Host strana 45 z 155

Hrst legrace, snítku hravosti, na špičku nože nevázaného dryáčnictví a tři kapky fantazie na barvu, a aby byla kůrčička křupavá, jak se patří. Skvělí kuchaři, vinaři nebo sládkové — jsou umělci. Nemalují obrazy, nekomponují hudbu, nehrají divadlo — ale vlastně tak trochu ano. Jejich díla totiž nevznikají jen díky dokonalým technologiím a přesně dodržovaným recepturám. Příroda, půda, klima, plodiny a samozřejmě um těchto kulinárních virtuosů — to vše sehrává v konečném výsledku nesmírně důležitou roli. Jejich produkty jsou často symfoniemi chutí, aromat, jsou to akvarely barev a tónu. Bogdan Trojak, původně básník a spisovatel, začal skládat i „poezii vinnou“. Stal se prvním nejvíce viditelným propagátorem vín vznikajících autentickým způsobem. Vůbec mne nepřekvapuje, že píše dál své sonety, básně i prózu a současně se věnuje vínu. Poezie, literatura a jedinečnost jazyka — to je něco, co patří ke krásnému vínu i k životu člověka, který tohle všechno miluje a dělí se o plody své práce s okolním světem.

Po výboru z lyrické tvorby Jaroslava Vrchlického (1853–1912) představené svazkem Intimní lyrika (2000) přináší Česká knižnice i soubor spisovatelových nejvýznamnějších epických prací. Mladistvé a provokativní Epické básně (1876), z nichž zejména závěrečná Satanela byla přijata jako nápaditá kritika zplanělé dobové romantiky, a soubor Mýty I (1879), který je dodnes působivý nepateticky střídmým a zlidšťujícím podáním českých národních legend, doplňuje cyklus historických obrazů Zlomky epopeje (1886). Edičně připravil a komentoval Václav Vaněk

Básnickou tvorbu Jiřího Koláře (1914–2002) představujeme čtyřmi knihami z vrcholného období padesátých let. Kolářovo literární novátorství a rovněž nesmlouvavá společenská obžaloba způsobily, že se deníková kniha Prometheova játra dostala ke čtenářům až se značným zpožděním, navíc v upravené podobě. Přítomná edice se poprvé vrací k původnímu znění prostému cenzurních zásahů a rovněž poprvé společně vychází tzv. trilogie Mistr Sun o básnickém umění, Nový Epiktet a Černá lyra. Dohromady tato díla představují Kolářův projekt „konce poezie“ založený na napětí mezi experimentem a tradicí, estetikou a etikou či fikcí a svědectvím, a tedy ohledávající meze vlastní poetiky i literatury vůbec. Svazek edičně připravili a komentářem doprovodili Jakub Říha a Petr Šrámek.

Stěžejní dílo české hagiografické literatury, veršovaná legenda Život svaté Kateřiny, datovaná do třetí čtvrtiny čtrnáctého století, se vyznačuje nejen promyšlenou instrumentací textu, alegoričností, obrazným viděním a barevnou symbolikou, ale též úsilím o psychologickou motivaci jednání a prostoupením jevového a duchovního světa. Reeditovaný svazek umožňuje dnešnímu čtenáři vnímat půvabný příběh duchovní lásky v původním staročeském znění, které k vydání připravil Eduard Petrů podle kritického vydání Václava Vážného, a současně ho v zrcadlovém uspořádání porovnat se zdařilým moderním překladem Jiřího Pelána.

Strhující jako thriller — první komplexní studie drogové problematiky ve třetí říši. Když Němci v roce 1940 vtrhli do Francie, měli vojáci wehrmachtu k dispozici třicet pět milionů dávek pervitinu. Látka — dnes mezinárodně známá jako meth — byla tehdy k dostání v každé lékárně. Droga měla umožnit tzv. bleskovou válku a stala se běžnou součástí výbavy vojáků. Dokonce i údajný abstinent Hitler se rád uchyloval k farmaceutickým stimulantům. V době, kdy nařídil poslední ofenzivu v zimě roku 1944, nebyl čistý ani jeden den. Jeho osobní lékař Theo Morell jej zásoboval všemi druhy léků, hormonů i tvrdých drog. Pouze v tomto stavu mohl vůdce vydržet tak dlouho. Ohler prošel všechny materiály k tématu, hovořil s pamětníky, vojenskými historiky i lékaři. Na knize se podílel přední historik Hans Mommsen, který také napsal doslov.

Monografia edične nadväzuje na publikácie České romantično, Český a slovenský literární parnasismus a Slovenský romantizmus a prezentuje pohĺad na slovenský literárny realizmus vychádzajúci z najnovších bádaní tejto diskurznej udalosti. Jednotlivé štúdie skúmajú podoby modifikácie literárneho realizmu v slovenskej próze a poézii predovšetkým v poslednej tretine devätnásteho storocia a jeho dynamické rekonfigurácie s prvkami iných diskurzov. Súčasťou monografie je aj interdisciplinárna kapitola o prejavoch realizmu v slovenskom výtvarnom umení.

Pálijština je jazyk, ve kterém jsou sepsána zásadní díla tzv. théravádského buddhismu, zejména samotný Pálijský kánon (Tipitaka), ale i další díla náboženská, filosofická a historická. Pálijština je doložena z cejlonských památek, ale je svým původem jazykem středoindickým, a tedy podobná nejen staroindickému sanskrtu, ale blízká i dalším indoevropským jazykům, jako je latina, řečtina či jazyky slovanské. Kniha vedle obecného úvodu o pálijském jazyce a dílech v něm napsaných obsahuje vlastní gramatiku, tedy výklad pálijského hláskosloví, tvarosloví a skladby, s pomocí přehledných tabulek.

V pořadí šestá publikace, která v podtitulu nese zkratku RUV (Registr uměleckých výstupů), nepřináší tentokrát texty komentující a reflektující celý projekt hodnocení uměleckých činností, ale bohatou obrazovou dokumentaci nejlepších děl, která v uvedeném období vznikla na českých vysokých uměleckých školách v oblasti architektury, audiovize, designu, hudby, literatury, divadla a výtvarného umění.

Krtník žije v horách, kde zpívá liškám a vodopádu a povídá si s kameny. Žije tady a teď, nic mu neschází. Než potká Medvěda z města, který mu svými barvitými historkami o velkém světě zamotá hlavu. Vozí mu knížky, povídají si spolu a spřátelí se. A pak si Medvěd klidně zmizí! Krtníkovi poprvé v životě něco chybí. A tehdy do hor přichází Zaškvara — prapodivná, ošklivá bytost se dvěma tlamami. Naslibuje smutnému Krtníkovi, že ho vezme do města za Medvědem. Když bude něco zajímavého umět. Pořádně. Nejlépe ze všech! Ve snaze stát se někým jiným (aby ho Medvěd měl rád), dělá Krtník všechno, co si Zaškvara zamane, a postupně ztrácí sám sebe… Autorská kniha výtvarnice Terezy Ščerbové je filozofická pohádka pro dospívající, které jednou čeká svět dospělých, i pro dospělé, kteří si chtějí nebo potřebují vzpomenout

Co se stane během těch vzácných vteřin, kdy se zastaví srdce? Jasmin Pascalová-Andersonová má hodnost poručíka švédské armády. Během mise NATO v severním Kosovu se její jednotka ocitne v boji. Jasmin ztratí dva ze svých mužů a sama je těžce zraněna. Na celou minutu a čtyřicet vteřin se jí zastaví srdce, potom je však přivedena k životu. Po probuzení mluví o své zkušenosti z klinické smrti: ocitla se v tajemném přístavním městě, jež představuje přechod mezi životem a smrtí a v němž panuje krutý a nespravedlivý systém. Jasmin je ze svých zážitků zmatená a rozrušená. Co se stalo během těch vzácných vteřin, kdy se jí zastavilo srdce? A jak se jí podařilo překonat nástrahy města a vrátit se do života? Jasmin se ve Stockholmu léčí z posttraumatického stresového syndromu, opustí armádu a snaží se vést poklidný život. Až do dne, kdy jí vážná dopravní nehoda opět obrátí svět vzhůru nohama. Lékaři v nemocnici operují Jasminina syna, aby mu zachránili život. Během operace mu však musejí na okamžik zastavit srdce. Nikdo neví, kolik pravdy je na příbězích těch, kteří se navrátili z blízkosti smrti. Ale Jasmin nemůže riskovat. Ví, že si její syn sám neporadí a nevrátí se. Kruté přístavní město plné násilí je nebezpečné místo. A ze všeho nejnebezpečnější je hřiště…

Román o nenaplněných touhách a o rozhodující, ale často ošidné roli přátelství v našich životech. Je rok 1965 a pětice mladíků v čele se sedmnáctiletým Jackem Mackayem opouští své domovy v Glasgow a míří do Londýna s cílem prosadit se v hudebním světě. Chlapci doma nechávají nudný život a své rodiny a utíkají za slávou a štěstím. Brzy ale zjistí, že skutečnost nemá s jejich sny nic společného, a tři z nich se po několika týdnech vracejí domů s nenávratně poškozenými životy. O padesát let později dojde v Londýně k brutální vraždě a tři muži, nyní téměř sedmdesátníci, se opět vydávají na známá místa hledat odpovědi na otázky, které je po pět desetiletí strašily a ničily jim život.

Jakým způsobem je narativní text schopen uchopit, zprostředkovat a vynalézt fenomén beztvarosti, doposud spojovaný výhradně s oblastí výtvarného umění? Jakkoli to může daný pojem evokovat, beztvarost neoznačuje absenci, likvidaci či abstraktní redukci konkrétních forem, nýbrž akt tvořivé deformace, proces rozpohybování forem a událost, jež vizuální i textuální formy umisťuje na hranici viditelného a neviditelného, známého a neznámého, přítomného a nepřítomného. Kniha Tomáše Jirsy pojednává o setkání subjektu s beztvarostí a jeho důsledcích, jak je uchopuje moderní světová literatura dvacátého století, a snaží se odpovědět na otázku, jakými prostředky afekty a vizualita tvarují jazyk, příběh i čtenáře.

"Komisařka Katie Maguirová pronásleduje sériového vraha Je slunná sobota a irská svatba je v plném proudu. Opilí strýčkové si připíjejí na nevěstu. Gaelská kapela vesele vyhrává. Svatební hostina však má už brzy hrozivě skončit. Ze spodního patra svatebního dortu se totiž na novomanžele šklebí uříznutá hlava místního cukráře. Katie Maguirová nemá žádná vodítka — dokud za děsivých okolností nezmizí další místní podnikatel. Zdá se, že vraždy odkazují na Velekrále Erinu, děsivý gang mučitelů a vyděračů. Jsou to nebezpeční lidé. A nezastaví se před ničím, aby Katie svedli ze stopy…"

"Triumfální návrat do světa Města schodů Před několika generacemi bylo město Voortyaštan baštou bohyně války a smrti, rodištěm hrůzostrašných nadpřirozených bojovníků, kteří zabíjeli a podrobili si miliony. Dnes je bohyně mrtvá a město leží v troskách. Dává dokonalý smysl, že je tam generálka Turyin Mulagheshová — prostořeká hrdinka bitvy v Bulikově, údajná válečná zločinka — vyhoštěna, aby počítala dny do důchodu a byla zapomenuta. Přinejmenším je to dokonalá krycí historka. Pravda je taková, že generálka byla naposled povolána do služby a poslána prošetřit objev, který má potenciál změnit svět — nebo ho zničit. Problém je v tom, že tahle stará vojačka si není jistá, jestli ještě má na to být hrdinkou."