Host strana 157 z 185

Je svatojánská noc a celá země slaví letní slunovrat. V Jukkasjärvi, vesničce blízko Kiruny, je nalezena mrtvá farářka z místní farnosti Mildred Nilssonová. Kdosi ji ubil a její tělo pověsil pod kostelní varhany. Znovu se vracejí vzpomínky na případ zavražděného kněze Viktora Strandgarda. Rebecka Martinssonová během té doby prožila bezesporu nejhorší chvíle svého života. Byla nucena v sebeobraně zastřelit tři osoby, avšak kolaps přichází až nyní. Její šéf, ve snaze zabránit jejímu zhroucení, ji pošle s kolegou do Kiruny. Rebecka se zde setká s farářem Stefanem Wikströmem, Mildrediným nástupcem. Objeví tajnou schránku s výhrůžnými dopisy adresovanými zavražděné farářce a pochopí, jaké nenávisti musela ta žena vzdorovat při svých aktivitách na pomoc ženám v tísni. Inspektorka Anna-Maria Mellaová přeruší mateřskou dovolenou a vydá se po stopách vraha. Pak najednou zmizí farář Wikström a situace se vyhrocuje…

Kobold (Přebytky něhy a Přebytky lidí) je dvojromán. Dva příběhy v jedné knize jako dva živly — voda a oheň, který viděné přetavuje. Nebo dvě řeky slité v jeden tok? Je to kniha o podobách neudolatelné lásky a rafinovaného násilí. O tom, jak lidskou existenci předurčuje rodina, do které jsme vrozeni, či ideologie, v níž se namočíme. O společnosti okoralé dovnitř i k okrajům, ke všem „slabším“, vnímavým. Muka těchto postav jsou chorobami naší doby. A zdrojem těchto muk jsou zdá se Koboldové. Kobold volně navazuje na knihy A já pořád kdo to tluče (2005) a Peníze od Hitlera (2006) a autorka jím završuje svou trilogii o středoevropském dvacátém století.

Kobold (Přebytky něhy a Přebytky lidí) je dvojromán. Dva příběhy v jedné knize jako dva živly — voda a oheň, který viděné přetavuje. Nebo dvě řeky slité v jeden tok? Je to kniha o podobách neudolatelné lásky a rafinovaného násilí. O tom, jak lidskou existenci předurčuje rodina, do které jsme vrozeni, či ideologie, v níž se namočíme. O společnosti okoralé dovnitř i k okrajům, ke všem „slabším“, vnímavým. Muka těchto postav jsou chorobami naší doby. A zdrojem těchto muk jsou zdá se Koboldové. Kobold volně navazuje na knihy A já pořád kdo to tluče (2005) a Peníze od Hitlera (2006) a autorka jím završuje svou trilogii o středoevropském dvacátém století.

James Hawes se v knize Proč byste měli číst Kafku, než promarníte svůj život snaží odhalit podstatu mýtů a strhnout zdi, které kolem Franze Kafky vystavěly celé generace dveřníků – vědců, životopisců a turistických průvodců. Vrací nám tím skutečného člověka a skutečný význam jeho skvostného díla. Franze Kafku zná každý, ať už jeho díla četl nebo ne. Spojujeme si ho s konkrétními atributy: bezútěšné a děsivé vize byrokracie, před kterou není úniku, proměny jako z nočních můr, zlověstné předtuchy holokaustu. Tohoto tajemného, bledého a temného muže však ve své době sotva někdo skutečně znal. James Hawes kombinuje faktografii a satiru a pokouší se zjistit, kdo vlastně byl Franz Kafka a jaký je skutečný význam jeho děl.

Souborné vydání delších próz jednoho z nejvýznamnějších českých autorů posledního dvacetiletí. Jan Balabán a jeho Romány a novely balancují na hranici mezi povídkou a románem. Postavy v jeho povídkových souborech se vracejí a situace, v nichž se ocitají, tvoří rozsáhlejší a komplikovanější příběhy. A naopak děj románů se rozvolňuje do epizod, z nichž každá jako by mohla žít též vlastním životem. Romány a novely představují Jana Balabána právě v této „románové“ poloze a zahrnují knihy Boží lano, Černý beran, Kudy šel anděl i poslední román Zeptej se táty , který na jaře 2011 získal ocenění Magnesia Litera – Kniha roku.

Richard Murphy je profesorem germanistiky, komparatistiky a filmových studií na University of Sussex ve Velké Británii. Vystudoval ve Freiburgu, kde také později učil, titul Ph.D. získal na University of Berkeley v Kalifornii. Působil také na Columbia University v New Yorku a na University of California v Santa Cruz. Jeho výuka i publikace se věnují kultuře období modernismu a avantgardy a soudobé vizuální kultuře a teorii. Tato kniha, vydaná původně pod titulem Theoretizing the Avant-Garde: Modernism, Expressionism, and the Problem of Postmodernity v roce 1999, je pokusem o přehodnocení tradičních výkladů avantgardy z hlediska soudobé postmoderní teorie. Murphy se snaží skrze stěžejní výkladový koncept uměleckého expresionismu ukázat avantgardní umění nikoli jako sjednocený, homogenní způsob tvorby, ale jako ambivalentní a rozrůzněné pole, v němž se vyskytují díla s různou mírou „avantgardnosti“. Zároveň nevykládá avantgardní tendence jako autonomní dění odehrávající se pouze na poli uměleckém, ale věnuje pozornost i aspektům sociokulturním či politickým. Murphyho výklad umělecké avantgardy je založen na rozvíjení a domýšlení podnětů, které vznikly v prostředí Frankfurtské školy (Adorno či Benjamin), ale také podnětů plynoucích z jiných sociokulturně orientovaných teorií (Bachtin, R. Williams, Habermas, Eagleton ad.). Právě úsilím o teoretizující řešení se tato monografie výrazně odlišuje od materiálově přehledových výčtů, jež dodnes vytvářejí hlavní proud psaní o avantgardě.

Andreas Kossert v této knize otřásá mýtem úspěšné integrace Němců odsunutých po roce 1945. Poprvé máme před sebou pravdivý obraz jejich osudu ve Spolkové republice — v zemi, která se stala jejich novou, chladnou vlastí. Dozvídáme se o jejich obtížném novém začátku a o životních podmínkách v „zemi hospodářského zázraku“. Odsunutí obyvatelé se ve své nové vlasti potýkali s mnohými problémy, počínaje odporem místních proti prudkému návalu „cizinců“, který zcela proměnil sociální strukturu německého obyvatelstva, až po předsudky a nenávist spojenou s hospodářským vyrovnáním. To vše způsobilo rozdělení německé společnosti. Noví přistěhovalci, kteří začínali od nuly, byli však zároveň významnou hnací silou modernizace; bez nich by se žádný „hospodářský zázrak“ nekonal. Politický zájem o tuto skupinu obyvatel kontrastoval s izolací společenskou.

Zapletení je zdařilá kombinace kriminálního příběhu a psychologického thrilleru. Vše začíná vraždou Jindřicha Telaka, účastníka psychoterapeutického sezení v jednom varšavském kostele. Případem se zabývá prokurátor Teodor Szacki, unavený a znuděný byrokratickými praktikami a manželským stereotypem. Szacki cítí, že mu život proklouzl mezi prsty, tento případ však všechno změní. Bude se muset proplést labyrintem rozmanitých postav: mladá a vyzývavá novinářka, excentrický psychiatr, chlípný kolega od policie nebo paranoidní historik. Szacki odhalí hrozivou moc některých ezoterických metod. Byl vrah jedním ze skupiny? Pokud ano, měl by hledat motiv mezi samotnými členy skupiny, nebo mezi těmi, o nichž se během sezení hovořilo? Szackiho pátrání po vrahovi odkryje jinou vraždu, která se stala o dvacet let dříve, před pádem komunismu. Postupně zjišťuje, že někdy je lepší nevědět - pro své vlastní bezpečí.

Kdyby si Joshua Merboth nekoupil starobylý dům nedaleko od Longville, zřejmě by nikdy Katy Simmonsovou nepoznal. A nikdy by nepřišel na to, že láska může být silnější než peklo smrti a krve. Joshua spatří Katyinu tvář poprvé v prastarém zrcadle, které objeví na půdě chátrajícího sídla. Nemůže slyšet její srdce ani cítit její vůni. Nemůže jí ublížit. Jeho stříbrné oči se mohou jen dívat a v jeho duši se objeví záblesk čehosi, o čem si myslel, že už je navždy ztraceno. Ale co když přijde den, kdy zjistí, že mu to nestačí? Co když víc než po lidské krvi začne toužit po zvuku jejího hlasu? Má někdo jako on vůbec právo chtít něco víc než její úsměv? V romantickém příběhu s prvky fantasy se v rychlém sledu událostí střídají promluvy obou hlavních hrdinů a my sledujeme napínavý děj ze dvou úhlů pohledu. V knize najdeme všechny atributy spojené s tímto žánrem; především však rozehrává odvěké téma o síle lásky a boji dobra se zlem.

Zapletení je zdařilá kombinace kriminálního příběhu a psychologického thrilleru. Vše začíná vraždou Jindřicha Telaka, účastníka psychoterapeutického sezení v jednom varšavském kostele. Případem se zabývá prokurátor Teodor Szacki, unavený a znuděný byrokratickými praktikami a manželským stereotypem. Szacki cítí, že mu život proklouzl mezi prsty, tento případ však všechno změní. Bude se muset proplést labyrintem rozmanitých postav: mladá a vyzývavá novinářka, excentrický psychiatr, chlípný kolega od policie nebo paranoidní historik. Szacki odhalí hrozivou moc některých ezoterických metod. Byl vrah jedním ze skupiny? Pokud ano, měl by hledat motiv mezi samotnými členy skupiny, nebo mezi těmi, o nichž se během sezení hovořilo? Szackiho pátrání po vrahovi odkryje jinou vraždu, která se stala o dvacet let dříve, před pádem komunismu. Postupně zjišťuje, že někdy je lepší nevědět - pro své vlastní bezpečí.

Kniha odkrývá komplikované vztahy českých a slovenských komunistických spisovatelů se stranickým establishmentem v letech 1963-1968. Autor se zaměřuje na jednotlivé kauzy, jež je možno považovat za neuralgické body tehdejší oficiální kulturní politiky i za neoddiskutovatelné předpoklady reformního procesu Pražského jara 1968. Na jejich pozadí současně sleduje myšlenkový vývoj reformně smýšlejících spisovatelů. Zaznamenává proměny jejich postojů vůči aktuální politice stranického vedení Antonína Novotného i Alexandra Dubčeka, věnuje se vnitřní názorové diferenciaci uvnitř Svazu československých spisovatelů a představuje tuto organizaci jako důležitou nátlakovou skupinu s nemalým politickým i společenským vlivem. Pojetí Jana Mervarta zároveň přesahuje ryze národní vymezení tématu a soustředí se na rozdíly v přístupu slovenských a českých spisovatelů k vlastním politickým elitám. Nabízí tak odpověď na otázku po příčinách odlišné povahy společenských procesů v obou částech republiky na konci šedesátých let. Je totiž zřejmé, že ačkoliv reformní proces vykazoval v českých zemích a na Slovensku podobné tendence, jednoznačná časová ani tematická paralela mezi Prahou a Bratislavou prakticky neexistovala. Autor se nicméně vymezuje vůči zažitému schématu založenému na české "demokratizaci" a slovenské "federalizaci" a usiluje o zachycení vnitřní logiky liberalizačního procesu, která byla v českých zemích i na Slovensku determinována odlišným historickým i kulturním vývojem.

Nizozemský student Alfred se se třemi norskými kolegy vydává na geologickou výpravu do odlehlé severní provincie Finnmark. Bude hledat meteority; fascinují ho už od dětství. Současně by se výzkumem potvrdila smělá teorie jeho profesora Sibbeleeho o původu takzvaných ledovcových ok. Bez leteckých snímků oblasti by ovšem výzkum na dálném severu prakticky neměl smysl. Alfredova výprava tak začne anabází po vědeckých pracovištích - musí získat letecké snímky… Alfred překonává útrapy drsné tundry, ale potýká se i s obyčejnou lidskou nejistotou: Jak se chovat ke kolegům? Jak mě vnímají ostatní? A jak už to bývá, objeví Alfred během výpravy hlavně sám sebe. Nebo ne tak docela? Pro Hermansovy knihy nejsou šťastné konce typické, přesto však působí útěšně - neboť všechny ty životní nezdary a zklamané naděje nás přesvědčují především o tom, že na ty potíže a problémy nejsme sami. Ke čtenářskému požitku významně přispívá i autorův suchý humor.

Meg Carpentierová je na dně. Už léta se marně pokouší dopsat román. Její věčně nespokojený partner k domácí pohodě také příliš nepřispívá. Když Meg dostane nabídku napsat recenzi na pseudovědeckou knihu slibující věčný život, okamžitě souhlasí. Meg se probírá teoriemi kosmologie, fyziky, tarotu, studuje kóany, novodobé teorie všeho, Nietzscheho, Baudrillarda a vzory na pletení, razí si cestu "naším tragickým vesmírem". Ptá se na vše možné. Existují nadpřirozené bytosti? Kouzla? A jak spolu souvisí impulzivní nápad zatlačit auto do řeky, loď v láhvi, tajemné zvíře volně běhající po planinách a kontroverzní autor knihy Věda věčného života? Náš tragický vesmír je inteligentní a úchvatná kniha překypující nápady, jak je pro prózy Scarlett Thomasové typické. Vypráví o tom, jak se tvoří a ničí přátelství, jak můžeme přepsat svou budoucnost a jak nám příběhy mohou zachránit život.

Autor přichází s novým konceptem evoluční ontologie, jejíž procesuální pojetí bytí umožňuje pochopit to, co se dnes se světem děje. Na pozadí pomalé přirozené evoluce života ukazuje rychlou, přírodu poškozující evoluci kultury. Sleduje problém vzniku proti­přírodní kulturní uspořádanosti z původního přirozeného řádu. Zjišťuje, že v přirozeně uspořádaném světě nemůže nový typ řádu vznikat jinak než rozbíjením přirozených struktur. Podstatou ekologické krize není tudíž rozpor člověka a přírody, jak se to jeví povrchnímu pohledu, nýbrž konflikt kultury se Zemí, dočasná neschopnost biosféry uhasit požár, kterým ji dnešní technická civilizace spaluje. Jestliže se v neoslabené biosféře mohla tradiční politika zabývat ochranou území, bezpečnosti a majetku občanů.

Jasné a kritické pojednání, založené na bezprostřední znalosti originálních textů a jejich komentářů.

Sborník prací uspořádaný u příležitosti šedesátých narozenin prof. Petra Karlíka.