Host strana 141 z 185

Empatický a strhující portrét společnosti, viděný z úhlu slabých a odstrkovaných, z pera norské „královny detektivního žánru“ Karin Fossumové. Manželé Reinhardt a Kristina Risovi naleznou při nedělní procházce lesem tělo mrtvého chlapce a uvědomí si, že na parkovišti zahlédli prchajícího muže. Ještě než upozorní policii, si Reinhardt ke Kristininu zděšení dětské tělo vyfotografuje mobilním telefonem. Vyšetřovatelé Konrad Sejer a Jacob Skarre začnou pátrat v nedalekém městečku Huseby. Ale pak zmizí další chlapec a rozuzlení případu se náhle zdá být v nedohlednu. Se vzrůstající Reinhardtovou posedlostí tragickým případem a vlastní rolí v něm se stupňuje i Kristinin pocit odcizení, jenž má za následek postupný rozpad jejich manželství.

Empatický a strhující portrét společnosti, viděný z úhlu slabých a odstrkovaných, z pera norské „královny detektivního žánru“ Karin Fossumové. Manželé Reinhardt a Kristina Risovi naleznou při nedělní procházce lesem tělo mrtvého chlapce a uvědomí si, že na parkovišti zahlédli prchajícího muže. Ještě než upozorní policii, si Reinhardt ke Kristininu zděšení dětské tělo vyfotografuje mobilním telefonem. Vyšetřovatelé Konrad Sejer a Jacob Skarre začnou pátrat v nedalekém městečku Huseby. Ale pak zmizí další chlapec a rozuzlení případu se náhle zdá být v nedohlednu. Se vzrůstající Reinhardtovou posedlostí tragickým případem a vlastní rolí v něm se stupňuje i Kristinin pocit odcizení, jenž má za následek postupný rozpad jejich manželství.

Olomoucký literární historik Erik Gilk (1973) se již delší dobu zabývá autorskou osobností Ladislava Fukse. Po řadě dílčích studií představuje nyní odborné veřejnosti ucelenou monografii pojednávající o Fuksově složitém a nejednoznačně hodnoceném prozaickém díle. Vzhledem k jisté bulvární senzačnosti, jež se kolem spisovatele navršila, se přitom snaží abstrahovat od psychologického či biografického čtení Fuksova díla. Proto jsou pasáže o prozaikově životních peripetiích odděleny od výkladových kapitol a na závěr je zařazeno kalendárium autorova života a díla. Gilk se ve svých interpretačních sondách zaměřuje na vlastní uměleckou hodnotu Fuksova díla, což vzhledem k poněkud předpojatému hodnocení autorových textů vydaných za normalizačního dvacetiletí nebývá samozřejmé. Soustředí se přitom na jedinečnou autorskou poetiku, zkoumá prostředky významové výstavby, všímá si způsobů vyprávění, důmyslné motivické struktury, neopomíjí ani hru se čtenářem a dokonalou evokaci atmosféry příběhu. Fuksova beletristická tvorba je pojednána v chronologickém sledu, jako příběh díla jednoho autora se svým počátkem, vrcholem, propadem i vyústěním. Tento tradiční přístup umožňuje rozpoznat konstantní a nestálé rysy autorského stylu, napomáhá zodpovědět, čím a do jaké míry se tvůrcův rukopis proměnil pod vlivem nastupující normalizace a z rozhodnutí zůstat v oficiální sféře. Dílo Ladislava Fukse zahrnující patnáct knih vydaných během pouhých dvaceti let je přitažlivé již proto, že jeho původce byl okolnostmi donucen prožít celou svoji literární kariéru v setrvalém modu vivendi s totalitní mocí, nejprve uvolněnou, později o to více represivní. Jako ústřední linie se Gilkovou knihou nese řečnická otázka, zda je umělec schopen navzdory takto složitým životním podmínkám přesáhnout svým dílem čas vyměřený jeho pozemskému životu.

Máme Romy litovat, nebo se před nimi mít na pozoru? Jak je to s jejich ochotou integrovat se? Potřebujeme „dekádu romské inkluze“, nebo je to ztráta peněz? A kdo vlastně jsou ti Romové? Tyto provokativní otázky si Norbert Mappes-Niediek, dlouholetý zpravodaj pro oblast jihovýchodní Evropy, položil v době, kdy Evropská unie kvůli „přílivu“ Romů hrozila Srbsku a Makedonii znovuzavedením vízové povinnosti a zároveň se schylovalo k slavnostnímu odhalení památníku romským obětem nacismu přímo před budovou německého parlamentu. Východiskem knihy se staly četné předsudky, které vůči Romům panují jak ve východní, tak v západní Evropě: údajná lenost, sklony ke kriminalitě či iracionální zacházení s penězi. Podrobná analýza životních poměrů východoevropských Romů, založená na autorových bohatých znalostech, přináší kompetentní, veskrze věcný a především poučný pohled na takzvanou „romskou problematiku“, který představuje zásadní změnu v dosavadních úvahách o tomto tématu. Odvážná hlavní teze, vzbuzující četné kontroverze, zní: Evropa nepotřebuje romskou politiku podporující pozitivní identitu této menšiny, ale sociální politiku zaměřenou na potírání chudoby. Kniha, která se na první pohled jeví jako jedna z nespočtu povrchních publikací nabízejících jednoduchá černobílá vysvětlení, tak nastavuje zrcadlo západní i východní Evropě — a nabízí věru překvapivý a místy nepříjemný pohled.

Řecko v časech hrdinů. Patroklos, nešikovný mladý princ, byl vyhoštěn do království Fthie, kde žije přehlížen ve stínu krále Pelea a jeho zlatovlasého syna Achillea.Achilleus, „nejlepší ze všech Řeků“, je vším, čím Patroklos není — silný, krásný, syn bohyně —, a jejich cesty se nikdy neměly zkřížit. Jednoho dne ho však Achilleus vezme pod svou ochranu a brzy se z nich stanou přátelé. Vzdělávají se v umění války a medicíny a z jejich pouta vznikne něco mnohem hlubšího — k nelibosti Achilleovy matky Thetidy, kruté mořské nymfy. Když přijde zpráva, že byla unesena Helena Spartská, jsou řečtí muži vyzváni, aby šli do války proti Troji. Achilleus se připojí, sveden příslibem slavného osudu. Patroklos, zmítaný láskou a strachem o svého přítele, následuje Achillea do války, aniž tuší, jak krutá zkouška je čeká. Toto dojemné a originální ztvárnění trojské války je zničujícím příběhem lásky a soupeření mezi bohy a lidmi. Hlavní zápas se však odehrává mezi nelítostnou ctižádostí a touhou lidského srdce po míru.

Řecko v časech hrdinů. Patroklos, nešikovný mladý princ, byl vyhoštěn do království Fthie, kde žije přehlížen ve stínu krále Pelea a jeho zlatovlasého syna Achillea.Achilleus, „nejlepší ze všech Řeků“, je vším, čím Patroklos není — silný, krásný, syn bohyně —, a jejich cesty se nikdy neměly zkřížit. Jednoho dne ho však Achilleus vezme pod svou ochranu a brzy se z nich stanou přátelé. Vzdělávají se v umění války a medicíny a z jejich pouta vznikne něco mnohem hlubšího — k nelibosti Achilleovy matky Thetidy, kruté mořské nymfy. Když přijde zpráva, že byla unesena Helena Spartská, jsou řečtí muži vyzváni, aby šli do války proti Troji. Achilleus se připojí, sveden příslibem slavného osudu. Patroklos, zmítaný láskou a strachem o svého přítele, následuje Achillea do války, aniž tuší, jak krutá zkouška je čeká. Toto dojemné a originální ztvárnění trojské války je zničujícím příběhem lásky a soupeření mezi bohy a lidmi. Hlavní zápas se však odehrává mezi nelítostnou ctižádostí a touhou lidského srdce po míru.

Třetí svazek uzavře soubor, jímž Česká knižnice představí podstatné básnické knihy Vítězslava Nezvala, který se dosud nedočkal kritického vydání. Obsah svazku: 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (anonymně 1936), Pět minut za městem (1940), Balady Manoně (1945), Kůň a tanečnice (připraveno k vydání 1944, vyšlo až posmrtně), Křídla (1952) a Nedokončená (posmrtně). Editorem a autorem komentáře je Milan Blahynka.

Řecko v časech hrdinů. Patroklos, nešikovný mladý princ, byl vyhoštěn do království Fthie, kde žije přehlížen ve stínu krále Pelea a jeho zlatovlasého syna Achillea.Achilleus, „nejlepší ze všech Řeků“, je vším, čím Patroklos není — silný, krásný, syn bohyně —, a jejich cesty se nikdy neměly zkřížit. Jednoho dne ho však Achilleus vezme pod svou ochranu a brzy se z nich stanou přátelé. Vzdělávají se v umění války a medicíny a z jejich pouta vznikne něco mnohem hlubšího — k nelibosti Achilleovy matky Thetidy, kruté mořské nymfy. Když přijde zpráva, že byla unesena Helena Spartská, jsou řečtí muži vyzváni, aby šli do války proti Troji. Achilleus se připojí, sveden příslibem slavného osudu. Patroklos, zmítaný láskou a strachem o svého přítele, následuje Achillea do války, aniž tuší, jak krutá zkouška je čeká. Toto dojemné a originální ztvárnění trojské války je zničujícím příběhem lásky a soupeření mezi bohy a lidmi. Hlavní zápas se však odehrává mezi nelítostnou ctižádostí a touhou lidského srdce po míru.

Kniha na pomezí literární historie, dějin filozofie a estetiky je pohledem na vývoj ideálů kultivace člověka od renesance po konec 19. století — věnuje se hlavně jejich promýšlení v literatuře francouzské, s odbočkami k britským, ale též českým autorům.„Diletant“ se tu stává člověkem vyznačujícím se mimo jiné intelektuální všestranností, kosmopolitním založením a mondénními způsoby. Jedním z hlavních cílů knihy je ukázat, že diletanta tohoto typu je třeba chápat jako součást posloupnosti zmíněných ideálů kultivace, totiž jako pokračování linie, již tvoří především typ dokonalého dvořana, potom tzv. honnete homme, jeho obdoba známá jako gentleman a dále postava nazývaná v 18. století polite philosopher, francouzskými autory pak — opět se zvláštními konotacemi — philosophe.

Je stahování z internetu něco nového? Jak stará jsou autorská práva?Od doby, kdy se začal šířit Napster a jiné služby na sdílení souborů, se většina z nás smířila s faktem, že duševní pirátství je produktem digitální éry. Například společnost The Motion Picture Association of America uvádí, že v roce 2005 kvůli internetovému pirátství přišel filmový průmysl o 2,3 miliardy dolarů. Adrian Johns však ukazuje, že pirátství má mnohem delší a bohatší historii, než jsme si mysleli. Historii dlouho zapomenutou a málo pochopenou. Johns popisuje boje o duševní vlastnictví od dob prvních tiskových technologií v šestnáctém století až do doby internetu ve století jednadvacátém. Jeho kniha překypuje detaily a širšími souvislostmi, které přispívají k současným debatám na téma volného přístupu k informacím a jejich užívání, svobody kultury atp. Autor tvrdí, že pirátství vždy stálo v centru našich pokusů uvést v soulad kreativitu a obchod a že bývalo stimulem sociálních, technologických a duševních inovací stejně často jako jejich nepřítelem.

Je stahování z internetu něco nového? Jak stará jsou autorská práva?Od doby, kdy se začal šířit Napster a jiné služby na sdílení souborů, se většina z nás smířila s faktem, že duševní pirátství je produktem digitální éry. Například společnost The Motion Picture Association of America uvádí, že v roce 2005 kvůli internetovému pirátství přišel filmový průmysl o 2,3 miliardy dolarů. Adrian Johns však ukazuje, že pirátství má mnohem delší a bohatší historii, než jsme si mysleli. Historii dlouho zapomenutou a málo pochopenou. Johns popisuje boje o duševní vlastnictví od dob prvních tiskových technologií v šestnáctém století až do doby internetu ve století jednadvacátém. Jeho kniha překypuje detaily a širšími souvislostmi, které přispívají k současným debatám na téma volného přístupu k informacím a jejich užívání, svobody kultury atp. Autor tvrdí, že pirátství vždy stálo v centru našich pokusů uvést v soulad kreativitu a obchod a že bývalo stimulem sociálních, technologických a duševních inovací stejně často jako jejich nepřítelem.

Kniha Deset žen je znepokojující a překvapivý román, hluboce dojemný a lidský. Odvážný a objevný pohled na mezilidské vztahy v dnešním světě.Devět žen, každá úplně jiná. Nikdy předtím se neviděly, a přesto spolu sdílejí své příběhy. Nataša, jejich terapeutka, se je rozhodla sezvat dohromady, neboť věří, že rány se mohou začít hojit jen tehdy, když se prolomí ledy mlčení. Není důležité, odkud pocházejí ani z jakých poměrů vzešly. Je jedno, kolik jim je let a čím se živí. Všechny si na bedrech nesou tíhu strachu, samoty, promarněných tužeb a nejistoty. Někdy za to může minulost, s níž se nelze vyrovnat, jindy přítomnost, jež nepřináší to, co by si člověk přál, nebo budoucnost, která děsí. Matky, dcery, manželky, vdovy, milenky. Hrdinky tohoto románu přijímají Natašinu výzvu, aby se pokusily pohlédnout na svůj život novýma očima.

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, novela Zloději zelených koní a román Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, je odhodlaná ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat v životě pořádek, konečně uzavřít staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává se svým otcem, bratrem a kamarádkami z dětství.Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, autor dál zkoumá českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné a nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech.Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.

Kniha Deset žen je znepokojující a překvapivý román, hluboce dojemný a lidský. Odvážný a objevný pohled na mezilidské vztahy v dnešním světě.Devět žen, každá úplně jiná. Nikdy předtím se neviděly, a přesto spolu sdílejí své příběhy. Nataša, jejich terapeutka, se je rozhodla sezvat dohromady, neboť věří, že rány se mohou začít hojit jen tehdy, když se prolomí ledy mlčení. Není důležité, odkud pocházejí ani z jakých poměrů vzešly. Je jedno, kolik jim je let a čím se živí. Všechny si na bedrech nesou tíhu strachu, samoty, promarněných tužeb a nejistoty. Někdy za to může minulost, s níž se nelze vyrovnat, jindy přítomnost, jež nepřináší to, co by si člověk přál, nebo budoucnost, která děsí. Matky, dcery, manželky, vdovy, milenky. Hrdinky tohoto románu přijímají Natašinu výzvu, aby se pokusily pohlédnout na svůj život novýma očima.

Kniha Deset žen je znepokojující a překvapivý román, hluboce dojemný a lidský. Odvážný a objevný pohled na mezilidské vztahy v dnešním světě.Devět žen, každá úplně jiná. Nikdy předtím se neviděly, a přesto spolu sdílejí své příběhy. Nataša, jejich terapeutka, se je rozhodla sezvat dohromady, neboť věří, že rány se mohou začít hojit jen tehdy, když se prolomí ledy mlčení. Není důležité, odkud pocházejí ani z jakých poměrů vzešly. Je jedno, kolik jim je let a čím se živí. Všechny si na bedrech nesou tíhu strachu, samoty, promarněných tužeb a nejistoty. Někdy za to může minulost, s níž se nelze vyrovnat, jindy přítomnost, jež nepřináší to, co by si člověk přál, nebo budoucnost, která děsí. Matky, dcery, manželky, vdovy, milenky. Hrdinky tohoto románu přijímají Natašinu výzvu, aby se pokusily pohlédnout na svůj život novýma očima.

Soubor třiatřiceti čtenářských životopisů lidí, kteří se sice nenacházejí v centru mediální pozornosti, ale o to více se podílejí na utváření knižní kultury v naší zemi. Editorovi se podařilo shromáždit mezi lety 2010 až 2013 pestrý vzorek lidí zabývajících se profesně knihami a nyní přináší jejich osobité vzpomínky a zajímavé osudy, nejen čtenářské, ale také profesní… ba i osobní. Najdeme tu spisovatele (S. Monyová, J. H. Krchovský, A. Bajaja), nakladatele (F. Tomáš, J. Říha), překladatele (H. Stachová, J. Pelán), editory (M. Machovec, M. Jareš), knihkupce (P. Bouda, J. Kanzelsberger), ale i propagátory knihy a čtení (E. Katrušáková, J. Císař), literární kritiky a vědce (P. Voit, J. Med), knihovníky (L. Kurka, T. Řehák) atd. Knihu můžeme rovněž vnímat jako portrét doby — minulé i současné: nejstarší vzpomínky sahají ještě do časů první republiky, nejnovější k době zaznamenání rozhovorů. Jednotlivá vyprávění například přibližují, jak fungovala nakladatelství (Odeon — J. Pelán), z jakých pohnutek se zrodila Noc s Andersenem (H. Hanáčková) nebo proč vznikla distribuční síť Kosmas (J. Žák). Martin Machovec popisuje fungování undergroundu, Dana Kalinová pak začátky veletrhu Svět knihy. Kromě toho jsou v publikaci zachyceny také proměny jednotlivých profesí kolem knihy, včetně jejich společenského postavení. Tituly, na něž jednotliví narátoři vzpomínají jako na určující a formativní knihy svého života, se v bludišti literární produkce mohou i dnes stát dobrými čtenářskými tipy pro širokou veřejnost. Poslední část životopisů je věnována pohledu na časy příští — tomu, co se s knihou a čtením stane za jednu až dvě generace.