Host strana 159 z 185

Memoáry jednoho z nejuznávanějších švédských spisovatelů se počínají v malém zeleném domku v severním Švédsku, v provincii Västerbotten, a končí Enquistovým návratem - nejen zpět ke psaní, ale i symbolicky obratem k jinému životu. Per Olov Enquist, podobně jako August Strindberg, popisuje svůj život v er-formě. Po bezpečných dětských letech přichází neklidná dospělost, kdy Enquist tráví dlouhý čas v cizině a cestuje. Berlín, New York, Paříž, Kodaň. Díky hře Noc Tribádek se mu dostane mezinárodního věhlasu, v roce 1977 je dokonce uvedena na Broadwayi. Ale úspěch, který ho vymrštil k výšinám slávy, ho zároveň uvrhá stále hlouběji do propasti zoufalství. Obklopí ho neproniknutelná mlha a je sotva schopen napsat dopis, natožpak román. Dlouho a bezúspěšně se pokouší svým úzkostem unikat, nic se mu nedaří. Nakonec však přece jen cestu zpět k psaní najde.

Od kultivovaných lidí se očekává, že četli všechna důležitá díla světové literatury a k tomu ještě spoustu knih, které každý rok vycházejí. Jak se zachovat v těchto ošemetných situacích, kdy máme mluvit o knihách, které jsme nečetli? Pierre Bayard, autor této duchaplné a provokativní knihy, tvrdí, že je důležitější znát místo knihy v kolektivní knihovně než podrobnosti o ní. Na příkladech spisovatelů, jako jsou Graham Greene, Oscar Wilde, Michel de Montaigne nebo Umberto Eco, Bayard charakterizuje mnohé druhy „nečtení“ i různé delikátní situace, do kterých se můžeme dostat, a poté nám nabízí rady, jak z nich elegantně vybruslit. Praktická, zábavná i inspirující kniha Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli je vposledku vyznáním lásky ke knihám a hlubokým zamyšlením o tom, co pro nás četba znamená a jak nás proměňuje.

Slívova desátá. Jistý kritik o něm kdysi napsal, že je "básníkem toho, co odchází". Ano, Vít Slíva (nar. 1951), kritikou i čtenáři oceňovaný básník, také ve své poslední sbírce potvrzuje, že poezie - toť především návrat do dětství, k mrtvým již rodičům, k času, který neodvolatelně zmizel, do míst, kde si lze připomenout, co jsem všechno býval a co už nikdy nebudu. Avšak právě tato sbírka ukazuje také šíři Slívovy poezie - básník-miniaturista, který dokáže vystačit se čtyřmi slovy, i takový, který vyklene básnickou skladbu přes několik stran. Je toho moc, co tento básník umí, ale jeho umění není blazeovaně předvádivé. Je hledačem podstat a definitiv na území láska - smrt - poezie - Bůh, poutník "z rodiště do hrobu", na cestě, jejíž směr si neurčujeme jen my sami.

Ve své nové knize, která je výborem z básnických textů vznikajících během předchozích čtyř let, je Martin Reiner (ne)překvapivě civilní, uměřený ve výrazu, ale v řadě textů také velmi provokativní. Lze říci, že tak zdárně završuje pro něj podstatnou dekádu básnického přerodu, který započal sbírkou Staré a jiné časy a pokračoval knihou Pohled z kavárny v Bath. Co do množství textů je Twiggy Reinerovou nejobsáhlejší knihou a je rozdělena do čtyř bloků. První tři charakterizují především místa (a data), na kterých básnické texty vznikaly, poslední blok naopak působí svou kompaktností a atmosférou. Knihu doplňuje osmnáct fotografií zlínského fotografa Dušana Tománka. Hubená stehna Twiggy jsou pestrým a dospělým „výkazem činnosti“ básníka, který by se možná už raději věnoval próze, ale kterého si poezie přesto čas od času povolá k raportu.

Ve své nové knize, která je výborem z básnických textů vznikajících během předchozích čtyř let, je Martin Reiner (ne)překvapivě civilní, uměřený ve výrazu, ale v řadě textů také velmi provokativní. Lze říci, že tak zdárně završuje pro něj podstatnou dekádu básnického přerodu, který započal sbírkou Staré a jiné časy a pokračoval knihou Pohled z kavárny v Bath. Co do množství textů je Twiggy Reinerovou nejobsáhlejší knihou a je rozdělena do čtyř bloků. První tři charakterizují především místa (a data), na kterých básnické texty vznikaly, poslední blok naopak působí svou kompaktností a atmosférou. Knihu doplňuje osmnáct fotografií zlínského fotografa Dušana Tománka. Hubená stehna Twiggy jsou pestrým a dospělým „výkazem činnosti“ básníka, který by se možná už raději věnoval próze, ale kterého si poezie přesto čas od času povolá k raportu.

Vzpomínky na letní prázdniny u babičky jsou plné magického třpytu, povídání tet jim přidává nádech tajemství. Katharina Hagenaová vypráví o osudech tří generací žen v jedné rodině. Chuť jablečných jadérek je pohnutý román o vzpomínání a zapomínání, psaný s nádherným humorem i moudrostí. Po Berthině smrti zdědí Iris její dům. Ocitne se tak znovu po mnoha letech ve starém domě své babičky, kde si kdysi jako malá o letních prázdninách hrávala se svou sestřenicí. Prochází se pokoji a zahradou a ocitá se ve světě, který nepodléhá běhu času, ve světě, kde se červený rybíz přes noc mění v bílý a připravuje se z něj marmeláda slz, kde stromy kvetou dvakrát do roka, vesnice mizí a ženám od prstů srší jiskřičky. Ale dům je zanedbaný a zahrada zarostlá bodláčím. Iris se probírá vzpomínkami na věci dávno zapomenuté: Co opravdu dělal její dědeček, než odešel do války? Do koho byly zamilované Berthiny sestry? Kdo rád jedl jablka i s jadérky? Pak si vzpomene na sestřenici Rosemarii a na noc, kdy se jí stala ta nehoda. Co vlastně dělala Rosemarie na střeše skleníku? Chtěla snad Iris něco říci?

Vzpomínky na letní prázdniny u babičky jsou plné magického třpytu, povídání tet jim přidává nádech tajemství. Katharina Hagenaová vypráví o osudech tří generací žen v jedné rodině. Chuť jablečných jadérek je pohnutý román o vzpomínání a zapomínání, psaný s nádherným humorem i moudrostí. Po Berthině smrti zdědí Iris její dům. Ocitne se tak znovu po mnoha letech ve starém domě své babičky, kde si kdysi jako malá o letních prázdninách hrávala se svou sestřenicí. Prochází se pokoji a zahradou a ocitá se ve světě, který nepodléhá běhu času, ve světě, kde se červený rybíz přes noc mění v bílý a připravuje se z něj marmeláda slz, kde stromy kvetou dvakrát do roka, vesnice mizí a ženám od prstů srší jiskřičky. Ale dům je zanedbaný a zahrada zarostlá bodláčím. Iris se probírá vzpomínkami na věci dávno zapomenuté: Co opravdu dělal její dědeček, než odešel do války? Do koho byly zamilované Berthiny sestry? Kdo rád jedl jablka i s jadérky? Pak si vzpomene na sestřenici Rosemarii a na noc, kdy se jí stala ta nehoda. Co vlastně dělala Rosemarie na střeše skleníku? Chtěla snad Iris něco říci?

Kniha fotografů Petra Daniela a Pavla Šešulky (dvou zkušených autorů střední generace, kteří se v uplynulých letech prezentovali na výstavách i v publikacích) i dalšího spoluautora, zvaného Timo, který přispěl svým poetickým street-artem, se na Brno našich dnů dívá laskavě i ironicky. Zachycuje každodennost i jedinečnost města, jeho ulice, domy, zákoutí, ale zejména lidi, kteří zde žijí. "Lidi se snažím fotit vždycky tak, abych se nedotkl jejich důstojnosti, ale s jistým odstupem a nadhledem nad vezdejším hemžením. Snad pak mohou vznikat fotografie s humorem nebo aspoň s příběhem a s možností domýšlet si a zamýšlet se." říká Petr Daniel. Cílem publikace přitom není "dokumentárně popsat", jak Brno vypadá, ale zprostředkovat vjemy a nálady, jež spolu vytvářejí nezaměnitelnou atmosféru tohoto sídla. K té jistě patří i originální básnické útvary mladého výtvarníka který si říká Timo a svou poezií ozvláštňuje ulice města. Knihu ocení všichni, kdo mají k Brnu osobní vztah; všichni kteří mají cit pro jeho zvláštní atmosféru - Brňané, kteří mají své město pod kůží, studenti, trávící zde svá školní léta, návštěvníci, ale třeba i kongresoví hosté či účastníci veletrhů...

Panuje nejstudenější únor, jaký kdo pamatuje. Za obzvlášť mrazivé noci je nalezeno tělo tlustého muže visící na osamělém stromě uprostřed větrem ošlehané pustiny Östergötlandu. Případem je pověřena mladá inspektorka Malin Forsová, svobodná matka prožívající své osobní tragédie. S kolegy z linköpinské policie musí zjistit, kdo je onen muž a jak se jeho tělo ocitlo na stromě. A kdo je vrah. Pronásledování vraha zavede Malin k nejtemnějším zákoutím lidského srdce.

Životy plné proher a zklamání, životy, které se uzavírají samy do sebe jako do ulity. A právě svět, který se v nich ukrývá, je tématem první knihy povídek Adama Hasletta, knihy plné trýzně a napětí, jež sklidila obdiv kritiky a mimo jiná ocenění se stala finalistkou Pulitzerovy ceny. Postarší vynálezce, překypující manickou aktivitou, se pokouší prolomit odcizení ve vztahu se svým homosexuálním synem. Nešťastný chlapec nalezne úlevu od svých problémů v tom, že se nechává týrat násilnickým spolužákem. Aristokratická dáma ve středních letech, dlouholetá pacientka psychiatrické léčebny, se stane důvěrnicí nešťastně zamilovaného pubertálního chlapce, který v léčebně pracuje jako dobrovolník.

Ve vzpomínkách Richarda Ježka seniora a juniora ožívají nejen osobní příběhy vypravěčů a osudy firmy K. & R.Ježek, ale také proměna obce Blansko v průmyslové centrum, jehož horizont přesahoval Moravu, i každodennost druhé poloviny 19. a první poloviny 20.století.

Ve vzpomínkách Richarda Ježka seniora a juniora ožívají nejen osobní příběhy vypravěčů a osudy firmy K. & R.Ježek, ale také proměna obce Blansko v průmyslové centrum, jehož horizont přesahoval Moravu, i každodennost druhé poloviny 19. a první poloviny 20.století.

Ve vzpomínkách Richarda Ježka seniora a juniora ožívají nejen osobní příběhy vypravěčů a osudy firmy K. & R.Ježek, ale také proměna obce Blansko v průmyslové centrum, jehož horizont přesahoval Moravu, i každodennost druhé poloviny 19. a první poloviny 20.století.

Marie Majerová (1882-1967) je známá jako prozaička ženských osudů a autorka románů se sociální tematikou Siréna a Havířská balada. Vrcholem jejího díla je však mnohem spíše román Přehrada, který poprvé vyšel roku 1932 a který vysoce ocenil F. X. Šalda. Spisovatelka se v něm inspirovala avantgardními postupy a zvláště prózami Američana Dos Passose; zachytila moderní velkoměsto s pestrou směsicí obyvatel, prostorů a tvarů, s kontrasty všední bídy, vymožeností civilizace a exotičnosti. Ve třiceti devíti krátkých kapitolkách, z nichž každá je umístěna do jiného prostředí, se v průběhu čtyřiadvaceti hodin líčí revoluce, která se odehrává v Praze v budoucnosti. Tato revoluce není pouhý mocenský převrat, ale je také v avantgardním duchu pojata jako hra. Současná edice se vrací k prvnímu vydání z roku 1932, a odstraňuje tak poválečné autocenzurní zásahy, které Majerová ve svém díle provedla.

Svazek obsahuje obě prózy Josefa Jedličky (1927-1990), stále nedoceněné osobnosti české poválečné literatury a esejistiky. Autor byl totiž dvakrát vypovězen z oficiální české kultury, poprvé po únoru 1948, kdy vystoupil z komunistické strany, podruhé po roce 1968, kdy odešel do exilu. První z těchto děl, novela s dantovským názvem, je psaná s básnivým lyrismem i drsnou věcností. Vyrovnává se s obdobím padesátých let dvacátého století. Druhá, Krev není voda, kterou Jedlička napsal v exilu původně pro své vnuky, je rozsáhlou kronikou autorova rodu sahající od poloviny devatenáctého století do druhé světové války. Jde o prvé kriticky ověřené vydání obou knih, editoři přihlíželi k autorovým rukopisům a opravili řadu nepřesností dosavadních vydání. Svazek doprovází rozsáhlý komentář, který zpravuje o genezi próz, jejich přijetí kritikou, analyzuje styl i jednotlivé postupy a motivy a poprvé také podává podrobný přehled o celé Jedličkově tvůrčí biografii.

Svazek obsahuje obě prózy Josefa Jedličky (1927-1990), stále nedoceněné osobnosti české poválečné literatury a esejistiky. Autor byl totiž dvakrát vypovězen z oficiální české kultury, poprvé po únoru 1948, kdy vystoupil z komunistické strany, podruhé po roce 1968, kdy odešel do exilu. První z těchto děl, novela s dantovským názvem, je psaná s básnivým lyrismem i drsnou věcností. Vyrovnává se s obdobím padesátých let dvacátého století. Druhá, Krev není voda, kterou Jedlička napsal v exilu původně pro své vnuky, je rozsáhlou kronikou autorova rodu sahající od poloviny devatenáctého století do druhé světové války. Jde o prvé kriticky ověřené vydání obou knih, editoři přihlíželi k autorovým rukopisům a opravili řadu nepřesností dosavadních vydání. Svazek doprovází rozsáhlý komentář, který zpravuje o genezi próz, jejich přijetí kritikou, analyzuje styl i jednotlivé postupy a motivy a poprvé také podává podrobný přehled o celé Jedličkově tvůrčí biografii.