Host strana 128 z 153

Líbající se muži nebo dívky vedoucí se za ruce jsou dnes výjevy asi stejně pohoršlivé, jako když někdo nosí do sandálů ponožky. A to je dobře.Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že gayové a lesby jsou „stejní lidé jako ostatní“, nebo naopak ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové „jsou“. A právě to si velmi dobře uvědomuje Jan Folný ve sbírce povídek Buzíčci. Už sám název jako by naznačoval autorův postoj k jejich „hrdinům“, balancující mezi ironií a soucitem. Frustrovaný otec od rodiny setkávající se v gay baru s vietnamským mladíkem, slavný zpěvák, který nepřijede na třídní sraz, zamilovaný ligový fotbalista, starý muž chystající se do domova důchodců a řada dalších postav zde defi luje ve vzájemně provázaných příbězích. Folný přitom dokáže přesvědčivě střídat žánry a styly vyprávění, a jasně tak dokazuje, že toto téma konečně i u nás vykročilo z ghetta, aby se stalo literaturou.

Jsou muži stejně ohrožený živočišný druh jako panda velká? A jakých změn doznala mužská duše za uplynulé století? Takové otázky klade groteskní sága ukrajinské rodiny Berezinků, jež opouští zbídačený domov i staré jistoty pravoslaví a vydává se vstříc iluzím i kruté pravdě o životě v západní civilizaci. Pohybujeme se v prostoru a čase s jurodivým patriarchou Jefimem, jeho syny, vnuky a pravnuky a prožíváme znovu a znovu potkávání a míjení lidských osudů, tragikomických figurek i zběsilých nočních můr.

Dva těžce zranění lidé byli přijati na pohotovost v nemocnici v Gotheburgu. Jedna z nich je hledaná vražedkyně Lisbeth Salanderová s kulkou v hlavě, která potřebuje okamžitou pomoc, druhá osoba je Alaxander Zalaščenko, starší muž, kterého Lisbeth napadla sekerou. Ve třetí části trilogie Millenium Lisbeth Salanderová osnuje pomstu - proti muži, který ji chtěl zabít, a což je důležitější, proti vládním institucím, které jí málem zničily život. Nic nebude tak jednoduché, jak se to jevilo ze začátku, někdo tentokrát sleduje ji. Také se musí zbavit obvinění z vraždy, které jí visí nad hlavou. Podle úspěšného vzoru minulých knih potřebuje pomoc novináře Mikaela Blomkvista. Konec přínáší pro Lisbeth šanci zbavit se tíživé minulosti a naději, že pravda a spravedlnost zvítězí.

Bestseller deníku The New York Times!Druhý díl komiksové podoby mezinárodního bestselleru a kasovního trháku. Aby zostuzený novinář Mikael Blomkvist očistil své jméno, nechá se najmout na vyřešení třicet let starého případu zmizelé dívky. Jeho pátrání končí ve slepých uličkách, dokud se k němu nepřipojí mladá hackerka Lisbeth Salanderová, jejíž tajemná, ztrápená osobnost může být tím chybějícím článkem. Společně se noří do tajemství čím dál hlouběji a zjišťují, že jejich pátrání je vede po cestách, kterým ani jeden z nich nerozumí. Mikael a Lisbeth se pokusí vynést pravdu na světlo dřív, než je pohltí temnota rodiny Vangerů. Komiksové zpracování Larssonovy trilogie je rozděleno do šesti dílů, první díl vydal Host na jaře 2013. Adaptace se ujala bestsellerová autorka kriminálních románů Denise Mina, grafickou podobu zpracovali Leonardo Manco, který se podílel například na sérii Hellblazer, a Andrea Mutti, spolupracující s nakladatelstvími jako DC Comics, Marvel nebo IDW.

Obsáhlé paměti dramatika, esejisty, prozaika, básníka a politika Milana Uhdeho (* 1936) jsou cenným svědectvím o české a moravské kultuře a společnosti druhé poloviny dvacátého století. Spjaty jsou především s Brnem, autorovým městem, a s jeho literárním a divadelním životem. Milan Uhde je ve svých vzpomínkách přesný. Vypovídá o svém dětství a rodinném zázemí, o studiích a literární tvorbě, podává jedinečný vhled do redakčního života časopisu Host do domu v šedesátých letech a zachycuje svou práci pro divadlo. Důležitou částí knihy je líčení tíživých let normalizačních a činnosti zakázaných spisovatelů v té době. Závěr knihy patří vylíčení autorova působení v české politice v letech devadesátých. Rozpomínky. Co na sebe vím jsou svým stylem, literární kvalitou a upřímností mimořádné. Milan Uhde v nich prožitou minulost neidealizuje a neretušuje, vzpomíná a přemýšlí o ní vždy „ostny směrem k sobě“. O své chyby a omyly se otevřeně dělí se čtenáři, což je v kontextu memoárové literatury více než vzácné. Uhdeho kniha tvoří spolu s memoárovými a deníkovými díly jeho literárních vrstevníků – Jana Zábrany, Jiřího Stránského, Ivana Klímy, Pavla Juráčka, Pavla Švandy, Václava Havla, Jiřího Kuběny a Jiřího Gruši – neocenitelný pramen k poznání české kultury a společnosti v uplynulých šedesáti letech.

„Věřím ve věčnou platnost slova…“ říká Tereza Šustková (nar. 1991) v debutu, který volně odkazuje k tradici české spirituální poezie. Své jemné a koncentrované svědectví však nebuduje zvenčí, „ohlasově“, ale z nitra, s pokornou péčí a důrazem na smysl, tvar a neexhibující obraznost každého verše. Autorka, jejíž první krůčky na poli literatury jsou spojeny s tradičním Zeleným peřím a nedávným vítězstvím v Literární ceně Vladimíra Vokolka, vystudovala český jazyk a hudební výchovu na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kromě psaní se věnuje také interpretaci literárních textů a divadlu.