Host strana 149 z 185

Další napínavé roční období s inspektorkou Malin Forsovou...Déšť smáčí zámek Skogsa u Linköpingu, kapky se snášejí na zem a na tělo, které plave v příkopu. Zbohatlík, právník a nový majitel zámku Jerry Petersson byl zavražděn. Jak se ale dostal do příkopu?

Roman noir plný napětí i melancholie...Dny Guida Guerrieriho plynou v křehké rovnováze mezi úspěšnou advokátskou praxí a jeho osobním životem, poznamenaným osaměním s lehkým nádechem melancholie. V protikladu k této melancholii stojí jeho typický smysl pro humor, hudba, knihy a bizarní rozhovory s boxovacím pytlem v obývacím pokoji...

Roman noir plný napětí i melancholie...Dny Guida Guerrieriho plynou v křehké rovnováze mezi úspěšnou advokátskou praxí a jeho osobním životem, poznamenaným osaměním s lehkým nádechem melancholie. V protikladu k této melancholii stojí jeho typický smysl pro humor, hudba, knihy a bizarní rozhovory s boxovacím pytlem v obývacím pokoji...

Další napínavé roční období s inspektorkou Malin Forsovou...Déšť smáčí zámek Skogsa u Linköpingu, kapky se snášejí na zem a na tělo, které plave v příkopu. Zbohatlík, právník a nový majitel zámku Jerry Petersson byl zavražděn. Jak se ale dostal do příkopu?

Ve své knize Dějiny čtení dosáhl spisovatel, překladatel, editor a především milovník knih a čtení Albert Manguel (nar. 1948) ideálního souladu mezi odborností a vášnivým zaujetím. Jeho pojetí čtení je postaveno na osobních vyznáních, útržcích z vlastního života včetně zasvětitelského zážitku, kdy ho téměř slepý J. L. Borges jednou v Buenos Aires požádal, aby k němu docházel a předčítal mu. Manguel představuje různé typy čtení (tiché čtení, předčítání, autorské čtení, věštění z knih a další), jejichž výklad často začíná historkami ze života známých spisovatelů či osobností kultury. To vše je zakotveno v historii, dějinnosti, která dává možnost vidět, jak se čtení proměňovalo a jakými zásadními zlomy procházelo a jaké hmotné prostředky v té které době mělo k dispozici (papyrus, pergamen, knihtisk, ale třeba i brýle). Manguelova kniha nás sugestivním způsobem svého výkladu přesvědčuje, že i našimi osobními čtenářskými životopisy probíhá velký „příběh" dějin čtení.

Ve své knize Dějiny čtení dosáhl spisovatel, překladatel, editor a především milovník knih a čtení Albert Manguel (nar. 1948) ideálního souladu mezi odborností a vášnivým zaujetím. Jeho pojetí čtení je postaveno na osobních vyznáních, útržcích z vlastního života včetně zasvětitelského zážitku, kdy ho téměř slepý J. L. Borges jednou v Buenos Aires požádal, aby k němu docházel a předčítal mu. Manguel představuje různé typy čtení (tiché čtení, předčítání, autorské čtení, věštění z knih a další), jejichž výklad často začíná historkami ze života známých spisovatelů či osobností kultury. To vše je zakotveno v historii, dějinnosti, která dává možnost vidět, jak se čtení proměňovalo a jakými zásadními zlomy procházelo a jaké hmotné prostředky v té které době mělo k dispozici (papyrus, pergamen, knihtisk, ale třeba i brýle). Manguelova kniha nás sugestivním způsobem svého výkladu přesvědčuje, že i našimi osobními čtenářskými životopisy probíhá velký „příběh" dějin čtení.

Kniha je pokusem o příspěvek k prakticky neexistujícímu „žánru“, zabývá se procesem tvorby knih z pohledu knižního úpravce. Přináší eseje o čtení, knihomilství, knize i knihovnách, ale zároveň funguje jako praktická příručka, užitečná při navrhování beletrie, poezie i odborné literatury. Obsahuje kapitoly o všech faktorech, které obvykle (jsou-li provedeny profesionálně) zůstávají čtenáři skryty. Autor se věnuje čitelnosti, sazbě, kombinování písem a ilustrací, volbě materiálů i drobným typografickým detailům, podstatně ovlivňujícím chápání textu.

Kniha je pokusem o příspěvek k prakticky neexistujícímu „žánru“, zabývá se procesem tvorby knih z pohledu knižního úpravce. Přináší eseje o čtení, knihomilství, knize i knihovnách, ale zároveň funguje jako praktická příručka, užitečná při navrhování beletrie, poezie i odborné literatury. Obsahuje kapitoly o všech faktorech, které obvykle (jsou-li provedeny profesionálně) zůstávají čtenáři skryty. Autor se věnuje čitelnosti, sazbě, kombinování písem a ilustrací, volbě materiálů i drobným typografickým detailům, podstatně ovlivňujícím chápání textu.

Proč lidé ničí knihy stejně dlouho, jak dlouho je čtou? Existuje mnoho prací o dějinách knih, čtení nebo o bibliofiliích, avšak doposud se žádná nezabývala zánikem knih. O to významnější je Báezova práce, na niž sbíral materiál po celém světě. Dílo je rozděleno do čtyř rozsáhlých oddílů a je doplněno daty různých případů pálení a ničení knih jak na západní, tak na východní polokouli, ať už na jejich zániku nese vinu přírodní katastrofa, nebo člověk. Obecné dějiny ničení knih se staly bestsellerem v angličtině, španělštině, portugalštině, francouzštině a dalších jazycích.

Proč lidé ničí knihy stejně dlouho, jak dlouho je čtou? Existuje mnoho prací o dějinách knih, čtení nebo o bibliofiliích, avšak doposud se žádná nezabývala zánikem knih. O to významnější je Báezova práce, na niž sbíral materiál po celém světě. Dílo je rozděleno do čtyř rozsáhlých oddílů a je doplněno daty různých případů pálení a ničení knih jak na západní, tak na východní polokouli, ať už na jejich zániku nese vinu přírodní katastrofa, nebo člověk. Obecné dějiny ničení knih se staly bestsellerem v angličtině, španělštině, portugalštině, francouzštině a dalších jazycích.

Čtvrtý díl skvělé detektivní série o neohrožené právničce...Rebecka Martinssonová, prokurátorka v severošvédské Kiruně, se zaplete do případu chladnokrevné vraždy. Mladá pár vysekal v ledu na jezeře díru, aby se mohl potopit k vraku letadla, které leží na dně. Ale během potápění kdosi přestřihne lano a díru zakryje dřevěnými dveřmi. Mladí lidé nemají žádnu šanci. Co hledají ve vraku letadla? A kdo je za to potrestal smrtí? Při pátraní přijde Rebecka na stopu dlouho utajovaným událostem z minulosti. A objeví nebezpečnou síť utkanou z viny, strachu a zrady, do které jsou zapleteni místní obyvatelé.

Kolektivní monografie badatelů z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., v Praze je pokusem o nový způsob vymezení českého literárního romantismu. Metodologicky vychází z teorie modelování, je inspirována filozofickým myšlením Ladislava Hejdánka a především se opírá o synopticko-pulzační chápání literatury, rozpracované Petrem Zajacem. Romantismus autoři vnímají jako vnitřně dynamickou událost, nepředstavující jednolitý směr, ale tvořící široké spektrum různorodých konstelací a modifikací, které nacházejí v dobové kultuře vratkou rovnováhu ve vztahu k jiným literárním diskursům (především ke klasicismu a realismu) a zároveň interferují s jinými druhy umění (v prvé řadě s malířstvím). Romantické prvky jsou následně shledávány v širokém proudu od samého počátku 19. století až po padesátá léta. Základními konstelacemi se jeví soustředění k romantické poetice, vlastenecká romantika a subjektivní romantismus; do úvahy je konečně ve funkci kontrafaktury brán i biedermeier.

S nápadem vydávat ročenky „nejlepších básní“ přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Úspěch, který edice The Best American Poetry záhy zaznamenala, a především to, že podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa, ukázal, že navzdory proklamacím o krizi poezie a nezájmu o ni stále existuje nejen řada dobrých básní, ale také mnoho dobrých čtenářů. Projekt zahájený Hostem v roce 2009 i v českém prostředí sklízí příznivou odezvu u kritiky a čtenářů. Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, naopak má představit subjektivní pohled editorů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Po editorských dvojicích Karel Šiktanc a Karel Piorecký (2009), Miloslav Topinka a Jakub Řehák (2010) a Petr Král a Jan Štolba se v pořadí již čtvrtého pokračování básnické ročenky ujala literární recenzentka, básnířka a editorka Simona Martínková-Racková. Svazek představuje sto básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnovaná publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu.

Čtvrtý díl skvělé detektivní série o neohrožené právničce...Rebecka Martinssonová, prokurátorka v severošvédské Kiruně, se zaplete do případu chladnokrevné vraždy. Mladá pár vysekal v ledu na jezeře díru, aby se mohl potopit k vraku letadla, které leží na dně. Ale během potápění kdosi přestřihne lano a díru zakryje dřevěnými dveřmi. Mladí lidé nemají žádnu šanci. Co hledají ve vraku letadla? A kdo je za to potrestal smrtí? Při pátraní přijde Rebecka na stopu dlouho utajovaným událostem z minulosti. A objeví nebezpečnou síť utkanou z viny, strachu a zrady, do které jsou zapleteni místní obyvatelé.

Poslední svazek souborného díla. Souborné dílo Jana Balabána, jednoho z nejvýznamnějších českých autorů posledního dvacetiletí, vrcholí svazkem sdružujícím jeho texty publicistické. Tato oblast tvoří nejméně známou, avšak neméně fascinující část Balabánovy tvorby.Do širšího povědomí se dostaly autorovy jadrné sloupky, jež psal v letech 2008–2010 pro týdeník Respekt, avšak rozhovory, které poskytl, a také jeho hojné kritiky výtvarných děl zůstávaly spíše stranou pozornosti. Díky pečlivé bibliografické práci přinášíme Balabánovy roztroušené publicistické texty v jednom svazku, a to např. včetně předmluv ke knihám či podstatných anketních odpovědí. Dílo autora, který znal svůj střed a uměl se pohybovat i v textech příležitostných, bude vydáním tohoto svazku kompletní.Třetí část Díla vychází ve dvou svazcích, samostatně neprodejných.

Prostorové rozpínání měst je dnes již reálnou skutečností a tento trend dále pokračuje téměř ve všech evropských městech. Budeme-li hledat výraz, který by výstižně vyjádřil podstatu tohoto jevu, jenž přináší významnou změnu lidských sídel posledních desetiletí, narazíme v literatuře nejčastěji na sousloví urban sprawl. V angličtině má slovo sprawl význam roztažení, rozlézání či natahování a ve spojení se slovem urban — městský — přesně vystihuje probíhající rozlézání a s ním spojené řídnutí dnešních měst. Exodus na předměstí a vylidňování center měst vede k extenzivnímu využívání okolní krajiny, které není ničím jiným než jejím novodobým drancováním. Pojem urban sprawl odkazuje ale také na prostředí bez tradičních městských veřejných prostor a na ztrátu městskosti. Nejvýstižnějším novým českým termínem pro urban sprawl je výraz sídelní kaše, který trefně pojmenovává neuspořádanou skrumáž předměstských staveb. Po úspěchu prvního vydání vychází nyní druhé, doplněné vydání knihy Sídelní kaše: Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Studie architekta Pavla Hniličky je určena nejen odborníkům – projektantům a architektům –, ale také představitelům obcí a měst, jež mohou rozvoj sídelní kaše na svém území ovlivnit, a všem těm, kterým není budoucnost okolní krajiny lhostejná.