Host strana 32 z 185

Rozhovor je veden po dvou liniích — životopisné a tematické. V té první dochází na životní peripetie od dětství v milovaném Hradci nad Moravicí přes středoškolská studia v Bohumíně, vysokoškolská v Brně, učitelské štace a partnerské karamboly až po odchod do Opavy a návrat do Brna. Ve druhé je vyzvětšováno šest podstatných stigmat autorova světa: 1. Místa, krajiny; 2. Lidé, přátelé; 3. Učitel, studenti; 4. Čtení, literatura; 5. Poslech, hudba; 6. Víra, Bůh. Rozhovor je veden velmi otevřeně, upřímně, zaujatě, ale zároveň s nadhledem nad tím, co odvál čas a co se tak úplně nezdařilo. Sešli se v něm středoškolský učitel a jeho bývalý student z brněnského gymnázia na Slovanském náměstí. Život, názory, lidé, místa, vzmachy, kotrmelce — to vše v jednom „poplantanem“ chumlu.

Svazek soustřeďuje průřezový výběr z celoživotní dramatické tvorby Josefa Topola (1935—2015), mimo jiné též zakládajícího člena Divadla za branou, signatáře Charty 77 a držitele literární Ceny Karla Čapka. Symbolické básnické drama z kolektivizovaného venkova Konec masopustu (1963), existenciální dialog Kočka na kolejích (1965), citově hořká jednoaktovka Hodina lásky (1968), podobenství o bezvýchodnosti života za normalizace Sbohem, Sokrate! (1975) a bilancující tragikomedie Hlasy ptáků (1989) vystihují konstantní témata Topolovy tvorby, k nimž patří úporné hledání pravdy, lásky a cesty k druhému.

Jak vyzrát nad nepřítelem, když neznáte jeho totožnost a zdá se, že všechny karty hrají proti vám? Vítejte v soukromé prestižní akademii Niveus, kde se s novým školním rokem objevuje hrozba anonymního vyděrače. Říká si Eso a rád vynáší na světlo temná tajemství zdejších studentů. Jeho terčem se stanou dva na první pohled úplně rozdílní žáci. Tichý talentovaný hudebník Devon tráví čas ponořený do hudby, splývá s davem a rozhodně nechce upozorňovat na sebe ani na svoji sexuální orientaci. Ze dne na den se však stane terčem pozornosti celé školy, když Eso zveřejní jeho intimní fotografie. Naopak ambiciózní premiantka školy Chiamaka je na pozornost zvyklá. Nikdy se nebála získat všechno, co chtěla — ať už šlo o dobré známky, populárního přítele z bohaté rodiny, nebo dopis o přijetí na Yale. Jenže všichni její spolužáci brzy poznají cenu, kterou za svou moc zaplatila. Devon a Chiamaka nemají zdánlivě nic společného, ale někdo si je vybral, aby je veřejně zničil. Někdo, kdo má všechna esa v rukávu. A má s nimi v plánu mnohem víc než jen nevinnou středoškolskou hru… Pikové eso je velmi aktuální román, který se nebojí otevřít a pojmenovat problém institucionalizovaného rasismu, šikany, strukturální nadřazenosti a třídních rozdílů.

Historie nejslavnější éry automobilového závodění u nás Motoristické sporty jsou záležitostí dobrodruhů, byť to tak dnes skrze futuristické technologie a bezpečnostní regule možná nevypadá. Stačí však obrátit pozornost do minulosti a hned před námi vyvstane plejáda odvážlivců neváhajících riskovat život v plechových krabicích, geniálních konstruktérů, jimž učarovala rychlost, a investorů se smyslem pro riziko. Jedním z ohnisek automobilového soupeření bylo i meziválečné Československo. Na brněnském Masarykově okruhu se ve třicátých letech jezdil závod, na který se ve své době třásla světová závodnická špička a desetitisíce fanoušků. Kniha Masarykův okruh 1930—1937 poprvé vypráví fascinující příběh motoristického závodění v tuzemsku. Od politických tahanic přes svérázné postavy amatérských závodníků až po technologické inovace se před čtenářem odvíjí fantastický obraz nespoutaných mužů za volantem, napínavých soubojů s protivníky i fyzikálními zákony a atmosféry mezinárodní sportovní události.

Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život. Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, tam stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch. Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným problémem je, že Kristýna si „trochu nevěří“. Začíná tedy navštěvovat psychoterapii, která ji však velmi rychle přivádí k dramatickému poznání. Karolína čeká čtvrté dítě a definitivně si přiznává, že opakuje nenáviděné chyby své matky. Touha vymanit se z vlivu nábožensky fanatického manžela, který striktně odmítá antikoncepci, ji přiměje oslovit starého kněze Ambrože. Dokáže ale vystoupit z bludného kruhu? Stačilo by mít jen o trochu větší prsa a život by byl mnohem lepší. Nadinu touhu po dokonalosti neumenšuje ani fakt, že jako zdravotní sestra se denně setkává s opravdovým utrpením a smrtí. Postupně se stává cynickou obchodnicí s důvěrou a před čtenářem se na pozadí příběhu rozkrývá i zákulisí kontroverzního obchodu s ukládáním pupečníkové krve. Není lhostejné, zda budete vně, nebo uvnitř sítí. Rybolov začíná!

Od autora bestsellerů Dějiny světla a Možnosti milostného románu. Čech, který jede na Ukrajinu najít své jiné já. Banda dětí bez domova, jež válka vyžene ze sklepa, protože ten teď chtějí nájemníci využívat jako kryt. Německý pár, který si na Ukrajině „pronajme dělohu“, ale jejich dítě po porodu uvízne v Kyjevě. Výrostek, který v obléhaném Mariupolu rozváží lavaš a váhá, kdy zmizet, až už je pozdě. Ruská akademička, která se spolu se svou milenkou rozhodne protestovat uprostřed Moskvy pomocí pas de deux z Labutího jezera… Ne. Postavami této povídkové knihy nejsou vojáci na frontě, avšak ani tito lidé už nikdy nebudou stejní. Jan Němec je povahou hledač. Přitahují ho dosud nepopsaná místa a umí se na svět podívat tak, aby pod povrchem vyjevil hloubku a zároveň sugestivně vyjádřil i viděné. — Petr A. Bílek, Aktuálně.cz Válka ve mně probudila vztek, vztek psát. Vysedával jsem u zpráv a záviděl reportérům, že jsou u toho. Ale v určitou chvíli jsem začal vnímat i to, co ve zprávách není. A jak to tam není. Zkusil jsem tedy prověřit, co v této chvíli svede literatura: bez odstupu času, s odstupem několika set kilometrů. Jako když si člověk zapaluje jednu cigaretu od druhé, napsal jsem pět povídek — dvě západní, dvě ukrajinské a tu poslední ruskou. Všechny jsou o válce, ale ne vždy je zřejmé, kdo vlastně je nepřítel. — Jan Němec, autor

Divokou přírodu si všichni nevyhnutelně romantizujeme, avšak součástí vzájemně propojené sítě života jsou všichni tvorové — i takoví, které považujeme za neužitečné. Každý zahradník dobře ví, že zahrada nejsou jen záhony, rytí a sběr zasloužených výpěstků. Zahrada je zároveň tak trochu divočina, v níž můžeme pozorovat zvířata a rostliny, ať už z jejich přítomnosti jako zahradníci máme, či nemáme radost. V knize Můj zahradní svět shrnuje oblíbený britský zahradník Monty Don desítky let každodenních pozorování. V krátkých kapitolách provádí čtenáře svou zahradou v anglickém hrabství Herefordshire a seznamuje je s jejími návštěvníky z říše zvířat i rostlin. Povídání o brhlíkovi, divoké růži, rejskovi, sršni, bekasině, svlačci, jestřábech, lišce, náprstníku, ale třeba i o klíšťatech — vše doplněné autorovými fotografiemi — nás provedou celým kalendářním rokem. Kniha není zahradnickou příručkou, ale spíše osobním poetickým vyprávěním, při němž si uvědomíme, že přírodní svět je všude kolem nás, ať už jsme kdekoli.

Sbírka niterných povídek ověnčená prestižním oceněním Anasoft Litera 2021. Jednorožci aneb věční hledači. Lidé, kteří jsou nějakým způsobem jiní, ať už svou orientací, nebo jistým podivínstvím, novodobí nomádi z generace mileniálů, kteří usilují o totéž jako všichni ostatní — o lásku, vztah, porozumění a přijetí. Jejich odlišnost jim však v jejich dosažení brání, potýkají se s nejistotou a samotou a často zůstávají nepochopeni, přesto neztrácejí sebeironii a vtip. Nenaplňují očekávání diktovaná či nenápadně podsouvaná prostorem, v němž žijí. Tento prostor se však v povídkách odráží velmi přesně a trefně, ať už nás zavedou do kavárny, venkovské chalupy, pronajatého městského bytu, nebo na psychiatrické oddělení; a nezáleží na tom, zda se odehrávají v Bratislavě, Tbilisi nebo na východoslovenské vesnici. Každá z postav tápavě ohledává své okolí a s většími či menšími úspěchy se v něm učí žít. A přes všechny překážky v jejich životech nechybí ani lehkost a humor.

Mladá čarodějka Galadriel má před sebou poslední rok ve Scholomancii, drsné kouzelnické střední škole. Jenže právě tento ročník je ze všech nejnáročnější, a co hůř — na jeho konci na studenty čeká děsivý přízrak v podobě závěrečné zkoušky, ze které zdaleka ne všichni vyjdou živí. Galadriel si v minulém roce ověřila, kam až sahají její magické schopnosti, a získala i několik důležitých spojenců. Začíná doufat, že by mohla u zkoušky uspět. Jenže škola to zjevně ví také — a snaží se jí v tom všemi prostředky zabránit nebo ji alespoň donutit, aby konečně naplnila dávné proroctví a stala se nejstrašnější černou čarodějkou všech dob. Pokud si má Galadriel zachránit holý život, bude muset zatnout zuby, napnout všechny síly — a taky porušit pár pravidel. A možná ani to nemusí stačit…

Císař vládne už celá desetiletí a klid a pořádek v říši udržuje magickou mocí, díky níž dokáže z úlomků kostí vytvářet mohutné kostěné konstrukce. Jeho síla však slábne a na ostrůvcích Císařství se postupně šíří vlna vzpoury. Císařova dcera Lin tráví dny uvězněná v paláci plném zamčených komnat a temných tajemství a ze všech sil se snaží otci dokázat, že je hodna stát se jeho následnicí. Jenže v císařových očích se pro tak důležitou roli nehodí, protože vinou záhadné choroby přišla o všechny vzpomínky z dětství. A tak Lin nezbývá než na otce udělat dojem tím, že sama ovládne zapovězené umění magie kostí. Tak velká moc si ale žádá obrovskou oběť a povstalci už jsou za branami. Lin čeká nelehké rozhodnutí. Jak daleko je pro své dědictví — a záchranu svého lidu — ochotná zajít?

„Vyhlaďte všechny ty netvory!“ říká ve slavné Conradově novele Srdce temnoty šílený obchodník Kurtz. Je to cynické doporučení, jak zajistit bílým kolonizátorům pohodlné podnikání s africkými surovinami. Kurtz je sice fiktivní postavou, ztělesňuje však evropské myšlení své doby. Myšlení, pro něž byla genocida legitimní cestou k bohatství a moci; myšlení, které mělo zrodit dvacáté století i s jeho hrůzami. Pravda má občas podobu střípků rozházených všude kolem. Abychom ji mohli zahlédnout, musíme poodstoupit v prostoru i čase. Švédský spisovatel Sven Lindqvist takto odjel na pouť Saharou, aby mohl psát o temné minulosti evropského bohatství a imperiálního rozmachu. Vznikla dnes již legendární kniha Vyhlaďte všechny ty netvory, fascinující a brutální hybrid mezi cestopisem, esejem a dějinami, přeložený do dvaceti jazyků, který v době svého vydání vzbudil kontroverzi svým odhodláním pojmenovat pravdu za cenu vlastní — tedy evropské a západní — hanby. Vyhlaďte je.

Jana zůstala osamělá a semletá okolnostmi. Petr je pryč a čaroděje z jeho gangu se pokouší zabít ostatní vůdci. Cestovatelka časem se musí nejen postavit na nohy, ale také zjistit, co její schopnosti doopravdy dokážou. Jediný, kdo jí může pomoci, je Bezejmenný čaroděj — mocný černokněžník, o němž se říká, že po kletbě ztratil paměť i lidskost. Reis se snaží udržet v chodu policejní oddělení, avšak na množící se případy sotva stačí a věci se mu pomalu, ale jistě rozpadají pod rukama. Jana se nevzdává naděje, že Petra najde, ať to stojí cokoli. Navíc vyplouvají na povrch pravdy z minulosti jejich rodičů i tajnosti kolem policie. Zdá se, že půjde o všechno, a u některých věcí je jasné, že už je ubránit nejde. V ohrožení jsou nejen hrdinové, ale celé město. Situaci by mohlo zachránit nové společenství, které by dokázalo obnovit staré úmluvy a znovu nastolit mír. Jenže stará pravidla jsou dávno mrtvá a málokdo se bude chtít podvolit. Válka čarodějů vypukla!

Píše se rok 1455. Moskevské velkoknížectví sílí, pohlcuje okolní území a šíří se směrem na východ — tam, kde se pod svahy Uralu rozkládá jiný, prastarý a děsivý svět. Nad vrcholky Kamenného pásu září pichlavá pohanská souhvězdí, temena vrchů se ježí palisádami hradišť, ze země ční nespočetné modly a v černých hlubinách hvozdů se dosud ukrývají podivné bytosti… Srdce tajgy je velkolepá historická freska s nádechem pohanské i křesťanské mystiky: skutečná brána do jiných, téměř zapomenutých dob. Především se však jedná o příběh lidí, kteří neochvějně — byť nezřídka marně — čelí osudu a jeho nezvratnosti. Román se téměř ihned po vydání v roce 2003 stal zásadní událostí na poli ruské literatury. Získal řadu ocenění a svému autorovi otevřel bránu mezi nejuznávanější ruské spisovatele současnosti. V roce 2022 přichází do kin také jeho filmové zpracování — jeden z nejvýpravnějších snímků v dějinách ruské kinematografie.

Úspěšný spisovatel Jiří Hájíček je v české literatuře znám především jako prozaik, autor povídek a románů. Kdysi však verši začínal. Také nyní se příležitostně věnuje poezii, nejčastěji právě v podobě haiku, klasické japonské formy. Nabízí v ní lyrické miniatury, útržky dnů a příběhů, drobné imprese, atmosféry, vnitřní vitráže. Je to poezie civilní a neokázalá, poezie s hlubokým osobním ručením, jež je však velmi cudné, ukryté do věkovitého kánonu. Je to „Hájíček jinak“, avšak ve svých základních akordech dobře rozpoznatelný. Již vydal jeden úspěšný svazek nazvaný Muž na pokraji vzplanutí; haiku z diáře 2017—2018 (2018) a předkládaná novinka na něj navazuje nejen svým názvem. „Haiku je jako vytratit se bez velkých slov někde na cestě mezi poli, v ulicích města nebo v ranním šeru kuchyně. To je pro mě haiku. Nulová stylizace, bez metafor, jen těch pár slabik a slov a pak ticho…“ říká prozaik s lyrickou duší.

Představte si, že jste se s manželem právě přestěhovali do nového domu a každým dnem očekáváte příchod prvního dítěte. Ještě v porodnici pak od manžela dostanete zvláštní dárek — letenku do pákistánského Pešávaru — a zároveň se od něj dozvíte, že tam získal místo v projektu zaměřeném na prevenci přírodních katastrof. Rázem stojíte před vidinou dvou let strávených v zemi, kterou byste možná ještě zvládli najít na mapě, jenže to málo, co o ní víte, by se dalo shrnout do dvou vět. Jak čerstvá matka reaguje na nové prostředí a nezvyklou kulturu? Co pro ni znamená ztráta svobody a pocitu bezpečí v neznámém světě? Jak se vyrovnává se strachem z bombových útoků a hrozících únosů? Autorka ve vzpomínkách prokládaných deníkovými zápisky zachycuje své mnohdy těžko uvěřitelné zážitky na pozadí toho, co se v letech 2007 a 2008 v Pákistánu skutečně událo. Nechte se pohltit svižným vyprávěním o zemi s bohatou kulturní tradicí a jejích tak trochu svérázných obyvatelích.

Na měsíci jménem Panga kdysi dávno lidé pro svůj blahobyt využívali práce robotů. Jednoho dne se však stalo něco nečekaného — roboti nabyli vědomí a rozhodli se uchýlit do divočiny, daleko od lidských továren, aby poznali svět v celé jeho lidmi neposkvrněné kráse. Po dlouhých staletích odloučení, kdy už z robotů ve světě lidí nezbylo víc než legendy, však nastal čas. Čas dozvědět se, jak se lidem daří. A co potřebují. Mezitím se lidé naučili poradit si sami. Věnují se farmaření, řemeslům nebo práci v klášterních řádech. Jako například Echo. Stará se o klášterní zahrady, ale cítí, že život ve městě není to pravé. Proto se rozhodne cestovat po venkově a provádět čajové obřady. Nespokojený vnitřní hlas však stále neutichá, a tak zbývá jediné — vydat se k hranicím, kde začíná divočina. Právě tam, kam míří i první robotí vyslanec do světa lidí. Dokáže vypátrat, co lidé potřebují, když se zdá, že to nevědí ani oni sami?