Karmelitánské nakladatelství strana 2 z 44

Setkáváte se s názorem, že „politika je svinstvo“ a „správný křesťan s ní nemá mít nic společného“? Myslíte si, že politik se nemůže stát svatým? Nebo je to všechno trochu jinak, ale moc jasno v tom nemáte? Pak tato knížka o Robertu Schumanovi bude pro vás velmi užitečná! Schuman totiž politiku považoval za dobrý nástroj ke zlepšování věcí kolem nás. Vystudoval právo, ekonomii, teologii a statistiku, byl advokát a politik. Podílel se na založení Evropského společenství uhlí a oceli, Rady Evropy a NATO. Schumanova deklarace z 9. května 1950 položila základy poválečné evropské integrace: na usmíření a důvěře mezi národy stojí i jejich spolupráce, sdílení společných zájmů a mírné omezení jejich suverenity. Je to naprostý protiklad ke komunistickému učení o třídním boji. „Svatí budoucnosti budou nosit saka,“ slyšel Schuman od svého dobrého přítele. Kéž se na přímluvu tohoto ctihodného služebníka Božího tato slova naplní i v naší době. Ať i v naší době vnášejí politici do veřejného života křesťanství. Poznat zdroje myšlení a činů Roberta Schumana, jak to ukazuje tato knížka, je velmi aktuální a praktické.

Východiskem exhortace Dilexi te je Boží láska k chudým, slabým a ubohým, kteří jsou často vystaveni opovržení svého okolí. Exhortaci začal připravovat v posledních měsících svého života ještě papež František – navázal tak na svou encykliku Dilexit nos. Po jeho smrti si text osvojil a o vlastní myšlenky rozšířil papež Lev XIV. Text má klasickou strukturu: 1. co nám říká k tématu Bible; 2. stručné dějiny charitativní činnosti a sociální nauka církve; 3. výzvy pro dnešní církev. Chudí jsou v první řadě naši bližní, nikoli pouze sociálněekonomická kategorie nebo objekt něčí péče. Když nám Ježíš Kristus říká: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40), není to jen projev lidské laskavosti. Kristus nám tím říká, že chudí tvoří Jeho tělo a láska k nim je znakem církve věrné Božímu srdci a evangeliu.

Tématem knihy je nejen každodenní hrdinství kněží a možnosti pastorace v tomto prostředí, ale i vzájemné konflikty, projevy lidské slabosti a selhání. Osmdesát let po konci války se tu reflektuje i to, zda zkušenost duchovních z Dachau přinesla církvi později i jistá pozitiva, z kterých by uměla čerpat.

Setkáváte se s názorem, že „politika je svinstvo“ a „správný křesťan s ní nemá mít nic společného“? Myslíte si, že politik se nemůže stát svatým? Nebo je to všechno trochu jinak, ale moc jasno v tom nemáte? Pak tato knížka o Robertu Schumanovi bude pro vás velmi užitečná! Schuman totiž politiku považoval za dobrý nástroj ke zlepšování věcí kolem nás. Vystudoval právo, ekonomii, teologii a statistiku, byl advokát a politik. Podílel se na založení Evropského společenství uhlí a oceli, Rady Evropy a NATO. Schumanova deklarace z 9. května 1950 položila základy poválečné evropské integrace: na usmíření a důvěře mezi národy stojí i jejich spolupráce, sdílení společných zájmů a mírné omezení jejich suverenity. Je to naprostý protiklad ke komunistickému učení o třídním boji. „Svatí budoucnosti budou nosit saka,“ slyšel Schuman od svého dobrého přítele. Kéž se na přímluvu tohoto ctihodného služebníka Božího tato slova naplní i v naší době. Ať i v naší době vnášejí politici do veřejného života křesťanství. Poznat zdroje myšlení a činů Roberta Schumana, jak to ukazuje tato knížka, je velmi aktuální a praktické.

Sestra Vojtěcha Fialová se s námi znovu dělí o to nejlepší ze svého kuchařského umění. Druhý díl její kuchařky je obohacen o recepty na gnocchi, jídla s lilkem a vybrané pokrmy z rybího, telecího a kuřecího masa. Oblíbené jsou luštěniny, pečená zelenina a jídlo prostých lidí – polenta. Obzvlášť silný vztah má sestra Vojtěcha k domácím receptům na kynuté těsto a na sladkosti z odpalovaného těsta. Pečení koláčků, vánoček a mazanců je pro ni i krásnou společenskou akcí, při níž se na jednom místě sejdou naši krajané žijící v Římě. Chuť její vánočky znají současní papežové i lidé bez domova, na které sestra Vojtěcha nezapomíná ani uprostřed sváteční radosti...

Antoni Gaudí byl jeden z nejodvážnějších a nejoriginálnějších umělců 20. století. A chrám Sagrada Família je symbol nejen Barcelony, ale i celé moderní evropské kultury. Katalánec Gaudí byl už za svého života nazýván „Božím architektem“. Muž zakotvený ve víře a tradici své rodiny i země věnoval svůj um a energii novému pojetí umění, které chápal jako nástroj vnímání Kristovy radostné zvěsti. Domy i věže, které stavěl, i další artefakty, které navrhoval, pramenily z jeho spirituality. Svoje stavby i celý svůj život svěřoval Boží prozřetelnosti. Jak vypadal jeho každodenní život? Co vše ovlivnilo jeho dílo? A je klíčem k pochopení jeho geniální architektury světlo víry? Sbalchiero nenapsal Gaudího vyčerpávající životopis nebo odbornou knihu, ale spíše biografickou črtu o jeho duchovním životě, víře v Boha, jeho pohledu na svět, umění a církev. Svědectví z celého světa ukazují Gaudího nejen jako originálního architekta s velkým citem pro sakrální prostor, ale také jako člověka jehož příklad inspiruje ke křesťanskému životu. Jeho beatifikační proces po tříleté diecézní fázi otevřela v roce 2003 vatikánská Kongregace pro svatořečení.

Ucelený a podrobný životopis kněze Jana Buly, jedné z nevinných obětí případu Babice. V červenci 1951 se ve škole v Babicích na Třebíčsku ozvaly výstřely. Zemřeli tři funkcionáři Místního národního výboru. I když byli pachatelé dopadeni už druhý den, využil komunistický režim událost jako záminku pro likvidaci jiných, pro něj nepohodlných osob. Začala tak jedna z největších represivních akcí v dějinách Československa, jejímž cílem bylo urychlit kolektivizaci zemědělství a potlačit vliv katolické církve. Zastrašování, propagandistické vymývání mozků, boj proti vlastnímu národu. František Kolouch napsal příběh Jana Buly s mimořádnou pečlivostí, přesností i citem – jako varování před opakováním podobných scénářů i jako povzbuzení, že tváří v tvář zlu a neodvratné smrti si lze zachovat důstojnost a živou víru. 2.vydání

Přehledný a fundovaný text vypráví dějiny církve od vzniku Nového zákona až po začátek 21. století ve všech klíčových kulturních, politických i spirituálních souvislostech. Je rozšířeno o texty Rolanda Fröhlicha (od roku 1965 do pontifikátu Benedikta XVI.) a Bedřicha Smékala (základní fakta českých církevních dějin). Malé dějiny církve se ve svém žánru staly světovou klasikou. Franzen píše srozumitelně, stručně a zároveň obsažně. Umí jemně vyvažovat při výkladu kontroverzních témat, což ocení čtenáři, kteří mají na některé otázky jiný názor.

Výklady biblických textů, které se čtou o nedělích v kostelích a kaplích po celém světě, od profesora Univerzity Karlovy a kazatele Pavla Hoška. Poetická a přitom přesná řeč. Schopnost vidět a pojmenovat kulturní i společenské souvislosti. A apel na srdce a na osobní víru. Nedělní texty vznikaly po deset let pro Katolický týdeník. A co autor říká k jejich vznikání? „Vždycky mám pocity začátečníka. Ale beru to tak, že jsem dostal úkol, který jsem si nevymyslel. Zas jednou se ponořit do svědectví proroků a apoštolů. Nechat se znovu vyvést z míry otázkou, čím nás ta stará moudrá Kniha může oslovit dneska a zítra, ve střední Evropě, na prahu třetího tisíciletí. Těší mě to, i když se mi mírně tají dech. Baví mě sledovat to sršení a jiskření, když prastaré verše hebrejských a řeckých rukopisů promlouvají klidným hlasem do ruchu a shonu moderního světa. A občas, vlastně docela často, jakoby zázrakem najednou zasvítí tenký paprsek světla odněkud shůry. Pramínek nebeské záře, který rozhání stíny a ukazuje cestu v temnotách. A dodává odvahu. A přináší naději. Do velkých i malých životních zápasů, kterým všichni čelíme.“

Pátrání po obětech „krvavého léta“ 1945 přivádí pražského studenta na Vysočinu. Zapadá ale tragický příběh posledního německého faráře v Jihlavě do jeho diplomové práce? Byl skutečně obětí, či kolaborantem? Mohou ještě žít ti, co tenkrát stříleli? Co se odehrálo na kostelní věži? A jaké tajemství skrývá jedna fotografie? Studijní výlet se nečekaně mění v detektivní pátrání po docela jiné události a vede k poznání, jak naše minulost ovlivňuje naši přítomnost.

Výklady biblických textů, které se čtou o nedělích v kostelích a kaplích po celém světě, od profesora Univerzity Karlovy a kazatele Pavla Hoška. Poetická a přitom přesná řeč. Schopnost vidět a pojmenovat kulturní i společenské souvislosti. A apel na srdce a na osobní víru. Nedělní texty vznikaly po deset let pro Katolický týdeník. A co autor říká k jejich vznikání? „Vždycky mám pocity začátečníka. Ale beru to tak, že jsem dostal úkol, který jsem si nevymyslel. Zas jednou se ponořit do svědectv...

Papež František dobře věděl, jaký význam má rodina pro utváření harmonických a láskyplných vztahů mezi manželi, rodiči a dětmi i mezi generacemi. Zdravá rodina je základem pro budování silné společnosti, místem, kde se učíme být plně lidmi a kde se předává víra z generace na generaci, když její členové zakoušejí lásku, odpuštění a velkorysost. Tato drobná knížka obsahuje třicet inspirativních myšlenek papeže Františka, pronesených na téma lásky, manželství a rodinného života. Připomíná nám, že manželství máme stavět na pevném zá¬kladě opravdové lásky, pocházející od Boha. Knížečka povzbudí snoubence, manžele, rodiče i prarodiče – všechny, kdo si přejí vytvořit ze svého manželství a rodiny bezpečné místo plné lásky, porozumění a naděje. S prospěchem ji využijí manželská společenství, ti, kdo se připravují na duchovní manželské obnovy a exercicie ve farnostech nebo na poutních místech, i jednotlivé manželské páry a rodiny.

Antiqua et nova je první ucelený dokument katolické církve, který se věnuje etickým otázkám spjatým s umělou inteligencí (AI). Každodenní masivní využití AI představuje zlom ve vztahu člověka a moderních technologií. AI ovlivňuje kvalitu našich vztahů, práce, vzdělávání, služeb i vedení moderních válek. Dokument se zabývá nejprve inteligencí a racionalitou a následně pojmenovává potenciál i omezení AI ve vztahu k naší svobodě a rozhodování. Probírá se vliv AI na ekonomiku, šíření dezinformací či ochranu soukromí. Překotný vývoj AI je výzvou pro všechny. Církev chce, aby se při užívání AI dbalo na důstojnost a rozvoj člověka, ale je si také vědoma rizik a možných škod spjatých s AI. K četbě a studiu dokumentu jsou zváni jak ti, které umělá inteligence eminentně zajímá, tak ti, jimž byl v současném propojeném světě svěřen úkol předávat víru.

Tři stovky stran inspirativního čtení různých žánrů od poezie přes povídky, rozhovory, vzpomínky až k duchovním textům. Cyrilometodějský kalendář je oblíbeným křesťanským periodikem, které vychází řadu desetiletí. Obsahuje kalendárium církevního roku a vybrané literární texty pro zamyšlení a inspiraci jako jsou povídky, ukázky z knih, básně nebo medailony významných osobností církevního života. * Životní příběh výtvarníka Mikuláše Medka a barevné reprodukce jeho děl. * Kdo pomohl Janu Zahradníčkovi vynést z vězení jeho básně? * Zlomí vyšetřovatel u výslechu mladou řeholní sestru? * Můžeme naplno milovat toho, koho se bojíme, a jaké jsou naše obrazy Boha? * Okusíme kouzelný večer na Vysočině ve stavení básníka-hospodáře i líbeznost písní Adama Michny z Otradovic.

Pátrání po obětech „krvavého léta“ 1945 přivádí pražského studenta na Vysočinu. Zapadá ale tragický příběh posledního německého faráře v Jihlavě do jeho diplomové práce? Byl skutečně obětí, či kolaborantem? Mohou ještě žít ti, co tenkrát stříleli? Co se odehrálo na kostelní věži? A jaké tajemství skrývá jedna fotografie? Studijní výlet se nečekaně mění v detektivní pátrání po docela jiné události a vede k poznání, jak naše minulost ovlivňuje naši přítomnost.

Texty o přírodě, horách, lese i tajuplném tichu. Protože právě tam můžeme najít sami sebe. Úběžníky autorčiných úvah jsou prosté. Duše přetékající radostí nebo naopak poznamenaná zápasy a bolestmi. Bůh, který v našem životě promlouvá nenápadně – který JE, i když mlčí. A majestát přírody, který není kulisou, ale tím, co silně oslovuje naši mysl i všechny naše smysly. Důležité je vyjít, vydat se na cestu. Autorka nedospěla ke svým zkušenostem mystickým či mimořádným způsobem. Ani za nimi necestovala do daleké ciziny. Chodila prostě po Beskydech a měla otevřené oči i srdce. Připomíná nám, že „nejmenší brouček či rostlinka“ i každý z nás, „malá, nepatrná, a přesto nezastupitelná částečka tohoto světa“, jsme Bohem stvoření a milovaní. Něžné a silné poselství!