Institut Václava Klause strana 2 z 3

Nová kniha Jsou centrální banky za zenitem své slávy? významného českého ekonoma Kamila Janáčka je osobní výpovědí autora, který před svým nedávným návratem do akademické sféry prošel od začátku 90. let pozicemi poradce guvernéra centrální banky, náměstka ministra, hlavního ekonoma významné komerční banky, a posléze i člena bankovní rady České národní banky. „Pravomoci a význam centrálních bank mohou vést k závěru – a často se s tímto názorem setkáváme – že se tyto instituce nyní nacházejí na vrcholu své slávy a že hrají rozhodující úlohu při ovlivňování ekonomiky jednotlivých zemí či jejich uskupení. Nicméně události posledních dvou desetiletí opravňují položit si otázku, kterou obsahuje název této studie: Nejsou centrální banky již za zenitem své slávy? A pokud ano, proč? Tato otázka je velmi důležitá také proto, že centrální banky zásadním způsobem ovlivňují „krevní oběh“ tržní ekonomiky, a tím jsou peníze.“ Píše a ptá se autor v úvodu své publikace o centrálních bankách, které analyzuje v předvečer nástupu koronavirové krize. Ta všechny problematické fenomény centrálního bankovnictví ještě více zdůraznila. Autor na to v závěru knihy reaguje „Koronavirovým apendixem“.

Nová publikace Václava Klause a kolektivu autorů Institutu Václava Klause přináší exkluzivní studii mapující a analyzující širší souvislosti koronavirové pandemie. Studie o dvanácti částech vycházela na přelomu března a dubna 2020 jako seriál na zpravodajském serveru iDNES. "Institut Václava Klause bral pandemii nemoci Covid-19 od počátku velmi vážně. Nikdy ji nepodceňoval - nejen kvůli nemoci samotné, ale hlavně kvůli očekávatelným a za první dva měsíce (u nás i v Evropě) uskutečněným opatřením. Ta mají a mít budou velmi vážné důsledky na společnost, politiku a ekonomiku, na životy nás všech. Nepředstíráme, že jsme lékaři či epidemiologové, nechceme ohromovat ani vyčtenými moudrostmi z jejich oborů, ani přemírou statistických dat o úmrtnosti, smrtnosti a nakažlivosti koronaviru. S vědomím skutečnosti, že vždy v životě (i v pandemii) existuje vždy něco za něco, jsme však přesvědčeni, že zapomínat na možnost, že důsledky léčby nemoci mohou být ve svém součtu horší než nemoc sama, se nám může vymstít. Proto jsme přesvědčeni, že se současnou situací musí zaobírat a své názory vyslovovat i lidé zabývající se veřejnou politikou, společenskými a ekonomickými tématy. V posledních letech či desetiletích jsme se věnovali mnoha podobným mnohadimenzionálním problémům, a proto se nyní věnujeme i koronavirové krizi. Nechceme dopustit, aby se současná krize stala záminkou k hlubokým politickým, společenským a ekonomickým zásahům do života nás všech na příští dekády."

„Pojem „obchodní války“ plní v poslední době stránky tisku jakožto nová hrozba pro světový obchod, spojovaná zejména s nástupem americké administrativy v čele s prezidentem Trumpem. Zapomíná se přitom, že „volný světový obchod“ je bohužel jen chiméra, o které mnozí rádi mluví, ale nikdo ji neprovozuje v praxi. Je to bohulibá představa, která v novodobé společnosti nebyla nikdy naplněna. Je to teoretická cesta k všeobecné prosperitě, na které bohužel číhají mnohá úskalí.“ Píše a zároveň vysvětluje, proč tomu tak je, ve své nové knize ekonomka Stanislava Janáčková. V publikaci, která je rozdělená do pěti kapitol, autorka realisticky a bez zbytečných ideologických klišé popisuje teorii a praxi světového obchodu, analyzuje obchodní vztah USA a Číny i fenomén evropského zaostávání v unifikační pasti a na datech dokládá, kdo jsou vítězové a poražení současné podoby světového obchodu. A co z toho plyne pro nás? Jak si na tom v multipolárním obchodním světě stojí Česká republika a jakým čelí hrozbám? K odpovědím na tyto otázky autorka dospívá v závěru knihy.

Za obnoveným běsněním environmentalismu se skrývá jen stará a dobře známá snaha přeměnit od základů náš životní styl. „Spor není o teplotě, spor je o radikální změně lidské společnosti a našeho způsobu života, je o omezení naší svobody, což jedna strana tohoto střetu požaduje a snaží se to té druhé vnutit,“ říká v nové knize IVK Václav Klaus. Navzdory míře iracionality, jíž čelíme, se chceme pokusit alespoň pro ty, kteří jsou ochotni to slyšet, racionální argumenty do této diskuse přeci jen opět předložit. Leželo-li téma klimatického a environmentálního alarmismu chvíli spíše na okraji našeho zájmu, tímto se k němu znovu hlásíme. Čtenářům přinášíme v první části nového sborníku překlad části publikace NIPCC (Nevládního mezinárodního panelu o klimatických změnách) Znovu o klimatických změnách. V části B si můžete přečíst dvě reakce na tuto zprávu: emeritního profesora University of New Brunswick v Kanadě Petra Vaníčka a také Václava Klause v jeho projevu na dvaapadesátém semináři Světové federace vědců o planetárních hrozbách v italském Erice. Ve třetí části knihy naleznete další doplňkové texty a rozhovory na téma boje s klimatem publikované v poslední době nejen spolupracovníky IVK.

Kniha Ivo Strejčka s názvem Je to horší, než jsem si myslel, je výběrem článků, rozhovorů a názorových komentářů autora z let 2015-2018, které publikoval pod hlavičkou Institutu Václava Klause. Bývalý europoslanec a v současnosti člen správní rady IVK popisuje svou motivaci pro poněkud pochmurný název knihy následujícími slovy. 15. dubna 2019 vzplála část historické katedrály Notre-Dame. Douglas Murray, britský žurnalista a autor knihy Podivná smrt Evropy, tuto smutnou událost v Paříži komentoval slovy, že už navždy budeme pro dějiny generací, která ztratila Notre-Dame. Vypůjčím si Murrayův názor k tomu, abych zdůraznil, že alarmujícím poselstvím sborníku, který právě otvíráte, má být varovné připomenutí, že neztrácíme pouze Notre-Dame, ale že ztrácíme celou civilizaci, které je Notre-Dame symbolem a při tom se tváříme, že to buď nevidíme, nebo že nám to nevadí, nebo bohužel to vítáme. A proto je to horší, než jsem si myslel.

Kniha příznačně nazvaná Z Hanspaulky o svobodě je jakousi zprávou o naší politice a společnosti posledních let. Výběr z autorových blogů, komentářů, analýz a esejů, které za poslední léta svého působení publikoval v různých médiích, má jeden společný jmenovatel, a tím je obhajoba svobody. Texty Ladislava Jakla sebrané pro tuto knihu ohraničuje časové období konce prezidentství Václava Klause a počátku fungování Institutu Václava Klause na jedné straně a počátek června 2019 na straně druhé. Nejde zdaleka o kompletní autorovu publicistickou tvorbu za dané období. Texty publikované ve sborníku však spojuje to, že byly buď psány originálně pro IVK či byly jakkoli jinak Institutem převzaty z původních zdrojů a publikovány pod jeho hlavičkou.

Vznik Československé republiky, jehož sté výročí si letos připomínáme, je příležitostí k ohlédnutí se za naší moderní historií, jejími vrcholy i tragickými periodami, výzvou k hledání poučení z ní a především k úvahám o budoucnosti naší republiky a hrozbám a rizikům, která jsou před námi. Nová publikace Institutu Václava Klause (IVK) je souhrnem textů, projevů, rozhovorů a dalších příspěvků ke stému výročí moderní české státnosti publikovaných či pronesených v září a říjnu 2018 Václavem Klausem a dalšími autory IVK.

Přední čeští ekonomové Kamil Janáček a Stanislava Janáčková přináší neotřelý pohled na vývoj ekonomické a politické integrace Evropy a odhalují jeho hlavní hnací síly. Publikace se věnuje evropské integraci jako boji velkých zemí o nadvládu v Evropě. Zaměřuje se na letité soupeření Francie a Německa a na jejich společný rozhodující mocenský vliv, který se nepodařilo narušit žádné z ostatních zemí Evropské unie (ani Británii, která raději zvolila Brexit).

Čtvrtstoletí od rozdělení ČSFR a vzniku samostatné České republiky a Slovenské republiky je výročím, které by rozhodně nemělo zapadnout a volá po hlubší reflexi. Publikace přináší unikátní osobní svědectví hlavních protagonistů dělení státu. Do sborníku přispěli Václav Klaus, Vladimír Mečiar, Václav Havel, Jan Stráský a Milan Uhde. Předmluvu napsal Jiří Weigl. Editorem je Filip Šebesta.

Tři sta let od narození Marie Terezie je výročím, které by rozhodně nemělo zapadnout. Když Marie Terezie nastupovala k moci, stala se sice panovnicí obrovské říše, která však připomínala spíše kolos na hliněných nohou. Monarchie nebyla vnitřně jednotná a státní pokladna byla prázdná. Marie Terezie proto musela prosadit finanční a správní reformy, které by připravily cestu modernizaci země. Institut Václava Klause na ni vzpomíná novým sborníkem. Do sborníku přispěli Jiří Weigl, Jan Sechter, Ferdinand Trauttsmannsdorff, Jaroslav Čechura, Jindřich Forejt, Karl Vocelka, Vladimír Liška, Milan Hlavačka, Eduard Maur, Josef Pekař, Václav Junek a Michal Skořepa. V příloze Pragmatická sankce z 19. dubna 1713, patent Marie Terezie o všeobecném školním řádu a robotní patent. Nechybí ani reprodukce barevných obrazů Marie Terezie.

Dvacet let od podepsání česko-německé deklarace je příležitostí připomenout dokument, který zásadně ovlivnil polistopadové česko-německé vztahy. Česko-německá deklarace představuje kompromis, protože se český a německý pohled na historii budou přirozeně vždy rozcházet. Deklarace byla politickým, nikoli právním dokumentem. Její přijetí bylo velkým úspěchem. Do sborníku přispěli Václav Klaus, Václav Pavlíček, Aleš Valenta, Rudolf Jindrák, Jiří Weigl, Jindřich Dejmek, Lukáš Novotný, Vladimír Handl, Václav Junek a Ota Filip. V příloze jsou plné znění česko-německé deklarace, projev premiéra Václava Klause při podpisu deklarace, projev českého premiéra v Poslanecké sněmovně 11. února 1997, vzpomínku Václava Klause na Helmuta Kohla a osm fotografií z podpisu deklarace.

Přední čeští ekonomové Kamil Janáček a Stanislava Janáčková přináší neotřelý pohled na ekonomický úpadek Evropy. Autoři pozorují zastavení či zpomalení růstu produktivity, ztrátu tradičních rodinných hodnot, návyk na všeobjímající náruč státu a na život na dluh, přeregulovanost ekonomiky a navíc ztrátu schopnosti fiskální a měnové politiky pozitivně ovlivňovat hospodářský vývoj. Evropská unie nepřispívá k naší prosperitě, naopak je její hlavní překážkou. Má-li Evropská unie přežít, musí se zásadně změnit.

Historik Aleš Valenta předkládá v knize "Jeden rok konzervativní publicistiky" (2017) ve třech kapitolách - I. Německo a migrace, II. EU, Evropa a Západ a III. Obrana svobody - souhrn svých textů uveřejněných na publicistickém portálu Neviditelný pes, v Literárních novinách, v kulturním dvouměsíčníku Kontexty a (od července 2016) také na webových stránkách Institutu Václava Klause. Autor působil do června 2016 jako nezávislý publicista, od července 2016 je politickým analytikem Institutu Václava Klause.

Publikace přináší veta prezidenta Václava Klause s komentáři. První část vysvětluje prezidentské veto v českém legislativním procesu. Druhá část ukazuje veta jako demonstrace postoje k vývoji českého právního řádu. Další části přinášejí vet z období vlád Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka, Mirka Topolánka, Jana Fischera a Petra Nečase. Doslov napsal editor Ladislav Jakl.

25 let od započetí české ekonomické transformace je unikátní příležitostí k připomenutí jejích klíčových kroků – liberalizace cen a zahraničního obchodu a kuponové privatizace. Nová publikace Institutu Václava Klause přináší názory tehdejších účastníků a hybatelů transformace Václava Klause, Dušana Třísky, Karla Dyby, Jiřího Weigla, Jany Fürstové, Ladislava Minčiče a Karla Zemana. Součástí knihy je rovněž unikátní soubor dobových článků k daným tématům, které tehdejší federální ministr financí Václav Klaus pravidelně publikoval v denním tisku a které v této podobě dnes vycházejí poprvé od devadesátých let.

Sborník textů s názvem „Vzestup a pád české pravice: 25 let ODS“, vzniknul jednak jako výběr z významných historických, dnes už možná bohužel pozapomenutých, dokumentů, textů a projevů spojených s nejdůležitějšími okamžiky vzniku i existence české občanské pravice, jednak z názorů účastníků Konference Institutu Václava Klause na toto téma, která se konala 25. dubna 2016. Do sborníku přispěli Václav Klaus, Miroslav Macek, Ivo Strejček, Boris Šťastný a Jan Skopeček. Další z publikací Institutu Václava Klause by se tak mohla stát v době, kdy se občanská konzervativní pravice v České republice nachází v hluboké defenzívě, tápe a rozpačitě hledá svoji tvář, dílčím příspěvkem k diskusi jak a kam by česká pravice mohla a měla směřovat, aby opět zaujala důstojnou pozici v domácím politickém systému, která jí náleží, či inspirativním nebo polemickým čtením pro každého, koho zajímá česká politika.