Karolinum strana 125 z 185

Slovník žurnalistiky je výsledkem práce sedmnácti autorů, kteří působí na katedrách Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Čtenář v něm najde pojmy z oblasti tisku, rozhlasu a televize, obohacené o zajímavé příklady z praxe, citáty, ale také obrazový doprovod, který dává textu další rozměr. Slovník obsahuje rovněž podrobnější hesla z kulturní žurnalistiky a publicistiky, je tu sledován i vývoj některých pojmů, hesla související s digitalizací a internetizací médií, ale také z široké vydavatelské sféry, postihující například časopiseckou a nakladatelskou problematiku. U mnoha hesel je věcná, slovníková část doplněna o část popularizační, která nabízí pohled do historie pojmu nebo rozvíjí či jinak doplňuje vesměs strohé encyklopedické podání.

Kniha Základy očního lékařství je určena hlavně pro bakalářské zdravotnické profese, ale poskytne základní přehled oftalmologické problematiky i studentům magisterských zdravotnických oborů. Vznikla na základě přednášek pedagogů Oční kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Ústřední vojenské nemocnice Praha a obsahuje samozřejmě kromě základních odborných informací i souhrn jejich klinických zkušeností. Snahou autorů bylo připravit celý text utříděným a srozumitelným způsobem, proto základní informace jsou od informací vyšší úrovně odlišeny jinou barvou písma a doplněny o odkazy na další studijní materiály. Pro zvýšení názornosti obsahuje tato celobarevná publikace i rozsáhlou obrazovou dokumentaci.

Tato vysokoškolská příručka je určena posluchačům bakalářského stupně studia bohemistiky; navazuje na souběžně vydávané Gramatické rozbory češtiny. Jejím obsahem je víceméně ucelený popis funkčního tvarosloví současné (zejména spisovné) češtiny. Zvlášť pojednává o morfologických kategoriích (nejprve jmenných, pak slovesných) a o slovních druzích (neohebných, jmenných a nakonec o slovesech). Formální morfologii se věnuje jen obecně. Ke každému tématu přináší i několik cvičení, včetně klíče.

Druhá část učebního textu (Laudabile Carmen) je pojata jako uvedení do četby římské poezie a první seznámení s myšlením o literatuře a rétorice v antickém Římě; je proto zaměřena především na dva okruhy – výklad výrazových prostředků a antologie textů vztahujících se k literární kultuře starověkého Říma. Výklad termínů ve slovníku figur a tropů vychází z definic a názorů římských teoretiků řečnictví a jednotlivá hesla jsou vybavena příklady z děl známých básníků – všechny latinské příklady i další citace jsou uvedeny i v českém překladu. Cílem výboru textů římských autorů, básníků i prozaiků, je doložit, že literární a poetologický diskurz byl v Římě živý, a to od samých počátků římské literatury až do 2. stol. n. l., kdy se římská „pohanská“ literatura už postupně, ale trvale začala z kulturního horizontu vytrácet. Ukázky jsou vybrány z děl, jejichž český překlad je nedostupný či velmi zastaralý, anebo z děl dosud nepřeložených (Rétorika pro Herennia, některé spisy Ciceronovy, Gellius); z textů dobře dostupných jsou zde pouze pasáže, které v kontextu díla zaměřeného na jiné oblasti snadno uniknou pozornosti (Velleius Paterculus, Petronius). V české odborné literatuře jde o první publikaci, která se problematikou římské literatury a rétoriky takto zabývá. Vzhledem ke způsobu zpracování je přístupná nejen studentům klasických jazyků, ale i zájemcům z dalších oborů a širší veřejnosti.

Jak může znít v evropsky integrované a globálně provázané společnosti na počátku 21. století ona česká otázka, která po dvě staletí definovala náš politický i sociální vývoj a jejíž součástí vždy bylo i postavení naší země a národa v Evropě? To je jedna z otázek, které si Přibáň ve své publikaci o věcech veřejných, o politických systémech i právu klade. The Defence of Constitutionalism je souborem esejí politologických, sociologických i společenskovědních. Nenajdeme zde však formy abstraktního filosofování, nezaměnitelným Přibáně činí právě jeho ojedinělý kulturní záběr, na jehož pozadí se současným otázkám věnuje. Překlad původního vydání je pro anglicky čtoucí čtenáře adaptován a rozšířen o nové kapitoly, předmluvu napsal P. Pithart, vychází v Edici Václava Havla.

Monografie shrnuje základní poznatky o metabolismu cizorodých látek v organismu. Popisuje metabolické přeměny léčiv a jiných xenobiotik, hlavní biotransformační enzymy a transportní systémy, které se metabolismu xenobiotik účastní, a faktory, které tento metabolismus ovlivňují. Publikace je primárně koncipována jako studijní materiál pro studenty Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy, avšak může být dobrým zdrojem základních informací také pro studenty a pracovníky z jiných medicínsko-biologických oborů. Druhé, upravené a rozšířené vydání

Historie Německé vysoké školy technické v Praze v letech 1938–1945 připomíná křižovatku – bod, kde se protínají dějiny vzdělanosti českých Němců, vysokých škol, techniky i dějiny okupace a nacistické třetí říše. Tvoří důležitý díl historického obrazu vysokého školství v českých zemích, a to jak ve vztahu k dějinám ČVUT, tak ve vztahu k Německé univerzitě. Předkládaná monografie se věnuje především vývoji institucionálnímu, biografickému a politicko-správnímu. Příběh pražské německé techniky, pojímaný v širším historickém kontextu snah o vyrovnání se s paralelním působením českého a německého obyvatelstva, ilustruje mnohovrstevnatý vývoj technického vzdělání, myšlení a invence v českých zemích.

Analyticko-srovnávací studie Školní vzdělávání ve Francii je sedmou publikací řady Školní vzdělávání v zahraničí. Studie zachovává obdobnou strukturu jako dřívější publikace v řadě, metodologicky se však kromě studia odborné literatury opírá také o vlastní empirická data autorů sebraná prostřednictvím pozorování ve školních třídách či rozhovorů s různými aktéry vzdělávacího systému (učiteli, řediteli, inspektory…). Důraz je kladen na hlavní problémové okruhy školního vzdělávání. Čeští autoři poskytují pohled na francouzský vzdělávací systém „zvenku“ (kapitoly zabývající se vzdělávací politikou, charakteristikou vzdělávacího systému, profesí učitele, kurikulem, evaluací, spravedlivostí ve vzdělávání, jazykovým vzděláváním a specifiky vzdělávání v zámořských teritoriích), pohled „zevnitř“ pak zprostředkovává renomovaný francouzský výzkumník a sociolog vzdělávání Jean-Yves Rochex, který se v poslední kapitole zaměřuje na vývoj a současný stav vzdělanostních nerovností ve Francii. Publikace představuje příspěvek k literatuře z oblasti srovnávací pedagogiky přinášející systematicky utříděné poznatky o zemi, jejíž specifika a problémy vzdělávání nejsou českým čtenářům příliš známá. Je určena výzkumníkům a odborníkům v oblasti vzdělávání, vyučujícím i studentům pedagogických fakult a dalších fakult připravujících učitele, zástupcům Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky i dalším pracovníkům působícím ve státní správě zabývajícím se vzděláváním. ících učitele, představitelům Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky i dalším pracovníkům působícím ve státní správě zabývajícím se vzděláváním.

Monografie přináší komplexní „biografii“ jednoho z nejzajímavějších a největších sochařsko-architektonických děl vztyčených v Čechách v souvislosti s morovou epidemií v letech 1713–1715. Monument postavený v prostoru, který v dané době fungoval jako cour d’honneur Pražského hradu, je výjimečný svým ideovým programem i svou výtvarnou kvalitou. Ta se zrcadlí jak v netradiční koncepci architektonického rozvrhu sloupu, tak v kompozičním a modelačním řešení jeho sochařské výzdoby, jejímž autorem je Ferdinand Maxmilián Brokoff. Odborná monografie nabízí detailní pohled na proměnu obrazu tohoto barokního monumentu v odborné literatuře a také zevrubný přehled předchůdců hradčanského monumentu v Praze. Autoři mapují historii vzniku sloupu a analyzují jeho architekturu i sochařskou výzdobu a sledují osudy díla v době od jeho slavnostního vysvěcení v roce 1736 až do současnosti a soustředí se na proměny sloupu.

Jiří Voskovec, Václav Černý, Čestmír Císař, Zdeněk Troška – čtyři obecně známá jména, jež spojuje francouzská maturita. Tento základní fakt je ale často překryt nejasnosti a snad až mýtem. Kniha Fenomén Dijon chce mýty dekonstruovat a představit první, ucelenou a kritickou historii českých (československých) sekcí na francouzských středních školách, v jejichž rámci studovalo ve Francii do dnešní doby na tisíc studentů. Tato svou tradicí bez nadsázky jedinečná vzdělávací instituce je studována ve třech vzájemně se prolínajících rovinách. Na prvním místě z pohledu kulturně-politických vztahů mezi Československou (Českou a Slovenskou) republikou a Francií, a to v délce téměř sta let diplomatických relací. Na druhém místě jsou pak sledovány proměny vlastního studia, pozornost se soustředí jak fungování francouzského lycea, tak na metody a pojetí výuky. Poslední analyzovanou rovinou, a z mnohého důvodu tou nejdůležitější, je pak „kolektivní biografie“ bývalých studentů a studentek v průběhu neklidného 20. století. Vzhledem k tomu, že sekce byly vždy uzavřeny v letech omezené svobody (1940–1945, 1948–1965, 1974–1989), je „Fenomén Dijon“ seizmografem české přináležitosti k Západu a funkce „západního“ vzdělání v české společnosti.

Německo vždy představovalo jedno z nejvýznamnějších center železniční dopravy v Evropě a představuje jednu ze zemí s nejkomplexněji provedenou železniční reformou a liberalizací železničního odvětví na světě. Odborná monografie se věnuje vývoji železničního odvětví v Německu v posledních desetiletích a reformě, která železnice zcela zásadně proměnila. Publikace kombinuje pohledy historicko-politické, geografické a právní. Ukazuje politické zásady stávající železniční reformy včetně dopadů německého znovusjednocení v roce 1990, charakterizuje dopravně-geografickou situaci, zabývá se jejím právním rámcem a také vybranými problémy, které vyvstaly v jejím průběhu. Publikace vznikla v rámci širší edice Železniční reformy, v jejímž rámci je sledován jak teoretický pohled, tak i příklady z vybraných evropských zemí.

Monografie pracovníků katedry tělesné výchovy UK PedF v Praze je určena primárně učitelům (nejen na 2. stupni ZŠ) a pregraduálním studentům na pedagogických fakultách, avšak svým širokým teoretickým i praktickým záběrem může poskytnout potřebné informace i širšímu okruhu pracovníků v tělesné výchově a sportu. Orientuje se nejprve na teoretická východiska procesu tělesné výchovy z hlediska vztahu teorie a praxe, historie, didaktiky, antropomotoriky, diagnostiky pohybového aparátu, otázek podpory znevýhodněných žáků, sportovního tréninku mládeže a výběru talentů a dále prezentuje podrobně didaktické přístupy k vlastní realizaci školní (i mimoškolní) tělesné výchovy v souladu s cíli rámcového vzdělávacího programu (RVP) – od zdravotní TV přes atletiku, gymnastiku (sportovní, rytmickou a kondiční), hry (pohybové, sportovní i netradiční), plavání, úpoly až po outdoorové aktivity (turistika, lanové aktivity, lyžování, snowboarding a bruslení). Poskytuje tak zájemcům podrobnou orientaci v problematice a usnadňuje učitelům převod požadavků RVP do konkrétního školního vzdělávacího programu.

Ne vždy je dobře rozuměno rozdílům ve filosofii Martina Heideggera před a po obratu (die Kehre) v jeho myšlení, a to včetně proměny chápání klíčového pojmu „das Dasein“ (pobyt) či užití pojmů nových, jako „das Ereignis“ nebo „das Gestell“. Jiří Michálek, znalec zejména pozdního Heideggerova díla, ve třech přednáškách z let 2010–2014 tyto rozdíly jasným a precizním způsobem osvětluje. Postupně se věnuje přechodu od pobytu (das Dasein) z období Bytí a času k pobytu myšlenému z Bytí (das Seyn), tedy pobytu jako místu Bytí (das Da-sein), postavení snu a snění v bytí pobytu a otázce, zda a případně jakým způsobem lze překonat vládu zjednatelnosti (Ge-Stellu). Na relativně malé ploše se tak dostává čtenáři do rukou nástroj k lepšímu rozumění Heideggerovu myšlení a tomu, jakým směrem se vyvíjelo v období po obratu.

Jak souvisí zdánlivě teoretická genderová analýza s archeologickou praxí? Genderová analýza umožňuje archeologům nahlédnout do způsobu, jakým materiální kultura vytváří sociální vztahy mezi muži a ženami a jejich společenskými rolemi, a na základě mnoha různých faktorů pomáhá určit role a objasnit vzájemnou interakci obou pohlaví v pravěké společnosti. V českém akademickém prostředí je genderová analýza jako vědecká metoda téměř neznámá, a to přes svoji objektivně vysokou úspěšnost, jak je patrné z publikovaných zahraničních projektů. Předkládaná publikace si klade za cíl ukázat na konkrétních příkladech její praktické využití při řešení některých archeologických problémů a zkoumání kulturních a sociálních komponent.

Publikace je základní vysokoškolskou učebnicí poskytující ucelený pohled na klasickou teoretickou fyziku. Čtenáři nabízí pohled na přírodní zákonitosti klasické fyziky, ve kterých je zdůrazněna jejich elegance projevující se v jejich matematické a fyzikální ekonomičnosti. Jednotícím prvkem učebnice je použití variačních principů v klasické fyzice. Text pokrývá oblasti mechaniky, mechaniky kontinua, teorie relativity, elektromagnetického pole a obecné teorie klasických polí. Každá kapitola je doplněna řadou detailně řešených příkladů a také příkladů, jejichž řešení je na čtenáři. Základní poznatky jsou komentovány v historických souvislostech a jejich objevitelé jsou stručně představeni. Kniha je určena pro základní kurz fyziky přírodovědeckých fakult, může však být použita i pro doktorské studium.

Může být atraktivita chápána jako investiční strategie? Zvyšuje krása šance na vzestupnou sociální mobilitu a má větší vliv na úspěch než klíčové kompetence? Autoři publikace odpovídají na řadu otázek, jimž se zatím naše sociologie a ekonomie vyhýbaly, ačkoli světová ekonomie i sociologie roli krásy a atraktivity v úspěchu, práci i životě věnují čím dál větší pozornost. Publikace vychází z rozsáhlého výzkumu a věnuje se souvislostem mezi atraktivitou, vzděláním, profilem osobnosti, sebevědomím, povoláním a příjmy.