Karolinum strana 126 z 185

Učební text je určen pro účastníky akreditovaného kurzu ASA (Akademie Sportovních Aktivit). Obsahuje veškeré nezbytné znalosti pro instruktora aerobiku, jakými jsou názvosloví, práce s hudbou, technika prvků, stavba hodiny, metodika, tvorba choreografie a zásady sportovního tréninku, posilování a strečinku. Nedílnou součástí znalostí cvičitele aerobiku jsou anatomie a především kineziologie, svalové dysbalance a práce s tělem, které jsou rovněž v tomto učebním textu zahrnuty.

Malá města v Evropě ve dvacátém a na počátku jedenadvacátého století jsou v historickém výzkumu opomíjená. Problematika kulturního dědictví ve vazbě na rozvojové strategie, je téma diskutované ekonomy více než historiky. Kolektivní monografie věnovaná fenoménu malého města, jenž má v Evropě specifickou, byť regionálně velmi diverzifikovanou podobu, se zaměřila na problémy, které řeší ve druhé polovině dvacátého a v první dekádě jednadvacátého století. Města nevýznamná, uprostřed zemědělského venkova či na periferii metropolí, se snaží najít motivaci k překonání ekonomických a sociálních problémů. V pěti kapitolách knihy autorky a autoři sledují malá města v několika málo evropských zemích a analyzují, jak lidé, kteří o městech rozhodují, architekti a urbanisté, přemýšleli o městě a organizovali prostor malých měst. Jedna z cest, kterou města využívají, vede přes zhodnocení kulturního dědictví a jeho využití jako nástroje k motivaci svého rozvoje. Tito lidé chtějí upozornit na své město a učinit z něj centrum regionálního rozvoje. Způsob využívání kulturního dědictví je velmi rozmanitý, jak dokazují výsledky výzkumu badatelů různých oborů. V mezinárodním autorském týmu najdou čtenáři historiky a historičky, sociology, architektky i historika umění, kteří spolupracují v Evropské asociaci pro urbánní historii.

Autor se po šedesátileté zkušenosti pozastavuje prostřednictvím řady prožitých etap v oboru na otázkách, jak byl vývoj chirurgie v našich zemích ovlivněn jednotlivými osobnostmi, technickým pokrokem i společenskými a politickými změnami. Popisuje jak s vážným, tak i místy s humorně laděným způsobem jednotlivé vybrané zážitky během své činnosti na pražských chirurgických klinikách na Vinohradech, v Motole a Pod Petřínem. Připojuje i mnoho vlastních názorů včetně postojů k aktuálním otázkám současnosti.

Historický atlas obyvatelstva českých zemí je jedním z prvních děl hodnotících prostorové aspekty téměř stoletého vývoje obyvatelstva na dnešním území Česka. V celkem dvanácti kapitolách jsou ve vývojovém srovnání představena rozličná témata jako například migrace, demografická, ekonomická a kulturní struktura, sociální status, kriminalita nebo volby. K zachycení populačního vývoje a jeho prostorové diferenciace jsou poněkud netradičně využívána hůře dostupná historická statistická data. Atlas pracuje s časovými řadami základních populačních statistických ukazatelů založených na datech sčítání lidu od roku 1921 až do roku 2011 a registrů obyvatelstva z poválečných let. Přínosem atlasu je zachycení relativně dlouhého vývoje prostorové diferenciace vybraných ukazatelů v rámci jednoho mapového listu formou série map s jednotnou legendou.

Étienne Balibar (1942), žák Louise Althussera, je jedním z nejvýznamnějších politických myslitelů dneška. Jeho kniha Spinoza a politika (1985) představuje přehledný úvod do filosofie Barucha Spinozy a za své východisko si bere problémy Spinozovy politiky. Balibar se postupně zabývá třemi velkými Spinozovými díly, Teologicko-politickým traktátem, Politickým traktátem a Etikou, a rozebírá řadu jejich klíčových motivů: Spinozovu obhajobu svobody myšlení a demokratického zřízení, jeho teorii státu a práva nebo jeho politickou antropologii. Spolu s tím zasazuje Spinozovy spisy do historického kontextu a zkoumá, jakým způsobem jimi Spinoza vstupoval do dobových politických sporů. Vůdčím tématem celé knihy je problém vztahu mezi filosofií a politikou. Balibar tedy nejen vykládá Spinozovo myšlení, ale uvažuje rovněž o politické úloze filosofa a na Spinozově příkladu prokazuje neoddělitelnost filosofických a politických otázek.

Kolektivní monografie je výsledkem výzkumné práce autorského týmu katedry sociální práce Filozofické fakulty UK. Reaguje na všeobecné přesvědčení, že kvalitu života seniorů pozitivně ovlivňuje aktivita ve stáří. Zkoumá, zda a jak současná sociální politika vlády, občanská společnost a aktuální systémy sociálních služeb aktivity a samostatnost stárnoucí populace skutečně podporují. Autoři na základě analýz dospěli k řadě kritických závěrů a předkládají i návrhy ke zlepšení. Současně upozorňují, že sociální služby a sociální práce budou muset v 21. století řešit nové sociální výzvy, vyvolané nejen demografickými jevy, ale také digitalizací, globalizací či novodobým stěhováním národů. Varují, že na to naše sociální systémy nejsou připravené.

Ethnic minority issues played an important role in the history of Czechoslovakia, from 1918, during World War II and in the years immediately following it. Czechoslovakia became a model for solving ethnic and minority problems and legal regulations had always played a key role in the status of minorities. This book, which deals with issues concerning ethnic and language minorities in Czechoslovakia from a long-term perspective, is primarily intended for foreign readers. In recent years, ethnic minority issues are once again becoming relevant in Europe and thorough knowledge of earlier problems and solutions may facilitate further examination of the current problems.

Československá společnost procházela po komunistickém převratu v únoru 1948 velmi obtížnou etapou, v níž probíhala rozsáhlá sociální transformace, celková přestavba ekonomiky a instalace pevné diktatury jedné strany. Kolektivizace venkova představuje jednu z charakteristických událostí tohoto období. Autor zpracovává téma v regionálním rozměru horního Polabí, v prostoru mezi Hradcem Králové a Krkonošemi. Nahlíží jej z mikrohistorické perspektivy – zajímá se především o aktéry a jejich motivace. Zkoumá, jak byla myšlenka kolektivního obdělávání půdy v letech 1945–1953 ve společnosti přijímána, jaké reakce kolektivizační úsilí vyvolávalo, jaké pohnutky a okolnosti za těmito reakcemi stály a jaké sociální souvislosti, vztahy a vzorce chování se skrývaly za konkrétním jednáním aktérů. V hlavních třech oddílech knížky sleduje fenomény odporu, dobrovolnosti a spolupráce při prosazování kolektivního hospodaření.

Francouzská epistemologie představuje v rámci filosofie vědy zcela svébytnou myšlenkovou linii, k jejímž nejvýznamnějším autorům náleží Gaston Bachelard se svou teorií epistemologických zlomů, Georges Canguilhem se svými dějinami vědeckých pojmů a Michel Foucault se svou archeologií vědění. Zatímco Bachelardovo a zejména Foucaultovo dílo se v českém prostředí těší trvalému zájmu odborné veřejnosti, Canguilhemova epistemologie je v něm téměř neznámá. Ve francouzské a anglosaské tradici bývá nicméně právě ona považována za jeden z významných milníků dějin filosofie a v současné době z ní vychází mnozí autoři, kteří se snaží formulovat novou definici živé přírody a překonat mechanistické pojetí organismu. Předkládaný soubor statí vydaný Canguilhemem pod názvem Poznávání života představuje v ucelené formě nejvýznamnější myšlenkové okruhy, kterými se zabýval. Čtenář v něm má možnost nahlédnout, do jaké míry se Canguilhemův svébytný filosofický postoj formoval prostřednictvím studia vědeckých prací autorů z dob minulých, kteří jinak neprávem mohli upadnout v zapomnění. Právě intenzivní vyrovnávání se s vědci, jakými byli Claude Bernard, Pierre Jean George Cabanis či Georges Louis Leclerc de Buffon, umožňuje totiž Canguilhemovi dospět k nejvýznačnějším tématům filosofie života a filosofie vědy, mezi něž náleží například otázky revize a možné rehabilitace vitalismu, významu prostředí při utváření a poznávání organismu, definice normality a patologie či problematika dějinnosti biologie.

Klasické dílo známého kostnického profesora anglistiky a literární vědy ukazuje v historické i systematické perspektivě dvě klíčové kategorie zakládající literaturu. V pozadí stojí otázka, zda mají fiktivno a imaginárno charakter antropologických konstant, díky nimž lze získat náhled na základní lidskou potřebu představivosti. Iser chápe literaturu jako zrcadlo, jako nástroj lidského druhu k sebepřekračování a k poznávání světa. V této knize podává výklad svého pojetí literární antropologie, které přesahuje tradiční hranice kulturní či filosofické antropologie.

Katedrála sv. Víta na Pražském hradě je jedním ze symbolů české státnosti; místo korunovace a pohřebiště českých králů, sídlo arcibiskupů, místo konání státních ceremonií a v neposlední řadě i velmi vyhledávaná turistická atrakce. Předkládaná publikace od renomovaných odborníků představuje historii chrámu, neoddělitelně spojeného s dějinami českých zemí. Jejich práce vychází jak z výsledků archeologického výzkumu, tak z dochovaných historických pramenů. Autoři se věnují okolnostem založení katedrály Karlem IV., vývoji stavby i pozdějším změnám a dodatkům.

Monografie je věnována aktuální problematice revitalizace tradiční kultury a umění amerických indiánů. Zvláštní pozornost je zaměřena na pojetí nativní identity a otázce, jakým způsobem mohou původní obyvatelé Ameriky svobodně rozvíjet tradiční kulturu v moderní a stále více globalizované společnosti. Mezi hlavní témata knihy patří analýza vlivu moderní a postmoderní civilizace na indiánské kultury a postižení procesů a mechanismů, jimiž se v současnosti kulturní dědictví a etnická identita amerických indiánů uchovává anebo naopak ztrácí. Jednotlivé studie, které charakterizuje tematická pestrost a pluralita výzkumných perspektiv, usilují přispět k širší diskusi na aktuální téma tradice, modernita, etnicita a kulturní identita v perspektivě antropologie moderních světů.

Biblí česká, to jest svaté Písmo podlé starožitného a obecného latinského od všeobecné církve svaté římské potvrzeného a užívaného přeložení, známá jako bible Svatováclavská, je v povědomí české kulturní veřejnosti zřetelně zastíněna vůbec nejznámějším biblickým překladem – bratrskou biblí Kralickou. Jde nicméně o jednu z nejvýznamnějších památek českého jazyka a literatury barokního období, jejíž vliv – náboženský, kulturní i jazykový – lze sledovat až do devatenáctého století. Překlad, či přesněji adaptace starších českých překladů, přizpůsobená co nejvěrněji znění latinského textu schváleného tridentským koncilem (takzvané Sixto-Klementiny), vznikala z podnětu biskupa Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka a prací jezuitů Jiřího Konstance, Matěje Štajera a patrně dalších spolupracovníků od sedmdesátých let 17. století a byla vydána ve třech svazcích v letech 1677–1715. Katolickému duchovenstvu se tak dostal do rukou autorizovaný, církevně schválený text v češtině, který mohl být bez obav využíván v liturgii i pastoraci. Předkládaná antologie si klade za cíl rozšířit a prohloubit známost Svatováclavské bible mezi zájemci mimo úzký kruh odborníků. Jako klíč k výběru a uspořádání textů byla zvolena liturgie, protože právě předčítání předepsaných perikop v rámci bohoslužby představovalo způsob, jímž se věřící seznamovali s textem Písma a jehož prostřednictvím překlad dále působil na lidovou kulturu. Zařazeny jsou perikopy, které byly čteny o nedělích a svátcích církevního roku; kromě nich výbor obsahuje rovněž ukázky z komentářů k biblickému textu a bohatý obrazový doprovod.

Autorka v této publikaci načrtává obraz Prahy z doby, kdy z českého trůnu vládli Jagellonci a první Habsburkové. Od poslední třetiny 15. století a v průběhu století šestnáctého začala jednotlivá pražská města svým tempem měnit svůj středověký ráz v renesanční, výraznou proměnou prošel rovněž areál Pražského hradu, který okrášlila míčovna a letohrádek pro královnu Annu v osvěžující královské zahradě. Po historické vstupní části se vydá čtenář na cestu s autorkou, která ho zasvěcenými komentáři provede renesančně se rozvíjející metropolí Českého království. Vedle dokumentačních historických obrázků a fotografií exteriérů text provázejí mapky s lokalizačním rejstříkem, a přehled osobností.

Anatomické poznatky se tvoří již přes 2000 let, publikace se zabývá antickými počátky oboru, sleduje klíčové osobnosti působící v Egyptě, Řecku a Římě. Zachované anatomické dílo geniálního Galéna založené na poznatcích u zvířat se stalo pilířem pro udržovatele antických poznatků v arabských zemích, pro školu salernskou a středověké evropské anatomy. Mezi obnoviteli anatomie a průkopníky lidských pitev po tisíciletém přerušení působili méně známí anatomové: Mondino dei Liuzzi, Gabriele Zerbi, Niccolo Massa, Jacobo Berengario a další. Do anatomických studií se zapojují výtvarní umělci: Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarroti, Albrecht Dürer. Pojednávané období završuje vynikající dílo z raného novověku, které vytvořil Andreas Vesalius, který je kriticky srovnáván s Galénem. Autory dělí cca 1300 let. Práce vychází převážně z excerpcí a hodnocení přístupných děl v latinském jazyce, dokládá spolu s ilustracemi v tomto období postupné předávání a zdokonalování poznatků klasické anatomie – základu pro rozvoj vědecké medicíny.

Publikace přináší základní i nejnovější poznatky z oblasti klinické neuropsychologie a klinické psychologie. Autory příspěvků jsou především neuropsychologové, kliničtí psychologové a neurovědci, ale také kolegové z experimentálních a vědeckých pracovišť majících vztah k neurovědám. Kniha je členěna do tří částí. Úvodní část zahrnuje příspěvky týkající se neuroanatomie, zobrazovacích metod mozku, základních kognitivních funkcí a diagnostiky poruch v těchto oblastech. Doplňuje ji příspěvek o metodologii výzkumu a statistickém zpracování neuropsychologických dat. Další, speciální část zahrnuje neuropsychologickou diagnostiku u neurologických a psychiatrických onemocnění a také příspěvky o rehabilitaci kognitivních funkcí u těchto onemocnění. Uvedeny jsou též některé neuropsychoterapeutické přístupy. Třetí oddíl obsahuje některé další oblasti aplikované neuropsychologie, jako je např. problematika dětského věku, vojenská neuropsychologie a problematika terorismu, forenzní neuropsychologie. Jeho součástí jsou i příspěvky experimentální a neurovědní. Klinická neuropsychologie v praxi je aktuálně nejrozsáhlejší práce představující stav aplikované klinické (neuro)psychologie a diagnostiky v této oblasti u nás. Lze ji doporučit všem neuropsychologům, klinickým psychologům, lékařům (neurologům, psychiatrům, rehabilitačním lékařům, geriatrům apod.) a také odborníkům v jiných oblastech, např. speciálním pedagogům, poradenským psychologům, fyzioterapeutům a ergoterapeutům.