Host strana 134 z 185

Od chvíle, kdy Stieg Larsson svou slavnou bestsellerovou trilogií Milénium odhalil genialitu švédské krimi, začali čtenáři na celém světě hltat knihy největších mistrů tohoto žánru. Do této unikátní sbírky přispěli nejvýznamnější a nejoblíbenější švédští autoři krimi. Temnější odstíny Švédska osvětlují tuto okouzlující zemi a její obyvatele jako nikdy předtím. Kniha obsahuje sedmnáct povídek, mezi nimiž jsou příběhy z pera takových švédských literárních velikánů, jako je Stieg Larsson, Henning Mankell, Asa Larssonová či Eva Gabrielssonová.

Talentovaný mladý plavec Daniel Kelly dostane jedinečnou příležitost uniknout z prostředí dělnické třídy. Jeho jedinečné schopnosti v bazénu, stejně jako touha pomstít se bohatým chlapcům ze soukromé školy, na níž získal sportovní stipendium, by ho měly dovést ke slávě a bohatství. Všechno, co Danny kdy udělal, každá oběť, kterou přinesla jeho rodina — vše se podřizovalo honbě za tímto snem. Ale po selhání na prvním mezinárodním mistrovství, kde skončí až na pátém místě, začne ničit vše, za co bojoval, a otočí se zády ke všem okolo sebe. Barakuda je román o snech a ztrátě iluzí, o přátelství a rodině. Teprve když Daniel Kelly všechno ztratí, zjistí, co znamená být dobrým člověkem a co je zapotřebí k tomu, aby se jím stal.

Příběh jednoho z nejslavnějších českých útěkářů Josef Bryks, válečný letec ve službách britského královského letectva a nositel Řádu Britského impéria, se proslavil odvážnými a riskantními útěky z německého zajetí. Jednou utíkal v bečce na močůvku, jindy hloubil tunel pro legendární Velký útěk ze Saganu nebo pomáhal Židům při povstání ve Varšavském ghettu. Překvapený čtenář dokonce zjistí, že jeden ze svých legendárních útěků absolvoval v pyžamu. Bryksův příběh inspiroval britské filmaře, kteří po válce natočili film Srdce v zajetí. Josef Bryks se totiž v Anglii zamiloval a jeho anglická manželka Trudie jej po válce doprovodila do osvobozené vlasti. Bryks se však postavil nejen nacistům, ale později i komunistům a skončil ve vězení. Odtud se mu už utéct nepodařilo: zemřel v srpnu 1957 v Jáchymově. Bylo mu pouhých jednačtyřicet let. Boj za uznání a ocenění svého muže pak vedla Trudie až do konce života. Kniha vychází ze vzpomínek pamětníků, z dokumentů či archivních materiálů. Některé jsou zde publikovány vůbec poprvé. Unikátní je Bryksův deník, ve kterém popisuje cestu z okupované vlasti do válčící Francie, odkud se pak dostal do Británie. Nejedná se o typickou literaturu faktu, ale o strhující vyprávění zařazené do dobových souvislostí, doplněné bohatým fotografickým a archivním materiálem. Kniha je důkazem, že i Česko má významné hrdiny, kteří se nezastavili před nacistickou či komunistickou totalitou. Josef Bryks je bezpochyby jedním z nich.

V současné tuzemské beletrii se objevuje poměrně dost próz, které bývají charakterizovány ať už svými autory, nebo literární kritikou jako apokryfy či apokryfní. Tyto prózy se totiž zakládají na subverzivním a kontroverzním přepracování známých příběhů, čímž se řadí k tradici, za jejíž počátek se v českém kontextu obvykle považují především texty Karla Čapka vydané v Knize apokryfů v roce 1945. Monografie se však nezabývá literárními apokryfy v historické perspektivě, nýbrž je nahlíží jako specifický žánr intertextuality. Autor se pokouší postihnout architext literárních apokryfů a hledá jejich společné, příbuzné či podobné vlastnosti v různých strukturních rovinách.

Frank měl autonehodu.* Doktor mu řekl, že přišel o slezinu, ale Frank je přesvědčený, že přišel o víc. Chybí mu vzpomínky — na lidi, kteří ho obklopují, na společnou minulost i na to, jak došlo k osudné srážce. Pamatuje si jen to, že je právník, který se specializuje na doložky ke smlouvám psané drobným písmem.** Frank pomalu začíná odkrývat svůj předchozí život — a své bývalé já. Avšak obrázek, který před ním vyvstává, nevypovídá o jeho manželství, rodině a kariéře nic moc pěkného. Je možné, že smluvní podmínky, podle nichž žije, mu tak docela nesvědčí?*** Jak rozplétá uzly, které svazují jeho život, uvědomí si, že ďábel se opravdu skrývá v detailech a nikdy není příliš pozdě na to přepsat svůj osud.

Jaká jsme čtenářská kultura? Silná, nebo slabá? Setrvalá, nebo upadající? Jsou stesky nad úpadkem čtení oprávněné, nebo jde jen o pohodlný kulturní katastrofismus? Kniha se zabývá těmito i dalšími otázkami, přičemž vychází z výsledků třetího statistického výzkumu čtenářů a čtení v České republice, který organizovala v roce 2013 Národní knihovna spolu s Ústavem pro českou literaturu AV ČR. Hlavním tématem výzkumu je knižní trh — kolik knih kupujeme, kolik za ně vydáváme, podle čeho si je vybíráme, proč je nekupujeme, které instituce známe. V knize dochází i na čtení, čtení digitální, veřejné knihovny, naše oblíbené knihy a mnohé další. Čtení toho na nás ví hodně.

Pláž, setkání spisovatelů a léto, jaké už nikdy nebude Belgické přímořské letovisko s celou svou historií a vznešeností je místem, kde se sejdou ti, kdo už v nacistickém Německu nemají domov: zakázaní básníci Stefan Zweig, Joseph Roth, Irmgard Keunová, Kisch a Toller, Koestler a Kesten. Volker Weidermann vypráví o jejich nadějích, lásce, zoufalství — a o tom, co se stalo s jejich životy. Stefan Zweig přicestoval se svou milovanou Lotte a psacím strojem. Joseph Roth přijíždí navzdory zákazu alkoholu psát a trávit dovolenou se svým nejlepším přítelem. Naposledy se také zamiluje — do Irmgard Keunové, která se jen chtěla dostat pryč ze země paličů knih. Láska mezi Rothem a mladou vášnivou Keunovou je stejně překvapivá, jako je přátelství mezi milionářem Zweigem a zkušeným alkoholikem Rothem bizarní. A do Ostende dorazí další spisovatelé. Slunce, moře, pití — mohla by to být stejně dobře dovolená s přáteli. Byla by, kdyby se politická situace denně nezhoršovala, kdyby nebyli sledováni, kdyby jejich knihy nebyly zakázané a kdyby neztratili svou vlast. Jsou básníky na útěku, spisovateli v exilu. Volker Weidermann s přesností a postřehem vypráví podmanivý příběh léta krátce před začátkem druhé světové války, kdy se Zweig, Roth a Keunová sešli, aby oslavili život, jak to dokážou jen lidé bez naděje.

Pláž, setkání spisovatelů a léto, jaké už nikdy nebude Belgické přímořské letovisko s celou svou historií a vznešeností je místem, kde se sejdou ti, kdo už v nacistickém Německu nemají domov: zakázaní básníci Stefan Zweig, Joseph Roth, Irmgard Keunová, Kisch a Toller, Koestler a Kesten. Volker Weidermann vypráví o jejich nadějích, lásce, zoufalství — a o tom, co se stalo s jejich životy. Stefan Zweig přicestoval se svou milovanou Lotte a psacím strojem. Joseph Roth přijíždí navzdory zákazu alkoholu psát a trávit dovolenou se svým nejlepším přítelem. Naposledy se také zamiluje — do Irmgard Keunové, která se jen chtěla dostat pryč ze země paličů knih. Láska mezi Rothem a mladou vášnivou Keunovou je stejně překvapivá, jako je přátelství mezi milionářem Zweigem a zkušeným alkoholikem Rothem bizarní. A do Ostende dorazí další spisovatelé. Slunce, moře, pití — mohla by to být stejně dobře dovolená s přáteli. Byla by, kdyby se politická situace denně nezhoršovala, kdyby nebyli sledováni, kdyby jejich knihy nebyly zakázané a kdyby neztratili svou vlast. Jsou básníky na útěku, spisovateli v exilu. Volker Weidermann s přesností a postřehem vypráví podmanivý příběh léta krátce před začátkem druhé světové války, kdy se Zweig, Roth a Keunová sešli, aby oslavili život, jak to dokážou jen lidé bez naděje.

I tuto další Navarovu knížku je lépe číst jen jako soubor strhujících příběhů než jako svědectví o době, která nedávno minula či jaksi nezřetelně přešla do ztracena. Příběhy samy o sobě jsou úžasné a žádný autor by si je nevymyslel. To dokáže pouze nelidská situace, ve které je člověk lapen a reaguje na ni lidsky. Lidsky normálně. Je normální a lidské na nenormalitu reagovat vzpurně, nepřijmout ji. A to je prostředí a motiv všech příběhů této knížky. Příběhy lidí, kteří si to nenechali líbit. Jaroslav Hutka

Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce čtyřicátých let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti zůstane řada nezodpovězených otázek. Pochopení rodinné minulosti a odhalení jejích traumat leží na Klářině vnučce, která se rozhodne babičku najít. Ve svém novém románu zavádí Jakuba Katalpa čtenáře do prostředí německé rodiny zasažené útrapami první a druhé světové války, do válečných Sudet a poválečné Prahy. Slibný svět hlavní hrdinky, z počátku přímočaře bezstarostný, začíná s přibývajícím časem dostávat trhliny, růžové brýle střídá deziluze a před čtenářem vyvstává otázka – opravdu je možné po tolika letech nalézt pravdu? Autorčin vytříbený jazyk silně kontrastuje se syrovostí, s níž jsou líčeny životní milníky jednotlivých postav, a umožňuje tak ještě zevrubněji prozkoumat téma ztráty a vykořenění, které v mnoha variacích dominuje celému románu.

Přelomová kniha v pohledu na metaforu a také jedno ze základních děl takzvané kognitivní vědy. Poprvé vyšla v roce 1980 a od té doby v dalších a dalších vydáních i v překladech do mnoha jazyků. Metafora byla od Aristotela chápána jako inovace v rámci jazyka; autoři Metafor však soudí, že je to jazyk, jenž se děje v rámci metafor, a tudíž že metafora ne představuje pojem pro „ozvláštnění“ naší každodenní reality, ale je spíše jejím modelem. Metafory se podle Johnsona a Lakoffa stávají prvotními koncepty, jimiž se setkáváme se světem, se sebou samými, jimiž si organizujeme zkušenost a díky nimž jsme schopni naše pojmy utřiďovat. Autoři vycházejí z nejběžnějších příkladů našich každodenních situací, v nichž se snaží hledat příbuzné skupiny a analyzovat způsob, kterým jsou tyto skupiny vnitřně pořádány. Styl a argumentace jsou velmi jasné, logické, opřené o minimum speciálních pojmů. Metafory představují knihu, která zasahuje do několika oborů: lingvistiky, filozofie (teorie poznání), literární teorie, estetiky, kulturní antropologie, sociologie, psychologie a teorie modelování.

Přelomová kniha v pohledu na metaforu a také jedno ze základních děl takzvané kognitivní vědy. Poprvé vyšla v roce 1980 a od té doby v dalších a dalších vydáních i v překladech do mnoha jazyků. Metafora byla od Aristotela chápána jako inovace v rámci jazyka; autoři Metafor však soudí, že je to jazyk, jenž se děje v rámci metafor, a tudíž že metafora ne představuje pojem pro „ozvláštnění“ naší každodenní reality, ale je spíše jejím modelem. Metafory se podle Johnsona a Lakoffa stávají prvotními koncepty, jimiž se setkáváme se světem, se sebou samými, jimiž si organizujeme zkušenost a díky nimž jsme schopni naše pojmy utřiďovat. Autoři vycházejí z nejběžnějších příkladů našich každodenních situací, v nichž se snaží hledat příbuzné skupiny a analyzovat způsob, kterým jsou tyto skupiny vnitřně pořádány. Styl a argumentace jsou velmi jasné, logické, opřené o minimum speciálních pojmů. Metafory představují knihu, která zasahuje do několika oborů: lingvistiky, filozofie (teorie poznání), literární teorie, estetiky, kulturní antropologie, sociologie, psychologie a teorie modelování.

Vzrušující pohled do zákulisí špičkového fotbalu Ibrahimović vypráví o době, kterou strávil v dorosteneckém týmu Malmö FF, a o tatíncích z lepší části města, kteří se ho z něj snažili vystrnadit. Dozvíme se všechno o konfliktech v Ajaxu, prodeji do Juventusu, úspěších v Itálii i skandálu, který mu málem zničil kariéru. Poví nám o výhrách s Interem Milán, o Mourinhovi, o svých nejslavnějších gólech. Vypráví o Heleně, dětech a svém životě mimo hřiště. A vůbec poprvé se dozvíme celou pravdu o tom, co se ve skutečnosti stalo mezi ním a Pepem Guardiolou v Barceloně.

Život Eilidh Lawsonové se právě obrátil vzhůru nohama. Její manželství je v koncích a přišla o dlouho vytoužené dítě. Je duševně i fyzicky vyčerpaná a neví, co dělat. Jako by ji však něco zvláštního nutilo vrátit se do Glen Avich, malé vesničky ve skotském středohoří, kde její rodina žije po generace. Tady potkává svého nejlepšího kamaráda z dětství Jamieho McAnenu, který sám vychovává dceru. Po smrti své matky Elizabeth se Jamie smířil s tím, že budou dál rodina jen ve dvou, uzavřel se do sebe a zasvětil život dceři Maisie. Nikdo však netuší, že to byla právě Elizabeth, kdo přivolal Eilidh zpátky do Glen Avich. Přestože je už tři roky po smrti, nedokázala ztraceného a osamělého syna opustit. Teď se snaží nenápadně dopomoci tomu, aby se Jamie s Eilidh znovu sblížili. Ti se však oba bojí opakování minulosti a Elizabetin vliv má své hranice.

Život Eilidh Lawsonové se právě obrátil vzhůru nohama. Její manželství je v koncích a přišla o dlouho vytoužené dítě. Je duševně i fyzicky vyčerpaná a neví, co dělat. Jako by ji však něco zvláštního nutilo vrátit se do Glen Avich, malé vesničky ve skotském středohoří, kde její rodina žije po generace. Tady potkává svého nejlepšího kamaráda z dětství Jamieho McAnenu, který sám vychovává dceru. Po smrti své matky Elizabeth se Jamie smířil s tím, že budou dál rodina jen ve dvou, uzavřel se do sebe a zasvětil život dceři Maisie. Nikdo však netuší, že to byla právě Elizabeth, kdo přivolal Eilidh zpátky do Glen Avich. Přestože je už tři roky po smrti, nedokázala ztraceného a osamělého syna opustit. Teď se snaží nenápadně dopomoci tomu, aby se Jamie s Eilidh znovu sblížili. Ti se však oba bojí opakování minulosti a Elizabetin vliv má své hranice.

Život Eilidh Lawsonové se právě obrátil vzhůru nohama. Její manželství je v koncích a přišla o dlouho vytoužené dítě. Je duševně i fyzicky vyčerpaná a neví, co dělat. Jako by ji však něco zvláštního nutilo vrátit se do Glen Avich, malé vesničky ve skotském středohoří, kde její rodina žije po generace. Tady potkává svého nejlepšího kamaráda z dětství Jamieho McAnenu, který sám vychovává dceru. Po smrti své matky Elizabeth se Jamie smířil s tím, že budou dál rodina jen ve dvou, uzavřel se do sebe a zasvětil život dceři Maisie. Nikdo však netuší, že to byla právě Elizabeth, kdo přivolal Eilidh zpátky do Glen Avich. Přestože je už tři roky po smrti, nedokázala ztraceného a osamělého syna opustit. Teď se snaží nenápadně dopomoci tomu, aby se Jamie s Eilidh znovu sblížili. Ti se však oba bojí opakování minulosti a Elizabetin vliv má své hranice.