Karolinum strana 118 z 184

Publikace přináší základní i nejnovější poznatky z oblasti klinické neuropsychologie a klinické psychologie. Autory příspěvků jsou především neuropsychologové, kliničtí psychologové a neurovědci, ale také kolegové z experimentálních a vědeckých pracovišť majících vztah k neurovědám. Kniha je členěna do tří částí. Úvodní část zahrnuje příspěvky týkající se neuroanatomie, zobrazovacích metod mozku, základních kognitivních funkcí a diagnostiky poruch v těchto oblastech. Doplňuje ji příspěvek o metodologii výzkumu a statistickém zpracování neuropsychologických dat. Další, speciální část zahrnuje neuropsychologickou diagnostiku u neurologických a psychiatrických onemocnění a také příspěvky o rehabilitaci kognitivních funkcí u těchto onemocnění. Uvedeny jsou též některé neuropsychoterapeutické přístupy. Třetí oddíl obsahuje některé další oblasti aplikované neuropsychologie, jako je např. problematika dětského věku, vojenská neuropsychologie a problematika terorismu, forenzní neuropsychologie. Jeho součástí jsou i příspěvky experimentální a neurovědní. Klinická neuropsychologie v praxi je aktuálně nejrozsáhlejší práce představující stav aplikované klinické (neuro)psychologie a diagnostiky v této oblasti u nás. Lze ji doporučit všem neuropsychologům, klinickým psychologům, lékařům (neurologům, psychiatrům, rehabilitačním lékařům, geriatrům apod.) a také odborníkům v jiných oblastech, např. speciálním pedagogům, poradenským psychologům, fyzioterapeutům a ergoterapeutům.

Monografie Vzdělání a dnešek představuje texty českých a slovenských VŠ učitelů a badatelů v oblasti pedagogiky, psychologie, sociologie a filosofie výchovy, kteří se zabývají otázkami teorie vzdělání. Je rozvržena do tří částí, tematizujících problémy vzdělanosti z různých perspektiv a sledujících specifické logiky, rozpory a otázky těchto problémů. Zahrnuje perspektivy a texty (1) historické, (2) metodologické a filosofické a (3) texty se sociopolitickým přesahem zaměřené k problémům ideologizace soudobých konceptů vzdělání. Konkrétně jsou v knize řešena tato témata: historické předobrazy soudobých problémů v teorii vzdělání (spory Chlup – Příhoda v české meziválečné pedagogice); Komenského obraz světa vzdělanců, jeho atributy a kritika; fenomenologická analýza soudobých koncepcí vzdělání v kontextu filosofie přirozeného světa; úloha metafor v pedagogickém diskursu a chybějící metafora ideje vzdělanosti; ideové a organizační změny v řízení univerzit a v podobách univerzitního vzdělávání pod vlivem neoliberálních tlaků; akademické cíle základního vzdělávání; školské reformy a jejich ideologizace; problematika kulturního relativismu ve vzdělávání.

V současném globalizovaném světě mísení kultur a světonázorů se již delší dobu ohlašuje nutnost hledat mody soužití zvláště tam, kde naráží na živé historické reminiscence konfliktů. Ulrich Beck, jeden z předních sociologů, se pouští na toto pole, aby jako hlavní kořen rozpoutávání i tišení konfliktů sledoval náboženství v jeho ambivalentní roli. V kontextu sociologie náboženství jej lze označit za pronikavého zastánce individualizované religiozity, jíž se na pozadí otřesných zkušeností 20. století zabývá např. Charles Taylor. Zájem o roli náboženství ve veřejné sféře zase sdílí třeba s Jürgenem Habermasem. Jako stěžejní téma své knihy se nebojí formulovat otázku násilí a míru jako spojených nádob, jimiž se vyznačují univerzalistická náboženství právě kvůli svému univerzálnímu nároku. Navazuje tak na pozorování některých současných sociologů, například Gillese Kepela, ovšem nespokojuje se s pouhým popisem – jeho text má ambici nastínit cestu z této situace. Lépe řečeno množství cest, které sice nemají přivést do vyprazdňujících se kostelů nové masy věřících, každému jednotlivci však mohou ukázat potenciál jeho vlastního způsobu prožívání religiozity a celé společnosti pak prospěch z kosmopolitizované plurální konstelace (např. i u tzv. evropských muslimů). Kniha je určena všem, kdo se zajímají o otázky náboženství v moderní společnosti a kulturních konfliktů, zvláště pak studentům religionistiky a sociologie náboženství.

Znaková řeč je důležitý fenomén mnišství, který existuje již tisíc let. Znaky umožňují mnichům sdělit jednoduchou zprávu i ve chvíli, kdy má panovat ticho. Kniha se zaměřuje na benediktinské a cisterciácké kláštery. Vykresluje dějiny znakové řeči od 10. do 15. století a ukazuje, že se znaková řeč používala i v českých klášterech. Nejvíce pozornosti je věnováno základnímu prameni, katalogům znakové řeči připomínajícím výkladový slovník. Pro pochopení některých středověkých souvislostí jsou hledány paralely u současných trapistů, neboť znaková řeč se stále používá, i když čím dál tím méně.

Monografie je zaměřena na oblast integrovaného záchranného systému, která je v České republice legislativně ukotvena. Vychází z potřeby přípravy obyvatelstva České republiky na mimořádné události, z potřeby provádění záchranných a likvidačních prací a z požadavku ochrany obyvatelstva před a v době vyhlášení krizových stavů. Monografie chce ukázat na historické souvislosti vzniku jednotlivých složek integrovaného záchranného systému a na současný stav legislativy, případně na další záměry jejího zdokonalování na počátku 21. století.

Hlavní tezí publikace Martina Fárka je tvrzení, že ačkoliv orientalistické či religionistické zkoumání zdánlivě předkládá nezkreslené, ba objektivní interpretace indických tradic, ve skutečnosti jde o pokřivené obrazy odkazující především k vlastní evropské kultuře badatelů. Konceptualizace náboženství je v Evropě klíčovým tématem diskusí již po celá staletí a zejména touto optikou je dosud Indie nahlížena. Teoretickým rámcem analýz náboženství však zůstávají implicitní východiska křesťanského myšlení. Při důkladném zkoumání se ukazuje, nakolik jsou orientalistika i další humanitní obory stále ještě ovlivněny původně teologickým rámcem. Autor při své analýze navazuje na aktuální mezinárodní diskuse a práce renomovaných badatelů, především na výzkumný program S. N. Bálagangádhary. Fárkova studie přináší výsledky originálního výzkumu několika klíčových témat: problémů s interpretací indických tradic jakožto náboženských, které daly vzniknout tzv. hinduismu, buddhismu a dalším. Pozoruhodným tématem je dále evropské zacházení s indickou minulostí, které se odráží v neukončených debatách o tom, zda Indové původně měli či neměli historické vědomí. Autor přináší také nové podněty z aktuální mezinárodní diskuse teorie o příchodu Árjů do Indie. Věnuje se rovněž sporným interpretacím díla významného reformátora Rámmóhana Ráje. Práce je podnětnou a nepochybně provokativní studií pro indology, religionisty, teology, historiky, ale také pro antropology a zájemce o dějiny myšlení.

Události posledních desetiletí od pádů autoritářských režimů východní Evropy přes barevné revoluce, arabské jaro až po současnou krizi demokracie v etablovaných liberálních demokraciích západu oživily zájem o demokratickou teorii a praxi, o demokratickou tradici a o nově se objevující formy participace. Aletta J. Norval se ve své knize Averzivní demokracie zaměřuje právě na tuto souhru mezi dědictvím demokratické tradice a její inovací a nabízí nové pojetí vzniku a formování demokratických požadavků, vztahů mezi občany, demokratické subjektivity a imaginace. Ve svém tázání se obrací k pozdní filozofii Ludviga Wittgensteina a kriticky se vymezuje vůči dominantním trendům současné demokratické teorie v podobě deliberativní a poststrukturalistické radikální demokracie. Pro českého čtenáře je kniha navíc zajímavá tím, že vychází ze zkušenosti s jihoafrickým apartheidem a nabízí tak jinou perspektivu vyrovnávání se s autoritářskou minulostí.

Škola je dnes konfrontována s novými, naléhavými úkoly vyplývajícími především z vývojové dynamiky soudobé společnosti a potýká se s novými názory a zjištěními v oblasti pedagogiky, oborových didaktik, psychologie efektivního učení a vzdělávání. Výrazně je ovlivněna proměnou edukační reality, vyvolanou rozvojem ve sféře informačních a komunikačních technologií. S novými základními dokumenty dochází k posunům v cílech, pojetí oborů i k požadavkům na změny obsahu, forem i metod. I za čtvrtstoletí platnosti programu nejsou mnohá očekávání naplněna ani v práci učitelů ani v jejich přípravě. Vzdělávání učitelů pro 1. stupeň je multioborové, a tedy široké a různorodé, proto vyučování oboru tělesná výchova může být pro mnohé z těchto učitelů problematické. Cílem této publikace je formulovat praktické možnosti vyučování oboru tělesná výchova na 1. stupni základní školy v současných souvislostech.

Inspirace antickou filosofií, zvláště sókratovsko-platónským momentem, se v díle Jana Patočky promítla do klíčového motivu „péče o duši“, který v různé podobě určoval jeho filosofii dějin od 30. do 70. let. Duše, která u Sókrata už není homérský stín ani mytická představa, byla ve filosofickém náhledu pojata jako síla rozhodnout se, zaujmout určitou pozici, směr. Patočka proto duši považoval za princip, z něhož vyrostly dějiny a podstatné momenty evropské kultury, filosofie, politika a umění. Úvahy o povaze umění, které Patočka rozvíjel v dialogu s Martinem Heideggerem nebo Romanem Ingardenem, a jeho interpretace dílčích motivů u Sofokla, Čechova nebo Thomase Manna jsou v důkladném čtení Jana Josla dokladem toho, že umění vnímal jako zcela specifický druh reflexe lidského postavení ve světě.

Soubor Rukověť pábitelského učně obsahuje povídkovou tvorbu Bohumila Hrabala ze 70. let 20. století, které byly psané v Kersku a Kerskem inspirované. Část povídek vyšla na jaře 1978 v nakladatelství Československý spisovatel pod názvem Slavnosti sněženek, stejný titul měl i pozdější film Jiřího Menzela (1983), kde Hrabal spolupracoval na scénáři. Kniha pak několikrát vyšla a dále vychází v redakční úpravě prvního vydání. V tomto našem souboru obnovujeme původní autorův záměr, v 70. letech cenzurovaný. Vracíme tehdy vynechané povídky a přidáváme prózu Družička. Textovým východiskem je 8. svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala (Pražská imaginace 1993), odkud také přebíráme název.

Ruská agrese proti Ukrajině představuje patrně největší výzvu evropské bezpečnosti od roku 1945. Nejenže ztělesňuje útok na samotné základy systému mezinárodního práva, ale i s novou naléhavostí nastoluje otázku, kam až sahají ofenzivní ambice současného ruského režimu. Předkládaná monografie osvětluje širší pozadí poslední ruské agrese a podává analýzu vývoje na Ukrajině po roce 2014 v souvislosti s aktuálním ozbrojeným konfliktem. Rozebírá jeho hlavní příčiny a zdroje, přibližuje fungování a průběh ruské hybridní válečné kampaně a hodnotí dopady probíhající rusko-ukrajinské války na stávající mezinárodní uspořádání. Dotisk prvního vydání

Publikace Psychické deprivace v dětství J. Langmeiera a Z. Matějčka zaznamenala již po svém prvním vydání v r. 1963 značný ohlas. Průlomová práce, ve které autoři citují díla západních expertů i výsledky z vlastní praxe s ohroženými dětmi, popisuje pojem psychické deprivace u dětí v ústavní péči a nepříznivých rodinných poměrech. Metodologicky důkladné dílo se nezastavuje u odborného posouzení problému, ale klade do popředí zájmy dítěte a humanistický přístup. Oba autoři se u nás významně zasloužili o to, aby se péče o opuštěné děti sestávala z vhodné kombinace péče ústavní a podporované péče rodinné či pěstounské. Ovlivnili též zakládání prvních SOS dětských vesniček. Psychická deprivace v dětství je stále doporučovanou základní literaturou pro studenty psychologie, pedagogiky a sociologie, ocení ji však každý, kdo se věnuje problematice ohrožených dětí. Čtvrté vydání díla je opatřeno předmluvou profesorky Vágnerové a aktualizovaným výběrem literatury k tématu.

Monografie pracovníků katedry tělesné výchovy UK PedF v Praze je určena primárně učitelům (nejen na 2. stupni ZŠ) a pregraduálním studentům na pedagogických fakultách, avšak svým širokým teoretickým i praktickým záběrem může poskytnout potřebné informace i širšímu okruhu pracovníků v tělesné výchově a sportu. Orientuje se nejprve na teoretická východiska procesu tělesné výchovy z hlediska vztahu teorie a praxe, historie, didaktiky, antropomotoriky, diagnostiky pohybového aparátu, otázek podpory znevýhodněných žáků, sportovního tréninku mládeže a výběru talentů a dále prezentuje podrobně didaktické přístupy k vlastní realizaci školní (i mimoškolní) tělesné výchovy v souladu s cíli rámcového vzdělávacího programu (RVP) – od zdravotní TV přes atletiku, gymnastiku (sportovní, rytmickou a kondiční), hry (pohybové, sportovní i netradiční), plavání, úpoly až po outdoorové aktivity (turistika, lanové aktivity, lyžování, snowboarding a bruslení). Poskytuje tak zájemcům podrobnou orientaci v problematice a usnadňuje učitelům převod požadavků RVP do konkrétního školního vzdělávacího programu.

Kniha se skládá z esejisticky pojatých kapitol z historie a filosofie matematiky a fyziky. Čtenář v ní nalezne množství poznatků, úvah i spekulací, které se dotýkají tématu nekonečna. Výklad je doplněný řadou citátů, které autorovy úvahy potvrzují i zpochybňují, aby tak ilustrovaly spletitou cestu poznání.

Publikace je základní vysokoškolskou učebnicí poskytující ucelený pohled na klasickou teoretickou fyziku. Čtenáři nabízí pohled na přírodní zákonitosti klasické fyziky, ve kterých je zdůrazněna jejich elegance projevující se v jejich matematické a fyzikální ekonomičnosti. Jednotícím prvkem učebnice je použití variačních principů v klasické fyzice. Text pokrývá oblasti mechaniky, mechaniky kontinua, teorie relativity, elektromagnetického pole a obecné teorie klasických polí. Každá kapitola je doplněna řadou detailně řešených příkladů a také příkladů, jejichž řešení je na čtenáři. Základní poznatky jsou komentovány v historických souvislostech a jejich objevitelé jsou stručně představeni. Kniha je určena pro základní kurz fyziky přírodovědeckých fakult, může však být použita i pro doktorské studium.

Étienne Balibar (1942), žák Louise Althussera, je jedním z nejvýznamnějších politických myslitelů dneška. Jeho kniha Spinoza a politika (1985) představuje přehledný úvod do filosofie Barucha Spinozy a za své východisko si bere problémy Spinozovy politiky. Balibar se postupně zabývá třemi velkými Spinozovými díly, Teologicko-politickým traktátem, Politickým traktátem a Etikou, a rozebírá řadu jejich klíčových motivů: Spinozovu obhajobu svobody myšlení a demokratického zřízení, jeho teorii státu a práva nebo jeho politickou antropologii. Spolu s tím zasazuje Spinozovy spisy do historického kontextu a zkoumá, jakým způsobem jimi Spinoza vstupoval do dobových politických sporů. Vůdčím tématem celé knihy je problém vztahu mezi filosofií a politikou. Balibar tedy nejen vykládá Spinozovo myšlení, ale uvažuje rovněž o politické úloze filosofa a na Spinozově příkladu prokazuje neoddělitelnost filosofických a politických otázek.