Karolinum strana 116 z 184

Edmund Husserl vytyčil nové filosofické téma: pole samotné zkušenosti. Když Emmanuel Levinas hovoří o Touze a Druhém, jakým zkušenostem tato okázale pronášená slova vlastně odpovídají? Dá se ještě tvrdit, že se jejich domnělý obsah stává předmětem sledovatelné filosofické úvahy? A navazuje současná fenomenologie ve Francii na Husserla, nebo na Levinase? Takto lze schematicky shrnout jádro stále živé polemiky, kterou v roce 1991 rozvířil Dominique Janicaud publikací „Teologického obratu ve francouzské fenomenologii“. Ve stati „Otevřená fenomenologie“ z roku 1998 se pak Janicaud k tématu vrátil a upřesnil pozitivní jádro sporu úvahou o chápání fenomenologie u Heideggera, o vztahu fenomenologie a hermeneutiky a o vyhlídkách „minimalistické fenomenologie“, jež by se vzdala metafyzických nároků a využívala škály inspiračních zdrojů od Husserla, Sartra a Merleau-Pontyho po Wittgensteina, Dennetta a Deleuze.

Tato vysokoškolská příručka je určena posluchačům bakalářského stupně studia bohemistiky; navazuje na souběžně vydávané Gramatické rozbory češtiny. Jejím obsahem je víceméně ucelený popis funkčního tvarosloví současné (zejména spisovné) češtiny. Zvlášť pojednává o morfologických kategoriích (nejprve jmenných, pak slovesných) a o slovních druzích (neohebných, jmenných a nakonec o slovesech). Formální morfologii se věnuje jen obecně. Ke každému tématu přináší i několik cvičení, včetně klíče.

Transformující se společnost prochází změnami na mnoha úrovních. Těmi hlavními dvěma jsou změny ve strukturách a kultuře společnosti. Jak se však tyto velké změny promítají do životů jednotlivců a malých společenství? Kniha Učitelé na vlnách transformace se snaží přispět k porozumění těmto otázkám pomocí exploratorního výzkumu na dvou školách v menším městě ve středních Čechách. V obou školách sleduje autorka osudy dvou generací učitelů. Při rozhovorech s učiteli, vedením i rodiči se zaměřuje na oblast vztahů, hodnot, sdílených příběhů i symbolického a rituálního světa tedy na kulturu školy.

Lexikální tón je jevem u nás nepříliš známým. Zatímco v češtině a jiných netónových jazycích je slovo tvořeno jen řetězcem souhlásek a samohlásek, v jazycích tónových musí ještě přistoupit specifický melodický rys, aby bylo slovo úplné. Po představení obecných zásad produkce a percepce tónu kniha načrtává obrys zvukového plánu vietnamštiny, tj. jejího systému segmentálního a prozodického. Jádrem monografie jsou kontrastivní analýzy tónů současné vietnamštiny hanojské a saigonské. Popis produkovaných tónů je doplněn experimentem percepčním, jehož výsledky složité vztahy v tónových soustavách obou dialektů dokreslují.

Na přelomu 19. a 20. století prochází Praha zásadní proměnou: stává se opět reprezentačním centrem života českého národa a vyrůstá ve velkoměsto s požadavky modernosti, jež se ovšem neobejde bez rozsáhlejší asanace pražského Starého Města. Vedle staveb v historizujících slozích začínají vznikat veřejné budovy, hotely, restaurace, pavilony a obytné domy podle principů nového stylu secese. V dekorativním secesním stylu, který získal sympatie i svým francouzským původem, bylo přestavěno hlavní pražské nádraží, výraznou secesní dominantou se stala reprezentační stavba české pražské majority Obecní dům, zpřístupněný počátkem roku 1912. Současně se v moderní pražské architektuře otevřela její další významná kapitola kubismus. Komentátorem formování moderní Prahy se stal vynikající, všeobecně respektovaný historik umění Petr Wittlich. Jeho pojímání secese nejen jako stylu, ale i hnutí získávajícího prostor pro rozvoj individuální umělecké kreativity, přivádí čtenáře ke vnímání širších souvislostí proměn Prahy na přelomu století. Překlad českého vydání z r. 2017.

Věra Pohlová, absolventka Masarykovy státní školy zdravotní a sociální péče, je jednou z mnoha žen, které zasvětily svůj život poválečné sociální práci, ale jako jedna z mála nám o svém životě, rodině i cestě praxí a příprav na ni mohla ještě dnes vyprávět. Její život protnuly všechny významné události domácích dějin 20. století, které se objevují na pozadí jejího osobního příběhu a zároveň tvoří milníky v popisovaných proměnách podoby sociální práce.

Sbírka textů a úloh z německé gramatiky pro pokročilé, jejíž autoři vycházejí ze zkušeností s výukou na FF UK, je určená vysokoškolským studentům německého jazyka na filozofických a pedagogických fakultách. Ocení ji především ti, kteří se německému jazyku chtějí věnovat z filologického hlediska. Publikace staví na autentickém jazykovém materiálu, jenž je zastoupen velmi širokou paletou textů. Uživatelům poskytuje příležitost obeznámit se i s jevy, které bývají v jiných cvičebnicích a sbírkách úloh zpravidla opomíjeny. Řada úloh je založena na srovnání němčiny a češtiny.

Přehledový text o problematice stárnutí je určen zaměstnancům sociální sféry, kteří pracují se seniory v nepříznivé sociální situaci a s nízkou mírou soběstačnosti. První část představuje teoretický základ pro profesionální práci se znevýhodněnými seniory, který může být využit i v rámci odborného poradenství. Druhá a třetí část nabízí systematický přehled dílčích aspektů péče v sociálních a zdravotních službách, v domácím prostředí i v rezidenční péči. Sociální situace a míra soběstačnosti se u této skupiny klientů úzce pojí se zdravotním stavem, proto poslední část knihy shrnuje základní informace o zdravotní problematice osob vyššího věku v rozsahu kompatibilním s profesí sociálního pracovníka.

"K vojenské profesi a fungování armády v období komunistického režimu se vztahuje celá řada stereotypů. Armáda je zpravidla vnímána jako poslušný nástroj KSČ připravený vystoupit proti vlastním občanům a plnit agresivní plány Sovětského svazu v probíhající studené válce. Vojáci z povolání pak bývají líčeni převážně jako zaslepení komunisté bezmyšlenkovitě plnící nesmyslné rozkazy. V neposlední řadě bývá předlistopadová armáda považována za zbytečnou a neefektivní instituci, v níž mařily v rámci povinné základní vojenské služby svůj čas a potenciál celé generace mladých mužů. Záměrem této knihy není výše uvedená tvrzení jedno po druhém vyvracet, ale spíše je relativizovat, tj. ukázat důstojníky Československé lidové armády v trochu odlišném světle jako vykonavatele určité profese, která měla svá dobová, pracovní, ale i kulturní specifika. Kniha se věnuje reflexi každodenního života důstojníků ČSLA v šedesátých letech minulého století, a to zejména na základě rozhovorů s pamětníky. Pokouší se o (re)konstrukci mechanismů fungování socioprofesní identity vojáků z povolání, která je významně ovlivněna okupací Československa v srpnu 1968 a následnou normalizací armády. "

Při vyslovení slova automobil obvykle ihned vyvstane na mysli masově rozšířený dopravní prostředek, který člověka provází již více než sto let. Kolektiv autorů si však vytkl za cíl podívat se na automobil úhlem pohledu kulturních dějin. Motorismus je v rámci jednotlivých kapitol zkoumán v nejrůznějších souvislostech, od aspektu estetického a módního přes uměleckou inspiraci a výrazový prostředek v divadle a filmu po fenomén společenského a každodenního života různých skupin obyvatelstva. Nastíněny jsou i fáze jeho technického vývoje. Kulturní rozměr českého motorismu je sledován na obsáhlém pramenném základě, těžícím jak z dosud nezveřejněného archivního materiálu, tak i z nejnovější domácí a zahraniční literatury. Knihu doprovází čtyřicet dobových fotografií.

Jan Eichler se řadí k našim předním bezpečnostním analytikům. Tématem jeho knihy je rozšiřování NATO směrem na východ a jeho dopady na bezpečnostní situaci v celé Evropě. Veřejnosti předkládá osobitý a fundovaný pokus o aplikaci neorealistické teorie na reflexi vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem v postsovětském prostoru po skončení studené války.

Třetí svazek ediční řady Fontes iuris romani, představující překlady základních pramenů římského práva do češtiny, nabízí vybrané tituly z 16. až 35. knihy zákoníku Digesta seu Pandectae císaře Iustiniana z roku 533 n. l. Čtenář zde nalezne především partie věnované římskoprávnímu pojetí smluv, jako je úschova, příkazní a společenská smlouva. Následuje právní úprava kupní smlouvy, zástavních práv, zásnub a manželství; nadčasové tituly věnované právním domněnkám, neznalosti práva i skutku, svědkům a důkazům používaným na římských soudech. Představeny jsou názory římských právníků na poručenství a opatrovnictví, úpravu alimentačních povinností a nechybí ani tituly zabývající se dědickým právem. Kritické vydání a zároveň první překlad Digest do češtiny obsahuje originální text a je doplněn rozsáhlým poznámkovým aparátem, věcným, jmenným a místním rejstříkem.

Kde život náš je v půli se svou poutí je úvodním veršem z Pekla Danteho Božské komedie, název se tak již v úvodu staví do trpkého kontrastu k československé realitě 50. let. Autobiografická próza Josefa Jedličky je svědectvím člověka o současnosti zítřků, který svými břitkými pozorovacími schopnostmi odhaluje tragikomický svět stalinské éry. Jednotlivé epizody každodennosti i dějinných zvratů do sebe postupně zapadají a tvoří osobitou koláž, ve které se vzájemně prostupují časová pásma a roviny vzájemně koexistují dobové záznamy (vystoupení Klementa Gottwalda na Staroměstském náměstí), ale také střípky ze života autora (přestěhování do Litvínova, život v koldomě ad.) nebo meditativní úvahy. Svědectví doby je podtrženo poetickým jazykem, který nepostrádá drsnou a aktuální věcnost dosud platné spojitosti a vztahy se přeměňují, čímž se otevírá prostor volným asociacím i svébytné ironii. Jde tak o filozofickou reflexi prostoupenou literárními reminiscencemi a asociacemi, která navazuje na literární tradice předešlých desetiletí.

Kniha Karolíny Pauknerové odhaluje variabilitu způsobů, jak se paměť stává součástí krajiny, sedimentuje v ní, reprodukuje se i mizí. Na několika příkladech okolí příbramské silnice, vzpomínání na zaniklé osídlení v pohraničí, megalitické stavby v jižních Čechách představuje krajinu jako proces, který je spoluutvářen pamětí stejně jako zapomínáním. Být v krajině s sebou nese přemýšlení o paměti, ponoření se do uplynulého času, zakoušení jeho stop i jejich absencí. Bez tohoto ponoření není možné porozumět ani krajině, ani paměti v ní ukryté.

Kniha přináší jedenadvacet rozhovorů s přímými účastníky převratných listopadových událostí roku 1989, které shodně prožívali jako studenti nebo učitelé Univerzity Karlovy. Autentickou atmosféru sametové revoluce přibližují z nejrůznějších úhlů pohledu a s odlišnými důrazy, takže výsledný obraz rozhodně není černobílý. Představuje cenný historický dokument o jednom z klíčových momentů našich dějin a současně poutavou a inspirativní četbu, která nám klade řadu dalších otázek směřujících do budoucnosti.

Kniha přináší nový pohled na utváření občanského sektoru v České republice v 90. letech, a to perspektivou vyprávění osobností, které se do něj aktivně zapojily. Chce oslovit nejen odborníky z oblasti sociologie, politologie či historie, ale i širší čtenářskou obec, a přispět k poznání tohoto bouřlivého a v mnoha ohledech přelomového období, které mělo vliv i na současné rysy a problémy občanské společnosti. Kniha přináší 18 příběhů osobností, které po roce 1989 stály u zrodu nových organizací občanské společnosti, jako byla například Nadace Partnerství, Bílý kruh bezpečí či Konto Bariéry. V první části knihy čtenáři najdou kontext současného poznání, včetně klíčových témat a definic, údajů o velikosti a vývoji občanského sektoru a jeho historických, politických a sociokulturních souvislostí, který mohou využít při čtení vyprávění ve druhé části knihy. Příběhy budování občanského sektoru pomáhají hledat odpovědi na otázky jako: Začínalo budování občanské společnosti po roce 1989 opravdu od nuly? S jakými vizemi se na něm jeho aktéři podíleli, jaké problémy řešili a co pro ně přitom znamenala idea občanské společnosti?