Host strana 165 z 185

Publikace vychází z vůbec prvního reprezentativního průzkumu čtenářů a čtení v české populaci, který v roce 2007 organizovala Národní knihovna ČR a Ústav pro českou literaturu AV ČR. Východiskem jsou statistická data o tom, kolik knih čteme (během roku),

Kniha o Petru Léblovi 19651999, na které autorka pracovala několik let, je pokusem o svébytnou monografii divadelního režiséra, scénografa, herce, někdejšího uměleckého šéfa Divadla Na zábradlí.

Kniha Smysl konců (1967) se zabývá „fikcemi“, jejich fungováním a vznikem, přičemž tento termín je používán velice široce: od textů biblických, přes tragédii, román až po vědecké teorie a politické názory. Autor si všímá především utváření těchto fikcí ve vztahu k lidskému nahlížení konečnosti a času vůbec, tedy ve vztahu k lidské potřebě dávat chaotickému světu tvar. Podle Franka Kermoda je základní „jednotkou“ takové struktury vztah mezi počátkem a koncem. Fikci tedy autor chápe nikoli jako to, co je „jiné“ než naše běžná zkušenost, ale jako to, co pohání a podněcuje naši zvídavost. Kniha je dodnes podnětná mimo jiné v tom, že i bez mohutného teoretického pojmového aparátu přináší zásadní vhled do povahy zkoumaného předmětu, což vynikne zvláště při jejím srovnání s naratologií, která se v době jejího publikování začala mocně rozvíjet především ve Francii.

Tomáš Kubíček (1966) se naratologii, tj. bádání o struktuře a mechanismech vyprávění, věnuje již léta. Za tu dobu publikoval řadu podnětných studií a překládal či redigoval překlady podstatných naratologických prací z kontextu soudobého uvažování o vyprávění. Po knize Vyprávět příběh: Naratologické kapitoly k románům Milana Kundery (Host 2001), v níž usiloval o přenesení ucelené naratologické metodologie a terminologie do českého prostředí, se nyní vydal cestou teoretické monografie, zaměřené na téma vypravěče a aktu vyprávění. V hutných, ale nezkreslujících výkladech nám zprostředkovává základní teorie a teoretiky vyprávění, kteří se s touto komplikovanou kategorií ve 20. století pokoušeli vypořádat. Analýza vývojového chápání pojmu vypravěč přitom v knize plynule přechází do oblasti zvažování příbuzných relevantních kategorií, které ovlivňují čtenářské rozumění vyprávění a skrývají se za centrální otázkou této rozsáhlé studie: Jak je generován význam?

S. T. Quincy (*1984), český a latinský postmoderní spisovatel, se v Insidě zaměřuje na formální stránku textu s cílem zprostředkovat čtenáři co nejplnější informaci a podvést ho. Je tisíc plošin tohoto textu ilustrací ke hře francouzského filozofa, nebo perského prince? Číňan, kterého chtiví, neteční a vymódění pasáci z Východu i Západu dávno odepsali, se zamýšlí nad Quincyho pracemi: "Svrchované — toť unikající. Unikajcí — toť vzdalující se. Vzdalující se — toť vracející se."

S. T. Quincy (*1984), český a latinský postmoderní spisovatel, se v Insidě zaměřuje na formální stránku textu s cílem zprostředkovat čtenáři co nejplnější informaci a podvést ho. Je tisíc plošin tohoto textu ilustrací ke hře francouzského filozofa, nebo perského prince? Číňan, kterého chtiví, neteční a vymódění pasáci z Východu i Západu dávno odepsali, se zamýšlí nad Quincyho pracemi: "Svrchované — toť unikající. Unikajcí — toť vzdalující se. Vzdalující se — toť vracející se."

Sepsáním staročeského rukopisného díla "Život Krista pána" stojíme u kořenů vznikající staročesky psané prózy. Tento text společně se staročeským Pasionálem a Životy svatých Otců patří k jejím prvotním a zároveň nejrozsáhlejší písemným počinům. Děje se tak zhruba v polovině XIV. století, kdy za vlády císaře Karla IV. na českém trůnu dochází k mohutnému vzestupu českého kulturního života, písemnictví nevyjímaje. Ačkoli jde o stěžejní dílo staročeského písemnictví, Život Krista Pána nebyl doposud vydán - naše publikace je kritickou edicí této památky, jež má sloužit odborné i laické veřejnosti.

Když roku 1969 vyšla ve Francii tato novela, vyvolala senzaci a hned byla zařazena mezi největší díla francouzské erotické literatury. Autor vypráví o dlouhé sexuální iniciační cestě odehrávající se na tajemném, odlehlém ostrově. Hrdina je vyvolen coby milenec Luny a podniká dantovskou výpravu jednotlivými úrovněmi utrpení a extáze. Vyvrcholení knihy představuje obřad sexuálního očištění v Hradě svátosti oltářní, který je zde vykreslen poetickým jazykem, současně magickým i sprostým, takřka mystickým. Intenzita knihy odpovídá okolnostem jejího zrodu: byla diktována na magnetofonovou pásku a dokončena v průběhu pouhých tří týdnů. Novelu doplňuje esej Násilí na slovech, v němž se autor zamýšlí nad neúspěšnými pokusy francouzské vlády knihu zakázat pro „urážku veřejných mravů“ a hledá tajná pojítka mezi literaturou a cenzurou

Ve své nové řadové sbírce Petr Hruška zůstává věrný své civilní citovosti i starým motivům. Autor závěrečné poznámky ke knize, Jan Štolba mimo jiné ke knize dodává: „I novou sbírku tvoří básníkovy křehké soukromé epifanie, ostře zahlédnuté situace a chvíl

Soubor studií zabývajících se básnickou tvorbou druhé poloviny dvacátého století. Nahlíží ji z různých pohledů a v celém časovém rozpětí. Autor tu osvědčuje svou citlivost v nakládánís básnickým tvarem, schopnost analyzovat jej a posoudit i čtivě interpre

Sbarramento di Brennero — Hráz u Brennerského průsmyku: u vchodu do bunkru na italsko-rakouské hranici bylo 6. dubna 1947 objeveno mrtvé tělo muže. Mrtvý má prostřelenou hlavu a stopy po střelných ranách na hrudi. Italští karabiniéři u něj najdou zfalšované doklady. Muž má v tváři jizvy (následky buršáckých mensur) a na levém předloktí tetování. Pátrání odhalí pravou identitu mrtvého: je jím Dr. Gerhard Bast narozený v roce 1911 v Gottschee, sturmbannführer SS a gestapácký pohlavár, který je už dva roky na seznamech hledaných osob, válečných zločinců, policejního ředitelství v Linci. Martin Pollack, autor knihy, tohoto záhadně zemřelého sotva znal, přesto má k němu velice blízko. Byl to jeho otec. Pollack je střízlivým stylistou, laciný patos je mu na hony vzdálený, nesklouzává k jednoznačným a definitivním úsudkům. Přesto je četba velmi emotivní — jsme svědky rozkrývání tragédie bezmála antických rozměrů. Mrtvý v bunkru je knihou o rozporech národností, setkávání ideologií a mentalit v tolik blízkém středoevropském prostoru. Pollack s pátráním po kořenech váhal celá desetiletí, protože tušil, že při svých rešerších o vlastní rodině narazí na skutečnosti, které zdaleka předčí jeho temná očekávání. Násilná smrt Gerharda Basta stojí na konci života, v němž sehrávalo násilí, moc a národní příslušnost velmi důležitou a určující roli. Kniha vzbudila v Rakousku celospolečenskou pozornost. Byla přeložena do několika jazyků.

Tragi-komický příběh mírně retardovaného Samka Tále, který svým bezprostředním pohledem nastavuje zrcadlo naší současnosti, se stal na Slovensku bestsellerem a oslovil čtenáře i u nás. Pod pseudonymem se ukrývá talentovaná slovenská prozaička Daniela Kapitáňová.

Knihu Kacíři, rouhači, ironikové (v současné české próze) tvoří soubor devíti samostatných studií, které se zabývají literárním zobrazením komunikace v českém církevním prostředí a intertextovým navazováním na texty náboženské povahy. Autor se zaměřuje na blasfemické a heretické literární reflexe posvátných témat a symbolů, na jejich literární profanaci a ironizaci, na parodování církevního jazyka a náboženských žánrů, na provokativní nebo přinejmenším netradiční aktualizace biblických a legendárních příběhů. Studie ukazují, jak se umělecké zpracování církevní a náboženské tematiky projevuje především v jazykové a stylové rovině současné prózy — v knihách J. Křesadla, J. Jandourka, M. Urbana, E. Bondyho, I. Douskové, L. Procházkové aj.

Jiří Hájíček se v této drobné novele nepouští do závažných dějinných témat jako ve svém úspěšném románu Selské baroko, nicméně mnohé z jeho typického světa venkovských próz nalezne čtenář i tentokrát. Známý je názor, že muži pocházejí z Marsu a ženy z Venuše. Podle Honzy Převorského, čtyřicátníka s dobrým autem, mírnou nadváhou a vášní pro fotbal, zase existují dvě fotbalové jedenáctky — mužů a žen — které svádějí neustálé boje srovnatelné svou tvrdostí s anglickou ligou...

Sbarramento di Brennero — Hráz u Brennerského průsmyku: u vchodu do bunkru na italsko-rakouské hranici bylo 6. dubna 1947 objeveno mrtvé tělo muže. Mrtvý má prostřelenou hlavu a stopy po střelných ranách na hrudi. Italští karabiniéři u něj najdou zfalšované doklady. Muž má v tváři jizvy (následky buršáckých mensur) a na levém předloktí tetování. Pátrání odhalí pravou identitu mrtvého: je jím Dr. Gerhard Bast narozený v roce 1911 v Gottschee, sturmbannführer SS a gestapácký pohlavár, který je už dva roky na seznamech hledaných osob, válečných zločinců, policejního ředitelství v Linci. Martin Pollack, autor knihy, tohoto záhadně zemřelého sotva znal, přesto má k němu velice blízko. Byl to jeho otec. Pollack je střízlivým stylistou, laciný patos je mu na hony vzdálený, nesklouzává k jednoznačným a definitivním úsudkům. Přesto je četba velmi emotivní — jsme svědky rozkrývání tragédie bezmála antických rozměrů. Mrtvý v bunkru je knihou o rozporech národností, setkávání ideologií a mentalit v tolik blízkém středoevropském prostoru. Pollack s pátráním po kořenech váhal celá desetiletí, protože tušil, že při svých rešerších o vlastní rodině narazí na skutečnosti, které zdaleka předčí jeho temná očekávání. Násilná smrt Gerharda Basta stojí na konci života, v němž sehrávalo násilí, moc a národní příslušnost velmi důležitou a určující roli. Kniha vzbudila v Rakousku celospolečenskou pozornost. Byla přeložena do několika jazyků.

Sborník 12 studií představuje směr, který v USA nabyl značného vlivu – zejména od 80. let 20. století. Dodnes jde jednu z nejpodnětnějších iniciativ v literární teorii, jakož i v humanitních a společenských vědách. Autoři nového historismu (např. S. Greenblatt, L. Montrose, C. Gallagherová) se vymezují především proti strukturalismu. Nezajímá je tolik, jak je dílo jazykově organizováno, ale daleko více je chtějí vidět jako jev širšího dosahu; přesouvají se od poetiky ke kultuře. Obracejí se tedy i k historii, kterou ovšem nechápou pouze jako řadu politických událostí; odmítají i marxistické teze, podle nichž dílo pouze odráží dobu. Dílo se jim stává průsečíkem mnoha vlivů a kontextů – politických, společenských, ekonomických aj. Hranice mezi dílem a prostředím, které ho obklopuje, je u nich rozostřena, přičemž se trvá na tom, že literární dílo je utvářeno těmito kontexty, stejně jako tyto kontexty samo utváří. Sborník je vybrán jako reprezentativní průřez hlavních tendencí a témat tohoto směru.