Host strana 127 z 152

Enzo Macleod se vrací vyřešit dvě vraždy, které od sebe dělí víc než půl století. V ospalé francouzské vísce vytrhnou kořeny vyvráceného stromu ze země ostatky muže s prostřelenou hlavou. O týden později je v nedalekém domě chladnokrevně zavražděn známý obchodník s uměním. Mezi oběma vraždami však uběhlo celých pětasedmdesát let. Forenzní odborník Enzo Macleod je požádán, aby ohledal místo první vraždy, a než se naděje, pomáhá i s vyšetřováním druhého případu. Začínají se odvíjet dva příběhy — jeden z minulosti, z let válečné okupace Francie, kdy funkcionáři třetí říše zatoužili po vrcholném díle evropského umění, Moně Lise. Druhý příběh se odehrává v současnosti, na podzim roku 2020, kdy se Francie zmítá v druhé vlně covidové pandemie. Je možné, že spolu oba případy nějak souvisejí? A kam až sahá řetězec událostí, který začal ve chvíli, kdy se ředitel národních muzeí Jacques Jaujard rozhodl zachránit mistrovská díla z Louvru před nacistickým rabováním?

Chtěli změnit umění a s ním i celou společnost. Umění změnili. Společnost ne… Velká říjnová revoluce, to nebyl jen razantní přelom v ruské politice. V očích revolucionářů se utvářela celá nová společnost, nový svět a nový člověk. Jedním z projevů této nové epochy lidských dějin mělo být i umění: to staré, buržoazní a tradiční bylo zavrženo ve jménu umění moderního a progresivního. V čele Sovětského svazu proto vedle bolševiků stanuli i avantgardní umělci. Dříve odmítaní tvůrci jako Kazimir Malevič, Marc Chagall, Vasilij Kandinskij nebo Vladimir Tatlin byli pověřeni úkolem provést socialistickou estetickou transformaci: reformovaly se pedagogické systémy, v zapadlých obcích se budovaly galerie, města zaplavilo avantgardní umění. Trvalo to však jen pár let, než tato umělecká svobodomyslnost začala být Sovětskému svazu, komunistickému politbyru a jeho regulím na obtíž. Triumf umění skončil lidskou tragédií. Avantgardisté jsou velkolepým příběhem několika umělců, kteří chtěli změnit svět, portrétem doby bolševické revoluce a teroru i strhujícím vyznáním modernímu umění.

Doplněné vydání esejů předního českého básníka Autor je známý a ceněný především jako originální a v českém prostředí výjimečný básník. Poněkud ve stínu jeho původní tvorby však zůstává neméně pozoruhodné dílo esejistické. Kniha představuje ucelený soubor Topinkových metaliterárních textů, a to od rozsáhlých esejů, publikovaných především v šedesátých letech v Sešitech pro literaturu, až po úvahy z let devadesátých i příležitostné texty z navazujících dekád. Poznáváme tak básníka nejen jako neortodoxního, neakademického myslitele, nýbrž i jako osobnost, která neotřelým způsobem otevírá tvorbu spřízněných autorů, literátů, případně výtvarníků. Kniha je výrazně rozšířeným vydáním stejnojmenné edice z roku 2007. Přibyl zde například „ztracený“ text o poezii exulantů Milady Součkové a Ivana Jelínka nazvaný „Útočiště řeči“, dále text „Jsem tady, nebo tam, nebo jinde“, který komentuje nový překlad Eliotových Čtyř kvartetů, či esej „Heidegger a Rimbaud“ a mnohé další.

Alena Mornštajnová opět jiná a zase skvělá! Říkají jí Cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu — a Cácora zůstala viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě jednoduše vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a Cácora jednoho dne mluvit začne… Alena Mornštajnová napsala strhující dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.

Vyškolili ji pro válku. Ona ji hodlá ukončit. Když Rin složila kche-ťü — zkoušky určené pro nejnadanější žáky v říši — na výbornou, byl to šok pro všechny: pro hodnotitele, neschopné uvěřit, že válečná sirota z provincie Kohouta by mohla projít bez podvádění, pro Rininy poručníky, plánující svou svěřenkyni vhodně provdat a přijít touto cestou k bohatství, i pro samotnou Rin. Té došlo, že se konečně osvobodila ze života v porobě. To, že se dostala na Sinegard — nejprestižnější vojenskou akademii v Nikanu —, bylo ještě překvapivější. Ale překvapení nejsou vždy příznivá. Být na Sinegardu snědá venkovská holka z jihu totiž není lehké. Rin při boji s předsudky soupeřících spolužáků zjistí, že oplývá smrtonosnou, nadpřirozenou mocí — vlohami pro bezmála bájné umění šamanství. Při důkladnějším poznávání svého nadání s pomocí psychoaktivních látek a zdánlivě šíleného učitele se navíc dozví, že bohové, považovaní za dávno mrtvé, jsou živí až příliš a na ovládnutí jejich schopností závisí víc než jen přežití ve škole. V nikarské říši totiž vládne mír, ale za úzkým pásem moře stále číhá Mukenský svaz. Ten po první makové válce okupoval Nikan celá desetiletí a ve druhé prohrál vládu nad světadílem jen tak tak. A zatímco se většina obyvatel v klidu věnuje svým životům, někteří vědí, že třetí maková válka může vzplanout kdykoli…

Třiačtyřicetiletý nákupčí cestovní kanceláře Petr bilancuje své dlouholeté manželství, které právě prochází těžkou krizí. Útěchu hledá ve vzpomínkách na dětství dcery Miriam, s níž si přestává rozumět, i na své vlastní dospívání. Na služební cestě do Číny se sblíží s mladou hosteskou Kristýnou. Milostná avantýra však jeho problémy jen umocní. Životní vykolejenost a série zklamání přinášejí jediné pozitivum — dovedou hrdinu na stopu jeho první lásky Lenky, která před lety za záhadných okolností zmizela… Jan Kholl ve svém románu zkoumá zásadní životní zlomy, jež člověka dříve nebo později přivedou až k nejhlubším tajemstvím. Ale co potom s nimi?

Jednoho léta na přelomu devatenáctého a dvacátého století prchají Unni a Armod s malým Roarem z Norska, aby našli nový domov v opuštěné chalupě ve švédském Hälsinglandu. V zemi modrých vrchů a temných lesů, na hranici civilizace a divočiny, musí mladá rodina snášet nejen kruté vrtochy přírody, ale také ústrky ze strany původního majitele chalupy. O více než sedmdesát let později sedí u stolu, který kdysi vyrobil Armod, padesátnice Kĺra. Plánuje pohřeb svého tchána Roara. Z temných koutů klíčí temná tajemství. Co se vlastně poté, co Roarovi rodiče do chalupy přišli, tady dělo? Láska Unni a Armoda přesahovala všechno ostatní. A tak je to i s Kĺřiným neklidem. Teď chce však Kĺra prolomit ticho a všechna dávná tajemství odhalit.

Básnická sbírka.

První román známé autorky je přelomovým dílem nejen z její vlastní tvorby, ale také pozoruhodným a odvážným zjevením v kontextu dnešní literatury. Doktor Mondspiegel pracuje jako dramaturg reality show v jedné komerční televizi, stále více je však pronásledován nejen pochybnostmi o smyslu své práce, ale vůbec otázkou, kým vlastně je. Otec tragicky zahynul ještě před jeho narozením a matka se po manželově smrti zbláznila. Prostřednictvím záhadného muže, jenž jako ”našeptávač” sleduje osudy hrdinů románu, se doktor Mondspiegel setkává s Lilian, ekvádorskou ženou, která žije v táboře pro uprchlíky, a dostane se mu do rukou deník její matky. Lilianina matka, Češka, která odešla s manželem do Jižní Ameriky, řeší osudové drama, kdy je na způsob ”Sophiiny volby” nucena se rozhodnout mezi dvěma holčičkami, které se narodily téže noci a z nichž jedna je fyzicky postižená. Prostřednictvím tohoto příběhu začíná Mondspiegel objevovat i skrytá znamení ve svém životě a nakonec i přímou souvislost s Lilianiným příběhem. Otázka, kým vlastně je, tak získává novou naléhavost a vyúsťuje v dramatické rozuzlení. Není však jisté, zda jde o happy end. Fischerová dokáže skloubit napínavé lineární vyprávění s ostrými časovými střihy a významovými posuny. Román můžeme číst jako napínavý příběh, ale pozornější čtenář odhaluje v románu i výrazně prokomponovaný celek, v němž nejen děj, ale i jazyk a sám způsob vyprávění příběhu se podílejí na formování (i deformování) lidské identity.

O Vánocích kdosi zavraždí starého muže. Mrtvého objeví jeho sedmnáctiletá vnučka Kateřina, která od té chvíle nepromluví ani slovo. Psychiatr Raffael Horn, který se ujímá léčení dítěte, je proti své vůli vtažen do vyšetřování vraždy. Kriminální komisař Lu

Povídkový soubor Život na Kdysissippi pojednává o lidech, kteří v šedesátých, sedmdesátých a zčásti i v osmdesátých letech minulého století žili na okraji společnosti nebo na jejím dně. Líčí jejich výstřední osudy, pojednává o nekonformním životě v undergroundových komunitách (Praha, Karlovy Vary, Brno, Olomouc aj.), někdy žánrem „bluesového dokumentu“, jindy formou fantasy skeče. Autor často převrací tzv. pravdu naruby, snaží se zbavit vzpomínky nudnosti a sentimentálních stereotypů. Nutno ovšem podotknout, že v drtivé většině se všechny příběhy skutečně odehrály. Soubor prostupují texty, které Kozelka nazývá „životy svatých“, tedy lidí, kteří na svoji odlišnost dopláceli (blázince, kriminály) nebo dnes už definitivně doplatili — buď jsou po smrti, nebo skončili třeba na ulicích. Takové byly například dvě brněnské postavy sedmdesátých let — Zrzek (ginsbergovský básník) a Mongol (kriminální recidivista, jeden z „valdických králů“). Próza z těchto let a z tohoto prostředí se samozřejmě neobejde bez kultovních postav undergroundu, jakými byli například Egon Bondy, Fanda Pánek, Quido Machulka, Vincent Venera, J. J. Neduha, Magor Jirous a další. Kozelka je vidí laskavě, ale i ironicky.