Host strana 156 z 185

Z donedávna u nás téměř neznámého literárního žánru americké regionální prózy (literatury místního koloritu), představeného zde povídkami dnes neprávem pozapomenutých spisovatelek přelomu devatenáctého a dvacátého století spjatých s novoanglickým ven kovem, Louisianou a New Orleansem, či přímo s mexicko-americkým pohraničím (chicanská literatura), sestavily editorky Dagmar Pegues a Tereza Kynčlová reprezentativní výbor, který doprovodily zasvěcenými studiemi o těchto svébytných literaturách a med ailony autorek. Životy těchto spisovatelek se často podobaly tragickým osudům jejich hrdinek na cestě za spravedlivým postavením ve světě. Dnešní pohled, otevřený novými genderovými studiemi, umožnil editorkám odhalit v této zdánlivě pouze prefemin istické tvorbě nečekaně moderní, celospolečensky platné a zvláště v povídkách chicanských autorek (od počátku 60. let dvacátého století do současnosti) překvapivě aktuální politické přesahy a nové definice osobní identity.

Když byl jeden z nejvýznamnějších vojevůdců a politiků z doby třicetileté války Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (15831634) ještě neznámým a chudým šlechticem, učinil z dnešního pohledu dva taktické kroky: přestoupil ke katolicismu a oženil se s bohatou vdovou Lukrecií Nekšovou z Landeku, majitelkou vsetínského panství. Po pěti letech paní Lukrecie zemřela a Albrechtovi se podařilo získat její majetek jako dědictví. Jak k tomu došlo? Co se tenkrát ve Vsetíně odehrálo? Byl to klíčový moment pro Valdštejnovu budoucí kariéru? Takové otázky si kladl spisovatel Ota Filip, podle vlastních slov z poloviny Valach z Hošťálkové u Vsetína, v sedmdesátých letech minulého století, v prvním období svého exilu v Bavorsku. Tehdejší odborná literatura o tomto období Valdštejnova života mlčela, a proto se Ota Filip rozhodl ten příběh vyprávět tak, jak se mohl stát a možná i stal, a přitom popustil uzdu své fantazii. Kniha vyšla v roce 1979 německy a téhož roku česky pod názvem Valdštýn a Lukrecie v exilovém nakladatelství 68 Publishers v Kanadě. Nyní vychází po více než třiceti letech česky znovu, pouze drobnými úpravami a pozměněným názvem.

Chronologicky koncipovaná biografie jednoho z nejvýznamnějších filmařů české meziválečné kinematografie (Erotikon, Ze soboty na neděli, Extase), který se jako filmový tvůrce uplatnil také v Rakousku, Itálii, USA a Německu, se faktograficky opírá o ro zsáhlý výzkum primárních archivních pramenů. Rekapitulace individuálního osudu umělce se stala podnětem k prezentaci vybraných obecných jevů souvisejících se situací kinematografie v daném období a teritoriu Machatého pracovního působení. Rozvržení k nihy do kapitol respektuje vznik jednotlivých titulů režisérovy filmografie.

Když byl jeden z nejvýznamnějších vojevůdců a politiků z doby třicetileté války Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (15831634) ještě neznámým a chudým šlechticem, učinil z dnešního pohledu dva taktické kroky: přestoupil ke katolicismu a oženil se s bohatou vdovou Lukrecií Nekšovou z Landeku, majitelkou vsetínského panství. Po pěti letech paní Lukrecie zemřela a Albrechtovi se podařilo získat její majetek jako dědictví. Jak k tomu došlo? Co se tenkrát ve Vsetíně odehrálo? Byl to klíčový moment pro Valdštejnovu budoucí kariéru? Takové otázky si kladl spisovatel Ota Filip, podle vlastních slov z poloviny Valach z Hošťálkové u Vsetína, v sedmdesátých letech minulého století, v prvním období svého exilu v Bavorsku. Tehdejší odborná literatura o tomto období Valdštejnova života mlčela, a proto se Ota Filip rozhodl ten příběh vyprávět tak, jak se mohl stát a možná i stal, a přitom popustil uzdu své fantazii. Kniha vyšla v roce 1979 německy a téhož roku česky pod názvem Valdštýn a Lukrecie v exilovém nakladatelství 68 Publishers v Kanadě. Nyní vychází po více než třiceti letech česky znovu, pouze drobnými úpravami a pozměněným názvem.

Čtvrtý svazek edice Studie osobností brněnské lingvistiky je věnován dílu význačného představitele brněnské syntaktické školy. Prof. PhDr. Miroslava Grepla, CSc. Miroslav Grepl (*1929) proslul především jako výtečný teoretik syntaxe a spoluautor zása dních syntaktických kompendií. Editoři zařadili do výboru studie věnované především teorii mluvních aktů, které dále doplňují studie o teorii verše, syntaxi beletristických textů devatenáctého století či slovanské komparatistice. Kniha Jak dál v synt axi obsahuje i stejnojmennou studii, která představuje kritický pohled na stav současného syntaktického bádání a navrhuje možné cesty dalšího směřování.

Kniha statí českých a cizích autorů je věnována jednomu z reprezentativních spisovatelů moderní české literatury, jehož dílo je vlivnou součástí nyní znovu doceňované kultury druhé poloviny 19. století a přelomu 19. a 20. století: Zeyer byl nejprve v nímán jako netradiční, dokonce exotický autor, pak jako důsledný naplňovatel programu své skupiny a posléze i jako spolutvůrce symbolistických, dekadentních a novoromantických tendencí následujících skupin. ačlenil se do romantické linie a inicioval umělecké a intelektuální proudy 20. a 21. století. Kniha představuje rozsáhlý soubor k výkladu Zeyerova díla a osobnosti; mezi zpracovanými tématy jsou příspěvky k analýze základních titulů své doby jako Jan Maria Plojhar, Dům U Tonoucí hvězdy, Vyšeh rad, Tři legendy o kruci?xu nebo Radúz a Mahulena, poznání autorovy osobnosti, jejíž neopakovatelnost vyjadřuje významná korespondence i životní osudy, česká témata v Zeyerově díle a jeho rozsáhlé inspirace cizími literaturami i kulturami, Zeyerova d obová působnost v českém prostředí a peripetie jeho kultu, ediční problematika, pronikání Zeyerova díla do jiných druhů umění, Zeyerův otevřený vztah k dobovým duchovním proudům.

Brilantní román Půlnoční hora Jeana-Marie Blase de Robles je podivuhodným svědectvím o duchovním hledání a zoufalé touze po vykoupení, které v mnohém připomene nejlepší prózy Hermanna Hesse. Bastien je neobyčejný člověk. Pracuje jako školník jezuitsk ého lycea, ale veškerý volný čas věnuje studiu tibetského lamaismu a duchovním cvičením. Straní se společnosti a žije osaměle jako skutečný buddhistický mnich.

Pískovcová skalní města Sudet, prospektorské zápisky starých Vlachů, alchymie krajiny s nelítostnými "lyrickými subjekty", hledání otcovské lásky, strach, zrada, smrt, zločin vsazený do minulých časů, to jsou hlavní atributy připravované knižní novin ky z básnické dílny Radka Fridricha (nar. 1968), básníka, publicisty, výtvarníka a pedagoga působícího v Děčíně. Co vlastně představuje tento zvláštní název? Krooa krooa je tísnivé ptačí zajíknutí, které se jako svědek vznáší nad krajinou a lidskými osudy v ní. Tyto výrazné nálady a uhrančivé obrazy, zatížené ochotně přiznávanou expresionistickou tradicí i letmo naznačenými sympatiemi k morbidní dekadenci a vypjatému romantismu, v sobě obsahuje nejen zatím poslední básnická knížka, ale v proměnl ivé míře i jeho sbírky předchozí.

Třetí svazek edice Studie osobností brněnské lingvistiky přináší výbor z rozsáhlého díla nestora evropské slavistiky a paleoslovenistiky prof. PhDr. Radoslava Večerky, DrSc., Dr. h. c. (mult.). Čeští čtenáři jej znají především jako autora impozantní pentalogie o staroslověnské syntaxi Altkirchenslavische (altbulgarische) Syntax. Editoři tohoto výboru se rozhodli přiblížit čtenářům i další oblasti Večerkova badatelského zájmu, v důsledku čehož vybrali studie zaměřené na slovanskou morfosyntax, s lovanskou komparatistiku, dějiny slovanské filologie a jednotlivé redakce staroslověnštiny. Svazek také obsahuje formálně netradiční Večerkův životopis.

Dech beroucí román, který čtenáře zavede do nejtemnějších hlubin lidské mysli. První případ komisaře Carl Morka a jeho Oddělení Q. Před pěti lety beze stopy zmizela žena. Je opravdu možné, že je stále naživu, zavřená v betonové kobce? Dokáže vůbec čl ověk přežít takové utrpení? Tento román svému autorovi přinesl mezinárodní ohlas.

Kniha je pokusem o příspěvek k prakticky neexistujícímu „žánru“, zabývá se procesem tvorby knih z pohledu knižního úpravce. Přináší eseje o čtení, knihomilství, knize i knihovnách, ale zároveň funguje jako praktická příručka, užitečná při navrhování beletrie, poezie i odborné literatury. Obsahuje kapitoly o všech faktorech, které obvykle (jsou-li provedeny profesionálně) zůstávají čtenáři skryty. Autor se věnuje čitelnosti, sazbě, kombinování písem a ilustrací, volbě materiálů i drobným typografickým detailům, podstatně ovlivňujícím chápání textu.

KUBĚNA, AUTOR ORIGINÁLNÍHO, nenapodobitelného díla, zdál se mi klasikem zralým právě do čítanek. (…) Dílo tohoto básníka objevují mladší a nejmladší. Fascinuje je. (…) Dílo, které chtělo být legendou věků, a také se jí stalo, byť okolnosti byly proti. Osobnost. Jiří Olič UMĚT ČÍST KUBĚNU znamená umět se popadat za břicho i zjihnout dojetím, rozdivočet se vášní, nebo si nechat nad hlavou plynout oblaka a na ruku sednout bílou holuběnku, a tu zas se smrtelně vážnou tváří a šibalským mrknutím zasednout k tabuli olympských bohů. (…) Kuběna je stále „na tři míle před náma“ a my nestačíme popadnout dechu. „Ráj ční jen v zakázaných štěpnicích.“ Jitka Bednářová JE MI LÍTO, že o Kuběnovi nemůže napsat už sám Nezval, jako psával o Březinovi a Demlovi, kteří jsou Kuběnovi spolu s Nezvalem trojicí zasvětitelů. Milan Blahynka TAK JAKO DESKY THEODORIKOVY působí básně Jiřího Kuběny dojmem něčeho robustního, celistvého, přirozeného a čistého: všechen individuální um je tady ve službě Jemu. Čím je takovému umělci štětec, ne-li pouze kadeří Marie Magdaleny, roztírající olej po nohou Syna? Milan Exner JIŘÍ KUBĚNA: BÁSNÍK, který prošel vlivy avantgard a odhodil je, aby se vrátil k základům evropské poetiky a duchovnosti. Básník sonetu a hexametru. Básník katolicismu a erotismu. Básník Moravy a monarchie. Básník hradní pán. Básník oslavitel. Martin C. Putna

Starší muž pokoušející se pochopit duševní pochody svých dospívajících dětí. Mladá žena na cestě za velkým životním osudem. Děvčátko tmavé pleti, které nejenže neumí bruslit, ale na kluzišti navíc dostane své první měsíčky. Rozverný učitel anglické litera

Starší muž pokoušející se pochopit duševní pochody svých dospívajících dětí. Mladá žena na cestě za velkým životním osudem. Děvčátko tmavé pleti, které nejenže neumí bruslit, ale na kluzišti navíc dostane své první měsíčky. Rozverný učitel anglické litera

Nový román Olgy Tokarczukové by bylo možno označit jako "morální thriller". Hlavní hrdinkou příběhu je Janina Duszejko, stavební inženýrka, která si musí vydělávat na živobytí jako učitelka angličtiny a zeměpisu na škole v Kladské kotlině, na česko-polském pomezí. V zimě pracuje také jako správkyně letních bytů. Její vášní je astrologie a nade vše miluje zvířata. Snaží se jim všemožně pomáhat a chránit je, bojuje proti lidem, kteří jim ubližují. Varuje před nerozvážným ničením přírody, vidí lidské osudy vepsané do hvězd. Patří k okruhu nadšených čtenářů anglického básníka Williama Blakea (název knihy je citát z jeho básně). Jednoho dne je Janinin soused nalezen mrtvý. Následuje další vražda a pak další... Pytláci i významní členové společnosti záhadně umírají. Jen zvířata jsou němými svědky. O těchto vraždách hrdinka něco ví, policie ji však ignoruje - jenže Janina Duszejko dokáže číst ve hvězdách...

Je svatojánská noc a celá země slaví letní slunovrat. V Jukkasjärvi, vesničce blízko Kiruny, je nalezena mrtvá farářka z místní farnosti Mildred Nilssonová. Kdosi ji ubil a její tělo pověsil pod kostelní varhany. Znovu se vracejí vzpomínky na případ zavražděného kněze Viktora Strandgarda. Rebecka Martinssonová během té doby prožila bezesporu nejhorší chvíle svého života. Byla nucena v sebeobraně zastřelit tři osoby, avšak kolaps přichází až nyní. Její šéf, ve snaze zabránit jejímu zhroucení, ji pošle s kolegou do Kiruny. Rebecka se zde setká s farářem Stefanem Wikströmem, Mildrediným nástupcem. Objeví tajnou schránku s výhrůžnými dopisy adresovanými zavražděné farářce a pochopí, jaké nenávisti musela ta žena vzdorovat při svých aktivitách na pomoc ženám v tísni. Inspektorka Anna-Maria Mellaová přeruší mateřskou dovolenou a vydá se po stopách vraha. Pak najednou zmizí farář Wikström a situace se vyhrocuje…