Karolinum strana 138 z 185

Vyprávění o stáří je vyprávěním o čase, biologii a medicíně, ale také o smrti, lásce, tvořivosti, štěstí a moudrosti. Metuzalém byl název šestnáctidílného pořadu o stárnutí a stáří vysílaného Českou televizí v roce 2012. Při psaní literárního scénáře bylo nejtěžší určit a sestavit skutečnosti a souvislosti tak, aby se vešly do patnácti minut jednoho televizního dílu. Poznávání světa totiž připomíná několikarozměrnou časoprostorovou síť. Ke scénářům převedeným do knižní podoby a v textu značeným kurzivou jsou připojeny úvahy, vzpomínky, asociace i reflexe, které mně šly hlavou při psaní, natáčení, rozmluvách se členy štábu, v průběhu projekce i povídání s diváky a kritiky. Také v nich je o fyzice a biologii, ale i o lidech, které jsem v životě potkal; o strachu, vězení a psychiatrických zařízeních jako o spojitých nádobách; o Johanu von Guddenovi a jeho královském pacientu, o včelím mozku a Čingischánovi; o americkém prezidentu Jeffersonovi a míšence Sally Hemmingsové i dětech, které spolu měli; o sebevraždách i práci s vědeckými informacemi, o Sigmundu Freudovi v r. 2012 a také o zombie science...

Pražské hudební světy jsou první knihou, která se věnuje hudbě v Praze z jiné než hudebně historické perspektivy: K hudebním událostem dnešní Prahy přistupuje z pozice etnomuzikologie, někdy nazývané také hudební antropologie. Dostáváme se tak kupříkladu na festival Refufest, na punkový koncert do klubu Modrá vopice a na představení Dvořákovy Rusalky do Národního divadla nebo doprovázíme oddané Haré Kršny při jejich průvodu centrem Prahy; nejen proto, abychom je viděli a "slyšeli" jejich muziku, ale zejména proto, abychom se dozvěděli, kdo a proč ji provozuje a poslouchá. Kniha je bohatě ilustrována fotografiemi, které čtenáři pomáhají stát se jedním z účastníků popisovaných událostí.

Soubor Rukověť pábitelského učně obsahuje povídkovou tvorbu Bohumila Hrabala ze 70. let 20. století. Vesměs jde o texty psané v Kersku a Kerskem inspirované. Část povídek vyšla na jaře 1978 v nakladatelství Československý spisovatel pod názvem Slavnosti sněženek, stejný titul měl i pozdější film Jiřího Menzela (1983), kde Hrabal spolupracoval na scénáři. Kniha pak několikrát vyšla a dále vychází v redakční úpravě 1. vydání. V tomto našem souboru obnovujeme původní autorův záměr, v 70. letech cenzurovaný. Vracíme tehdy vynechané povídky a přidáváme prózu Družička. Textovým východiskem je 8. svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala (Pražská imaginace, 1993), odkud také přebíráme název.

Monografie představuje ucelenou a v našich poměrech zatím ojedinělou studii, která se zabývá etablováním sociální práce v české části nově vzniklého samostatného státu. Text se věnuje ustanovování oboru od doby před rozpadem Rakouska-Uherska, přes první republiku a hospodářskou krizi, historický exkurz pokračuje obdobím válečné okupace našeho území Německem až po únorový převrat v roce 1948. Titul představuje sociální práci ve všech jejích rozměrech, postihuje samotnou organizaci a oborové vzdělávání, metodologii i teorii sociální práce, ale především její praktický výkon jednotlivými sociálními pracovnicemi – v období, kterým se práce zabývá, se jednalo o dominantně ženskou profesi se všemi konsekvencemi, které z toho vyplývaly. Monografie poodkrývá společenské i politické souvislosti, ve kterých se obor sociální práce formoval, neboť sociální práce po celou dobu svého vývoje představovala výrazný potenciál ke kultivaci společnosti.

Monografie přináší nové pohledy na souvislosti lotyšské a české literatury a kultury a rozšiřuje poznatky o působení naší náboženské reformace v Pobaltí, zejména v Lotyšsku. Autor nejprve shrnuje základní historická fakta o Pobaltí, typologicky je srovnává s českou situací a jádro práce poté strukturuje podle Komenského programu nápravy „moudrosti mysli“, „zbožnosti srdce“ a „životního klidu“. První část je věnována zvláště působení Komenského pedagogického díla a jeho paralelám v Lotyšsku, druhá a třetí část se zabývá lotyšskou literaturou související s ochranovským hnutím a jejími českými kontexty. Za příznačný svorník s českou kulturou je považován sociální, národní a politický aspekt lotyšské „kultury srdce“, do jejíchž základů byl uložen také odkaz Husa a husitství, Komenského a českobratrství.

Druhé, rozšířené a upravené vydání slovníku obsahuje přes 4000 českých pojmů a jejich německých ekvivalentů z architektury, malířství, sochařství, kresby, grafiky, uměleckého řemesla, památkové péče, ikonografie a také z liturgie a náboženství. Oproti prvnímu vydání uvádí i nejvýznamnější světce a české patrony, názvy našich výtvarných sdružení a skupin. Většina hesel se vztahuje k umění evropskému, ale zařazeny jsou i hlavní pojmy z kultur mimoevropských. Hesla v obou částech slovníku jsou uspořádaná abecedně, ustálená terminologická spojení adjektiva se substantivem v obvyklém slovním pořadí.

Sborník příspěvků z mezinárodní konference Úloha osobností a institucí v rozvoji vzdělanosti v evropském kontextu (Prezentace školství a vzdělanosti), která proběhla na půdě Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v říjnu roku 2012 na počest 120. výročí založení Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského, zahrnuje texty autorů takřka z celé střední Evropy – z České republiky, Polska, Slovenska a Rakouska. Konference se zúčastnili filozofové, historici, pedagogové, pracovníci muzeí, knihoven a dalších vzdělávacích institucí. Cílem setkání bylo promyslet filozofická a pedagogická východiska evropské podoby vzdělanosti zejména v souvislosti s národní kulturou, jazykem, tradicí a potřebou porozumět lépe vlastní současnosti. V tomto kontextu vyvstala „Evropa“ nikoli jako pojem geografický, nýbrž jako označení určitého duchovního společenství. Intence celku, jež je vlastní evropskému pojetí filozofie a vzdělanosti, je protikladem všem podobám partikularismu (tedy i národních kultur). V souvislosti s tím vyvstala řada otázek: Může pravé myšlení a pravá vzdělanost vyrůst bez hloubky tradice a zakotvení ve vlastní, národní kultuře, nebo se z ní rodí? Jaký je vztah jazyka a vzdělanosti, co lze a nelze v národním jazyce vyjádřit? Zda a jak ovlivňuje politika úroveň vzdělanosti? Z těchto hledisek (spolu s Komenským a jeho snahou o nápravu věcí lidských – filozofie, politiky, náboženství) promýšlíme podíl a přínos význačných osobností filozofického a pedagogického myšlení, které nesporně založily, formovaly a ovlivnily vzdělanost ve svých vlastních zemích a zároveň prolomily úzce regionální hranice vlastního národního myšlení směrem k celku (k Evropě). Pozornost, především ta dějinně pedagogická, směřuje k analýze institucí, jejichž činnost formuje a ovlivňuje tehdejší i budoucí pedagogický diskurz.

Přestože se česká města neúčastnila stavovského povstání v letech 1618–1620 tak aktivně jako oba šlechtické stavy, následky bitvy na Bílé hoře se v jejich dalším vývoji odrazily přinejmenším stejně velkou měrou. Zatímco dvacátá léta byla ve znamení zásahů do jejich vnitřního života ze strany vítězného císaře Ferdinanda II. a jeho tábora, následující dvě desetiletí byla dobou bezprostředního válečného ohrožení a vytváření obranných mechanismů vůči němu. Kniha, kterou držíte v rukou, sleduje vliv konfesijních a politických zápasů první poloviny 17. století na praxi správy českých měst ve dvou rovinách. Zemský kontext zohledňuje hlavně královská města jako samostatný zemský stav a zároveň přesně vymezenou část české urbánní sítě, bezprostředně podléhající centrálním úřadům (podkomoří, česká komora, apelační soud). Nejčastěji zastoupeným dobovým typem urbánního sídla ale bylo poddanské město či městečko čítající maximálně několik set domů. Představu o míře rozdílných i shodných rysů správy různých typů měst umožňuje lokální sonda do oblasti Polabí, zahrnující tři sídla na středním toku řeky: Nymburk jako královské město, Brandýs nad Labem jako vrchnostenské město a Čelákovice jako menší vrchnostenské městečko. Na této mikrohistorické rovině se sledování správních struktur protíná s konkrétními osudy představitelů místních politických a intelektuálních elit.

Studie Harlana Lanea představuje komplexní (lingvistický, antropologický, historický) pohled na reprezentaci neslyšící komunity, otázku znakového jazyka a vzdělávání neslyšících. Autor zaujímá jasné stanovisko: tato komunita je jazykovou a kulturní menšinou, která má právo na svůj jazyk a kulturní hodnoty. Lane se snaží hledat historické kořeny medikalizace hluchoty a s ní souvisejících jevů (oralismus atd.) a ukazuje, jakým způsobem se konstituovaly předsudky určující negativní pohled na tuto komunitu. Zaujímá rovněž radikální stanovisko k etickým otázkám souvisejícím s kochleárními implantáty. Jeho kniha je zásadním příspěvkem jak k deaf studies, tak lingvistice znakového jazyka.

Monografie je věnovaná přínosu tělesné výchovy a sportu české národní emancipaci v období od vzniku sokolské organizace v roce 1862 až do první světové války, kdy byla zakázaná činnost České obce sokolské, Českého olympijského výboru a fotbalové asociace. Ke konci 19. století již Sokol dominuje českému spolkovému životu a díky široké členské základně a mnohostranné činnosti je jeho přínos k vytváření české národní společnosti zcela mimořádný. Podobně ojedinělá je také od přelomu 19. a 20. století mise českých olympioniků, kterým se podařilo důstojně a úspěšně prezentovat na celosvětové scéně český národ jako samostatný a rovnocenný s velkými národy reprezentujícími mocné státy. Český sport od svých počátků udává ve stálém soutěžení i hašteření s rakouskoněmeckými sportovci tón sportovnímu životu podunajské monarchie a čtenáři jsou přiblížena jeho stěžejní odvětví. Jedná se o veslování, přičemž veslaři jsou průkopníky nejen národně laděného sportu, ale také klubové identity, cyklistiku, která na konci 19. století překračuje klubový rámec a kolo láká k turistice tisíce neorganizovaných sportovců, a fotbalu, jenž ve stejné době proniká na výsluní divácké popularity.

Třetí vydání učebního textu, který je určen posluchačům fakult tělesné výchovy, ale i trenérům a cvičitelům. Obsah: teoretická část (pojem a vývoj gymnastiky, základní gymnastika, tělesná zdatnost, držení těla, svalová síla, kloubní pohyblivost, aerobní zdatnost, stavba cvičební jednotky, rozcvičení, základy pořadových cvičení), didaktika a příklady pohybových činností v základní gymnastice (rozcvičení, cvičení jednotlivce, cvičení ve dvojicích, cvičení s náčiním a na nářadí, akrobatická příprava), příklady kondičních programů.

Učebnice "Speciální problémy ve vnitřním lékařství: Srdeční selhání pro studenty lékařských fakult" je určena nejen pro studenty se zájmem o obor vnitřního lékařství a kardiologie. Text podává ucelený souhrn epidemiologie, etiologie, diagnostiky a léčby akutního a chronického srdečního selhání. Cílem učebnice je mimo jiné upozornit na špatnou prognózu pacientů, nutnost včasné diagnózy a zahájení terapie. Podává také informace o moderních metodách přístrojové a chirurgické léčby. Při stoupajícím výskytu srdečního selhání v populaci je pravděpodobné, že s pacientem se srdečním selháním se během své praxe nesetkají jenom kardiologové, internisté nebo praktičtí lékaři, ale i lékaři dalších odborností. Učebnice zahrnuje také současný pohled na organizaci péče o pacienty se srdečním selháním a podává i ucelený pohled na aktuální problematiku paliativní péče.

Geriatrická problematika v pastorální péči se zabývá současnou aktuální tematikou stárnoucí populace z hlediska psychických, zdravotně-sociálních a spirituálně-existenciálních proměn. Poukazuje na postulát křesťanských hodnost ve veškeré péči o seniory a zároveň chce doplnit praktickou teologii o specifickou analýzu nejdůležitějších aspektů stárnutí. Filozoficko-teologicky a gerontologicky reflektuje hodnotovou orientaci seniorů včetně fenoménů důstojnosti, kvality života a mezigenerační lásky. Charakterizuje projevy stáří, zdůvodňuje předpoklady veškeré neterapeutické péče a základní východiska útěchy nemocným. Primárním motivem textu je gerontologická průprava pro duchovní. Sekundárním záměrem je humanizace pomáhajících profesí, ve kterých dosud schází základní filozoficko-teologické povědomí.

Publikace je určena především studentům lékařství, ale svým rozsahem a náplní vyhovuje i studiu specifik pediatrické radiologie pro začínající i zkušenější radiology. Ve všech patnácti kapitolách jsou popsány základní klinické jednotky, s nimiž se radiodiagnostik na poli pediatrické radiologie může setkat v terénu, bohatě jsou dokumentovány i některé vzácnější případy, se kterými se lze setkat na specializovaných dětských klinikách. Zahrnuto je tak celé spektrum diagnostiky dětských onemocnění od vrozených poruch až po malignity a problematiky intervencí u dětí. Text je doplněn velkým množstvím obrazové dokumentace a skic.

Předkládaný Průvodce chirurgickými přístupy k cévám nabízí chirurgům zkušenostmi ověřené optimální přístupy ke všem hlavním cévám lidského těla, a to velmi přehlednou formou, ve které se lze jednoduše orientovat. • Obecná část shrnuje základní zásady cévní chirurgie, jejichž zvládnutí je podmínkou pro optimální využití Průvodce: nezbytné základní vybavení, antikoagulancia, cévní steh a cévní spojení, odběr žilního autotransplantátu.• Speciální část je logicky členěna podle jednotlivých úseků tepenného systému. • Jednotlivé přístupy jsou řazeny podle anatomické lokalizace a opírají se především o barevné kresby atlasového typu doprovázené stručným a výstižným textem. • Průvodce je určen především lékařům chirurgických oborů, kteří mohou přijít do styku s poraněním cévních svazků v souvislosti s úrazem nebo peroperační komplikací jiného výkonu.• Mimořádné přehlednosti bylo dosaženo díky originálnímu komplexnímu a zároveň individuálnímu přístupu ke všem základním cévním strukturám doplněnému zcela konkrétně zaměřeným textem. • Kniha je pomocníkem v řešení naléhavých situací a komplikací na operačním sále.

Monografie Ekonomie rodiny v proměnách času, institucí a hodnot je rozsáhlou studií institucionální ekonomie a křesťanské sociální etiky, která nabízí komplexní pohled na instituci rodiny ve společnosti. Popisuje ekonomii rodiny v její dlouhodobé dezintegraci, kdy byly postupně všechny funkce rodiny předávány trhu. Komparace jednotlivých modelů začíná u námi opuštěného modelu rodiny v reálném socialismu a pokračuje zkoumáním rodinné politiky Anglie, Spojených států amerických, Skandinávie, Německa, Francie a dalších evropských zemí. Ze srovnání a hodnocení dosažených výsledků rodinných politik vychází jako relativně nejuspokojivější model francouzský, nicméně i zde – jako všude v euroatlantickém okruhu – vyvstává potřeba řešit selhávání systémů, jež mají poskytovat zabezpečení na stáří. Studie dokládá, že samotná substituce dětí kapitálovými investicemi do penzijních fondů bez demografické rovnováhy nepředstavuje žádné řešení. Krizové vyústění hlavního proudu v ekonomii rodiny vede autora k otázkám filozofie poznání a bioetiky předávání života.