Host strana 145 z 185

Do knihkupectví pana Penumbry v San Francisku nastoupí na noční směny nový prodavač Clay Jannon, webdesigner, který přišel o předchozí místo kvůli ekonomické krizi. Zákazníků není mnoho a do obchodu se vracejí stále titíž — ale vlastně si nikdy nic nekoupí.Místo toho si půjčují obskurní svazky ze zadních koutů obchodu a hlásí se k členství v jakémsi tajemném klubu pana Penumbry. Zdá se, že knihkupectví je jen zástěrkou něčeho většího. Clay se spoléhá na to, že mu jeho přátelé — Neel, podnikatel ze Silicon Valley, a Kat, specialistka na vizualizaci dat zaměstnaná v Googlu — pomohou zjistit, co se vlastně v jeho novém zaměstnání děje. Z chování zákazníků vypozoruje zvláštní vzorec, který je poté zavede k šifrovaným zprávám. Ukazuje se, že tajemství pana Penumbry dalece přesahují zdi knihkupectví. Vitální a oslnivě inteligentní kniha. Robin Sloan napsal dobrodružný příběh pro dvacáté první století. Román evokuje pohádkový půvab knih Harukiho Murakamiho, kyberpunkovou inspiraci Neala Stephensona i raného Umberta Eca. Má v sobě jedinečnost, citlivost i živost, která je v beletristickém světě vzácná.

Kriminální román žánru noir, zasazený do Buenos Aires v době diktatury.Policejnímu komisaři Lascanovi, zdrcenému nedávnou smrtí jeho ženy Marisy, zazvoní telefon. Poblíž řeky Riachuelo byla nalezena dvě mrtvá těla. Na místě činu však najde mrtvoly tři. Dvě má očividně na svědomí vraždící komando vojenské junty a Lascano dobře ví, že je musí ignorovat. Třetí případ je jiný. Vyšetřování zavede komisaře do vyšších společenských kruhů, lhostejných ve své dekadenci k politickému teroru, a Lascano se seznámí s mladou ilegální aktivistkou, kterou se pokusí zachránit před represí. Najít vraha není pro Lascana těžké, otázka však zní, jakou cenu za to bude muset zaplatit. Ernesto Mallo prokázal svůj talent mezi autory těch nejlepších detektivek a stvořil spletitý příběh plný napětí, který čtenáře nenechá vydechnout.

Život Sophie Brinkmannové je tak trochu monotónní. Pracuje jako zdravotní sestra a po manželově smrti zůstala sama se synem. Jednoho dne se jí však do cesty připlete okouzlující Hector Guzman…Sophii oslní jeho usměvavý šarm, ale brzy zjistí, že pod příjemným zevnějškem se skrývá cosi děsivého. Bude muset sebrat veškerou sílu a odvahu, aby našla cestu ven z tohoto zrádného bludiště podivné morálky, smrtící obsese a zbabělých podrazů… ¶ Andaluský přítel je monumentální thriller světového formátu, který čtenáře zavede do prostředí organizovaného zločinu. Příběh nabitý akcí, jemuž nechybí propracovanost a široký záběr. Není pochyb o tom, že Alexander Söderberg představuje vycházející hvězdu mezi autory thrillerů. Vydání knihy se připravuje v celkem třiatřiceti jazycích a v budoucnu se můžeme těšit i na její fi lmové zpracování, protože práva již koupila hollywoodská studia.

Kriminální román žánru noir, zasazený do Buenos Aires v době diktatury.Policejnímu komisaři Lascanovi, zdrcenému nedávnou smrtí jeho ženy Marisy, zazvoní telefon. Poblíž řeky Riachuelo byla nalezena dvě mrtvá těla. Na místě činu však najde mrtvoly tři. Dvě má očividně na svědomí vraždící komando vojenské junty a Lascano dobře ví, že je musí ignorovat. Třetí případ je jiný. Vyšetřování zavede komisaře do vyšších společenských kruhů, lhostejných ve své dekadenci k politickému teroru, a Lascano se seznámí s mladou ilegální aktivistkou, kterou se pokusí zachránit před represí. Najít vraha není pro Lascana těžké, otázka však zní, jakou cenu za to bude muset zaplatit. Ernesto Mallo prokázal svůj talent mezi autory těch nejlepších detektivek a stvořil spletitý příběh plný napětí, který čtenáře nenechá vydechnout.

Rok kostí, špinavých hrobů, úmorné práce. Rok mumifi kovaných mrtvol a zpívajících kněží. Rok znásilnění, sebevražd, náhlých úmrtí. A přátelství. A touhy. A lásky… Rok tak odlišný od všech ostatních, které prožil.Paříž v roce 1785. Přeplněný starý hřbitov zamořuje vzduch zápachem a znepříjemňuje život lidem v jeho okolí. Do tohoto prostředí přichází mladý venkovský inženýr Jean-Baptiste Baratte s královským pověřením k demolici kostela i hřbitova. Ale hřbitov má už od nepaměti své místo v srdcích místních obyvatel. Někteří si proto život bez kulis kostela a hřbitovních zdí nedokážou představit. Baratte svou práci zpočátku chápe jako příležitost přispět vlastním dílem k historickému pokroku a coby muž vyznávající ideály rozumu a osvícenství se pouští do odstraňování historického břemene, které sužuje celou Paříž. Ale zanedlouho vytuší, že zkáza hřbitova by mohla být předehrou jeho vlastní zkázy.

Rok kostí, špinavých hrobů, úmorné práce. Rok mumifi kovaných mrtvol a zpívajících kněží. Rok znásilnění, sebevražd, náhlých úmrtí. A přátelství. A touhy. A lásky… Rok tak odlišný od všech ostatních, které prožil.Paříž v roce 1785. Přeplněný starý hřbitov zamořuje vzduch zápachem a znepříjemňuje život lidem v jeho okolí. Do tohoto prostředí přichází mladý venkovský inženýr Jean-Baptiste Baratte s královským pověřením k demolici kostela i hřbitova. Ale hřbitov má už od nepaměti své místo v srdcích místních obyvatel. Někteří si proto život bez kulis kostela a hřbitovních zdí nedokážou představit. Baratte svou práci zpočátku chápe jako příležitost přispět vlastním dílem k historickému pokroku a coby muž vyznávající ideály rozumu a osvícenství se pouští do odstraňování historického břemene, které sužuje celou Paříž. Ale zanedlouho vytuší, že zkáza hřbitova by mohla být předehrou jeho vlastní zkázy.

Líbající se muži nebo dívky vedoucí se za ruce jsou dnes výjevy asi stejně pohoršlivé, jako když někdo nosí do sandálů ponožky. A to je dobře.Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že gayové a lesby jsou „stejní lidé jako ostatní“, nebo naopak ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové „jsou“. A právě to si velmi dobře uvědomuje Jan Folný ve sbírce povídek Buzíčci. Už sám název jako by naznačoval autorův postoj k jejich „hrdinům“, balancující mezi ironií a soucitem. Frustrovaný otec od rodiny setkávající se v gay baru s vietnamským mladíkem, slavný zpěvák, který nepřijede na třídní sraz, zamilovaný ligový fotbalista, starý muž chystající se do domova důchodců a řada dalších postav zde defi luje ve vzájemně provázaných příbězích. Folný přitom dokáže přesvědčivě střídat žánry a styly vyprávění, a jasně tak dokazuje, že toto téma konečně i u nás vykročilo z ghetta, aby se stalo literaturou.

Líbající se muži nebo dívky vedoucí se za ruce jsou dnes výjevy asi stejně pohoršlivé, jako když někdo nosí do sandálů ponožky. A to je dobře.Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že gayové a lesby jsou „stejní lidé jako ostatní“, nebo naopak ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové „jsou“. A právě to si velmi dobře uvědomuje Jan Folný ve sbírce povídek Buzíčci. Už sám název jako by naznačoval autorův postoj k jejich „hrdinům“, balancující mezi ironií a soucitem. Frustrovaný otec od rodiny setkávající se v gay baru s vietnamským mladíkem, slavný zpěvák, který nepřijede na třídní sraz, zamilovaný ligový fotbalista, starý muž chystající se do domova důchodců a řada dalších postav zde defi luje ve vzájemně provázaných příbězích. Folný přitom dokáže přesvědčivě střídat žánry a styly vyprávění, a jasně tak dokazuje, že toto téma konečně i u nás vykročilo z ghetta, aby se stalo literaturou.

Svazek Nebezpečná literatura? Antologie z myšlení o literární cenzuře je sestaven z inspirativních teoretických a historických studií k tématu literární cenzury, pocházejících z různých jazykových oblastí (německá, anglická, francouzská, polská, ruská). Cílem knihy je zachytit podstatnou proměnu, jíž zkoumání fenoménu cenzury v prostředí humanitních a sociálních věd v posledních desetiletích prošlo, a poukázat na možnosti využití nových přístupů (nejen) v oblasti literární historiografie. Na úvod jsou zařazeny studie Aleidy a Jana Assmannových, kteří cenzuru zkoumají v kontextu kulturní antropologie, a Pierra Bourdieua, jenž ji hledá v základních strukturách jazyka a diskurzu. Právě jeho podnět se spolu s přístupem Michela Foucaulta stal důležitým impulzem pro myšlení stoupenců „nové cenzury“. Tento dekonstruktivistický směr studia společenské regulace a reglementace literatury, umění a vědy v přítomné knize reprezentují studie Richarda Burta, Judith Butlerové, Brooka Thomase či Michaela Holquista. Do svazku byly rovněž zařazeny úvahy autorů, kteří se s podněty „nové cenzury“ vypořádávají s kritickým odstupem (Beate Müllerová) či ve svém promýšlení tématu vycházejí z pozic systémové literární vědy a teorie komunikace (Reinhard Aulich, Armin Biermann, Andrzej Urbański). Celek doplňují stati předních literárních a kulturních historiků, jmenovitě Roberta Darntona, Marty Fikové, Rogera Chartiera, Lva Loseva, Annabel Pattersonové, Thomase Louého a Blaise Wilfert-Portala, které spojují analýzu konkrétního kulturního materiálu s problémovým přístupem. Zprávu o stavu mezinárodní diskuse v knize uzavírá bibliografický přehled bádání o cenzuře tisku a literatury v českých zemích.

Muž rozpáře medvědí břicho a zamumlá: „Co to sakra sežral?“ Najednou se vztyčí. Úplně zesiná. V lese se rozhostí ticho, které nenaruší ani vítr, ani ptačí zpěv. Zdá se dokonce, že les zadržel dech. Lovecká výprava našla v žaludku medvěda lidský palec. Několik měsíců poté je doma zavražděna Sol-Britt Usitalová. Rebecka Martinssonová a kirunští policisté začínají vyšetřovat případ, který na první pohled vypadá jako vražda ze žárlivosti nebo zášti. Když je Rebecka z případu odvolána a nahrazena protivným advokátem Carlem von Post, rozhodne se vzít si nevybranou dovolenou. Rebecka ale neumí nechat Sol-Brittinu vraždu být, neumí stát stranou a nechat vyrůstat sedmiletého Sol-Brittina vnuka bez rodiny, bez příbuzných, bez toho, aniž by věděl, co se stalo jeho babičce. Spolu s vyšetřováním vraždy a policejní prací vyplouvá na povrch starý příběh Hjalmar Lundbloma, kirunského despoty z počátku minulého století, a jeho milostná aféra s krásnou učitelkou Elinou Pettersonovou. Přítomnost a minulost jsou propleteny víc, než se zdálo.

Muž rozpáře medvědí břicho a zamumlá: „Co to sakra sežral?“ Najednou se vztyčí. Úplně zesiná. V lese se rozhostí ticho, které nenaruší ani vítr, ani ptačí zpěv. Zdá se dokonce, že les zadržel dech. Lovecká výprava našla v žaludku medvěda lidský palec. Několik měsíců poté je doma zavražděna Sol-Britt Usitalová. Rebecka Martinssonová a kirunští policisté začínají vyšetřovat případ, který na první pohled vypadá jako vražda ze žárlivosti nebo zášti. Když je Rebecka z případu odvolána a nahrazena protivným advokátem Carlem von Post, rozhodne se vzít si nevybranou dovolenou. Rebecka ale neumí nechat Sol-Brittinu vraždu být, neumí stát stranou a nechat vyrůstat sedmiletého Sol-Brittina vnuka bez rodiny, bez příbuzných, bez toho, aniž by věděl, co se stalo jeho babičce. Spolu s vyšetřováním vraždy a policejní prací vyplouvá na povrch starý příběh Hjalmar Lundbloma, kirunského despoty z počátku minulého století, a jeho milostná aféra s krásnou učitelkou Elinou Pettersonovou. Přítomnost a minulost jsou propleteny víc, než se zdálo.

Příběh má zvláštní moc. Říká se, že pravda oděná do příběhu projde každými dveřmi. To je zřejmé i z věhlasu Komenského díla Labyrint světa a ráj srdce. Komenský napsal mnoho kvalitních spisů, ale žádný nedosáhl takové obliby a didaktické účinnosti jako narativně-alegorický Labyrint. Otázka zní, v čem spočívá kouzlo narativní formy? V čem je jeho formativní síla? Co činí příběh (v tomto případě alegorický) didakticky funkční? Kniha předkládá některé odpovědi. Nejedná se o vyčerpávající pojednání narativu jako literárního fenoménu, ale spíše o interdisciplinární případovou studii, v níž je literární útvar (Komenského Labyrint) analyzován s didaktickými brýlemi na očích. Pedagogika ví, že příběhy fungují, ale obvykle se neptá proč. Tato studie usiluje o propojení těchto otázek, respektive chce přispět literárními postřehy do pedagogické diskuse ohledně efektivity příběhu jako didaktického prostředku.

Mladý básník, překladatel a publicista Ondřej Hanus se ve své druhé sbírce představuje jako velký virtuos. Čtyřveršová strofa, sonet, rytmická klenba jambu, rým — to vše patří k nejsamozřejmější výbavě tohoto básníka. O své básně jako by se už ani nemusel utkávat s nějakými náměty, neboť se stále pohybuje ve světě jakýchsi základních, tj. prvních a zároveň posledních, daností poezie.

Úterní ženy se odjíždějí postit. Pět rozdílných přítelkyň má společný cíl. Heslo dne zní: zpomalit, pročistit se, zhubnout. Na svůj každoroční výlet se vydávají do osaměle ležícího hradního hotelu Achenkirch. Čeká je sedm dní bez rozptylování. Bez telefonu a internetu, bez mužů a rodinných povinností, bez pracovních závazků. Ale bohužel i sedm dní bez jídla. Teoreticky. Mučivý hlad, přísná pravidla a dovezené problémy zapříčiňují stále nové tajnosti a ohrožují úspěch terapie. Místo relaxace dochází k nedorozuměním, hádkám a bezesným nocím. Ovšem před nejtěžší zkouškou stojí Eva. Za masivní hradní zdi se vydává hledat svého neznámého otce. Zjistí, že některá tajemství by raději neměla nikdy vyjít na světlo…

Kniha Jak se fikce dělá slovy poskytuje souhrnný pohled na pragmatické teorie literární fikcionality. V jednotlivých kapitolách, které se vždy pokoušejí o revizi dosažených závěrů, se snaží odpovědět na otázky, jaké záměry mají autoři vyprávění, co při tvorbě fikce „dělají se slovy“, jakým způsobem jim čtenáři dokážou náležitě rozumět atd. Podle Kotena autoři fikcí kreativně napodobují autentické zobrazivé výpovědi, tyto řečové akty však zároveň disponují deklarativní silou vytvářet svět, o němž se vypravuje. Formule pohádkových vyprávění „bylo nebylo“ je tudíž výstižná pro všechna fikční vyprávění. Na základě teze o zdvojené výpovědní síle autor vysvětluje, jak je možné, že v nás fikce vyvolávají autentické, avšak odstupem od zobrazeného světa mírněné emoce, fikční výpověď zařazuje do taxonomie ilokučních aktů či popisuje pozici informovaného čtenáře, jenž napíná veškeré síly k tomu, aby narativu správně porozuměl

Novela zavádí čtenáře na periferii města, do polorozpadlého domu schovaného kdesi uprostřed bývalého továrního areálu mezi vysokými pecemi vítkovických železáren. Stejně jako zchátraly, zrezivěly a rozpadly se výrobní haly továrny, sešli také lidé, kteří v domě ještě přežívají. Příběh s detektivní zápletkou popisuje osudy čtyř sousedů, kteří se při hledání zdánlivě nejjednodušší životní cesty dopustí zločinu. Všechny hrdiny spojuje minulost prožitá v kleci fabriky, neschopnost změnit svůj život k lepšímu, neschopnost představit si sebe samé jako strůjce vlastního osudu. Společně tak vegetují mezi panelákovými zdmi, daleko od zraku lidí a zájmu úřadů. Za tichého přihlížení se stávají svědky, a nakonec i aktéry zločinu. Každý, kdo by je chtěl vytrhnout z pohodlí jejich řádu, se pro ně stává nebezpečným. Není nic jednoduššího než se nepohodlného člověka zbavit…