Host strana 157 z 185

Brilantní román Půlnoční hora Jeana-Marie Blase de Robles je podivuhodným svědectvím o duchovním hledání a zoufalé touze po vykoupení, které v mnohém připomene nejlepší prózy Hermanna Hesse. Bastien je neobyčejný člověk. Pracuje jako školník jezuitsk ého lycea, ale veškerý volný čas věnuje studiu tibetského lamaismu a duchovním cvičením. Straní se společnosti a žije osaměle jako skutečný buddhistický mnich.

Pískovcová skalní města Sudet, prospektorské zápisky starých Vlachů, alchymie krajiny s nelítostnými "lyrickými subjekty", hledání otcovské lásky, strach, zrada, smrt, zločin vsazený do minulých časů, to jsou hlavní atributy připravované knižní novin ky z básnické dílny Radka Fridricha (nar. 1968), básníka, publicisty, výtvarníka a pedagoga působícího v Děčíně. Co vlastně představuje tento zvláštní název? Krooa krooa je tísnivé ptačí zajíknutí, které se jako svědek vznáší nad krajinou a lidskými osudy v ní. Tyto výrazné nálady a uhrančivé obrazy, zatížené ochotně přiznávanou expresionistickou tradicí i letmo naznačenými sympatiemi k morbidní dekadenci a vypjatému romantismu, v sobě obsahuje nejen zatím poslední básnická knížka, ale v proměnl ivé míře i jeho sbírky předchozí.

Třetí svazek edice Studie osobností brněnské lingvistiky přináší výbor z rozsáhlého díla nestora evropské slavistiky a paleoslovenistiky prof. PhDr. Radoslava Večerky, DrSc., Dr. h. c. (mult.). Čeští čtenáři jej znají především jako autora impozantní pentalogie o staroslověnské syntaxi Altkirchenslavische (altbulgarische) Syntax. Editoři tohoto výboru se rozhodli přiblížit čtenářům i další oblasti Večerkova badatelského zájmu, v důsledku čehož vybrali studie zaměřené na slovanskou morfosyntax, s lovanskou komparatistiku, dějiny slovanské filologie a jednotlivé redakce staroslověnštiny. Svazek také obsahuje formálně netradiční Večerkův životopis.

Dech beroucí román, který čtenáře zavede do nejtemnějších hlubin lidské mysli. První případ komisaře Carl Morka a jeho Oddělení Q. Před pěti lety beze stopy zmizela žena. Je opravdu možné, že je stále naživu, zavřená v betonové kobce? Dokáže vůbec čl ověk přežít takové utrpení? Tento román svému autorovi přinesl mezinárodní ohlas.

Kniha je pokusem o příspěvek k prakticky neexistujícímu „žánru“, zabývá se procesem tvorby knih z pohledu knižního úpravce. Přináší eseje o čtení, knihomilství, knize i knihovnách, ale zároveň funguje jako praktická příručka, užitečná při navrhování beletrie, poezie i odborné literatury. Obsahuje kapitoly o všech faktorech, které obvykle (jsou-li provedeny profesionálně) zůstávají čtenáři skryty. Autor se věnuje čitelnosti, sazbě, kombinování písem a ilustrací, volbě materiálů i drobným typografickým detailům, podstatně ovlivňujícím chápání textu.

KUBĚNA, AUTOR ORIGINÁLNÍHO, nenapodobitelného díla, zdál se mi klasikem zralým právě do čítanek. (…) Dílo tohoto básníka objevují mladší a nejmladší. Fascinuje je. (…) Dílo, které chtělo být legendou věků, a také se jí stalo, byť okolnosti byly proti. Osobnost. Jiří Olič UMĚT ČÍST KUBĚNU znamená umět se popadat za břicho i zjihnout dojetím, rozdivočet se vášní, nebo si nechat nad hlavou plynout oblaka a na ruku sednout bílou holuběnku, a tu zas se smrtelně vážnou tváří a šibalským mrknutím zasednout k tabuli olympských bohů. (…) Kuběna je stále „na tři míle před náma“ a my nestačíme popadnout dechu. „Ráj ční jen v zakázaných štěpnicích.“ Jitka Bednářová JE MI LÍTO, že o Kuběnovi nemůže napsat už sám Nezval, jako psával o Březinovi a Demlovi, kteří jsou Kuběnovi spolu s Nezvalem trojicí zasvětitelů. Milan Blahynka TAK JAKO DESKY THEODORIKOVY působí básně Jiřího Kuběny dojmem něčeho robustního, celistvého, přirozeného a čistého: všechen individuální um je tady ve službě Jemu. Čím je takovému umělci štětec, ne-li pouze kadeří Marie Magdaleny, roztírající olej po nohou Syna? Milan Exner JIŘÍ KUBĚNA: BÁSNÍK, který prošel vlivy avantgard a odhodil je, aby se vrátil k základům evropské poetiky a duchovnosti. Básník sonetu a hexametru. Básník katolicismu a erotismu. Básník Moravy a monarchie. Básník hradní pán. Básník oslavitel. Martin C. Putna

Nový román Olgy Tokarczukové by bylo možno označit jako "morální thriller". Hlavní hrdinkou příběhu je Janina Duszejko, stavební inženýrka, která si musí vydělávat na živobytí jako učitelka angličtiny a zeměpisu na škole v Kladské kotlině, na česko-polském pomezí. V zimě pracuje také jako správkyně letních bytů. Její vášní je astrologie a nade vše miluje zvířata. Snaží se jim všemožně pomáhat a chránit je, bojuje proti lidem, kteří jim ubližují. Varuje před nerozvážným ničením přírody, vidí lidské osudy vepsané do hvězd. Patří k okruhu nadšených čtenářů anglického básníka Williama Blakea (název knihy je citát z jeho básně). Jednoho dne je Janinin soused nalezen mrtvý. Následuje další vražda a pak další... Pytláci i významní členové společnosti záhadně umírají. Jen zvířata jsou němými svědky. O těchto vraždách hrdinka něco ví, policie ji však ignoruje - jenže Janina Duszejko dokáže číst ve hvězdách...

Starší muž pokoušející se pochopit duševní pochody svých dospívajících dětí. Mladá žena na cestě za velkým životním osudem. Děvčátko tmavé pleti, které nejenže neumí bruslit, ale na kluzišti navíc dostane své první měsíčky. Rozverný učitel anglické litera

Starší muž pokoušející se pochopit duševní pochody svých dospívajících dětí. Mladá žena na cestě za velkým životním osudem. Děvčátko tmavé pleti, které nejenže neumí bruslit, ale na kluzišti navíc dostane své první měsíčky. Rozverný učitel anglické litera

Je svatojánská noc a celá země slaví letní slunovrat. V Jukkasjärvi, vesničce blízko Kiruny, je nalezena mrtvá farářka z místní farnosti Mildred Nilssonová. Kdosi ji ubil a její tělo pověsil pod kostelní varhany. Znovu se vracejí vzpomínky na případ zavražděného kněze Viktora Strandgarda. Rebecka Martinssonová během té doby prožila bezesporu nejhorší chvíle svého života. Byla nucena v sebeobraně zastřelit tři osoby, avšak kolaps přichází až nyní. Její šéf, ve snaze zabránit jejímu zhroucení, ji pošle s kolegou do Kiruny. Rebecka se zde setká s farářem Stefanem Wikströmem, Mildrediným nástupcem. Objeví tajnou schránku s výhrůžnými dopisy adresovanými zavražděné farářce a pochopí, jaké nenávisti musela ta žena vzdorovat při svých aktivitách na pomoc ženám v tísni. Inspektorka Anna-Maria Mellaová přeruší mateřskou dovolenou a vydá se po stopách vraha. Pak najednou zmizí farář Wikström a situace se vyhrocuje…

Je svatojánská noc a celá země slaví letní slunovrat. V Jukkasjärvi, vesničce blízko Kiruny, je nalezena mrtvá farářka z místní farnosti Mildred Nilssonová. Kdosi ji ubil a její tělo pověsil pod kostelní varhany. Znovu se vracejí vzpomínky na případ zavražděného kněze Viktora Strandgarda. Rebecka Martinssonová během té doby prožila bezesporu nejhorší chvíle svého života. Byla nucena v sebeobraně zastřelit tři osoby, avšak kolaps přichází až nyní. Její šéf, ve snaze zabránit jejímu zhroucení, ji pošle s kolegou do Kiruny. Rebecka se zde setká s farářem Stefanem Wikströmem, Mildrediným nástupcem. Objeví tajnou schránku s výhrůžnými dopisy adresovanými zavražděné farářce a pochopí, jaké nenávisti musela ta žena vzdorovat při svých aktivitách na pomoc ženám v tísni. Inspektorka Anna-Maria Mellaová přeruší mateřskou dovolenou a vydá se po stopách vraha. Pak najednou zmizí farář Wikström a situace se vyhrocuje…

Kobold (Přebytky něhy a Přebytky lidí) je dvojromán. Dva příběhy v jedné knize jako dva živly — voda a oheň, který viděné přetavuje. Nebo dvě řeky slité v jeden tok? Je to kniha o podobách neudolatelné lásky a rafinovaného násilí. O tom, jak lidskou existenci předurčuje rodina, do které jsme vrozeni, či ideologie, v níž se namočíme. O společnosti okoralé dovnitř i k okrajům, ke všem „slabším“, vnímavým. Muka těchto postav jsou chorobami naší doby. A zdrojem těchto muk jsou zdá se Koboldové. Kobold volně navazuje na knihy A já pořád kdo to tluče (2005) a Peníze od Hitlera (2006) a autorka jím završuje svou trilogii o středoevropském dvacátém století.

Kobold (Přebytky něhy a Přebytky lidí) je dvojromán. Dva příběhy v jedné knize jako dva živly — voda a oheň, který viděné přetavuje. Nebo dvě řeky slité v jeden tok? Je to kniha o podobách neudolatelné lásky a rafinovaného násilí. O tom, jak lidskou existenci předurčuje rodina, do které jsme vrozeni, či ideologie, v níž se namočíme. O společnosti okoralé dovnitř i k okrajům, ke všem „slabším“, vnímavým. Muka těchto postav jsou chorobami naší doby. A zdrojem těchto muk jsou zdá se Koboldové. Kobold volně navazuje na knihy A já pořád kdo to tluče (2005) a Peníze od Hitlera (2006) a autorka jím završuje svou trilogii o středoevropském dvacátém století.

James Hawes se v knize Proč byste měli číst Kafku, než promarníte svůj život snaží odhalit podstatu mýtů a strhnout zdi, které kolem Franze Kafky vystavěly celé generace dveřníků – vědců, životopisců a turistických průvodců. Vrací nám tím skutečného člověka a skutečný význam jeho skvostného díla. Franze Kafku zná každý, ať už jeho díla četl nebo ne. Spojujeme si ho s konkrétními atributy: bezútěšné a děsivé vize byrokracie, před kterou není úniku, proměny jako z nočních můr, zlověstné předtuchy holokaustu. Tohoto tajemného, bledého a temného muže však ve své době sotva někdo skutečně znal. James Hawes kombinuje faktografii a satiru a pokouší se zjistit, kdo vlastně byl Franz Kafka a jaký je skutečný význam jeho děl.

Souborné vydání delších próz jednoho z nejvýznamnějších českých autorů posledního dvacetiletí. Jan Balabán a jeho Romány a novely balancují na hranici mezi povídkou a románem. Postavy v jeho povídkových souborech se vracejí a situace, v nichž se ocitají, tvoří rozsáhlejší a komplikovanější příběhy. A naopak děj románů se rozvolňuje do epizod, z nichž každá jako by mohla žít též vlastním životem. Romány a novely představují Jana Balabána právě v této „románové“ poloze a zahrnují knihy Boží lano, Černý beran, Kudy šel anděl i poslední román Zeptej se táty , který na jaře 2011 získal ocenění Magnesia Litera – Kniha roku.

Richard Murphy je profesorem germanistiky, komparatistiky a filmových studií na University of Sussex ve Velké Británii. Vystudoval ve Freiburgu, kde také později učil, titul Ph.D. získal na University of Berkeley v Kalifornii. Působil také na Columbia University v New Yorku a na University of California v Santa Cruz. Jeho výuka i publikace se věnují kultuře období modernismu a avantgardy a soudobé vizuální kultuře a teorii. Tato kniha, vydaná původně pod titulem Theoretizing the Avant-Garde: Modernism, Expressionism, and the Problem of Postmodernity v roce 1999, je pokusem o přehodnocení tradičních výkladů avantgardy z hlediska soudobé postmoderní teorie. Murphy se snaží skrze stěžejní výkladový koncept uměleckého expresionismu ukázat avantgardní umění nikoli jako sjednocený, homogenní způsob tvorby, ale jako ambivalentní a rozrůzněné pole, v němž se vyskytují díla s různou mírou „avantgardnosti“. Zároveň nevykládá avantgardní tendence jako autonomní dění odehrávající se pouze na poli uměleckém, ale věnuje pozornost i aspektům sociokulturním či politickým. Murphyho výklad umělecké avantgardy je založen na rozvíjení a domýšlení podnětů, které vznikly v prostředí Frankfurtské školy (Adorno či Benjamin), ale také podnětů plynoucích z jiných sociokulturně orientovaných teorií (Bachtin, R. Williams, Habermas, Eagleton ad.). Právě úsilím o teoretizující řešení se tato monografie výrazně odlišuje od materiálově přehledových výčtů, jež dodnes vytvářejí hlavní proud psaní o avantgardě.