Karmelitánské nakladatelství

Otec Elias Vella se pustil do odvážného experimentu. Jak by vypadalo setkání dnešních mladých lidí s Ježíšem? Jaká slova by volil Kristus tváří v tvář jejich životnímu příběhu? A jaké odpovědi by měl na složité problémy dnešní doby? Variace na evangelium o cestě učedníků do Emauz (Lk 24,35–53) se odehrává v jedné běžné restauraci. Pět mladých lidí z různých koutů světa spolu mluví o svém životě, když tu si k jejich stolu přisedne neznámý muž s tričkem, na němž svítí nápis LÁSKA. Otevřou se mu a poznají v něm Ježíše? Svěří se mu se svými radostmi, bolestmi a zraněními? Dojde k proměně jejich srdcí a životů? Jedno je jisté: Ježíšovo slovo i podaná ruka platí.

G. K. Chesterton napsal strhující knihu o nejznámějším světci na světě. František z Assisi je člověkem ohromných paradoxů. Muž, který miluje ženy, ale zasvětí se řeholní čistotě. Člověk obdivující krásy přírody, ale žijící v největší možné chudobě. Provokatér dokazující ostatním, že se zřekl pozemských statků, tak, že se veřejně svlékne do naha. Muž, který obrací na hlavu společenské konvence, jen abychom my uviděli svět znovu ve správném světle. Pestrý svět vrcholného středověku si podle Chestertona potrpěl na větší okázalost, než si umíme představit. Proto také se František hovorem se Saracény snaží ukončit křížové výpravy. Proto se modlí i tančí. Proto tak dobře rozumí zvířatům a zvířata rozumí jemu. A proto se právě v jeho hlavě zrodí nápad postavit první betlém... František si byl v srdci jistý tím, že soucit, láska k chudým a mystická zkušenost s Bohem k sobě můžou mít velmi blízko. Kéž v sobě touhu po této harmonii probouzíme i my.

O co jde v katolické víře? Je to jen dva tisíce let stará kulturní tradice? Je to úctyhodný, ale přece jen poněkud složitý světonázor? Je to osobní přesvědčení, způsob života a zároveň vztah plný tajemství?Kniha Roberta Barrona nás zve k objevování víry skrze konkrétní příběhy, životní osudy, klíčové texty evropské kultury, filozofické argumenty, osobní svědectví i obrazy. Nepouští se do zbytečných polemik – spíše pro nás znovu objevuje bohatství katolické tradice a tlumočí ho současným jazykem. Je pevně přesvědčen, že Kristovo vtělení pokračuje dál v tom, co je pravdivé, dobré a krásné.Autor vychází ze skutečnosti Ježíšova vtělení, života a učení a projde s námi klíčové prvky a základní pojmy katolické víry – zjevení, modlitbu, Ježíše Krista a apoštoly, svátosti, význam Panny Marie a svatých, milost, spásu, podobenství, nebe, očistec i peklo. Píše inspirativně o tom, co se nás opravdu dotýká, a přitom ctí nadčasové pravdy víry. Jeho vyprávění ožívá díky řadě portrétů konkrétních mužů a žen, kteří žili katolickou víru naplno.

„Nikajský koncil je milníkem v dějinách církve. Jeho výročí je pro křesťany výzvou, aby se spojili v chvále a díkůvzdání Nejsvětější Trojici, a zvláště Ježíši Kristu, Synu Božímu, který je ‘soupodstatný s Otcem’ a zjevil nám toto tajemství lásky“ (papež František)V květnu 2025 si katolická církev a celý křesťanský svět připomenuly zahájení nikajského koncilu v roce 325.Koncil zůstal v křesťanském povědomí především prostřednictvím kreda, jež shrnuje, definuje a zvěstuje víru ve spásu skrze Ježíše Krista a v jednoho Boha, Otce, Syna a Ducha svatého.Je důležitý i tím, že na něj byli poprvé pozváni biskupové z celého tehdy známého světa a jeho rozhodnutí měla univerzální platnost.Nikajské kredo vyznává radostnou zvěst o spáse lidských bytostí, kterou uskutečnil Bůh v Ježíši Kristu. Oslavme nikajský koncil chválou Boží slávy, jež se projevila v nesmírném pokladu víry, kterou kredo vyjadřuje. Nekonečná je krása Boha Otce, který nás zachraňuje. Nezměrné je milosrdenství Ježíše Krista, našeho Spasitele. A štědré je vykoupení, které je každé lidské osobě nabízeno v Duchu svatém!Český překlad dokumentu Mezinárodní teologické komise doplňuje společná deklarace papeže Lva XIV. a patriarchy Bartoloměje z listopadu 2025.

G. K. Chesterton napsal strhující knihu o nejznámějším světci na světě. František z Assisi je člověkem ohromných paradoxů. Muž, který miluje ženy, ale zasvětí se řeholní čistotě. Člověk obdivující krásy přírody, ale žijící v největší možné chudobě. Provokatér dokazující ostatním, že se zřekl pozemských statků, tak, že se veřejně svlékne do naha. Muž, který obrací na hlavu společenské konvence, jen abychom my uviděli svět znovu ve správném světle. Pestrý svět vrcholného středověku si podle Chestertona potrpěl na větší okázalost, než si umíme představit. Proto také se František hovorem se Saracény snaží ukončit křížové výpravy. Proto se modlí i tančí. Proto tak dobře rozumí zvířatům a zvířata rozumí jemu. A proto se právě v jeho hlavě zrodí nápad postavit první betlém... František si byl v srdci jistý tím, že soucit, láska k chudým a mystická zkušenost s Bohem k sobě můžou mít velmi blízko. Kéž v sobě touhu po této harmonii probouzíme i my.

V Odlescích, knížce „kreativních meditací“, pulzuje život se svými vzlety i pády, útěchami i temnými chvílemi, s vírou i pochybami. Pro autorku jsou tyto koncentrované texty, doprovázené vlastními ilustracemi, cestou, jak zůstat v kontaktu se vzácnými momenty Boží blízkosti. Pro čtenáře i čtenářky se můžou stát výzvou k hledání nejhlubšího pramene životní radosti. Nechme se pozvat a v tichu naslouchejme slovům – i Slovu.

„Nikajský koncil je milníkem v dějinách církve. Jeho výročí je pro křesťany výzvou, aby se spojili v chvále a díkůvzdání Nejsvětější Trojici, a zvláště Ježíši Kristu, Synu Božímu, který je ‘soupodstatný s Otcem’ a zjevil nám toto tajemství lásky“ (papež František) V květnu 2025 si katolická církev a celý křesťanský svět připomenuly zahájení nikajského koncilu v roce 325. Koncil zůstal v křesťanském povědomí především prostřednictvím kreda, jež shrnuje, definuje a zvěstuje víru ve spásu skrze Ježíše Krista a v jednoho Boha, Otce, Syna a Ducha svatého. Je důležitý i tím, že na něj byli poprvé pozváni biskupové z celého tehdy známého světa a jeho rozhodnutí měla univerzální platnost. Nikajské kredo vyznává radostnou zvěst o spáse lidských bytostí, kterou uskutečnil Bůh v Ježíši Kristu. Oslavme nikajský koncil chválou Boží slávy, jež se projevila v nesmírném pokladu víry, kterou kredo vyjadřuje. Nekonečná je krása Boha Otce, který nás zachraňuje. Nezměrné je milosrdenství Ježíše Krista, našeho Spasitele. A štědré je vykoupení, které je každé lidské osobě nabízeno v Duchu svatém! Český překlad dokumentu Mezinárodní teologické komise doplňuje společná deklarace papeže Lva XIV. a patriarchy Bartoloměje z listopadu 2025.

O co jde v katolické víře? Je to jen dva tisíce let stará kulturní tradice? Je to úctyhodný, ale přece jen poněkud složitý světonázor? Je to osobní přesvědčení, způsob života a zároveň vztah plný tajemství? Kniha Roberta Barrona nás zve k objevování víry skrze konkrétní příběhy, životní osudy, klíčové texty evropské kultury, filozofické argumenty, osobní svědectví i obrazy. Nepouští se do zbytečných polemik – spíše pro nás znovu objevuje bohatství katolické tradice a tlumočí ho současným jazykem. Je pevně přesvědčen, že Kristovo vtělení pokračuje dál v tom, co je pravdivé, dobré a krásné. Autor vychází ze skutečnosti Ježíšova vtělení, života a učení a projde s námi klíčové prvky a základní pojmy katolické víry – zjevení, modlitbu, Ježíše Krista a apoštoly, svátosti, význam Panny Marie a svatých, milost, spásu, podobenství, nebe, očistec i peklo. Píše inspirativně o tom, co se nás opravdu dotýká, a přitom ctí nadčasové pravdy víry. Jeho vyprávění ožívá díky řadě portrétů konkrétních mužů a žen, kteří žili katolickou víru naplno.

Východiskem exhortace Dilexi te je Boží láska k chudým, slabým a ubohým, kteří jsou často vystaveni opovržení svého okolí. Exhortaci začal připravovat v posledních měsících svého života ještě papež František – navázal tak na svou encykliku Dilexit nos. Po jeho smrti si text osvojil a o vlastní myšlenky rozšířil papež Lev XIV. Text má klasickou strukturu: 1. co nám říká k tématu Bible; 2. stručné dějiny charitativní činnosti a sociální nauka církve; 3. výzvy pro dnešní církev. Chudí jsou v první řadě naši bližní, nikoli pouze sociálněekonomická kategorie nebo objekt něčí péče. Když nám Ježíš Kristus říká: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40), není to jen projev lidské laskavosti. Kristus nám tím říká, že chudí tvoří Jeho tělo a láska k nim je znakem církve věrné Božímu srdci a evangeliu.

Setkáváte se s názorem, že „politika je svinstvo“ a „správný křesťan s ní nemá mít nic společného“? Myslíte si, že politik se nemůže stát svatým? Nebo je to všechno trochu jinak, ale moc jasno v tom nemáte? Pak tato knížka o Robertu Schumanovi bude pro vás velmi užitečná! Schuman totiž politiku považoval za dobrý nástroj ke zlepšování věcí kolem nás. Vystudoval právo, ekonomii, teologii a statistiku, byl advokát a politik. Podílel se na založení Evropského společenství uhlí a oceli, Rady Evropy a NATO. Schumanova deklarace z 9. května 1950 položila základy poválečné evropské integrace: na usmíření a důvěře mezi národy stojí i jejich spolupráce, sdílení společných zájmů a mírné omezení jejich suverenity. Je to naprostý protiklad ke komunistickému učení o třídním boji. „Svatí budoucnosti budou nosit saka,“ slyšel Schuman od svého dobrého přítele. Kéž se na přímluvu tohoto ctihodného služebníka Božího tato slova naplní i v naší době. Ať i v naší době vnášejí politici do veřejného života křesťanství. Poznat zdroje myšlení a činů Roberta Schumana, jak to ukazuje tato knížka, je velmi aktuální a praktické.

Východiskem exhortace Dilexi te je Boží láska k chudým, slabým a ubohým, kteří jsou často vystaveni opovržení svého okolí. Exhortaci začal připravovat v posledních měsících svého života ještě papež František – navázal tak na svou encykliku Dilexit nos. Po jeho smrti si text osvojil a o vlastní myšlenky rozšířil papež Lev XIV. Text má klasickou strukturu: 1. co nám říká k tématu Bible; 2. stručné dějiny charitativní činnosti a sociální nauka církve; 3. výzvy pro dnešní církev. Chudí jsou v první řadě naši bližní, nikoli pouze sociálněekonomická kategorie nebo objekt něčí péče. Když nám Ježíš Kristus říká: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40), není to jen projev lidské laskavosti. Kristus nám tím říká, že chudí tvoří Jeho tělo a láska k nim je znakem církve věrné Božímu srdci a evangeliu.

Mysleli jste si, že strhující duchovní četba pro kluky prostě neexistuje? Že kniha je buď duchovní, nebo zajímavá? Drakobijce vás možná přesvědčí o opaku. Hlavním hrdinou je chlapec Artur, který svádí odvěký souboj s drakem. S drakem, který sídlí v jeho srdci. Drak hrozitánsky řve a zákeřně útočí, ale platí na něj balzám Poutníka. A kupodivu - tichý Poutníkův hlas je nakonec mocnější než drakův řev... Kniha vznikla na Slovensku v prostředí hnutí otcové a synové a záhy se stala bestsellerem. Sepsali ji otcové, kteří toužili být nablízku svým synům a předat jim něco z toho, co se naučili ve svých životních zápasech o dobro. Je určena hlavně klukům ve věku 9 - 13 let, ale leckde kniha poputuje v rodině z ruky do ruky, doslova napříč generacemi.

Tématem knihy je nejen každodenní hrdinství kněží a možnosti pastorace v tomto prostředí, ale i vzájemné konflikty, projevy lidské slabosti a selhání. Osmdesát let po konci války se tu reflektuje i to, zda zkušenost duchovních z Dachau přinesla církvi později i jistá pozitiva, z kterých by uměla čerpat.

Setkáváte se s názorem, že „politika je svinstvo“ a „správný křesťan s ní nemá mít nic společného“? Myslíte si, že politik se nemůže stát svatým? Nebo je to všechno trochu jinak, ale moc jasno v tom nemáte? Pak tato knížka o Robertu Schumanovi bude pro vás velmi užitečná! Schuman totiž politiku považoval za dobrý nástroj ke zlepšování věcí kolem nás. Vystudoval právo, ekonomii, teologii a statistiku, byl advokát a politik. Podílel se na založení Evropského společenství uhlí a oceli, Rady Evropy a NATO. Schumanova deklarace z 9. května 1950 položila základy poválečné evropské integrace: na usmíření a důvěře mezi národy stojí i jejich spolupráce, sdílení společných zájmů a mírné omezení jejich suverenity. Je to naprostý protiklad ke komunistickému učení o třídním boji. „Svatí budoucnosti budou nosit saka,“ slyšel Schuman od svého dobrého přítele. Kéž se na přímluvu tohoto ctihodného služebníka Božího tato slova naplní i v naší době. Ať i v naší době vnášejí politici do veřejného života křesťanství. Poznat zdroje myšlení a činů Roberta Schumana, jak to ukazuje tato knížka, je velmi aktuální a praktické.

Sestra Vojtěcha Fialová se s námi znovu dělí o to nejlepší ze svého kuchařského umění. Druhý díl její kuchařky je obohacen o recepty na gnocchi, jídla s lilkem a vybrané pokrmy z rybího, telecího a kuřecího masa. Oblíbené jsou luštěniny, pečená zelenina a jídlo prostých lidí – polenta. Obzvlášť silný vztah má sestra Vojtěcha k domácím receptům na kynuté těsto a na sladkosti z odpalovaného těsta. Pečení koláčků, vánoček a mazanců je pro ni i krásnou společenskou akcí, při níž se na jednom místě sejdou naši krajané žijící v Římě. Chuť její vánočky znají současní papežové i lidé bez domova, na které sestra Vojtěcha nezapomíná ani uprostřed sváteční radosti...

Antoni Gaudí byl jeden z nejodvážnějších a nejoriginálnějších umělců 20. století. A chrám Sagrada Família je symbol nejen Barcelony, ale i celé moderní evropské kultury. Katalánec Gaudí byl už za svého života nazýván „Božím architektem“. Muž zakotvený ve víře a tradici své rodiny i země věnoval svůj um a energii novému pojetí umění, které chápal jako nástroj vnímání Kristovy radostné zvěsti. Domy i věže, které stavěl, i další artefakty, které navrhoval, pramenily z jeho spirituality. Svoje stavby i celý svůj život svěřoval Boží prozřetelnosti. Jak vypadal jeho každodenní život? Co vše ovlivnilo jeho dílo? A je klíčem k pochopení jeho geniální architektury světlo víry? Sbalchiero nenapsal Gaudího vyčerpávající životopis nebo odbornou knihu, ale spíše biografickou črtu o jeho duchovním životě, víře v Boha, jeho pohledu na svět, umění a církev. Svědectví z celého světa ukazují Gaudího nejen jako originálního architekta s velkým citem pro sakrální prostor, ale také jako člověka jehož příklad inspiruje ke křesťanskému životu. Jeho beatifikační proces po tříleté diecézní fázi otevřela v roce 2003 vatikánská Kongregace pro svatořečení.