Karolinum strana 126 z 184

Francouzská epistemologie představuje v rámci filosofie vědy zcela svébytnou myšlenkovou linii, k jejímž nejvýznamnějším autorům náleží Gaston Bachelard se svou teorií epistemologických zlomů, Georges Canguilhem se svými dějinami vědeckých pojmů a Michel Foucault se svou archeologií vědění. Zatímco Bachelardovo a zejména Foucaultovo dílo se v českém prostředí těší trvalému zájmu odborné veřejnosti, Canguilhemova epistemologie je v něm téměř neznámá. Ve francouzské a anglosaské tradici bývá nicméně právě ona považována za jeden z významných milníků dějin filosofie a v současné době z ní vychází mnozí autoři, kteří se snaží formulovat novou definici živé přírody a překonat mechanistické pojetí organismu. Předkládaný soubor statí vydaný Canguilhemem pod názvem Poznávání života představuje v ucelené formě nejvýznamnější myšlenkové okruhy, kterými se zabýval. Čtenář v něm má možnost nahlédnout, do jaké míry se Canguilhemův svébytný filosofický postoj formoval prostřednictvím studia vědeckých prací autorů z dob minulých, kteří jinak neprávem mohli upadnout v zapomnění. Právě intenzivní vyrovnávání se s vědci, jakými byli Claude Bernard, Pierre Jean George Cabanis či Georges Louis Leclerc de Buffon, umožňuje totiž Canguilhemovi dospět k nejvýznačnějším tématům filosofie života a filosofie vědy, mezi něž náleží například otázky revize a možné rehabilitace vitalismu, významu prostředí při utváření a poznávání organismu, definice normality a patologie či problematika dějinnosti biologie.

Katedrála sv. Víta na Pražském hradě je jedním ze symbolů české státnosti; místo korunovace a pohřebiště českých králů, sídlo arcibiskupů, místo konání státních ceremonií a v neposlední řadě i velmi vyhledávaná turistická atrakce. Předkládaná publikace od renomovaných odborníků představuje historii chrámu, neoddělitelně spojeného s dějinami českých zemí. Jejich práce vychází jak z výsledků archeologického výzkumu, tak z dochovaných historických pramenů. Autoři se věnují okolnostem založení katedrály Karlem IV., vývoji stavby i pozdějším změnám a dodatkům.

Monografie je věnována aktuální problematice revitalizace tradiční kultury a umění amerických indiánů. Zvláštní pozornost je zaměřena na pojetí nativní identity a otázce, jakým způsobem mohou původní obyvatelé Ameriky svobodně rozvíjet tradiční kulturu v moderní a stále více globalizované společnosti. Mezi hlavní témata knihy patří analýza vlivu moderní a postmoderní civilizace na indiánské kultury a postižení procesů a mechanismů, jimiž se v současnosti kulturní dědictví a etnická identita amerických indiánů uchovává anebo naopak ztrácí. Jednotlivé studie, které charakterizuje tematická pestrost a pluralita výzkumných perspektiv, usilují přispět k širší diskusi na aktuální téma tradice, modernita, etnicita a kulturní identita v perspektivě antropologie moderních světů.

Biblí česká, to jest svaté Písmo podlé starožitného a obecného latinského od všeobecné církve svaté římské potvrzeného a užívaného přeložení, známá jako bible Svatováclavská, je v povědomí české kulturní veřejnosti zřetelně zastíněna vůbec nejznámějším biblickým překladem – bratrskou biblí Kralickou. Jde nicméně o jednu z nejvýznamnějších památek českého jazyka a literatury barokního období, jejíž vliv – náboženský, kulturní i jazykový – lze sledovat až do devatenáctého století. Překlad, či přesněji adaptace starších českých překladů, přizpůsobená co nejvěrněji znění latinského textu schváleného tridentským koncilem (takzvané Sixto-Klementiny), vznikala z podnětu biskupa Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka a prací jezuitů Jiřího Konstance, Matěje Štajera a patrně dalších spolupracovníků od sedmdesátých let 17. století a byla vydána ve třech svazcích v letech 1677–1715. Katolickému duchovenstvu se tak dostal do rukou autorizovaný, církevně schválený text v češtině, který mohl být bez obav využíván v liturgii i pastoraci. Předkládaná antologie si klade za cíl rozšířit a prohloubit známost Svatováclavské bible mezi zájemci mimo úzký kruh odborníků. Jako klíč k výběru a uspořádání textů byla zvolena liturgie, protože právě předčítání předepsaných perikop v rámci bohoslužby představovalo způsob, jímž se věřící seznamovali s textem Písma a jehož prostřednictvím překlad dále působil na lidovou kulturu. Zařazeny jsou perikopy, které byly čteny o nedělích a svátcích církevního roku; kromě nich výbor obsahuje rovněž ukázky z komentářů k biblickému textu a bohatý obrazový doprovod.

Autorka v této publikaci načrtává obraz Prahy z doby, kdy z českého trůnu vládli Jagellonci a první Habsburkové. Od poslední třetiny 15. století a v průběhu století šestnáctého začala jednotlivá pražská města svým tempem měnit svůj středověký ráz v renesanční, výraznou proměnou prošel rovněž areál Pražského hradu, který okrášlila míčovna a letohrádek pro královnu Annu v osvěžující královské zahradě. Po historické vstupní části se vydá čtenář na cestu s autorkou, která ho zasvěcenými komentáři provede renesančně se rozvíjející metropolí Českého království. Vedle dokumentačních historických obrázků a fotografií exteriérů text provázejí mapky s lokalizačním rejstříkem, a přehled osobností.

Anatomické poznatky se tvoří již přes 2000 let, publikace se zabývá antickými počátky oboru, sleduje klíčové osobnosti působící v Egyptě, Řecku a Římě. Zachované anatomické dílo geniálního Galéna založené na poznatcích u zvířat se stalo pilířem pro udržovatele antických poznatků v arabských zemích, pro školu salernskou a středověké evropské anatomy. Mezi obnoviteli anatomie a průkopníky lidských pitev po tisíciletém přerušení působili méně známí anatomové: Mondino dei Liuzzi, Gabriele Zerbi, Niccolo Massa, Jacobo Berengario a další. Do anatomických studií se zapojují výtvarní umělci: Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarroti, Albrecht Dürer. Pojednávané období završuje vynikající dílo z raného novověku, které vytvořil Andreas Vesalius, který je kriticky srovnáván s Galénem. Autory dělí cca 1300 let. Práce vychází převážně z excerpcí a hodnocení přístupných děl v latinském jazyce, dokládá spolu s ilustracemi v tomto období postupné předávání a zdokonalování poznatků klasické anatomie – základu pro rozvoj vědecké medicíny.

Publikace přináší základní i nejnovější poznatky z oblasti klinické neuropsychologie a klinické psychologie. Autory příspěvků jsou především neuropsychologové, kliničtí psychologové a neurovědci, ale také kolegové z experimentálních a vědeckých pracovišť majících vztah k neurovědám. Kniha je členěna do tří částí. Úvodní část zahrnuje příspěvky týkající se neuroanatomie, zobrazovacích metod mozku, základních kognitivních funkcí a diagnostiky poruch v těchto oblastech. Doplňuje ji příspěvek o metodologii výzkumu a statistickém zpracování neuropsychologických dat. Další, speciální část zahrnuje neuropsychologickou diagnostiku u neurologických a psychiatrických onemocnění a také příspěvky o rehabilitaci kognitivních funkcí u těchto onemocnění. Uvedeny jsou též některé neuropsychoterapeutické přístupy. Třetí oddíl obsahuje některé další oblasti aplikované neuropsychologie, jako je např. problematika dětského věku, vojenská neuropsychologie a problematika terorismu, forenzní neuropsychologie. Jeho součástí jsou i příspěvky experimentální a neurovědní. Klinická neuropsychologie v praxi je aktuálně nejrozsáhlejší práce představující stav aplikované klinické (neuro)psychologie a diagnostiky v této oblasti u nás. Lze ji doporučit všem neuropsychologům, klinickým psychologům, lékařům (neurologům, psychiatrům, rehabilitačním lékařům, geriatrům apod.) a také odborníkům v jiných oblastech, např. speciálním pedagogům, poradenským psychologům, fyzioterapeutům a ergoterapeutům.

Německo-české jazykové srovnání stojí v centru zájmu různých akademických pracovišť v České republice i zahraničí. Z toho pramení mj. i potřeba platformy, jež by přispěla k výměně zkušeností a poznatků mezi jednotlivými badateli v této oblasti výzkumu. Cílem nové bibliografie je proto dokumentace kontrastivních analýz výše zmíněného jazykového páru, a to z perspektivy různých lingvistických disciplín, resp. z hlediska různých rovin popisu jazyka.

Kniha mapuje reflexi židovské religiózní a mystické tradice v polské meziválečné literatuře, a to na příkladu tří autorů, kteří reprezentují odlišné způsoby jak vnímání vlastních židovských kořenů, tak zpracování tradičních motivů vycházejících z židovské mystiky. Prvotně futurista Aleksander Wat se vůči židovské religiózní tradici kriticky vymezuje – a přesto nedokáže vlastnímu „židovství“ uniknout; prozaik Bruno Schulz předestírá čtenářům svébytnou vizi kosmogonie i eschatologie upomínající mimo jiné na vybrané koncepty kabaly; básník Bolesław Leśmian má k této tradici nejdále a motivy interpretovatelné v kontextu židovské religiózní tradice podrobuje originálnímu přepracování. Tvorbou všech tří – jako dědiců „národa Knihy“ – přitom prolíná specifický vztah k jazyku a psanému slovu. Vedle toho je věnována pozornost např. motivu golema, stvoření světa či představě Boha.

Tato práce se věnuje problematice vyhodnocení a interpretace změn elektrické aktivity mozku v průběhu prolongované fyzické aktivity. Práce představuje novou metodiku vyhodnocení intracerebrálních zdrojů mozkové aktivity pomocí sLORETA programu v kombinaci s metodami zátěžové fyziologie. Ukazuje na možnosti zobrazení mozkové aktivity, včetně hlubokých mozkových struktur, za současné monitorace aktuální metabolické úrovně. Tímto způsobem je možné hodnotit probíhající mozkové děje za aerobního a anaerobního metabolismu a dokonce poměrně citlivě předem dávkovat požadovanou fyzickou zátěž. Práce je rozdělena do tří částí. První se zabývá metodickou stránkou zpracování elektroencefalografického signálu pomocí programu sLORETA, a to včetně statistického zpracování a následného 3D zobrazení. Druhá část je rešeršní a věnuje se vztahům mezi mozkovou aktivitou a pohybem. Třetí část je experimentální a obsahuje studii zabývající se změnami mozkové aktivity v průběhu stupňovaného zátěžového testu na bicyklovém ergometru u skupiny 43 probandů zahrnujících vytrvalostní sportovce, vojáky a nesportovce. Výsledky ukazují na odlišné chování mezi probandy jednotlivých skupin, které odráží jejich emoční prožívání v průběhu pohybu a adaptabilitu na zvýšenou fyzickou zátěž. Metodika má uplatnění nejen ve sportovní a rehabilitační medicíně, ale umožňuje prohloubit studium vlivu fyzické aktivity na mozkovou činnost u celé řady neurologických a interních onemocnění.

Období druhé republiky bývá zpracováváno především v rovině politických dějin, jsou zkoumány příčiny a důsledky mnichovské dohody, chování významných politických aktérů mezinárodní a domácí politiky, klíčové dopady politické, demografické i kulturní. Tato kniha se snaží přiblížit období mezi podepsáním mnichovské dohody v září 1938 a obsazením zbytku českých zemí a Moravy německými okupačními silami z hlediska praktických, každodenních problémů, které se v tomto období projevovaly a které bylo třeba řešit – od organizačních důsledků vyhnání českojazyčného obyvatelstva ze sudetského území přes vyrovnávání se s projevy nesnášenlivosti, antisemitismu a xenofobie, které v české společnosti zesílily, až po proměny postavení německojazyčného regionálního tisku. Publikace je výsledkem společné práce autorského kolektivu (institucionálně zaštítěného Fakultou sociálních věd UK a Metropolitní univerzitou Praha), který si vytkl za cíl přiblížit méně zpracované téma druhé republiky, včetně její mediální produkce, personálního vývoje dobové kulturní produkce (např. kinematografie) či chodu státních institucí.

Kniha přináší soubor promluv Adolfa Kajpra (1902–1959), jezuitského kněze, proslulého redaktora i publicisty a neméně věhlasného kazatele, jehož „služba slova“ měla velký vliv na katolické věřící i na veřejné mínění své doby. Vynesla mu obdiv a úctu, ale i zášť a pronásledování – byl vězněn v nacistických koncentračních táborech (1941–1945) i v komunistických žalářích (1950–1959), kde zemřel. Edice přináší sto čtyři dochovaných, dosud (až na dvě výjimky) nepublikovaných kázání, z nichž většina byla pronesena v letech 1945–1950. Z hlediska obsahu jsou kázání členěna do tří skupin: cyklus o mši svaté (1947–1949), cyklus o posledních věcech člověka (1949–1950), skupina kázání o rozličných aspektech víry (1938–1941, 1945–1950). Úvodní studie zasazuje Kajprova kázání do širšího kontextu jeho života a jeho reflexe, hledá důvody, které jej přiměly k volbě příslušných témat, a upřesňuje dataci jednotlivých promluv.

Evropská integrace není a priori nic dobrého ani špatného. Jde o výsledek střetávání různých zájmů. V posledních letech však nelze nevidět, že se Evropská unie dostala do krize. Evropské instituce nefungují dobře, Unie trpí demokratickými deficity, důvěra občanů v ni je nízká, vyhrotily se problémy eurozóny, eskaluje migrační krize a některé země (jako např. Velká Británie) podnikají kroky k vystoupení z Unie. Cílem monografie je uchopit evropskou integraci z pohledu teorie veřejné volby. Autor předkládá náčrt teorie mezinárodní politiky, rozebírá dějiny evropské integrace, diskutuje proces rozšiřování vs. opouštění EU, nabízí ekonomii evropské integrace, analyzuje hlasovací sílu v EU, rozebírá krizi eurozóny a poslední kapitolu věnuje migrační krizi.

Interdisciplinární publikace Skejuš, Skejušané, Skejušan. Rusíni v Chomutově, původ, historie, současnost se věnuje tématu v několika rovinách. Nejprve se autoři vyjadřují ke stále značně živé problematice uchopení Rusínů jako etnika, zde je prezentován odborný náhled na Rusíny ve světle současné teorie etnicity, doplněný o lingvistické stanovisko, současné pojetí Rusínů v Česku, na Slovensku, v Ukrajině a rámcově v celé Evropě. Následně se autoři zaměřují na vznik a rozvoj rusínského osídlení v Banátu (obec Skejuš) a charakteristiku jejich tradičního způsobu života až do období po druhé světové válce, kdy se značná část Skejušanů rozhoduje pro migraci do Československa, díky čemuž vzniká i rusínská menšina v Chomutově. Další rozsáhlou oblastí, jíž se publikace poté věnuje, je folklorní činnost chomutovských Rusínů, především pak jejich soubor Skejušan. Kniha je doplněna množstvím černobílých a barevných fotografií, map, malým rusínsko-českým slovníčkem a přiloženým CD s nahrávkami rozhovorů s Rusíny i s jejich tradičními písňovými skladbami.

Další díl učebnice češtiny jako cizího jazyka navazující na předchozí dva díly A1 a A2 je určen zájemcům z řad dospívajících a dospělých, kteří potřebují ovládnout češtinu na úrovni B1. Jde o učebnici komunikativně zaměřenou, neužívající zprostředkujícího jazyka, která systematicky rozvíjí všechny řečové dovednosti podle vzoru moderních učebnic jiných jazyků, tedy čtení s porozuměním, mluvení, poslech i psaní. Důraz se klade na přirozenou dialogičnost jazykového materiálu, která respektuje nejběžnější praxi každodenního hovoru. Dlouholeté zkušenosti autorky s intenzivní výukou a uváděním cizích mluvčích do českého prostředí obohacují knihu zároveň i o cenný sociokulturní kontext všech zvláštností užívání češtiny. Koncepce učebnice vychází ze zásad Společného evropského referenčního rámce pro jazyky a poctivé prostudování by tak mělo uživateli umožnit splnit požadavky certifikované zkoušky pro cizince CCE úrovně B1. Učební materiál se skládá z vlastní učebnice, pracovního sešitu, audiocvičení a rozšiřujících materiálů na webu. Je možné ji využívat jak v krátkodobých,tak v dlouhodobých kurzech.

Kniha přehledně a poutavě seznamuje čtenáře se složitou a stále živou problematikou jihovýchodní Evropy. Vnitřní členění do pěti částí postihuje složitý vývoj balkánských zemí v průběhu první světové války, meziválečném období, za druhé světové války, v letech studené války a ve složitých devadesátých letech. V jednotlivých částech se autor věnuje jak obecným problémům regionu (včetně souvislostí s evropským, případně celosvětovým vývojem), tak dějinám (především politickým a ekonomickým) jednotlivých zemí. Úvod a závěr knihy jsou stručnou rekapitulací situace na Balkáně na začátku minulého století a na začátku století současného. Práce je určena studentům humanitních oborů, především moderních dějin a přidružených disciplín, a každému, kdo se zajímá o historii i současnost této neklidné oblasti.