Host strana 142 z 185

Řecko v časech hrdinů. Patroklos, nešikovný mladý princ, byl vyhoštěn do království Fthie, kde žije přehlížen ve stínu krále Pelea a jeho zlatovlasého syna Achillea.Achilleus, „nejlepší ze všech Řeků“, je vším, čím Patroklos není — silný, krásný, syn bohyně —, a jejich cesty se nikdy neměly zkřížit. Jednoho dne ho však Achilleus vezme pod svou ochranu a brzy se z nich stanou přátelé. Vzdělávají se v umění války a medicíny a z jejich pouta vznikne něco mnohem hlubšího — k nelibosti Achilleovy matky Thetidy, kruté mořské nymfy. Když přijde zpráva, že byla unesena Helena Spartská, jsou řečtí muži vyzváni, aby šli do války proti Troji. Achilleus se připojí, sveden příslibem slavného osudu. Patroklos, zmítaný láskou a strachem o svého přítele, následuje Achillea do války, aniž tuší, jak krutá zkouška je čeká. Toto dojemné a originální ztvárnění trojské války je zničujícím příběhem lásky a soupeření mezi bohy a lidmi. Hlavní zápas se však odehrává mezi nelítostnou ctižádostí a touhou lidského srdce po míru.

Kniha na pomezí literární historie, dějin filozofie a estetiky je pohledem na vývoj ideálů kultivace člověka od renesance po konec 19. století — věnuje se hlavně jejich promýšlení v literatuře francouzské, s odbočkami k britským, ale též českým autorům.„Diletant“ se tu stává člověkem vyznačujícím se mimo jiné intelektuální všestranností, kosmopolitním založením a mondénními způsoby. Jedním z hlavních cílů knihy je ukázat, že diletanta tohoto typu je třeba chápat jako součást posloupnosti zmíněných ideálů kultivace, totiž jako pokračování linie, již tvoří především typ dokonalého dvořana, potom tzv. honnete homme, jeho obdoba známá jako gentleman a dále postava nazývaná v 18. století polite philosopher, francouzskými autory pak — opět se zvláštními konotacemi — philosophe.

Je stahování z internetu něco nového? Jak stará jsou autorská práva?Od doby, kdy se začal šířit Napster a jiné služby na sdílení souborů, se většina z nás smířila s faktem, že duševní pirátství je produktem digitální éry. Například společnost The Motion Picture Association of America uvádí, že v roce 2005 kvůli internetovému pirátství přišel filmový průmysl o 2,3 miliardy dolarů. Adrian Johns však ukazuje, že pirátství má mnohem delší a bohatší historii, než jsme si mysleli. Historii dlouho zapomenutou a málo pochopenou. Johns popisuje boje o duševní vlastnictví od dob prvních tiskových technologií v šestnáctém století až do doby internetu ve století jednadvacátém. Jeho kniha překypuje detaily a širšími souvislostmi, které přispívají k současným debatám na téma volného přístupu k informacím a jejich užívání, svobody kultury atp. Autor tvrdí, že pirátství vždy stálo v centru našich pokusů uvést v soulad kreativitu a obchod a že bývalo stimulem sociálních, technologických a duševních inovací stejně často jako jejich nepřítelem.

Je stahování z internetu něco nového? Jak stará jsou autorská práva?Od doby, kdy se začal šířit Napster a jiné služby na sdílení souborů, se většina z nás smířila s faktem, že duševní pirátství je produktem digitální éry. Například společnost The Motion Picture Association of America uvádí, že v roce 2005 kvůli internetovému pirátství přišel filmový průmysl o 2,3 miliardy dolarů. Adrian Johns však ukazuje, že pirátství má mnohem delší a bohatší historii, než jsme si mysleli. Historii dlouho zapomenutou a málo pochopenou. Johns popisuje boje o duševní vlastnictví od dob prvních tiskových technologií v šestnáctém století až do doby internetu ve století jednadvacátém. Jeho kniha překypuje detaily a širšími souvislostmi, které přispívají k současným debatám na téma volného přístupu k informacím a jejich užívání, svobody kultury atp. Autor tvrdí, že pirátství vždy stálo v centru našich pokusů uvést v soulad kreativitu a obchod a že bývalo stimulem sociálních, technologických a duševních inovací stejně často jako jejich nepřítelem.

Kniha Deset žen je znepokojující a překvapivý román, hluboce dojemný a lidský. Odvážný a objevný pohled na mezilidské vztahy v dnešním světě.Devět žen, každá úplně jiná. Nikdy předtím se neviděly, a přesto spolu sdílejí své příběhy. Nataša, jejich terapeutka, se je rozhodla sezvat dohromady, neboť věří, že rány se mohou začít hojit jen tehdy, když se prolomí ledy mlčení. Není důležité, odkud pocházejí ani z jakých poměrů vzešly. Je jedno, kolik jim je let a čím se živí. Všechny si na bedrech nesou tíhu strachu, samoty, promarněných tužeb a nejistoty. Někdy za to může minulost, s níž se nelze vyrovnat, jindy přítomnost, jež nepřináší to, co by si člověk přál, nebo budoucnost, která děsí. Matky, dcery, manželky, vdovy, milenky. Hrdinky tohoto románu přijímají Natašinu výzvu, aby se pokusily pohlédnout na svůj život novýma očima.

Kniha Deset žen je znepokojující a překvapivý román, hluboce dojemný a lidský. Odvážný a objevný pohled na mezilidské vztahy v dnešním světě.Devět žen, každá úplně jiná. Nikdy předtím se neviděly, a přesto spolu sdílejí své příběhy. Nataša, jejich terapeutka, se je rozhodla sezvat dohromady, neboť věří, že rány se mohou začít hojit jen tehdy, když se prolomí ledy mlčení. Není důležité, odkud pocházejí ani z jakých poměrů vzešly. Je jedno, kolik jim je let a čím se živí. Všechny si na bedrech nesou tíhu strachu, samoty, promarněných tužeb a nejistoty. Někdy za to může minulost, s níž se nelze vyrovnat, jindy přítomnost, jež nepřináší to, co by si člověk přál, nebo budoucnost, která děsí. Matky, dcery, manželky, vdovy, milenky. Hrdinky tohoto románu přijímají Natašinu výzvu, aby se pokusily pohlédnout na svůj život novýma očima.

Soubor třiatřiceti čtenářských životopisů lidí, kteří se sice nenacházejí v centru mediální pozornosti, ale o to více se podílejí na utváření knižní kultury v naší zemi. Editorovi se podařilo shromáždit mezi lety 2010 až 2013 pestrý vzorek lidí zabývajících se profesně knihami a nyní přináší jejich osobité vzpomínky a zajímavé osudy, nejen čtenářské, ale také profesní… ba i osobní. Najdeme tu spisovatele (S. Monyová, J. H. Krchovský, A. Bajaja), nakladatele (F. Tomáš, J. Říha), překladatele (H. Stachová, J. Pelán), editory (M. Machovec, M. Jareš), knihkupce (P. Bouda, J. Kanzelsberger), ale i propagátory knihy a čtení (E. Katrušáková, J. Císař), literární kritiky a vědce (P. Voit, J. Med), knihovníky (L. Kurka, T. Řehák) atd. Knihu můžeme rovněž vnímat jako portrét doby — minulé i současné: nejstarší vzpomínky sahají ještě do časů první republiky, nejnovější k době zaznamenání rozhovorů. Jednotlivá vyprávění například přibližují, jak fungovala nakladatelství (Odeon — J. Pelán), z jakých pohnutek se zrodila Noc s Andersenem (H. Hanáčková) nebo proč vznikla distribuční síť Kosmas (J. Žák). Martin Machovec popisuje fungování undergroundu, Dana Kalinová pak začátky veletrhu Svět knihy. Kromě toho jsou v publikaci zachyceny také proměny jednotlivých profesí kolem knihy, včetně jejich společenského postavení. Tituly, na něž jednotliví narátoři vzpomínají jako na určující a formativní knihy svého života, se v bludišti literární produkce mohou i dnes stát dobrými čtenářskými tipy pro širokou veřejnost. Poslední část životopisů je věnována pohledu na časy příští — tomu, co se s knihou a čtením stane za jednu až dvě generace.

Kniha Deset žen je znepokojující a překvapivý román, hluboce dojemný a lidský. Odvážný a objevný pohled na mezilidské vztahy v dnešním světě.Devět žen, každá úplně jiná. Nikdy předtím se neviděly, a přesto spolu sdílejí své příběhy. Nataša, jejich terapeutka, se je rozhodla sezvat dohromady, neboť věří, že rány se mohou začít hojit jen tehdy, když se prolomí ledy mlčení. Není důležité, odkud pocházejí ani z jakých poměrů vzešly. Je jedno, kolik jim je let a čím se živí. Všechny si na bedrech nesou tíhu strachu, samoty, promarněných tužeb a nejistoty. Někdy za to může minulost, s níž se nelze vyrovnat, jindy přítomnost, jež nepřináší to, co by si člověk přál, nebo budoucnost, která děsí. Matky, dcery, manželky, vdovy, milenky. Hrdinky tohoto románu přijímají Natašinu výzvu, aby se pokusily pohlédnout na svůj život novýma očima.

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, novela Zloději zelených koní a román Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, je odhodlaná ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat v životě pořádek, konečně uzavřít staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává se svým otcem, bratrem a kamarádkami z dětství.Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, autor dál zkoumá českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné a nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech.Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.

Novoroční projevy československých a českých prezidentů, prvomájová hesla, texty Rudého práva, publicistika Jaroslava Durycha, Ladislava Jehličky a Karla Čapka, staročeské satiry, beletrie autorů 19. století, regionální noviny z přelomu 19. a 20. století či slovníky argotu. To všechno jsou texty, jejichž analýzou se zabývá monografie Slovo a text v historickém kontextu — perspektivy historickosémantické analýzy jazyka. Jejím cílem je prezentace nových metodologických přístupů, odlišných od tradičních metod historické sémantiky, které jsou vhodné a využitelné i pro historickosémantickou analýzu jazyka a textologii. Prostřednictvím dílčích témat a sond, které mají výrazně heuristický charakter, naznačuje možné cesty a přístupy k jazyku, textu a sémantice v historickém kontextu. V knize prezentovaný přístup k historickosémantické analýze jazyka poskytuje bohatou škálu metod. Od systematického sledování kontextu a kolokací analyzovaných lexikálních jednotek, využívání korpusů tvořených texty vymezenými nejen žánrovými, ale také časovými kritérii až po aplikaci metod kvantitativnělingvistických (analýza tematické koncentrace textu, měření podobnosti/rozdílnosti volby tematických slov, sledování jejich asociací nebo frekvenční analýzy). Metodologická pestrost monografie koresponduje rovněž s jejím tematickým rozptylem. Ten je dán také rozdílným badatelským zaměřením jednotlivých členů autorského kolektivu, v němž se setkali kvantitativní lingvista, onomastik, literární historička, historička sociálních dějin a lexikoložka specializující se na sociolekty.

Karel Jaromír Erben (1811–1870) se jako většina kulturních osobností českého obrození uplatnil nejen jako slovesný umělec, ale i jako vědec (folklorista, filolog, historik) a jako sběratel a vydavatel lidové slovesnosti (písně, pohádky, obyčeje). S touto mnohostrannou činností souvisí i dvě jeho nejvýznamnější literární díla, jejichž reedici přinášíme, Kytice a České pohádky. Kytice poprvé vyšla roku 1853, druhé rozšířené vydání 1861, třetí autor již připravoval k tisku, ale vyšlo až několik měsíců po jeho smrti. České pohádky Erben uveřejňoval jednotlivě od roku 1844, souborně poprvé vyšly až posmrtně 1905 péčí Václava Tilleho. V Erbenových básních a pohádkách nevystupují reálie soudobého života, jejich posláním je vyslovit duši národa a nadosobní mravní řád. K vydání připravil a komentář napsal Mojmír Otruba, aktualizoval Tomáš Stejskal.

Karel Jaromír Erben (1811–1870) se jako většina kulturních osobností českého obrození uplatnil nejen jako slovesný umělec, ale i jako vědec (folklorista, filolog, historik) a jako sběratel a vydavatel lidové slovesnosti (písně, pohádky, obyčeje). S touto mnohostrannou činností souvisí i dvě jeho nejvýznamnější literární díla, jejichž reedici přinášíme, Kytice a České pohádky. Kytice poprvé vyšla roku 1853, druhé rozšířené vydání 1861, třetí autor již připravoval k tisku, ale vyšlo až několik měsíců po jeho smrti. České pohádky Erben uveřejňoval jednotlivě od roku 1844, souborně poprvé vyšly až posmrtně 1905 péčí Václava Tilleho. V Erbenových básních a pohádkách nevystupují reálie soudobého života, jejich posláním je vyslovit duši národa a nadosobní mravní řád. K vydání připravil a komentář napsal Mojmír Otruba, aktualizoval Tomáš Stejskal.

Začalo to jako pohádka. Jednoho mrazivého zimního dne se ve vinařské vesnici na úpatí Vogéz objeví neznámá dívka. Ujme se jí osamělá vdova. Po její smrti krásná neznámá zase zmizí… Frankfurt uprostřed léta: v městském parku se najdou děsivě zohavená těla dvou mladých mužů. Stopy na místě činu ukazují na ženu. Komisař Marthaler se svým týmem zahajuje horečné pátrání po cizince, již očití svědci popsali jako okouzlující krásku. Čas však pracuje proti nim. Než se komisař o krok přiblíží k řešení případu, je v luxusním hotelu brutálně zavražděn reportér. A vzhůru nohama se převrátí i Marthalerův osobní život – jeho nová spolubydlící Tereza představuje pro samotářského melancholika velké pokušení.

Začalo to jako pohádka. Jednoho mrazivého zimního dne se ve vinařské vesnici na úpatí Vogéz objeví neznámá dívka. Ujme se jí osamělá vdova. Po její smrti krásná neznámá zase zmizí… Frankfurt uprostřed léta: v městském parku se najdou děsivě zohavená těla dvou mladých mužů. Stopy na místě činu ukazují na ženu. Komisař Marthaler se svým týmem zahajuje horečné pátrání po cizince, již očití svědci popsali jako okouzlující krásku. Čas však pracuje proti nim. Než se komisař o krok přiblíží k řešení případu, je v luxusním hotelu brutálně zavražděn reportér. A vzhůru nohama se převrátí i Marthalerův osobní život – jeho nová spolubydlící Tereza představuje pro samotářského melancholika velké pokušení.

Začalo to jako pohádka. Jednoho mrazivého zimního dne se ve vinařské vesnici na úpatí Vogéz objeví neznámá dívka. Ujme se jí osamělá vdova. Po její smrti krásná neznámá zase zmizí… Frankfurt uprostřed léta: v městském parku se najdou děsivě zohavená těla dvou mladých mužů. Stopy na místě činu ukazují na ženu. Komisař Marthaler se svým týmem zahajuje horečné pátrání po cizince, již očití svědci popsali jako okouzlující krásku. Čas však pracuje proti nim. Než se komisař o krok přiblíží k řešení případu, je v luxusním hotelu brutálně zavražděn reportér. A vzhůru nohama se převrátí i Marthalerův osobní život – jeho nová spolubydlící Tereza představuje pro samotářského melancholika velké pokušení.

Stallo je napínavý román, který lze těžko zařadit do nějakého žánru. Obdivuhodně napsaná kniha o trollech, démonech v nás a o vztazích s našimi dětmi, přírodou a zvířaty. Rok 1977, Národní park Sarek v Laponsku. Fotograf, který se specializuje na focení divokých zvířat, vyfotí ze svého malého letadla zvláštní snímek medvěda uhánějícího přes močály, jemuž sedí na zádech podivné stvoření podobné dítěti, avšak chlupaté a s dlouhým ocasem. Vypadá jako malá opička, ale opice to není. Není to ani člověk, ani zvíře. Fotograf tvrdí, že zachytil trolla. Léto roku 1978. Z chaty v dalarnských lesích ve Švédsku beze stopy zmizí malý chlapec. Jeho matka tvrdí, že ho unesl obr. Hoch není nikdy nalezen. Rok 2004. Susso vytvoří webovou stránku věnovanou kryptozoologii. Zabývá se hledáním bytostí, jejichž existence dosud nebyla prokázána, jako jsou Yetti, Lochneská příšera nebo Velká noha. Nejvíce ji však zajímají trollové. Tuto posedlost zdědila po svém dědovi, známém fotografovi divoké přírody. Jednou Susso zatelefonuje stará žena a oznámí jí, že před svým domem zpozorovala malé podivné stvoření, které sledovalo ji i jejího čtyřletého vnuka. Susso popadne fotopast a okamžitě se za stařenou rozjede. Začíná děsivá výprava do neznáma…