Karolinum strana 135 z 184

Kniha zkoumá mezilidské vztahy a vzorce chování v letech 1937 až 1938 v Sovětském svazu, tedy v období velkého teroru. Na osudech jednotlivých zaměstnanců tří velkých moskevských továren autorka ukazuje, jak masové operace (zatýkání určitých skupin obyvatel) a výzvy vedoucích představitelů komunistické strany k odhalování skrytých nepřátel uvedly do pohybu dynamiku teroru, před jehož destruktivní silou nakonec nebyl nikdo v bezpečí. Záplavy udání a štvanice na maskované záškodníky vytvořily z běžného pracovního prostředí past, do které se mohl chytit kdokoliv. Bez ohledu na důkazy či loajalitu vůči straně. Obvinění na základě společenských vazeb pak rozšiřovala počet postižených o rodinné příslušníky, spolupracovníky a známé. Autorka sice nezpochybňuje zodpovědnost politických elit v čele s J. V. Stalinem, zároveň ale ukazuje, že obyčejní lidé nebyli pouze oběťmi teroru. Řevnivost mezi jednotlivými pracovníky, osobní konflikty i obranné strategie, jako např. preventivní udávání, naopak pomáhaly roztáčet kola teroru a po jistou dobu znemožňovaly z něj nalézt jakékoliv východisko. Goldmanová tak prostřednictvím příběhů konkrétních lidí přesvědčivě polemizuje s totalitaristickým pojetím v českém prostředí stále populárním rozdělujícím společnost stalinské (či obecně komunistické) diktatury na aktivní ovládající a pasivní ovládané.

Kniha navazuje na současný badatelský zájem o kulturu oblasti východního Středomoří v poantickém a byzantském období. Zároveň vyplňuje mezeru v bádání o pozdně antickém divadle. Dosud většinou opomíjený text řeckého rétora Chorikia z Gazy (6. stol. po Kr.), známý pod latinským názvem Apologia mimorum, dlouho unikal pozornosti odborné veřejnosti. Chorikiovu apologii autorka přeložila, okomentovala a zasadila do historických souvislostí přelomové doby konce východořímské říše, v níž si divadlo pod tímto slovem je třeba vidět především mimos, nejstarší a nejvytrvalejší antický divadelní žánr stále udržovalo jakési postavení, které v západořímské říši již dávno ztratilo. Postupný přesun mimu z divadel mezi dobové podívané (hrál se např. jako mezihra při jezdeckých zápasech) svědčí o proměně nazírání na divadlo a jeho ústupu z kulturního života. Práce vedle Chorikiova svědectví zpracovává celkový vývoj mimu, jeho postavení mezi ostatními divadelními žánry a postavení herců v byzantské společnosti.

Spolu s nastupujícími trendy v oblastech IT, digitalizace a cloud bankingu prochází globální bankovnictví v posledních letech dynamickým vývojem. Předkládaná publikace se snaží zájemce uvést do široké problematiky bankovnictví v teoretické i praktické rovině, a to s důrazem na Českou republiku a Evropskou unii. Jedná se o unikátní bilingvní česko-anglické dílo vycházející z několikaletého výzkumu autorů v oblasti finančních trhů a risk managementu. Publikace je psána srozumitelným jazykem, a tudíž je vhodná jak pro odbornou, tak i pro širší veřejnost. The global banking industry has developed rapidly to accommodate changes in IT, digitalization and cloud banking. This book reviews both theoretical banking principles and practical applications with a focus on the Czech Republic and the European Union. It is a unique, bilingual Czech-English book that reflects the long-term research interests of its authors in the field of financial markets and risk management. The simple language of the book renders it accessible for both experts and the public.

Slovenščina ni težka / Slovinština není těžká je vysokoškolská učebnice slovinštiny pro začátečníky určená českým slovenistům a slavistům. V úvodní kapitole Základní údaje o slovinském jazyce seznamuje kniha studenty s nejdůležitějšími informacemi o vývoji slovinštiny od nejstaršího období až do současnosti. V kapitole Hláskosloví slovinského spisovného jazyka je vysvětlena fonetická povaha spisovných fonémů a jejich variant, a je zde pojednáno o přízvuku (jeho rozlišovacích znacích, umístění, slovech s více přízvuky, příklonkách) výklad doprovází četná cvičení. Následujících jedenáct lekcí obsahuje text většinou rozhovor , jehož obsah vychází z běžných konverzačních situací. V jednotlivých textech jsou obsaženy mluvnické tvary, které jsou zpracovány v následných výkladech gramatiky a v přehledech tvarů a pravidel. V textech je zároveň postižena slovní zásoba základního fondu současné slovinštiny. Druhou část lekce vždy tvoří mluvnická a konverzační cvičení, při nichž se od studenta vyžaduje aktivní tvořivý projev ústní i písemný , který se tematicky opírá o úvodní texty lekcí i o ukázky z Čítanky. Předkládané texty by měly studenty seznámit s různými funkčními a sociálními styly slovinštiny. Pro snazší orientaci a přehlednost jsou všechna slova a výrazy z textů lekcí a všech kapitol učebnice abecedně uspořádány do souhrnného slovinsko-českého slovníku. Stejnému účelu slouží také malý slovník lingvistických termínů. Slovní zásobu pomáhá rozvíjet i oddíl Jak se to řekne? Zde se slova textů jednotlivých lekcí dostávají do tematických souvislostí.

Pražská škola se stala ve světové lingvistice 20. století pojmem: na základě Kurzu moderní lingvistiky Ferdinanda de Saussura a z poznatků ruského formalismu spoluutvářela a šířila strukturalismus jako moderní, dynamický směr bádání jak v lingvistice, tak v literární vědě. Její představitelé, zakládající členové Pražského lingvistického kroužku (1926–1952) Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek, Roman Jakobson, Jan Mukařovský a Bohumil Trnka pořádali odborné přednáškové schůze, vydali řadu publikací i s mezinárodní účastí (především Travaux du Cercle linguistique) a zúčastnili se také široké vědecké diskuse na celoevropských kongresových setkáních. V Kroužku přednášela řada zahraničních učenců. Svazek korespondence Pražské školy se tematicky dotýká celé této činnosti spolku. Představuje epistolární klenoty domácích i zahraničních vědců nebo českých avantgardních umělců, adresovaných zakládající pětici vědců. Ve výboru 581 dopisů psaných ve světových i dalších slovanských jazycích přináší to nejcennější, co se v dopisech k vědeckému odkazu školy uchovalo. Pozoruhodné jsou především dopisy od lingvistů Kodaňské školy (29 dopisů od Louise Hjelmsleva) a Ženevské školy; z domácích pak dopisy Mathesiovy, které psal svým žákům, rozsáhlá korespondence Josefa Vachka, Felixe Vodičky a René Wellka. Trpký osud strukturalistů po druhé světové válce dokumentují vedle Vachkových dopisů adresovaných Havránkovi i další jemu určené dopisy Alexandra Isačenka a Ľudovíta Nováka. Cizojazyčné dopisy jsou publikovány v originálním znění i v překladu.

Upravené vydání učebnice Radomíra Havlíka slouží k základní orientaci při studiu vybraných společenských problémů. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány např. teorii a dějinám sociologie, vztahu společnosti a jedince, sociální struktuře společnosti, národnostním a etnickým vztahům, společenskému vývoji, myšlence pokroku nebo sociální deviaci.

Předkládaná publikace obsahuje přes 900 nejfrekventovanějších jednoduchých a přes 800 složených sloves; při výběru sloves vychází z požadavků ke zkoušce Japanese Proficiency Test úroveň 1; přehledně a v praktických příkladech ukazuje valenci sloves základních stavebních prvků japonské věty; u každého jednoduchého slovesa uvádí informace o jeho tranzitivitě a flexi, což přispívá k pochopení správného užití slovesa; přehledně dělí význam sloves do významových rovin; využívá barevného odlišení a různé velikosti fontů pro zvýšení přehlednosti a zjednodušení orientace v textu; obsahuje informace o ustálených spojeních a upozorňuje na zdvořilostní slovesa; je bohatým studijním materiálem, který využijí jak začátečníci, tak pokročilí studenti; je nepostradatelnou pomůckou pro pasivní i aktivní studium japonštiny.

Tato monografie si klade za cíl poskytnout orientaci v teoretických východiscích pro tělesnou výchovu a výchovu ke zdraví a současně i v aktuálním stavu vzdělávací oblasti Člověk a zdraví v českých školách. Jednotlivé kapitoly (proměny školního vzdělávání v posledním čtvrtstoletí, tvorba kurikula i standardů, výzkum ve školní praxi, podmínky pro výuku oborů Tělesná výchova a Výchova ke zdraví) přinášejí informace o úskalích a výzvách, které bude třeba v následující etapě reformy českého školství řešit. Předložené návrhy a doporučení se opírají o výzkumné výsledky a kritickou analýzu současné situace. Autoři chtějí podnítit odbornou diskuzi, která by zvýšila prestiž a kvalitu vzdělávání v oblasti Člověk a zdraví.

Fotografické dílo Pavla Diase patří mezi základní práce české novinářské a dokumentární fotografie. Dias začíná fotografovat v době, kdy formální i obsahovou strnulost fotografie ve službách ideologie začala nahrazovat fotografie živá, zachycující člověka a skutečný život. Pavel Dias se stal jedním z hlavních nositelů odkazu klasické humanistické fotografie u nás a tento životní přístup si udržel až do dnešních dní. Dias je ve svém vidění a zobrazování světa absolutně empatický, naplno prožívá svět s všedními hrdiny svých fotografií. Zároveň s tím se mu ale zázračně daří udržovat dostatečný odstup a nadhled, neztrácí schopnost vidění a akcentování souvislostí, komentování dění. On sám je přímou součástí svých snímků, v každé z jeho fotografií cítíme jeho osobní přítomnost, účastenství. Proměnám okolního světa a společenskému vývoji navzdory se stále znovu a znovu vrací ke svému původnímu humanistickému mottu – chce vysvětlovat člověka člověku, vidět život ve všem. Člověk a jeho život stále zůstávají středobodem Diasových fotografií. Tím jsou Diasovy fotografie výjimečné, i přes svou dokumentární či novinářskou podstatu jsou především obecnými, nadčasovými komentáři lidského žití.

Hlavním cílem publikace Právní překlad v teorii a praxi je poskytnout čtenářům nejen teoreticky podložený návod, jak postupovat při převádění právních informací z češtiny do angličtiny, ale také praktické ukázky přístupu k překládání nového občanského zákoníku (NOZ). Publikace je rozdělena do tří kapitol. První kapitola podrobně analyzuje proces právního překladu, formuluje základní pravidla pro překládání právních textů a vymezuje rozsah právnělingvistických znalostí a překladatelských dovedností. Druhá kapitola se věnuje překládání právních předpisů, stanovuje právnělingvistická východiska pro překlad českých zákonů do angličtiny, porovnává lingvistický přístup k tvorbě zákonů v České republice a některých anglicky mluvících zemích. Zahrnuje stručnou charakteristiku jazyka NOZ a analýzu různých variet právnické angličtiny, stejně jako některých gramatických jevů, jež jsou pro překlad (nejen) občanského zákoníku podstatné. Třetí kapitola v pěti oddílech ukazuje praktický přístup k překládání občanského zákoníku do angličtiny. První oddíl se věnuje legislativně technickým prvkům celého zákoníku a jeho systematice; další čtyři oddíly jsou vymezeny podle částí NOZ – obecná část, rodinné právo, absolutní majetková práva a relativní majetková práva. V každém oddíle jsou vybrána ustanovení z pohledu překladu obtížnější buď kvůli volbě českých jazykových prostředků, nebo pro nejednoznačnost českého textu, jež může vést k různým interpretacím.

Monografie sociologa Nico Stehra a klimatologa Hanse von Storcha se zabývá otázkami přírodního podnebí v politickém, kulturním, ekonomickém a historickém kontextu. Vychází z přesvědčení, že podnebí není pouze přírodní daností, k níž se významným a přiměřeným způsobem vyjadřuje výhradně přírodověda: je rovněž kulturním a sociálním konstruktem. Pozornost je proto věnována nejen podnebí „bez zásahu člověka“ a jeho antropogenním proměnám, ale i vývoji toho, jak podnebí rozumíme, a tomu, jak naše porozumění podnebí ovlivňovalo společnost a politiku. Knihu uzavírá Manifest Zeppelinovy univerzity, který ukazuje, co je podle autorů zapotřebí k vytvoření vyrovnané a účinné politiky v oblasti klimatu.

V posledním textu, který ještě stihl sám připravit k vydání, se světoznámý medievalista Jacques Le Goff (1924-2014), od něhož česky vyšlo více mež deset titulů, obrací k metodickým principům historické práce se zvláštním zaměřením na otázku předělu mezi středověkem a renesancí. Stať se obrací k následujícím otázkám: Jakou roli má hrát sebehodnocení renesančních osobností v dnešním pojetí epochy, vůči které se vymezovali? Kde leží počátky historické periodizace vůbec a jaké podoby tento nástroj nabyl s ustavením historie jakožto akademického oboru? Kdy a jak se vytvořil dodnes populární obraz středověku jakožto „temného věku“? A jak pojmout úkol historika dnes, kdy řada významných autorů popírá samu nutnost globální periodizace? Autor hájí koncept „dlouhého středověku“ od 3. do 18. století, spojovaného kulturní dominancí latiny a (jednotného či rozpolceného) křesťanství, ale také strukturou společnosti, formou výroby, stravováním, rolí dopravy a dalšími rysy, a zastává se významu periodizace jakožto nástroje orientace a hledání historického smyslu i v dnešním, globalizovaném a polycentrickém světě.

Monografie je první původní českou prací, která se v takové hloubce a takovém rozsahu zabývá jednou z nejvýraznějších postav raného křesťanství Pavlem z Tarsu. Tento vzdělaný diasporní Žid se po setkání se zmrtvýchvstalým Pánem stal zřejmě nejhorlivějším hlasatelem evangelia a právě díky jeho nasazení a schopnostem se nová víra úspěšně prosadila v pohanském prostředí. Kniha na pozadí reálií soudobého helénistického světa sleduje Pavlovu židovskou formaci a myšlenkový obzor před obrácením, pokouší se rekonstruovat základní chronologii jeho života, zevrubně pojednává o Pavlově misijním působení a přináší rozbor jeho literární činnosti i základních témat jeho teologie. Ve snaze podat co nejúplnější syntetický obraz Pavlovy osobnosti se nevyhýbá ani problematickým okruhům a sporným otázkám. Zvláštní pozornost je věnována Pavlovu názoru na rodinu a sexualitu. Kniha není určena pouze biblistům a specialistům na rané církevní dějiny, ale i širší odborné veřejnosti a všem poučeným zájemcům o téma počátků křesťanství.

Monografie je první původní českou prací, která se v takové hloubce a takovém rozsahu zabývá jednou z nejvýraznějších postav raného křesťanství Pavlem z Tarsu. Tento vzdělaný diasporní Žid se po setkání se zmrtvýchvstalým Pánem stal zřejmě nejhorlivějším hlasatelem evangelia a právě díky jeho nasazení a schopnostem se nová víra úspěšně prosadila v pohanském prostředí. Kniha na pozadí reálií soudobého helénistického světa sleduje Pavlovu židovskou formaci a myšlenkový obzor před obrácením, pokouší se rekonstruovat základní chronologii jeho života, zevrubně pojednává o Pavlově misijním působení a přináší rozbor jeho literární činnosti i základních témat jeho teologie. Ve snaze podat co nejúplnější syntetický obraz Pavlovy osobnosti se nevyhýbá ani problematickým okruhům a sporným otázkám. Zvláštní pozornost je věnována Pavlovu názoru na rodinu a sexualitu. Kniha není určena pouze biblistům a specialistům na rané církevní dějiny, ale i širší odborné veřejnosti a všem poučeným zájemcům o téma počátků křesťanství.

Kniha, jež je přepracovanou a doplněnou verzí stejnojmenného učebního textu z roku 2008, uvádí čtenáře do problematiky vzájemného vztahu ekosystému a krajiny, jenž podmiňuje zpětnou vazbu mezi organismy a strukturou jejich prostředí - jedno z ústředních témat ekologie samotné. Pozornost je věnována zejména otázce vnímání krajiny člověkem, popisu struktury, typologie a dynamiky krajiny, a v nepolední řadě i vlivu, který člověk na krajinu má - znečištění, ochrana a správa ekosystémů, globální ekologické změny.