Host strana 158 z 185

Richard Murphy je profesorem germanistiky, komparatistiky a filmových studií na University of Sussex ve Velké Británii. Vystudoval ve Freiburgu, kde také později učil, titul Ph.D. získal na University of Berkeley v Kalifornii. Působil také na Columbia University v New Yorku a na University of California v Santa Cruz. Jeho výuka i publikace se věnují kultuře období modernismu a avantgardy a soudobé vizuální kultuře a teorii. Tato kniha, vydaná původně pod titulem Theoretizing the Avant-Garde: Modernism, Expressionism, and the Problem of Postmodernity v roce 1999, je pokusem o přehodnocení tradičních výkladů avantgardy z hlediska soudobé postmoderní teorie. Murphy se snaží skrze stěžejní výkladový koncept uměleckého expresionismu ukázat avantgardní umění nikoli jako sjednocený, homogenní způsob tvorby, ale jako ambivalentní a rozrůzněné pole, v němž se vyskytují díla s různou mírou „avantgardnosti“. Zároveň nevykládá avantgardní tendence jako autonomní dění odehrávající se pouze na poli uměleckém, ale věnuje pozornost i aspektům sociokulturním či politickým. Murphyho výklad umělecké avantgardy je založen na rozvíjení a domýšlení podnětů, které vznikly v prostředí Frankfurtské školy (Adorno či Benjamin), ale také podnětů plynoucích z jiných sociokulturně orientovaných teorií (Bachtin, R. Williams, Habermas, Eagleton ad.). Právě úsilím o teoretizující řešení se tato monografie výrazně odlišuje od materiálově přehledových výčtů, jež dodnes vytvářejí hlavní proud psaní o avantgardě.

Andreas Kossert v této knize otřásá mýtem úspěšné integrace Němců odsunutých po roce 1945. Poprvé máme před sebou pravdivý obraz jejich osudu ve Spolkové republice — v zemi, která se stala jejich novou, chladnou vlastí. Dozvídáme se o jejich obtížném novém začátku a o životních podmínkách v „zemi hospodářského zázraku“. Odsunutí obyvatelé se ve své nové vlasti potýkali s mnohými problémy, počínaje odporem místních proti prudkému návalu „cizinců“, který zcela proměnil sociální strukturu německého obyvatelstva, až po předsudky a nenávist spojenou s hospodářským vyrovnáním. To vše způsobilo rozdělení německé společnosti. Noví přistěhovalci, kteří začínali od nuly, byli však zároveň významnou hnací silou modernizace; bez nich by se žádný „hospodářský zázrak“ nekonal. Politický zájem o tuto skupinu obyvatel kontrastoval s izolací společenskou.

Zapletení je zdařilá kombinace kriminálního příběhu a psychologického thrilleru. Vše začíná vraždou Jindřicha Telaka, účastníka psychoterapeutického sezení v jednom varšavském kostele. Případem se zabývá prokurátor Teodor Szacki, unavený a znuděný byrokratickými praktikami a manželským stereotypem. Szacki cítí, že mu život proklouzl mezi prsty, tento případ však všechno změní. Bude se muset proplést labyrintem rozmanitých postav: mladá a vyzývavá novinářka, excentrický psychiatr, chlípný kolega od policie nebo paranoidní historik. Szacki odhalí hrozivou moc některých ezoterických metod. Byl vrah jedním ze skupiny? Pokud ano, měl by hledat motiv mezi samotnými členy skupiny, nebo mezi těmi, o nichž se během sezení hovořilo? Szackiho pátrání po vrahovi odkryje jinou vraždu, která se stala o dvacet let dříve, před pádem komunismu. Postupně zjišťuje, že někdy je lepší nevědět - pro své vlastní bezpečí.

Kdyby si Joshua Merboth nekoupil starobylý dům nedaleko od Longville, zřejmě by nikdy Katy Simmonsovou nepoznal. A nikdy by nepřišel na to, že láska může být silnější než peklo smrti a krve. Joshua spatří Katyinu tvář poprvé v prastarém zrcadle, které objeví na půdě chátrajícího sídla. Nemůže slyšet její srdce ani cítit její vůni. Nemůže jí ublížit. Jeho stříbrné oči se mohou jen dívat a v jeho duši se objeví záblesk čehosi, o čem si myslel, že už je navždy ztraceno. Ale co když přijde den, kdy zjistí, že mu to nestačí? Co když víc než po lidské krvi začne toužit po zvuku jejího hlasu? Má někdo jako on vůbec právo chtít něco víc než její úsměv? V romantickém příběhu s prvky fantasy se v rychlém sledu událostí střídají promluvy obou hlavních hrdinů a my sledujeme napínavý děj ze dvou úhlů pohledu. V knize najdeme všechny atributy spojené s tímto žánrem; především však rozehrává odvěké téma o síle lásky a boji dobra se zlem.

Nizozemský student Alfred se se třemi norskými kolegy vydává na geologickou výpravu do odlehlé severní provincie Finnmark. Bude hledat meteority; fascinují ho už od dětství. Současně by se výzkumem potvrdila smělá teorie jeho profesora Sibbeleeho o původu takzvaných ledovcových ok. Bez leteckých snímků oblasti by ovšem výzkum na dálném severu prakticky neměl smysl. Alfredova výprava tak začne anabází po vědeckých pracovištích - musí získat letecké snímky… Alfred překonává útrapy drsné tundry, ale potýká se i s obyčejnou lidskou nejistotou: Jak se chovat ke kolegům? Jak mě vnímají ostatní? A jak už to bývá, objeví Alfred během výpravy hlavně sám sebe. Nebo ne tak docela? Pro Hermansovy knihy nejsou šťastné konce typické, přesto však působí útěšně - neboť všechny ty životní nezdary a zklamané naděje nás přesvědčují především o tom, že na ty potíže a problémy nejsme sami. Ke čtenářskému požitku významně přispívá i autorův suchý humor.

Meg Carpentierová je na dně. Už léta se marně pokouší dopsat román. Její věčně nespokojený partner k domácí pohodě také příliš nepřispívá. Když Meg dostane nabídku napsat recenzi na pseudovědeckou knihu slibující věčný život, okamžitě souhlasí. Meg se probírá teoriemi kosmologie, fyziky, tarotu, studuje kóany, novodobé teorie všeho, Nietzscheho, Baudrillarda a vzory na pletení, razí si cestu "naším tragickým vesmírem". Ptá se na vše možné. Existují nadpřirozené bytosti? Kouzla? A jak spolu souvisí impulzivní nápad zatlačit auto do řeky, loď v láhvi, tajemné zvíře volně běhající po planinách a kontroverzní autor knihy Věda věčného života? Náš tragický vesmír je inteligentní a úchvatná kniha překypující nápady, jak je pro prózy Scarlett Thomasové typické. Vypráví o tom, jak se tvoří a ničí přátelství, jak můžeme přepsat svou budoucnost a jak nám příběhy mohou zachránit život.

Autor přichází s novým konceptem evoluční ontologie, jejíž procesuální pojetí bytí umožňuje pochopit to, co se dnes se světem děje. Na pozadí pomalé přirozené evoluce života ukazuje rychlou, přírodu poškozující evoluci kultury. Sleduje problém vzniku proti­přírodní kulturní uspořádanosti z původního přirozeného řádu. Zjišťuje, že v přirozeně uspořádaném světě nemůže nový typ řádu vznikat jinak než rozbíjením přirozených struktur. Podstatou ekologické krize není tudíž rozpor člověka a přírody, jak se to jeví povrchnímu pohledu, nýbrž konflikt kultury se Zemí, dočasná neschopnost biosféry uhasit požár, kterým ji dnešní technická civilizace spaluje. Jestliže se v neoslabené biosféře mohla tradiční politika zabývat ochranou území, bezpečnosti a majetku občanů.

Kniha odkrývá komplikované vztahy českých a slovenských komunistických spisovatelů se stranickým establishmentem v letech 1963-1968. Autor se zaměřuje na jednotlivé kauzy, jež je možno považovat za neuralgické body tehdejší oficiální kulturní politiky i za neoddiskutovatelné předpoklady reformního procesu Pražského jara 1968. Na jejich pozadí současně sleduje myšlenkový vývoj reformně smýšlejících spisovatelů. Zaznamenává proměny jejich postojů vůči aktuální politice stranického vedení Antonína Novotného i Alexandra Dubčeka, věnuje se vnitřní názorové diferenciaci uvnitř Svazu československých spisovatelů a představuje tuto organizaci jako důležitou nátlakovou skupinu s nemalým politickým i společenským vlivem. Pojetí Jana Mervarta zároveň přesahuje ryze národní vymezení tématu a soustředí se na rozdíly v přístupu slovenských a českých spisovatelů k vlastním politickým elitám. Nabízí tak odpověď na otázku po příčinách odlišné povahy společenských procesů v obou částech republiky na konci šedesátých let. Je totiž zřejmé, že ačkoliv reformní proces vykazoval v českých zemích a na Slovensku podobné tendence, jednoznačná časová ani tematická paralela mezi Prahou a Bratislavou prakticky neexistovala. Autor se nicméně vymezuje vůči zažitému schématu založenému na české "demokratizaci" a slovenské "federalizaci" a usiluje o zachycení vnitřní logiky liberalizačního procesu, která byla v českých zemích i na Slovensku determinována odlišným historickým i kulturním vývojem.

Jasné a kritické pojednání, založené na bezprostřední znalosti originálních textů a jejich komentářů.

O českém disentu vyšla již řada knih i studií. Většinou se však jednalo o pohled historiků a v centru pozornosti stála pražská skupina chartistů. Kniha Jany Soukupové nabízí jiný pohled. Cíleně mapuje situaci disentu v Brně a na jižní Moravě a její reportáže-portréty vycházejí z auten­tických vzpomínek samotných aktérů. Příběhy disidentů vytvářejí plastický obraz moravských opozičních aktivit v době normali­zace a ukazují, že zde vyrostla řada osobností, které pak v mnoha oblastech ovlivnily i polistopadový vývoj u nás. Kniha je specifická i tím, že autorka sama byla součástí tohoto hnutí, což jí umožňuje pohlížet na jednotlivé aktéry i události zevnitř. Čtenáři se zde setkají s příběhem Jaroslava Šabaty, Petra Cibulky, Evy Trúdy Vidlařové a mnoha dalších, stejně jako se studentskými či kulturními protirežimními aktivitami, brněnskou hudební novou vlnou, Ochotnickým kroužkem i koncertem zpěvačky Nico v brněnském hospodském sálku. Příběhy jihomoravských disidentů vycházely původně jako seriál v deníku MF DNES. Čtenářský ohlas byl tak velký, že se autorka rozhodla zpracovat je do knižní podoby.

O českém disentu vyšla již řada knih i studií. Většinou se však jednalo o pohled historiků a v centru pozornosti stála pražská skupina chartistů. Kniha Jany Soukupové nabízí jiný pohled. Cíleně mapuje situaci disentu v Brně a na jižní Moravě a její reportáže-portréty vycházejí z auten­tických vzpomínek samotných aktérů. Příběhy disidentů vytvářejí plastický obraz moravských opozičních aktivit v době normali­zace a ukazují, že zde vyrostla řada osobností, které pak v mnoha oblastech ovlivnily i polistopadový vývoj u nás. Kniha je specifická i tím, že autorka sama byla součástí tohoto hnutí, což jí umožňuje pohlížet na jednotlivé aktéry i události zevnitř. Čtenáři se zde setkají s příběhem Jaroslava Šabaty, Petra Cibulky, Evy Trúdy Vidlařové a mnoha dalších, stejně jako se studentskými či kulturními protirežimními aktivitami, brněnskou hudební novou vlnou, Ochotnickým kroužkem i koncertem zpěvačky Nico v brněnském hospodském sálku. Příběhy jihomoravských disidentů vycházely původně jako seriál v deníku MF DNES. Čtenářský ohlas byl tak velký, že se autorka rozhodla zpracovat je do knižní podoby.

Od kultivovaných lidí se očekává, že četli všechna důležitá díla světové literatury a k tomu ještě spoustu knih, které každý rok vycházejí. Jak se zachovat v těchto ošemetných situacích, kdy máme mluvit o knihách, které jsme nečetli? Pierre Bayard, autor této duchaplné a provokativní knihy, tvrdí, že je důležitější znát místo knihy v kolektivní knihovně než podrobnosti o ní. Na příkladech spisovatelů, jako jsou Graham Greene, Oscar Wilde, Michel de Montaigne nebo Umberto Eco, Bayard charakterizuje mnohé druhy „nečtení“ i různé delikátní situace, do kterých se můžeme dostat, a poté nám nabízí rady, jak z nich elegantně vybruslit. Praktická, zábavná i inspirující kniha Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli je vposledku vyznáním lásky ke knihám a hlubokým zamyšlením o tom, co pro nás četba znamená a jak nás proměňuje.

Rovněž druhý svazek edice Studie osobností brněnské lingvistiky, věnovaný pracím Zdenky Rusínové, přináší především důležité kratší stati, publikované v odborných časopisech a sbornících, které se nestaly přímým základem pro následný vznik monografií na dané téma. K nim však byl přiřazen text odlišného charakteru - je zde publikován dosud nevydaný habilitační spis s názvem Aspekty české substantivní deklinace. Příspěvek k teorii mluvnice, snažící se zodpovědět některé otázky flexe češtiny v synchronním i diachronním průřezu, a to s důrazem na systémové pojetí jednotlivých jazykových plánů a s využitím tehdy dostupného lexikálního materiálu.

Dva těžce zranění lidé byli přijati na pohotovost v nemocnici v Gotheburgu. Jedna z nich je hledaná vražedkyně Lisbeth Salanderová s kulkou v hlavě, která potřebuje okamžitou pomoc, druhá osoba je Alaxander Zalaščenko, starší muž, kterého Lisbeth napadla sekerou. Ve třetí části trilogie Millenium Lisbeth Salanderová osnuje pomstu - proti muži, který ji chtěl zabít, a což je důležitější, proti vládním institucím, které jí málem zničily život. Nic nebude tak jednoduché, jak se to jevilo ze začátku, někdo tentokrát sleduje ji. Také se musí zbavit obvinění z vraždy, které jí visí nad hlavou. Podle úspěšného vzoru minulých knih potřebuje pomoc novináře Mikaela Blomkvista. Konec přínáší pro Lisbeth šanci zbavit se tíživé minulosti a naději, že pravda a spravedlnost zvítězí.

Antologie představuje výběr textů z oblasti alternativní (auto)biografie v anglicky psaných literaturách. Texty pokrývají časové období od osmnáctého století do současnosti i geografickou rozmanitost (Spojené státy americké, Kanada, Británie, Austrálie). Naznačují formální i tematickou pestrost tvorby, která vědomě a sebereflektivně překračuje rozdíly mezi beletrií a literaturou faktu. Ukázky z angličtiny přeložili studenti překladatelského semináře na Katedře anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Sborník prací uspořádaný u příležitosti šedesátých narozenin prof. Petra Karlíka.