Karolinum strana 137 z 185

Učební text je určen posluchačům lékařských fakult. Obsah: základy obecné imunologie, nespecifická imunita, komplementový systém, specifická imunita, slizniční imunita, zánět, bakterie a imunitní systém, alergie, autoimunita, imunodeficience, HIV imunodeficence, protinádorová imunita, transplantace a implantace, imunoterapie, laboratorní imunologická vyšetření.

Dějiny druhé světové války patří k nejvíce zpracovávaným a stále velmi aktuálním tématům soudobé historiografie. Kniha Pavla Mückeho se snaží přiblížit problematiku tzv. „míst paměti“ (hmotných i symbolických památek, na nichž je zakládána identita národního společenství), každodenního života a vnitřního světa vojáků (a pozdějších veteránů) československých jednotek působících na všech frontách nejkrvavějšího konfliktu dosavadních dějin. Charakterizuje nejvýznačnější „místa paměti“ zkoumáním jejich postojů k velkým událostem (Mnichov 1938, březen 1939), vnímání významů vlasti a domova a vnitřních vztahů v rámci bojových kolektivů i postojů k dalším klíčovým aktérům mimo vlastní bojové jednotky.

Ad Fontes Cursus Latinus je dílem dvou zkušených vysokoškolských pedagožek. Učebnice určená pro výuku latiny v univerzitních kurzech humanitního zaměření zve k četbě textů latinských autorů v originále, a to starověkých, středověkých i pozdějších. Jejich prostřednictvím vede k poznání základů latinské slovesné tradice v historickém průřezu. Publikace je rozdělena na dva základní stupně – cursus I a cursus II –, jejichž jednotící linie je studium latinské morfologie a syntaxe. Velké množství rozmanitých, nenásilných cvičení vede k porozumění latinskému slovu, ke zvládnutí bohaté slovní zásoby i k vnímání jejího dalšího života v obecně-kulturní vrstvě jazyků moderních. Umožňuje také získání dobrých znalostí latinské morfologie a pochopení stavby latinské věty a souvětí. Do důsledku dodržovanou zásadou je úsilí spojovat čtení souvislého latinského textu s porozuměním, tj. získat z něho klíčové informace před jeho přetlumočením do mateřského jazyka.

Ad Fontes Cursus Latinus je dílem dvou zkušených vysokoškolských pedagožek. Učebnice určená pro výuku latiny v univerzitních kurzech humanitního zaměření zve k četbě textů latinských autorů v originále, a to starověkých, středověkých i pozdějších. Jejich prostřednictvím vede k poznání základů latinské slovesné tradice v historickém průřezu. Publikace je rozdělena na dva základní stupně – cursus I a cursus II –, jejichž jednotící linie je studium latinské morfologie a syntaxe. Velké množství rozmanitých, nenásilných cvičení vede k porozumění latinskému slovu, ke zvládnutí bohaté slovní zásoby i k vnímání jejího dalšího života v obecně-kulturní vrstvě jazyků moderních. Umožňuje také získání dobrých znalostí latinské morfologie a pochopení stavby latinské věty a souvětí. Do důsledku dodržovanou zásadou je úsilí spojovat čtení souvislého latinského textu s porozuměním, tj. získat z něho klíčové informace před jeho přetlumočením do mateřského jazyka.

Pro matematiku dvacátého století je příznačné, že její hlavní proud nekonečno zkoumající a zároveň aplikující, byť v bizarních ideálních světech, je založen na klasické Cantorově teorii nekonečných množin. Ta sama se pak opírá o problematický předpoklad existence množiny všech přirozených čísel, jehož jediné – a to navíc teologické – odůvodnění bývá zamlčováno a vytlačováno do kolektivního nevědomí. I když autor uvádí některá důrazná varování znamenitých matematiků před nebezpečími skrytými v současné infinitní matematice, není jím budovaná nová infinitní matematika jen pouhou negací současných názorů a předpokladů. Naopak, ta infinitní matematika, do níž předběžným úvodem je tento spisek, je vedena opatrnou snahou o nová překračování obzoru ohraničujícího antický geometrický svět.

Tímto šestým svazkem se uzavírá série knižních publikací, které pod označením Soudobá sociologie začaly vycházet v roce 2006. Cílem celého projektu bylo zprostředkovat českému čtenáři informace o základních trendech soudobé světové sociologie. Poslední svazek řady obsahuje kapitoly, které jsou věnovány jednotlivým oblastem a specializacím sociologického bádání, tj. sociologii rodiny, města, venkova, sociální práce, medicíny, životního prostředí, sociální exkluze, práva, kriminologie, výchovy a vzdělávání, médií a masové komunikace, veřejného mínění, volného času, sportu, práce a řízení, politiky, armády, války, etnicity, náboženství a historické sociologii. Jednotlivé kapitoly jsou napsány čelnými odborníky z daných oblastí sociologického bádání.

Monografie je zaměřena na oblast integrovaného záchranného systému, která je v České republice legislativně ukotvena. Vychází z potřeby přípravy obyvatelstva České republiky na mimořádné události, z potřeby provádění záchranných a likvidačních prací a z požadavku ochrany obyvatelstva před a v době vyhlášení krizových stavů. Monografie chce ukázat na historické souvislosti vzniku jednotlivých složek integrovaného záchranného systému a na současný stav legislativy, případně na další záměry jejího zdokonalování na počátku 21. století.

Monografie Morální vývoj školáků a předškoláků. Paradigmatické výzvy dle Jeana Piageta představuje podrobnou analýzu výzkumu Jeana Piageta v oblasti morálního vývoje dítěte. Text je členěn do dvou oddílů. Ve své první, interpretační části nabízí náhled do Piagetovy teorie morálního vývoje dítěte s důrazem na morální výzvy, které dítě během svého vývoje přijímá a které jej „posouvají“ od egocentrické heteronomie k decentrované autonomii. Druhá, faktografická část zprostředkovává zakotvení Piagetovy teorie v empirii. Čtenáři jsou zde nabízeny k vlastní interpretaci všechny výzkumné situace, ze kterých Piagetova teorie vychází. Vývojové výzvy plynoucí z těchto situací kniha sdružuje do tří oborů uplatnění dětského morálního hodnocení: konflikty s autoritou, problematika trestání a instituce her organizovaných jako soutěž. Autor rovněž analyzuje účast dětí na tomto typu her a skutečnost, proč Piaget považoval právě tyto hry za nejvíce inspirativní pro vývoj dětského morálního hodnocení a jak toto hraní zkoumal.

Samuel P. Huntington patřil k nejvlivnějším americkým politologům a intelektuálům druhé poloviny dvacátého století, v prvé řadě díky interdisciplinárnímu badatelskému přístupu, schopnosti rozpoznat aktuální problémy společnosti a vytříbenému smyslu pro realitu. Když na Štědrý den roku 2008 zemřel, zanechal po sobě relativně rozsáhlé a tematicky neobvykle rozmanité dílo, jež si bezesporu zaslouží hlubší reflexi. Rodák z New Yorku započal akademickou kariéru analýzou vojensko-civilních vztahů v americké společnosti, následně se zabýval problematikou politického rozvoje a modernizace, krizí demokracie, rozvíjel i teorii přechodů k demokracii s důrazem na třetí demokratizační vlnu, která zahrnuje mimo jiné i tranzice postkomunistických republik střední Evropy, a zamýšlel se rovněž nad pokračující erozí americké identity. Do povědomí širší veřejnosti se však nesmazatelně zapsal zejména teorií o střetu civilizací, v níž srozumitelně zpochybnil nejen vyhlídky západního světa na celoplanetární prosazení liberální demokracie, ale rovněž názor, že ekonomická globalizace nezvratně povede ke kulturní unifikaci světa. V českém prostředí bývá Huntington hojně kritizován a mnohdy dezinterpretován, ale málo čten či podrobněji studován. Kontroverze budí především jeho pozdní díla, která jsou naneštěstí chybně chápána jako reprezentativní vzorek jeho uvažování o světě. Badatelský odkaz dlouholetého ředitele Institutu strategických studií na Harvardově univerzitě je ovšem nepochybně mnohem bohatší, o čemž má čtenáře přesvědčit předkládaná monografie, která by měla posloužit jako základní nástroj k orientaci v bohatém Huntingtonově světě.

Mor, který přišel ve 40. letech 14. století, předznamenal dlouhé období periodicky se vracejících smrtících epidemií. Nebezpečí se nevyhýbalo nikomu, „černá smrt“ pravidelně postihovala bohatá obchodní centra v Itálii stejně jako spoře zalidněné regiony Skandinávie. Teprve na počátku 18. století nemoc z Evropy zmizela stejně záhadně, jako se o čtyři století dříve objevila. Morová nákaza byla nejen zdrojem paniky, drastických sanitárních opatření či morálního sebezpytování, ale představovala i složitý lékařský problém. Od vrcholného středověku do období osvícenství vzniklo na toto téma nesčetně traktátů. Tato publikace se zabývá postupnými proměnami názorů na mor mezi lékaři raného novověku v několika oblastech. Předně se věnuje vývoji dobové lékařské literatury, zkoumá vliv modernity či naopak tradice a způsob, jímž spolu různí autoři vedli učené spory. V následující části na základě výběru pramenů z řady oblastí Evropy sleduje hlavní teorie o původu moru včetně představ o zkažení vzduchu, názorů na nakažlivost nemoci či nauky o moru přenášeném lidskými smysly. Dále popisuje, co doporučovali renesanční a barokní lékaři svým klientům, kteří se chtěli chránit před nákazou. Šlo o široké spektrum preventivních opatření počínaje karanténou či útěkem z nakažené oblasti přes dodržování vhodné diety až po užívání různých druhů amuletů. Poslední část knihy popisuje raně novověkou léčbu morem nakažených pacientů, a to jak podáváním léků či tzv. „chirurgickými“ metodami (pouštěním krve či otvíráním morových bubonů).

Paleografická čítanka je určena studentům archivnictví a historie a dalším zájemcům o výuku čtení starých psaných textů uložených v českých archivech a knihovnách. Přináší ukázky psaného písma s přepisy a u cizojazyčných textů i s jazykovým komentářem nebo s překlady. Čítanka je sestavena převážně z písemností vzniklých v českých zemích od 9. do počátku 20. století. Ukazky jsou seřazeny chronologicky a pro praktickou výuku autoři rozvrhli texty do tří kategorií podle stupně obtížnosti.

Příběh o Faustovi představuje jeden z nejstarších a nejpodstatnějších evropských mýtů, jehož aktuálnost v současné době každým dnem narůstá (což je dobrá zpráva pro mýtus, ale – s přihlédnutím k pointě faustovských příběhů – varovná pro nás). Vladimír Just, který o faustovském mýtu a jeho proměnách už dvě desetiletí přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, proto shromáždil a pro knihu upravil studie z let 1994–2013, jimiž se pokusil z rozmanitých stran nahlédnout do jeho podstaty. Soubor studií nás tak provází samotnými útrobami mýtu, vyprávěného z nejrůznějších aspektů, ale s jedním společným jmenovatelem: tím je scéna kontaktu a posléze kontraktu člověka se zlem. Právě tato scéna okamžitého zisku a do nedohledna odložené splatnosti, scéna, bez níž by žádný faustovský příběh nebyl faustovským příběhem, dala celému souboru souhrnný název, kterým autor zřetelně míří k dnešnímu čtení pradávného příběhu: Faust jako stav zadlužení.

Český politolog a univerzitní profesor Miroslav Novák oslavil v roce 2013 své šedesátiny, a právě proto se v této knize sešli představitelé mladší a střední generace českých politologů, aby mu vyjádřili svou úctu. Někteří z nich byli přímými žáky Miroslava Nováka, jiní nikoli, všichni se však k Novákovi hlásí, někteří jako ke svému vzoru, jiní jako k vynikajícímu a podnětnému politologovi, který svým dílem výrazně ovlivnil současnou českou politologii. Jedná se o politologii nenormativní, empirickou, komparativní, aronovskou, duvergerovskou a sartoriánskou, politologii, která si zakládá na ověřitelnosti faktů, jejich logické a nestranné analýze, na nalézání příčin a následků věcí, politologii, která vychází z ujasněných teoretických pojmů a koncepcí, která stojí na zřetelných argumentech a správnosti myšlení. V neposlední řadě je to také politologie, která usiluje o sdělnost svých závěrů, tj. o tolik potřebnou a, bohužel, zdaleka ne vždy samozřejmou srozumitelnost výkladu.

Tři desítky autorů z Argentiny, Francie, Kolumbie, Kuby, Maďarska, Mexika, Španělska a České republiky představují významné historiky, kteří se zabývali dějinami Karibské oblasti, jejich pracovní metody a hlavní oblasti výzkumu (srov. např. texty José Antonia Piquerase o H. E. Friedlaenderovi nebo Paula Estrade o pařížském pobytu mladého Julia LeRiverenda), popřípadě analyzují historickou produkci věnovanou dějinám regionu jednotlivými národními historiografiemi (studie Adáma Anderle o kubánských studiích v Maďarsku). Odborníci na literatury zemí karibské oblasti se zabývají podobou historických událostí v dílech takových autorů, jako byl např. Alejandro Carpentier, či obrazem reality regionu v textech místních publicistů, spisovatelů a básníků.

Monografie nabízí zevrubné seznámení s životem Josefa Zvěřiny v letech 1913–1967, předkládá celoživotní bibliografii jeho publikovaných prací (včetně samizdatu) a rukopisných, resp. strojopisných materiálů, a poskytuje diachronní analýzu tohoto materiálu. První dva aspekty, třebas relativně samostatné hodnoty, slouží aspektu třetímu: biografická a bibliografická studie plní propedeutickou funkci ve vztahu k uchopení Zvěřinovy reflexe. Dějiny osoby a jejího díla se tak stávají dějinami poznání, jímž žila. Právě výjimečná souvislost mezi Zvěřinovým životem a jeho reflexí je naznačena slovy „odvaha být církví“, jimiž on sám nazval jednu ze svých nejslavnějších studií a jež jsou vložena do názvu celé knihy. Napovídá se jimi, že Josef Zvěřina „byl církví“ zcela mimořádným způsobem a toto „bytí církví“ také reflektoval.

Učební text Psycholog ve zdravotnictví je určen posluchačům stejnojmenného kurzu, akreditovaného Ministerstvem zdravotnictví ČR. Úspěšné zakončení tohoto kurzu umožňuje posluchačům jednooborového studia psychologie završit proces získávání odborné způsobilosti k výkonu povolání psychologa ve zdravotnictví, kterou mohou získat absolvováním akreditovaného magisterského jednooborového studijního oboru psychologie. Publikace je výsledkem spolupráce desetičlenného autorského týmu lékařů a psychologů a přináší souhrn informací o možnostech vymezení a pojetí zdraví a jeho determinant, o organizaci a řízení zdravotní péče, o úloze a významu zdravotní politiky a představuje hlavní vývojové trendy zdravotního stavu české populace včetně srovnání těchto trendů na úrovni mezinárodní. Další část publikace shrnuje zásady, postupy a praktická doporučení při poskytování první pomoci a zajišťování zdravotní péče v mimořádných a krizových situacích. Pozornost je také věnována požadavkům kladeným na obsah a zásady vedení zdravotnické dokumentace. V publikaci lze též nalézt přehled hlavních právních norem relevantních pro zdravotnictví. Další významnou částí publikace je představení základů farmakologie, jež seznámí psychology s účinky léčivých látek a léčivých přípravků na lidský organismus včetně otázek lékových interakcí, klasifikace léčiv a možných nežádoucích účinků. Další pasáž publikace je věnována možnostem psychologického ovlivnění zdravotního stavu, představuje východiska a hlavní koncepce změn chování souvisejícího se zdravím, podává výklad principů podpory a ochrany zdraví a uvádí též problematiku postupů založených na důkazech (evidence-based). Důraz je kladen i na etické otázky psychologické práce ve zdravotnictví, které představují počátky a rozvoj etických úvah v psychologii. Publikace přináší přehled etických kodexů, uvádí Etický kodex Českomoravské psychologické společnosti (ČMPS) a Metakodex psychologické etiky Evropské federace psychologických asociací (EFPA). V závěru se pozornost autorů obrací k vymezení podmínek, průběhu a výsledků zdravotnické praxe, jejíž absolvování je součástí kurzu Psycholog ve zdravotnictví.