Institut Václava Klause

Druhá světová válka je zásadní mezník našich i světových dějin. Právem je trvale předmětem vzpomínek, úvah a reflexí jak tehdejších dějů a událostí, tak jejich pozdějších i současných interpretací a aktuálních souvislostí. Letos však vzpomínáme 80. výročí konce této největší válečné katastrofy v dějinách lidstva v poněkud zvláštní domácí politické a společenské atmosféře, která až příliš usnadňuje zneužití historických událostí k současnému politickému boji, ale je také příznivá nebezpečnému překrucování historie. Obsahem knihy jsou dva rozsáhlé autorské texty, které k tématu přistupují velmi rozdílně. Text Jiřího Weigla se pokouší historii druhé světové války pojednat z české perspektivy a komentovat její různé dobové interpretace a jejich úskalí. Ivo Strejček diskutuje uzlové body našich válečných dějin – česko-německý problém, Mnichov, osobnost E. Beneše a osvobození v jejich souvztažnosti k dnešku a jeho problémům. Válečná historie musí být připomínána a diskutována a nesmíme dopustit její přepisování a zkreslování. Vyrůstá z ní totiž naše současnost. Poučení z minulosti je důležitým kompasem v dnešních problémech, minulé tragédie mementem do budoucnosti a znalost je kotvou člověka v nejistotách života.

Triumfalismus z Trumpova vítězství v české veřejné debatě kontrastoval s negativní až odmítavou reakcí. Také Institut Václava Klause s napětím vyhlížel výsledek amerických prezidentských voleb. Nikoli však proto, že bychom měli s Donaldem Trumpem spojená nerealistická očekávání a čekali od něj zázračné vyřešení všech problémů západního světa. Vůči oběma těmto extrémním polohám veřejné debaty jsme se snažili vymezit a vnést do ní pozitivní, ale zároveň realistický a zdrženlivý tón. V tomto duchu se nesou i eseje autorů knihy Trumpův návrat: co můžeme čekat?, do které svými texty přispěli Václav Klaus, Jiří Weigl, Ivo Strejček, Filip Šebesta, Ladislav Jakl, Jan Zahradil a Ondřej Hejma.

V poslední době se zdá, že ekonomická problematika se dostala na samý okraj politických témat. Zásadní debata se dnes vede pouze nad tím, jak naplnit příjmovou stranu státního rozpočtu, které daně zvýšit a jak přežít osekávání příjmů důchodců nebo zvyšování životních nákladů nízkopříjmových skupin obyvatelstva v dalším roce. Vládu vůbec netrápí tristní stav reálné ekonomiky, faktická stagnace hospodářského růstu, eroze průmyslu, dostupnost a ceny energií v delší perspektivě, pád stavebnictví, pokračující ohniska inflace ve službách, katastrofální situace na trhu s bydlením, rigidita trhu práce atd. V přístupu k ekonomice převládl namísto smysluplné hospodářské politiky účetnický pohled ministra financí. Vážnými ekonomickými problémy se fakticky nikdo nezabývá. Co si o tom myslí Václav Klaus, Jiří Weigl, Lenka Zlámalová, Martin Slaný, Lukáš Kovanda a další autoři? Kde vidí renomovaní ekonomové největší problémy české ekonomiky? A s jakými návrhy přicházejí, abychom se z těchto problémů vymanili?

Každé kulaté výročí nejvýznamnější události našich moderních dějin, 17. listopadu 1989, inspiruje mnohé k zamyšlení a k nahlédnutí této události zase o něco pozměněným pohledem. Bývalý prezident České republiky Václav Klaus, po svých knihách ke kulatým výročím listopadu z let 2009, 2014 a 2019, přichází po pěti letech s novým esejem, tentokrát již k pětatřicátému výročí. Nejde mu o historické detaily a dějepis, i když i ty jsou podstatné, protože mnozí již leccos zapomněli a jiní to už nevědí. Bývalého českého prezidenta a jednu z klíčových osobností polistopadových změn zajímá dnešek. Na něj nahlíží prostřednictvím tehdejších událostí a pozitivních změn, které rok 1989 umožnil a byly v naší zemi následně provedeny. Základní myšlenkou výročního textu je teze, že naše polistopadová cesta vpřed se poněkud zadrhla. Václav Klaus tak svým esejem hledá odpověď na otázku, zda jdeme od listopadu 1989 ještě stále kupředu, anebo už nikoli?

Před dvaceti lety rozhodlo dosud jediné u nás konané referendum výraznou většinou o přání občanů, aby se Česká republika stala součástí evropské unie. Veřejnost 15 let po pádu komunismu chápala vstup do EU jako potvrzení úspěšné transformace a jako vyjádření naší opětovné příslušnosti ke společenství normálních vyspělých evropských zemí. S tímto pocitem byla spojena i řada velkých, mnohdy značně naivních očekávání. Dnes, po dvaceti letech, můžeme oprávněně zdůraznit jejich iluzornost a naivitu. Dnešní EU není dynamickým a výrazně prosperujícím uskupením, žije z podstaty a v mnoha ohledech už dávno není záchranou a nadějí, ale příčinou nebo součástí problémů, které se před námi vrší. Václav Klaus naši politiku ve vztahu k EU nejenom formuloval a prakticky prováděl, ale také o ní od počátku své politické kariéry intenzivně a pravidelně veřejně diskutoval. Kniha 30 let polemiky o Evropě přináší texty přibližující pohled bývalého premiéra a prezidenta na unii. Čtenáři tak dostávají možnost posoudit, zda se ve svých pohledech na evropskou integraci a směřování EU mýlil, či nikoliv.

Green Deal či Zelený úděl je plán a postupně vznikající rozsáhlý soubor opatření, pomocí kterého chce Evropská unie do roku 2050 dosáhnout tzv. klimatické neutrality neboli nulových čistých emisí skleníkových plynů. EU takto výrazně přitvrzuje ve své klimatické akci. Zelený úděl překonává vše, na co jsme doposud byli zvyklí, jak v boji proti globálnímu oteplování, tak v evropské integraci. Neusiluje totiž o nic méně než o revoluční proměnu našeho ekonomického a společenského modelu a vůbec reality kolem nás – proměnu, která nemá být dána spontánním vývojem, ale nařízena a uměle organizována shora. Zachrání Unie planetu, nebo jenom poškodí sama sebe? Bude Green Deal novou strategií růstu a cestou k prosperující společnosti s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou, jak slibuje Brusel, nebo nás čeká „nerůst“, zaostávání a propad životní úrovně? A jaký bude mít tento plán důsledky pro svobodu, demokracii, veřejné finance nebo svébytnost členských států?

Naše země stagnuje, stagnuje politicky, stagnuje ekonomicky, a navíc ve světě zcela ztratila svou bývalou pozici a re¬spekt. S trochou ironie lze použít známý výrok „země, která nevzkvétá“. Bohužel ne všichni si to uvědomují. A ještě méně je pak chápána příčina tohoto dnešního nevzkvétání. Nemůže jí být nic jiného než nekvalita ekonomického a politického systému, spoléhání se na politický a ekonomický systém dnešní Evropy a Západu a na ideologie, jež odtud přicházejí. Vybřednout z chronické stagnace vyžaduje nejen parciální či parametrické změny. Vyžaduje to systémovou změnu, kterou nemůže být nic jiného než přehození výhybky, než ubrání role a pravomocí státu a osvobození trhu. Této změně nemusí předcházet žádný intelektuální výkon, žádné vymýšlení něčeho nového, nevyžaduje to žádnou novou teorii. Vyžaduje to však změnu myšlenkovou, změnu veřejného mínění, změnu myšlenkového klimatu. Konec konců i změnu politiky.

Kniha Sebedestrukce Západu 2.0 s podtitulem Pád se zrychluje navazuje na publikaci Sebedestrukce Západu z roku 2020. Kolektiv autorů Institutu Václava Klause a jeho blízkých spolupracovníků v nové knize dochází k závěru, že Západ jako svobodný svět, chránící tradici a právo lidí žít si podle svého, přestává existovat a že dynamika tohoto negativního procesu se neustále zvyšuje. Z názvu sborníku se může zdát, že čtenáře „strašíme“. My ale strašit nechceme, chceme veřejnost motivovat, aby otevřela oči a začala probíhající jevy vnímat vážně a ve všech relevantních souvislostech. Západ – jak evropský, tak americký – nepočítá vůbec s možností, s velmi reálnou možností, civilizačního regresu. Myslíme si, že ani naši spoluobčané si tuto možnost neuvědomují, že si ji vůbec nechtějí připustit, že si myslí, že to všechno, co se odehrává, je krátkodobý výkyv, ale že ten krásný budoucí bohatý a vyspělý svět stejně, tak jako tak, nastane. Obáváme se, že tomu tak není. Z řady současných společenských jevů, které v esejích tvořících tuto knihu analyzujeme, naopak tušíme blížící se společenskou katastrofu, a před tou varujeme.

Dlouholetý spolupracovník Václava Klause, bývalý hradní kancléř a současný výkonný ředitel Institutu Václava Klause vydává soubor svých stěžejních textů napsaných a publikovaných v průběhu roku od vydání své poslední knihy Stát na svém (IVK, 2022). Běh událostí kolem nás doma i ve světě se zrychluje, a to směrem k horšímu. Sotva ustoupil – alespoň u nás – do pozadí covid, nastoupily krize neméně zásadní. Tak jako předchozí anithumánní ideologie, i dnešní pokrokářství ale vyvolává přirozený odpor. Svět se znovu stal otevřeným ideologickým bitevním polem, lidé se začínají bránit, přestávají věřit manipulacím a pokrokářskému zastrašování a ohlupování. Od USA po východ Evropy jsme svědky zostřujícího se politického střetu mezi konzervativními zastánci svobodné společnosti a dosud vládnoucími pokrokáři. Jejich útok na prosperitu a životní úroveň širokých vrstev otevírá lidem oči a aktivizuje mnoho dosud politicky pasivních občanů. Přesto je viditelná převaha stále na straně těch, kteří dlouhá léta trpělivě kráčeli institucemi, až je dnes plně mocensky ovládají. Být optimistou je proto dnes velmi těžké.

Československo je už třicet let minulostí. Minulostí, se kterou se ale ještě dnes pracuje. Zčásti poctivě, analyticky a neutrálně, zčásti účelově coby s nástrojem k vyřizování politických účtů. I proto vychází tato kniha, obsahující především přesná a autentická svědectví hlavního aktéra tehdejších dějů – Václava Klause, ale také texty dvou jeho blízkých spolupracovníků – Jiřího Weigla a Ladislava Jakla. Symbolem konce federace se stala brněnská vila Tugendhat a mediální zkratky kolem rozhovorů, které v ní před třiceti lety probíhaly. I když se jednalo o rozhovory mimořádné důležitosti, s tezí, že právě tam se rozhodlo o rozdělení Československa, je nutné polemizovat. Taková zkratka je totiž ahistorická a ignoruje děje, které těmto rozhovorům předcházely. Tugendhatem ale rozdělení skončilo, ne začalo.

Je mimo veškerou pochybnost, že jednou z nejúčinnějších cest k rozvratu ekonomiky, k politickému chaosu a k ožebračení a tím k radikalizaci tisíců či milionů lidí je inflace. A ta teď hrozí. Nejen hrozí, už ji prožíváme. Inflace je u nás i v celém západním světě realitou. Dokazují to pocity a autentická zkušenost lidí, dokazují to i – jakkoli nepřesná – statistická data. Inflace, jako projev vážné ekonomické nerovnováhy, má své konkrétní ekonomické příčiny, které na poptávkové straně vyplývají z chování centrálních bank a vlád jednotlivých zemí. Toto jejich chování má však své daleko obecnější, ekonomickou dimenzi reality přesahující příčiny, které jsou spojeny se společenským (a ekonomickým) uspořádáním zemí. Mají tedy systémový charakter. Souvisejí i s dominantním způsobem myšlení dané chvíle. Není to náhodný defekt myšlení a chování bankéřů a finančníků. Mimořádnou roli při vzniku inflace dnes hraje „nárokový“ způsob uvažování, který se v soudobém světě bezprecedentně rozšířil. Vede k přetrhání vazby výkonu a nároku, zásluhy a odměny a ke smíření se vlád (a centrálních bank) s touto charakteristikou dnešní doby. Tato systémová (tedy s konkrétní hospodářskou politikou bezprostředně nesouvisející) charakteristika nesmírně zužuje schopnost vlád a centrálních bank se s inflací vypořádat. To, nicméně, řadu jejich evidentních selhání nijak neomlouvá.

Za tři dekády našeho polistopadového vývoje nejsou se jménem Václava Klause spojeny pouze zásadní historické události, jež formovaly naši současnost. Václav Klaus rovněž patří k největším hybatelům veřejné diskuse v naší zemi. Je to člověk pevného ideového zázemí, které plyne z jeho hluboké erudice mající základ ve společenských vědách a které upevnila unikátní zkušenost dlouhých let na špici domácí i evropské politiky. Pevné ideové zakotvení mu dalo kompas v bezprecedentních situacích po pádu komunismu, stejně tak jako mu dnes umožňuje orientaci v informační kakofonii „světa sociálních sítí“. Na Václavu Klausovi je pozoruhodná šíře jeho obzoru a názorová konzistentnost. Pozorný čtenář jeho textů brzy zjistí, že jeho názory jsou stálé a téměř nevyžadují korekci ani po letech. Celá tato kniha má být právě o silných, přesvědčivých názorech a slovech – o slovech, která se vršila v uplynulých třech desetiletích v Klausových knihách, článcích, projevech, rozhovorech, a která jsou odrazem jeho pevných názorů, jeho konzistentního myšlenkového světa. Tyto ideje mnohé formovaly a ve šťastnějších letech naší polistopadové minulosti významně spoluutvářely život v naší zemi. Citáty Václava Klause do knihy, která vznikla u příležitosti jeho 80. narozenin, vybral a uspořádal Tomáš Břicháček.

Institut Václava Klause se centrálním tématem naší doby tématem Covidu a jím vyvolanými plošnými restriktivními, karanténními opatřeními zabývá nepřetržitě od okamžiku příchodu epidemie do naší země, tedy od počátku roku 2020. Již v dubnu 2020 IVK vydal knihu Karanténa, v srpnu následoval sborník ekonomických textů Ekonomické aspekty koronakrize a v závěru roku publikoval Václav Klaus knihu Karanténa 2.0. Nová kniha Rozum proti kovidové panice je sborníkem textů předních osobností české medicíny ale i společenskovědního světa. Skupinu autorů spojuje klidný, racionální a paniku nešířící přístup k tématu; nepřítomnost ambicí zneužít tohoto tématu k jakýmkoli svým vlastním politickým, akademickým či byznysovým výnosům a efektům; hledání rozumného přístupu politiky a zdravotnictví nejen k nemoci jako takové, ale i k odvrácené straně rozsáhlých plošných restrikcí a odmítání spikleneckých a konspiračních teorií vzniku epidemie. Do knihy svými texty přispěli Václav Klaus, Jiří Beran, Jan Pirk, Pavel Kolář, Cyril Höschl, Roman Šmucler, Jan Žaloudík, Pavel Bém, Vladimír Čížek, Aleš Franc, Miroslav Macek, Vít Mareček, Vladimír Pikora, Lukáš Pollert, Michal Semín, Jan Skopeček, Jaroslav Svoboda, Aleš Valenta, Jiří Weigl a Petr Winkler.

Výsledek britského referenda v červnu 2016 znamenal pro Evropskou unii silný otřes. Nemyslitelné se stalo skutkem: Unie měla poprvé v historii přijít o jeden členský stát, a to navíc stát klíčový. Série krizí a neúspěchů, která právě dospěla k novému vrcholu, poskytla naléhavý podnět k uvědomění si, že evropská integrace se už dlouhou dobu ubírala špatným směrem. Odvážné rozhodnutí Britů vzbudilo naděje, že se Brusel změní. Řada komentátorů náhle požadovala hluboké reformy, návrat pravomocí členským státům, rozvolnění svěrací kazajky, konec velkopanské povýšenosti unijních činitelů. Předpovídán byl přechod k vícerychlostní integraci, zeštíhlení záběru Unie na vnitřní trh a s ním úzce související oblasti, opuštění centralistické linie, jakož i ambicí vytvářet společný státní útvar a unijní lid Tři roky se vedla velká diskuse o budoucnosti zúžené EU-27. Nyní je načase poohlédnout se po jejím průběhu a rozebrat její výsledky. Právě o tom je kniha Unie ve stínu brexitu.

Ve společenském vývoji západního světa došlo k závažnému negativnímu posunu. V minulých letech nás většinou zneklidňovala jen jednotlivá, i když zásadní témata (jako je nadměrná a stále rostoucí regulace trhu, nezastavitelná evropská centralizace, klimatické inženýrství, pokrokářství apod.), dnes ale nastalo něco jiného. Nyní se všechna témata spojují a slévají do jednoho širokého globálního proudu, jehož ambicí není nic menšího než naprostá přeměna světa, jak jej známe. Proto se IVK rozhodl prezentovat svůj přístup ke společenské krizi Západu v celé jeho šíři, hloubce a celistvosti. I když nejextrémnější a nejradikálnější podobu mají tyto trendy v posledních letech a měsících v USA, sborník textů autorů IVK a jeho nejbližších spolupracovníků nevznikl jako prostá reakce na aktuální americké dění. Je pokusem o rozbor širších souvislostí. Je příspěvkem k pochopení faktu, že navzdory tomu, o jak rozdílných oborech mluvíme, ve skutečnosti jde jen o dílčí projevy jednoho jediného frontálního útoku na západní civilizaci v podobě, jak ji vybudovaly celé generace před námi. Editorem sborníku je Václav Klaus. Svými texty dále přispěli Jiří Weigl, Ladislav Jakl, Aleš Valenta, Ivo Strejček, Michal Semín, Petr Hájek, Tomáš Břicháček a Milan Knížák.

Koronavirová krize, která zasáhla celý svět včetně naší země, je zásadním fenoménem nejen z hlediska medicínského nebo epidemiologického, ale je faktorem, který mění – a zejména změní – i poměry společenské a hospodářské, a to na velmi dlouhou dobu. Problémem zdaleka není pouze zastavení hospodářského života, které nastalo po rozšíření nákazy. Mnohem horším se jeví přístupy vlád k oživení zastavené ekonomiky. Z jejich přístupu se zdá, jakoby dlouhodobě respektované ekonomické principy najednou přestaly platit – udržitelné veřejné finance, zadlužení pod kontrolou, stejně jako inflace či stabilita měny. Ekonomické aspekty koronavirové krize, které jsou tématem této publikace, považuje IVK za velmi závažné a dnešní hospodářskou politiku za nezodpovědnou. Sérií čtyř textů, které jsou náplní části A tohoto sborníku, autorský kolektiv pod vedením Václava Klause tuto situaci zevrubně analyzuje a vymezuje se vůči dnešní vládní politice. Část B přináší další články na toto téma z pera Václava Klause, Jiřího Weigla a Filipa Šebesty. V části C pak přinášíme čtenářům odpovědi širší skupiny oslovených osobností ohledně vládní rozpočtové politiky.