Karolinum strana 128 z 185

Histologie je nauka o tkáních. Nové, revidované vydání obecné histologie se kromě popisu základní jednotky tkání - buňky - zabývá čtyřmi druhy základních tkání. Původně byla učebnice určena pro zahraniční studenty stomatologie, postupně byl text revidován a upravován tak, aby obrážel bouřlivý rozvoj tohoto vědního pole v průběhu posledních let a vyhovoval jako praktická pomůcka studentům lékařských oborů.

Unikátní rukopis sbírky 120 japonských básní ilustrovaných v kartuších ve tvaru vějířů z konce 16. století je nejrozsáhlejším dochovaným originálem žánru tzv. knih vějířů (ógi no sóshi) na světě. V roce 1906 ho přivezl ze své první cesty do Japonska český spisovatel a sběratel Joe Hloucha (1881–1957) a posledních šedesát let je opatrován ve Sbírce orientálního umění Národní galerie v Praze. Básně obsažené v rukopisu přeložila a do japonského literárního i výtvarného kontextu zařadila Helena Honcoopová, bývalá ředitelka Sbírky orientálního umění, ve spolupráci s Joshuou S. Mostowem, světoznámým odborníkem na starou japonskou poezii, a Makoto Yasuharou, japonskou badatelkou z tokijské univerzity Rikkyó.

Monografie Mileny Lenderové zachycuje postavení žen, zvláště ze středního městského stavu, v českých zemích v „dlouhém“ 19. století. Přihlíží k vývoji střední a zčásti západní Evropy; využívá pramenných podkladů, opírá se o osobní deníky, korespondenci, memoáry, ženský tisk a autentickou odbornou literaturu lékařskou, filozofickou, pedagogickou, právnickou. Vychází i z dobových feministických textů a obrazových materiálů. Primárním cílem bylo sledovat běh života ženy v jeho cyklech – dětství, dospívání, manželství, mateřství – a závazného modelu feminity pěstovaného zejména ve středních společenských vrstvách. Pozornost je věnována postavení ženy v domácnosti, její hygieně a oblékání, ale také dívčímu vzdělávání včetně úsilí o získání přístupu k středoškolskému (1870 vznikl státní dívčí učitelský ústav, 1890 soukromé dívčí gymnázium Minerva) a univerzitnímu vzdělání (nejdříve se dívkám otevřela filozofická, pak lékařská fakulta pražské univerzity) a průniku žen na pracovní trh; obojí je fenoménem až samého sklonku století. Samostatná kapitola připomíná vztah žen k umění – náleží spisovatelkám, malířkám a divadelním umělkyním. Po celé 19. století usilovaly první feministky (Karolina Světlá, Žofie Podlipská, Eliška Krásnohorská, Teréza Nováková a další) o právo žen na slušné zacházení, soukromí, vzdělání, vlastní profesi, ekonomickou nezávislost. To vše jim doposud většina mužů upírala, zesměšňovala novinářky, spisovatelky a obecně ženy, které ženskou emancipaci prosazovaly. Někteří muži – například Vojtěch Náprstek či T. G. Masaryk – jejich snahy naopak podporovali. Drtivá většina žen ovšem považovala za smysl života uzavřít manželství, pečovat o domácnost, manžela a děti; úsilí prvních feministek a jejich zastánců příliš nechápaly a nesouhlasily s ním. Vzdělaných žen a žen materiálně nezávislých však zvolna přibývalo: samostatných živnostnic i učitelek, úřednic, vychovatelek, ba i prvních lékařek, malířek, spisovatelek, novinářek... Zpočátku často rezignovaly na mateřství; lékařky zůstávaly svobodné dobrovolně, pro učitelky v Rakousku-Uhersku vyplýval takovýto celibát ze zákona. Zrušilo ho až Národní shromáždění mladé Československé republiky v roce 1919. Totéž Národní shromáždění pak dalo ženám rovnost a ničím nezpochybnitelné volební právo...

On its initial publication in Czech in 1942, Saturnin was a best seller, its gentle satire offering an unexpected—if temporary—reprieve from the grim reality of the German occupation. In the years since, the novel has been hailed as a classic of Czech literature, and this translation makes it available to English-language readers for the first time—which is entirely appropriate, for author Zdeněk Jirotka clearly modeled his light comedy on the English masters Jerome K. Jerome and P. G. Wodehouse. The novel’s main character, Saturnin, a “gentleman’s gentleman” who obviously owes a debt to Wodehouse’s beloved Jeeves, wages a constant battle to protect his master from romantic disaster and intrusive relatives, such as Aunt Catherine, the “Prancing Dictionary of Slavic Proverbs.” Saturnin will warm the heart of any fan of literary comedy.

Události posledních desetiletí od pádů autoritářských režimů východní Evropy přes barevné revoluce, arabské jaro až po současnou krizi demokracie v etablovaných liberálních demokraciích západu oživily zájem o demokratickou teorii a praxi, o demokratickou tradici a o nově se objevující formy participace. Aletta J. Norval se ve své knize Averzivní demokracie zaměřuje právě na tuto souhru mezi dědictvím demokratické tradice a její inovací a nabízí nové pojetí vzniku a formování demokratických požadavků, vztahů mezi občany, demokratické subjektivity a imaginace. Ve svém tázání se obrací k pozdní filozofii Ludviga Wittgensteina a kriticky se vymezuje vůči dominantním trendům současné demokratické teorie v podobě deliberativní a poststrukturalistické radikální demokracie. Pro českého čtenáře je kniha navíc zajímavá tím, že vychází ze zkušenosti s jihoafrickým apartheidem a nabízí tak jinou perspektivu vyrovnávání se s autoritářskou minulostí.

Kniha přináší barvitý obraz hlavního města Království českého v období vrcholící gotické kultury a umění na pozadí historických souvislostí, které se staly pro Prahu za vlády Karla IV. (1347 –1378) mimořádně příznivými. Po Karlově korunovaci v roce 1355 na římského císaře se stává hlavní město zemí Koruny české poprvé ve své historii i metropolí Svaté říše římské. Praha Karla IV. otevřela své brány a nabídla "stůl k pohoštění prostřený" stavitelům, studentům, umělcům, řemeslníkům, hostům, ať přicházeli odkudkoliv. V královské a císařské prestižní péči, do níž se vedle Karlovy vladařské pozice v Evropě promítla jeho západoevropská vzdělanost a kosmopolitní otevřenost stejně jako víra, respekt k přemyslovské tradici a osobní zaujetí, vykvetlo město do neotřelé krásy. Katedrála, kamenný most, univerzita a vybudování Nového Města s jeho magickým křížem kostelů dodnes stvrzují jako kamenné pečeti pražskou tvář gotické architektury, signovanou malbou a plastikou a celou sférou duchovní kultury. Knihu doplňuje kolem 130 fotografií pražských památek, reálií a dokumentačních obrázků

Dobrá praxe je způsob práce, který někdo vyzkoušel, uplatnil a který se osvědčil. Kritériem osvědčení bývá shoda mínění zainteresovaných subjektů. Dobrá praxe má mít doložitelný efekt (v sociální práci např. vyřešení životní situace klienta) konstatovaný subjektem nezávislým na poskytovateli programu/služby. Dobrá praxe má být taková, která pro dosažení efektu vynakládá jen minimální nutné prostředky. Dobrá praxe by také měla měnit životní situaci klienta jen v minimální nutné míře. Publikace shrnuje výsledky výzkumného šetření, které proběhlo v roce 2014. Bylo zaměřené na popis a analýzu pracovních postupů OSPOD v ČR označovaných v současnosti jako „dobrá praxe“. Jde o způsoby práce s rodinou, které jsou efektivní a přinášejí rodině zlepšení její situace. Pokládali jsme za podstatné zapojit do kvalitativního průzkumu dobré praxe nejen sociální pracovníky, ale i rodiny, kterých se intervence OSPOD týkají. Data od respondentů jsou prezentována jako souhrny rozhovorů a excerpta z nich. Činnost OSPOD je v ČR dosud širokou veřejností vnímána jako represivní a málo efektivní. Image sociální práce neodpovídá jejímu významu pro společnost. Proto jsme se zaměřili na ty způsoby práce OSPOD, které jsou funkční a skutečně pomáhají. Věnovali jsme pozornost pracovníkům, kteří svoji práci dělají podle mínění rodin, s nimiž pracují a podle mínění profesionálů ze spolupracujících organizací, dobře. Ti mohou podle našeho názoru inspirovat nejen sociální pracovníky, ale i odbornou veřejnost.

Základní koncepty a termíny, s kterými obor mezinárodních vztahů pracuje a které aplikuje na všechny oblasti světa, jsou postaveny na pilířích západní intelektuální tradice. Autor se zaměřil na termín multilateralismu, který podrobil teoretické analýze včetně typologie pohnutek pro jeho výběr, jako vhodné formy spolupráce. Analýzou chápání termínu ve třech zemích – ve Spojených státech amerických (USA), Evropské unii (EU) a Japonsku – vycházejících z rozdílných historických a kulturních tradic identifikuje v konkrétních případových studiích (válka s terorismem, Kjótský protokol) různé interpretace konceptu multilateralismu a ty následně zpětně posuzuje ve světle teoretických přístupů.

Monografie, na níž se podíleli historikové a literární vědci z Kuby, Francie, Španělska, České republiky a dalších států, pojednává o různých politických a kulturních projektech v karibské oblasti v průběhu devatenáctého a dvacátého století, přičemž je sledován proces jejich realizace, popřípadě důvody, proč zůstaly projekty nerealizovány. Společným zájmem hned několika odborníků je řešení otázky otroctví na Kubě v devatenáctém století, jehož likvidace byla současně problémem ekonomickým, sociálním a kulturním. Na tuto problematiku pak navazují další autoři zabývající se literárním projekty dvacátého století, v nichž je sledován odkaz na africké dědictví v literaturách karibských ostrovů.

Publikace představuje hlavní témata související s osvojováním prvního („mateřského“) jazyka dítětem. Věnuje se vymezení oboru, jeho základním pojmům a metodám a přehledu teoretických přístupů k osvojování komunikačních prostředků různých typů. Nastiňuje též obrysy průběhu osvojování jazyka u dětí od období prenatálního po školní věk a dotýká se i některých specifických případů, jako je bilingvismus nebo osvojování znakového jazyka, a vybraných případů narušené komunikační schopnosti. Problematiku osvojování jazyka uchopuje především z hlediska jazykovědného a snaží se přihlížet k výzkumům osvojování češtiny jako prvního jazyka.

Učebnice Fyzikální metody organické chemie shrnuje metody, které jsou v Evropském lékopisu. Metody jsou uspořádány podle vlivu elektrických a magnetických polí a elektromagnetického vlnění na molekuly látek. Pozornost je věnována i vysokomolekulárním sloučeninám ve farmacii. Poslední kapitola obsahuje 400 kontrolních otázek.

Kniha pojednává o dlouhodobě neprávem opomíjené a přehlížené pražské německé matematické komunitě, která patřila v první třetině 20. století k evropské špičce. Analyzuje vývoj výuky matematiky na Německé univerzitě v Praze od jejího vzniku v roce 1882 až do jejího tragického zániku v roce 1945. Na základě studia archivních pramenů, původních odborných prací, pamětí zúčastněných osobností a sekundární literatury objasňuje komplikované postavení pražské německé matematické komunity v českých zemích. Zachycuje její specifika vyplývající z pražského „genia loci“, naznačuje její provázanost s okolním německým světem, ukazuje její vztahy k našim i zahraničním odborným spolkům a především hodnotí vědecký přínos jednotlivých pražských německých matematiků k rozvoji světové vědy.

Služby, jakožto neustále sílící obor lidské činnosti, a hodnocení jejich kvality z pohledu zákazníka, ale i obecné poznatky z jejich marketingu, jsou hlavním tématem knihy. Kapitoly tvořící provázaný celek seznamují čtenáře s teoretickými východisky i s praktickým pohledem umožňujícím vztáhnout teoretické poznatky ke konkrétním situacím v prostředí sportovních zařízení. Kniha nabízí nejen teoretické zázemí, ale i případovou studii, která ukazuje využití jedné z prezentovaných metod a také návod k interpretaci a analýze získaných výsledků s možností aplikace a rozšíření na konkrétní podmínky v oblasti sportu. Je tak užitečnou příručkou pro ty, kdo se chtějí lépe orientovat v oblasti marketingu sportovních zařízení, kdo chtějí zjistit, jak kvalitní služby nabízejí, nebo jen nabízené služby lépe cílit.

Kniha se věnuje poměrně krátkému časovému úseku, kdy Evropou prošla vlna revolucí, ale i dalších změn. Revolucí v té či oné podobě se obávaly všechny evropské země, a to dokonce včetně Velké Británie nebo Francie. Autor svou pozornost zaměřil nikoliv na soupis a detailní popis všech událostí, které přinesly roky 1830–1831, ale na analýzu podmínek, ze kterých ruští představitelé museli vycházet a také na následná opatření, která přijímali tváří v tvář evropskému revolučnímu hnutí. Faktické události zůstávají na pozadí a vpřed vystupují jednotlivci a jejich vnímání situace. Politika Mikulášova Ruska držela výrazně pragmatickou linii, byť často navzdory carovu postoji. Ukazuje se, jak dlouhodobé systémové záležitosti ovlivňují rozhodování v konkrétní krizové situaci a jak důležitá je osobnost v dějinném procesu, a to dokonce i v tak centralizovaném státě, jakým bylo carské Rusko.

Soubor Rukověť pábitelského učně obsahuje povídkovou tvorbu Bohumila Hrabala ze 70. let 20. století, které byly psané v Kersku a Kerskem inspirované. Část povídek vyšla na jaře 1978 v nakladatelství Československý spisovatel pod názvem Slavnosti sněženek, stejný titul měl i pozdější film Jiřího Menzela (1983), kde Hrabal spolupracoval na scénáři. Kniha pak několikrát vyšla a dále vychází v redakční úpravě prvního vydání. V tomto našem souboru obnovujeme původní autorův záměr, v 70. letech cenzurovaný. Vracíme tehdy vynechané povídky a přidáváme prózu Družička. Textovým východiskem je 8. svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala (Pražská imaginace 1993), odkud také přebíráme název.

Text je studijní pomůckou pro předmět „Výpočetní technika“, vyučovaný na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Popisuje práci s tabulkovým procesorem Excel verze 2013. Pomůcka je však použitelná i v nižších verzích Excelu. Vysvětluje základní techniky ovládání tohoto tabulkového procesoru. Proto je vhodná i pro začátečníky. Dále se zaměřuje na specifická témata vyskytující se v přírodních vědách, jako např. práce s databázemi, vyhodnocování experimentálních dat (regrese), použití Řešitele apod.