Karolinum strana 131 z 184

Druhé vydání učebnice Speciální chirurgie si klade za cíl poskytnout studentům lékařských fakult základní informace o hlavních částech oboru speciální chirurgie. Nové vydání vychází z vydání prvního, avšak autoři text doplnili o nejnovější poznatky především v oblasti diagnostiky a léčby chirurgických onemocnění. Z obsahu: chirurgie štítné žlázy, příštitných tělísek, hrudní stěny, pleury, plic, hrudníku, mediastina, prsu, bránice, břišní stěny, kýl, jícnu, žaludku, duodena, tenkého střeva, tlustého střeva, anorekta, jater, portální hypertenze, žlučníku a žlučových cest, pankreatu, sleziny, nadledvin, periferních cév, krvácení do gastrointestinálního traktu, náhlé příhody břišní, transplantologie, chirurgie dětského věku.

Aktualizované vydání učebnice, která je určena začátečníkům i středně pokročilým studentům českého jazyka na Ústavu jazykové a odborné přípravy UK. Publikace je přínosná zejména v tom, že přináší cvičení, v nichž se studenti učí kombinovat pády a použít je ve vazbách se slovesy a předložkami a zároveň si oživovat již probranou látku. Na závěr je uveden klíč ke cvičením.

Publikace se zabývá základními aspekty lidské psychiky. Vychází z vymezení obecné psychologie a jejího postavení v systému psychologických věd, uvádí i základní metody, které slouží k poznání a hodnocení jednotlivých psychických projevů a funkcí. Bere v úvahu, že lidská psychika má i svůj orgánový základ, který umožňuje její rozvoj a ovlivňuje způsob jejího fungování, jímž je mozek. Jedna z recenzí jednoznačně praví, že práce je „specifická především silným důrazem na biologický kontext psychologických procesů, jenž představuje jejich funkční bázi“. Kniha klade nově důraz právě na uvedený orgánový základ psychiky, na proměny probíraných psychických funkcí v různých věkových obdobích a dále na přehledové charakteristiky rozmanitých koncepcí, uplatňujících se ve vztahu ke sledovaným tématům, aniž je přitom přerušována hlavní výkladová linie. Teoretické části se střídají s názornými a čtenářsky srozumitelnými příklady a jsou doplněny grafy a dalším dokumentačním obrazovým doprovodem. Víceméně samostatný oddíl tvoří rozsáhlý soupis psychologické literatury, kde může zájemce najít odkazy k psychologii obecné i k nejrůznějším oborovým odvětvím.

Současná česká religiozita prochází dynamickým vývojem a náboženská scéna je natolik diverzifikovaná, že je obtížné vyznat se v ní. Encyklopedie menších křesťanských církví v ČR přitom přibližuje jeden z jejích nejrychleji rostoucích a současně nejméně známých segmentů. Kniha podává encyklopedický přehled 27 státem registrovaných křesťanských nebo z křesťanství vycházejících církví a náboženských společností; s výjimkou římskokatolické, českobratrské evangelické, československé husitské a slezské evangelické církve jde o všechny registrované křesťanské církve. Odborníkům a zainteresované veřejnosti poskytuje informace o jejich vzniku a historickém vývoji včetně zahraničních zdrojů a paralel, o religionistickém profilu, statistické, geografické i základní historické údaje o jednotlivých sborech či náboženských obcích a dalších církevních složkách. Součástí díla jsou úvodní kapitoly věnované typologii křesťanských církví se zvláštním zřetelem k fenoménu tzv. evangelikalismu, vývoji menších křesťanských společenství na českém území a jejich církevní architektuře v posledních téměř dvou staletích. Užitečnou pomůckou jsou rovněž kompletní údaje o náboženském vyznání ve sčítáních lidu 1880–2011 a podrobné rejstříky.

Kniha přibližuje spolkový život českých novinářů v relativně demokratickém období třetí republiky. Našli bychom jen málo oblastí, v nichž se poválečná československá společnost přiblížila totalitnímu uspořádání let poúnorových tak silně, jako tomu bylo v oblasti mediální, a především v organizaci žurnalistiky jakožto profesní a odborové oblasti. Právě proces uspořádávání a následně i řízení novinářského života prostřednictvím jednotné novinářské organizace je hlavní náplní předkládané knihy. Na tomto procesu se však nepodílela pouze novinářská organizace, a proto kniha akcentuje i její vztah k dalším významným institucím té doby. Zásadní úlohu v mediální oblasti sehrávalo především ministerstvo informací v čele s Václavem Kopeckým, zejména pak jeho tiskový odbor, důležitou roli mělo také jednotné Revoluční odborové hnutí. Velmi úzké personální spojení vedení novinářské organizace s vedením zmíněných institucí pak do značné míry definovalo, jakým směrem se bude život novinářů v poválečném režimu vyvíjet. Z hlediska změn, které společnost prodělala v únoru 1948 a v letech následujících, je klíčové, že vedení novinářské organizace podporované značnou částí jejího členstva již v období předcházejícím dávalo jasně najevo, na jakou stranu se v případném vnitropolitickém konfliktu novináři, a potažmo tedy i média, ve velké většině přikloní. Pozitivní vztah k ideologii prosazované komunistickou stranou se pak projevil v minimální mediální aktivizaci prodemokraticky smýšlející části veřejnosti v období února 1948 a následném poměrně hladkém převzetí moci v mediální sféře. Komunisté a jejich sympatizanti tak velmi rychle a bez velkého odporu ovládli prostředky veřejné komunikace, což následně přispělo k hladkému převzetí moci ve státě.

Botanická zahrada Univerzity Karlovy v Praze je primárně orientována na zachycení co největší různorodosti domácí středoevropské květeny. Subtropické a tropické skleníkové expozice jsou zaměřeny na typické (a užitkové) zástupce tropické a subtropické flóry a vegetace, zahrnují ale i četné další čeledi semenných rostlin a kapradin významné z výukového hlediska. Venkovní expozice se soustředí hlavně v dolní části zahrady a jsou rámovány parkovou zelení v terasovitém terénu.Tištěný průvodce po zahradě se návštěvníkům dostává do ruky po více než půlstoletí. Přináší základní údaje o většině důležitých expozic i o dalších pěstovaných souborech a současně informuje o možném didaktickém a vědeckém potenciálu zahrady.

Kniha ruského bohemisty Olega Maleviče (1928–2013) V perspektivě desetiletí shrnuje třicet studií napsaných od šedesátých let minulého století po závěr autorova života. Jde o výběr autorský, rozdělený na část teoretickou a historickou. Ve svých studiích se Malevič věnuje především české literatuře dvacátého století (Hašek, Čapek, Vančura, Poláček, Jesenská, Hrabal, Vaculík ad.), ovšem s četnými přesahy: k jiným médiím (bratři Čapkové a film), k literatuře ruské (Březina a ruský symbolismus) anebo starší české (bratři Čapkové a J. A. Komenský). Malevič byl rovněž pilným překladatelem (ostatně translatologické otázky řeší hned v úvodním textu knihy), psal básně, v češtině vydal knižně tituly Bratři Čapkové (1999) a Osobitost české literatury (2009). Je laureátem mnoha cen, mj. Premia Bohemica (1998) a Gratias Agit (2011). Publikaci V perspektivě desetiletí připravili k vydání Radim Kopáč a Aleš Haman, který knihu rovněž uvádí předmluvou.

Irská republika prošla v poslední dekádě nejen ekonomickou krizí, ale se závažnými turbulencemi se musela vypořádat také irská politická scéna a vztahy mezi Irskem a Evropskou unií. Souběžně se za hranicí Irské republiky postupně zklidňovala situace v Severním Irsku, kde ale i nadále hrozil návrat k nestabilitě provázející region po mnoho desetiletí. Kniha Ivo Šlosarčíka Irsko a krize. Politika a ekonomika Irské republiky v letech 2008–2014 a jejich evropské souvislosti podává přehled kořenů a vývoje čtveřice (ekonomické, politické, integrační a severoirské) irských krizí a nastiňuje roli Evropské unie při jejich řešení.

Publikace Válečný chirurg seznamuje čtenáře s profesními začátky Františka Buriana, zakladatele poúrazové plastické chirurgie. Kniha shrnuje období od roku 1912 do poloviny 20. let. František Burian prožil balkánské války v letech 1912 a 1913 jako dobrovolník v srbském Bělehradu a v bulharské Sofii, kde léčil zraněné vojáky z válečných poranění. Burian velmi pečlivě doplňoval chorobopisy, překresloval rentgenové snímky, aby mohl jednotlivá poranění dokumentovat, a tak v Bulharsku začal rozvíjet nový obor – rekonstrukční plastickou chirurgii –, obor, který jej oslovil na pražské chirurgické klinice. Po vstupu do první světové války působil Burian v uherském Temešváru, kde vedl chirurgické oddělení ve vojenské nemocnici. V kontaktu se svou rodinou je po celou dobu prostřednictvím dopisů, proto významnou část textu tvoří korespondence, kterou si Burian vyměňoval se svou manželkou během obou válek. Z dopisů se mimo osobních sdělení dozvídáme o konkrétních zraněních vojáků a léčebných postupech, také ale o morálních dilematech lékaře uprostřed války a vzniku nového lékařského oboru.

Učební texty Výživa sportovců a sportovní výkon vznikly jako reakce na příznivé ohlasy studentů 1. lékařské fakulty UK na přednášky ze stejnojmenného předmětu. Učebnice obsahuje kapitoly o výživě především u vytrvalostních a silových sportovců. Pojednává také o výživě u přetěžovaného kloubního aparátu. Další kapitoly byly věnovány měření energetického metabolismu, hodnocení nutričního stavu sportovce a s tím souvisejícím základům klinické antropologie a sportovní somatotypologie. Studenti či sportovci se v oddílu věnovanému preskripci pohybové aktivity rovněž dozvědí jak pohybovou aktivitu dávkovat. Důležitá je rovněž stať věnovaná zdravotním rizikům, která vznikají následkem užívání dopingu. Nové poznatky o doplňování tekutin a minerálů obsahuje kapitola věnovaná pitnému režimu. Velkou pozornost autoři věnovali doplňkům stravy a suplementům, jejichž účinky na sportovní výkon bývají častým předmětem odborných diskusí a sporů. Snahou autorů byl co nejobjektivnější pohled na účinnost jednotlivých suplementů, proto je součástí předkládaných učebních textů i velmi rozsáhlý seznam citací moderní odborné světové literatury.

V díle Niklase Luhmanna, myslitele funkcionální sociální teorie a dnes již sociologického klasika, který byl pro svůj široký záběr označován za „Hegela druhé poloviny 20. století“, hraje analýza náboženství stěžejní roli. Ze série statí, které mu věnoval, vybíráme poslední, vydanou posmrtně. Představuje navíc reprezentativní sondu do vrcholného Luhmannova myšlení funkčních systémů, jakými jsou též politika, hospodářství, právo či věda. Cenný je zejména způsob kladení otázek, plynoucích z myšlenky „autopoiesis“ sociálních systémů. V případě náboženství je navíc specifický napětím mezi ním a „domácí“ teorií tohoto systému – teologií. Teorie, která sociální systémy považuje za tvořené komunikací (oproti např. Parsonsovu „jednání“), dovoluje zejména zvolit řadu odvážných přístupů nezávislých na konceptu „člověka“. Pro tuto komplexní teorii je typická rovněž autorova orientace v mnoha disciplínách a časté analogie, takže text je interdisciplinární, mj. v této pozdní fázi již plně inspirovaný nejen biology Maturanou a Varelou, ale také teorií forem a kybernetikou. Celek tak představuje dobrý odrazový můstek pro kritické úvahy o roli náboženství v západní společnosti v 21. století, od úvahy o tradičních pojmech (Bůh) až po současnou podobu „světového náboženského systému“.

Učební texty Výživa sportovců a sportovní výkon vznikly jako reakce na příznivé ohlasy studentů 1. lékařské fakulty UK na přednášky ze stejnojmenného předmětu. Učebnice obsahuje kapitoly o výživě především u vytrvalostních a silových sportovců. Pojednává také o výživě u přetěžovaného kloubního aparátu. Další kapitoly byly věnovány měření energetického metabolismu, hodnocení nutričního stavu sportovce a s tím souvisejícím základům klinické antropologie a sportovní somatotypologie. Studenti či sportovci se v oddílu věnovanému preskripci pohybové aktivity rovněž dozvědí jak pohybovou aktivitu dávkovat. Důležitá je rovněž stať věnovaná zdravotním rizikům, která vznikají následkem užívání dopingu. Nové poznatky o doplňování tekutin a minerálů obsahuje kapitola věnovaná pitnému režimu. Velkou pozornost autoři věnovali doplňkům stravy a suplementům, jejichž účinky na sportovní výkon bývají častým předmětem odborných diskusí a sporů. Snahou autorů byl co nejobjektivnější pohled na účinnost jednotlivých suplementů, proto je součástí předkládaných učebních textů i velmi rozsáhlý seznam citací moderní odborné světové literatury.

V severozápadních Čechách se dochoval pozoruhodný soubor oltářních retáblů či jednotlivých deskových obrazů z let 1340–1550. Převážná většina z nich pochází z období pozdní gotiky a raného novověku, kdy v Čechách vládla dynastie Jagellonců a Ferdinand I. Habsburský. Toto bohatství uměleckých děl bylo následkem hospodářského vzmachu severozápadních Čech, především však těžby a zpracování kovů v Krušnohoří. Autor monografie Jan Royt ve spolupráci s historičkou Michaelou Hrubou a historičkou umění Magdalénou Nespěšnou Hamsíkovou seznamuje čtenáře s vývojem deskové malby v severozápadních Čechách a v Sasku v kontextu historického a náboženského vývoje na tomto území. Jednotlivé památky jsou podrobně představeny formou katalogových hesel, doprovázených barevnými reprodukcemi. Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D. (1955) je výrazná osobnost české historie umění. Na filozofické a teologické fakultě UK v Praze a na filozofické fakultě UJEP v Ústí nad Labem přednáší dějiny středověkého umění a křesťanskou ikonografii. Externě působí na AVU v Praze. Napsal několik monografií a desítky odborných statí, publikovaných doma i v zahraničí. Je členem několika vědeckých a redakčních rad a prestižního zahraničního sdružení Görres-Gesellschaft.

Publikace Neonatologie má ambice stát se základním manuálem péče o novorozence pro neonatology a rozšířit vzdělání dětských lékařů, porodníků a spolupracujících lékařů. Je vyčerpávajícím způsobem členěna do kapitol podle jednotlivých orgánových systémů. Specificky je pojednáno o problematice vrozených vývojových vad ve vztahu k jejich chirurgickému řešení a prognóze. Text je doplněn o doporučené postupy České neonatologické společnosti.

Publikace Bezpečnostní systém ČR: problémy a výzvy se zaměřuje na klíčové vnější vlivy ovlivňující bezpečnost ČR a její bezpečnostní systém, na jeho postupné vytváření, politické, ekonomické, sociální, legislativní a demografické aspekty jeho fungování. Na přípravě publikace se podílel tým zkušených expertů z české bezpečnostní komunity.

What is it about human beings that makes us creative, able to imagine and enact new possibilities for life and new solutions to problems in a way that no other animal can? The authors included in The Genesis of Creativity and the Origin of the Human Mind explore this question in essays and studies from a range of specializations and backgrounds. Experts on culture, art, and evolution come together to describe, analyze, and interpret the origins of artistic creativity and the anatomical and neurological structures that contribute to it. Essays focus on the origins of art in the Upper Palaeolithic as well as on manifestations of artistic creativity in preliterary societies and tribal cultures that have been preserved to the present day. The interdisciplinary approach to the topic accentuates the wide array of possible methodologies and interpretations of artistic manifestations in particular historic and cultural contexts.