatuře znám především jako prozaik, autor povídek a románů. Kdysi však verši začínal. Také nyní se příležitostně věnuje poezii, nejčastěji právě v podobě haiku, klasické japonské formy. Nabízí v ní lyrické miniatury, útržky dnů a příběhů, drobné imprese, atmosféry, vnitřní vitráže. Je to poezie civilní a neokázalá, poezie s hlubokým osobním ručením, jež je však velmi cudné, ukryté do věkovitého kánonu. Je to „Hájíček jinak“, avšak ve svých základních akordech dobře rozpoznatelný. Již vydal jeden úspěšný svazek nazvaný Muž na pokraji vzplanutí; haiku z diáře 2017—2018 (2018) a předkládaná novinka na něj navazuje nejen svým názvem. „Haiku je jako vytratit se bez velkých slov někde na cestě mezi poli, v ulicích města nebo v ranním šeru kuchyně. To je pro mě haiku. Nulová stylizace, bez metafor, jen těch pár slabik a slov a pak ticho…“ říká prozaik s lyrickou duší.