Karolinum strana 116 z 185

Představa vzájemné metodologické provázanosti výzkumu a umění, která se objevila koncem minulého století, odkrývá nové možnosti bádání a umožňuje nám pojmově uchopit takový výzkum, který by byl na umění založený. Dieter Mersch, profesor Vysoké školy umělecké v Curychu, ve své pronikavé studii dekonstruuje terminologii spojenou s otázkami vztahu estetična a vědecké pravdy, přičemž jeho snahou je odkrýt v uměleckých praktikách způsob myšlení, který nepoužívá jazyk a jehož výpovědi nejsou přeložitelné do diskurzivních forem vědy. Obhajuje tak svébytné estetické myšlení stranou lingvistického obratu, které se nedá ničím jiným nahradit.

Všichni lidé, nejen hudebníci, jsou muzikální. Muzikalita je jedním ze základních kamenů lidské zkušenosti. Abychom lidské hudebnosti plně porozuměli, potřebujeme hudbu studovat v celé její geografické a historické rozmanitosti. Držíte v rukou první úvod do oboru etnomuzikologie v češtině. Jeho přední postava, Timothy Rice, zde uceleným, přehledně strukturovaným a nanejvýš srozumitelným způsobem představuje, jak etnomuzikologie zkoumá fenomén hudby a lidské hudebnosti v nejrůznějších kulturních, sociálních a historických kontextech. Předmětem zájmu přitom zdaleka není jen takzvaná tradiční hudba, ale veškeré současné podoby hudby, včetně té populární. Rice ukazuje, jak se etnomuzikologové a etnomuzikoložky ve studovaných prostředích účastní hudebních událostí, zaznamenávají je a pozorují, provádějí rozhovory s účastníky a učí se hudbu „dělat“, hrát, zpívat a tancovat. Názorně nás uvádí do toho, jak navázat s hudebními komunitami vztah důvěry, jak poté analyzovat terénní data, která nesou komplexní individuální, sociální a kulturní významy, a jak je pomocí teorií společenských a humanitních věd interpretovat. To vše se dozvídáme mimo jiné prostřednictvím Riceovy sofistikované reflexe těch nejzajímavějších současných i historických etnomuzikologických výzkumů výběrově pokrývajících doslova celý svět. Kniha je povinnou četbou pro všechny studující muzikologie, antropologie a etnologie. Významné rozšíření obzorů nabídne rovněž budoucím vyučujícím hudební výchovy na ZŠ a SŠ a hudby na ZUŠ, a všem hudebníkům vůbec. Po knize by měl však sáhnout každý, kdo touží dohlédnout za svůj dosavadní hudební horizont a porozumět.

Učebnice English for Medical Students je určena studentům prvního ročníku lékařské fakulty s pokročilou znalostí anglického jazyka. Její prioritou je seznámit studenty s anglickou odbornou terminologií, a to zejména na základě anatomických popisů jednotlivých tělních systémů. Texty jsou doplněny cvičeními, která slouží k zvládnutí a upevnění odborné slovní zásoby a k shrnutí témat jednotlivých lekcí. K jednotlivým kapitolám jsou přiřazeny Language spots (vybrané lingvistické jevy v lékařské angličtině), Reading spots (informace z lékařské praxe) a Grammar spots (vybraná gramatika v lékařském kontextu). Učební texty jsou doplněny o poslechová cvičení. Připojen je rovněž textový materiál, který se vztahuje k probíraným odborným tématům a obsahuje kontrolní cvičení. Na konci učebnice je zařazen přehled nejužívanějších zkratek a anglicko-český slovník. Učebnice je určena zejména posluchačům Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni, ale může sloužit i studentům ostatních lékařských fakult a odborné veřejnosti.

Monografie Žurnalistická profese 2.0 se zabývá aktuálními vývojovými trendy v médiích i žurnalistice a procesy, jako jsou medializace internetu a internetizace masových médií nebo mediální konvergence a hybridizace. Přináší mj. poznatky z výzkumu, který se zaměřil na konkrétní dopady těchto procesů na novinářské povolání v České republice, zajímal se o aktuální postoje novinářek i novinářů k technologickému vývoji a proměny jejich každodenní práce, čímž zároveň prověřil platnost tvrzení či definic, které jsou v souvislosti s problematikou aktuálních vývojových trendů nabízeny vědci.

Environmentální regulace, uplatňované od šedesátých let, byly v mnohém úspěšné, a nejhorší průvodní jevy rychlé industrializace se tedy podařilo zmírnit. V řadě zemí je dnes prostředí méně kontaminováno škodlivinami, vzduch čistší a voda v řekách méně zamořená. Základní trendy vývoje planetárního ekosystému jsou však naproti tomu stále negativní, ztrácí se biologická rozmanitost, ohroženy jsou mnohé ekosystémy, dokonce se mluví o počínajícím šestém planetárním vymírání. Velké obavy vzbuzuje prohlubující se krize klimatu, která se dostává na první místa politických jednání na všech úrovních, od globální po národní. Přitom je stále zřejmější, že na rozdíl od opatření zaváděných v minulosti je tentokrát zapotřebí dosáhnout zásadně hlubších změn. Jsme svědky začátku dalekosáhlé společenské proměny a k?jejímu pochopení by tato kniha měla přispět. Kniha profesora Bedřicha Moldana vychází z jeho přednášek na Přírodovědecké fakultě a Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a přehledně představuje klíčové aspekty environmentální problematiky.

Geeraertsova kniha nabízí vyčerpávající přehled hlavních tradic lingvistického bádání o významu slov od poloviny devatenáctého století do současnosti. Představuje nejdůležitější myšlenky, klíčové práce a dominantní postavy pěti lingvistických směrů: historicko-filologické sémantiky, strukturalistické sémantiky, generativní sémantiky, neostrukturalistické sémantiky a kognitivní sémantiky, přičemž si všímá především teoretických a metodologických vztahů mezi těmito přístupy. Kromě hlavních teoretických proudů lexikální sémantiky věnuje pozornost i „proudům spodním“, které utvářely její vývoj.

Překlad raných próz Bohumila Hrabala vychází z prvního svazku Hrabalových spisů, nazvaného Křehký dluh. V těchto existenciálně laděných experimentujících textech se poprvé setkáváme se zásadními postavami jeho tvorby, například se strýcem Pepinem, který je uveden i jako spoluautor jedné z povídek. Why I Write? nabízí anglofonním čtenářům možnost seznámit se se zdroji Hrabalovy poetiky a pochopit, proč byl Hrabal Josefem Škvoreckým právem nazván „zásadním lyrickým básníkem“ české literatury.

Třetí, revidované vydání kolektivní práce odborníků v oblasti mediálního světa pod vedením zkušené editorky doc. Barbory Osvaldové obsahuje stati věnované fenoménu zpravodajství. Publikace mapuje jeho různé fáze počínaje exkurzem do nejstarší žurnalistiky psané přes zpravodajství agenturní, audiovizuální, fotožurnalistiku až po produkci tzv. nových médií. Jimi se zabývá zcela nová, aktuální kapitola s názvem Online zpravodajství. Teoretické pojednání je doprovázeno konkrétními příklady z novinářské praxe, které dobře doplňují celistvou čtenářovu představu o problému, ať už bude číst materiál jako student, nebo zájemce o problematiku zpravodajství.

Geologie médií vychází z perspektivy materialistického a post-antropocentrického myšlení, které klade důraz na vztah kultury k materiálním skutečnostem, jež ji podmiňují. Jussi Parikka svět médií zkoumá jako hmotnou součást geologické sféry: zabývá se například procesy těžby, které umožňují jejich vznik, nebo jejich posmrtným životem v podobě elektroodpadu a budoucích fosilií. Popisuje environmentální, sociální a ekonomický kontext novomediální kultury a rozbíjí iluze o její „čistotě“ a „imaterialitě“. Jeho kniha není jen důležitým příspěvkem k debatám o mediálních technologiích, novém materialismu a antropocénu, ale také průvodcem po současné umělecké praxi, která na tyto fenomény reaguje.

Psycholingvistika bilingvismu je zevrubným uvedením do problematiky zpracování psaného i mluveného jazyka u bilingvních mluvčích. Věnuje se otázce simultánního a sukcesivního osvojování dvou a více jazyků, paměti u bilingvních mluvčích a obecněji kognitivním aspektům bilingvismu. Kniha představuje aktuální poznatky psycholingvistického výzkumu tohoto fenoménu a doplňuje je konkrétními příklady z empirických studií a přehledným shrnutím současných diskusí. Poskytuje také obsáhlý přehled literatury k tématu, ilustruje různorodé metodologické přístupy a nabízí rovněž impulzy k budoucímu výzkumu.

Kniha představuje ucelený přehled informací o základních strukturách centrálního nervového systému a jejich funkčního spojení. Text je členěn do 11 kapitol a je určen především pro studenty pregraduálního studia medicíny. Každá kapitola obsahuje textovou část, originální schématické obrázky a přehledné tabulky, které umožňují lépe se orientovat ve složité stavbě mozku a míchy člověka. Součástí textu jsou klinické poznámky, které vhodným způsobem zdůrazňují význam znalosti stavby centrálního nervstva pro lepší pochopení jeho funkce a jeho poruch.

Monografie se zabývá správou pražské univerzity (po 1882 univerzit) a typickými univerzitními úředními písemnostmi. Věnuje se období od poloviny 18. století do vydání vysokoškolského zákona 18. května 1950. Autorka přibližuje čtenářům vývoj nakládání s úředními písemnostmi v procesu od jejich vzniku až po uložení v archivu a srovnává nastavené normy s realitou. Velká pozornost je v textu věnována univerzitním matrikám a kvalifikačním dokladům, např. diplomům. Jsou součástí popisované typologie písemností a sledování jejich proměn. Na základě vydávaných písemností je zkoumán chod univerzitní kanceláře a úkoly, které plnila ve zkoumaném období.

Edmund Husserl vytyčil nové filosofické téma: pole samotné zkušenosti. Když Emmanuel Levinas hovoří o Touze a Druhém, jakým zkušenostem tato okázale pronášená slova vlastně odpovídají? Dá se ještě tvrdit, že se jejich domnělý obsah stává předmětem sledovatelné filosofické úvahy? A navazuje současná fenomenologie ve Francii na Husserla, nebo na Levinase? Takto lze schematicky shrnout jádro stále živé polemiky, kterou v roce 1991 rozvířil Dominique Janicaud publikací „Teologického obratu ve francouzské fenomenologii“. Ve stati „Otevřená fenomenologie“ z roku 1998 se pak Janicaud k tématu vrátil a upřesnil pozitivní jádro sporu úvahou o chápání fenomenologie u Heideggera, o vztahu fenomenologie a hermeneutiky a o vyhlídkách „minimalistické fenomenologie“, jež by se vzdala metafyzických nároků a využívala škály inspiračních zdrojů od Husserla, Sartra a Merleau-Pontyho po Wittgensteina, Dennetta a Deleuze.

Tato vysokoškolská příručka je určena posluchačům bakalářského stupně studia bohemistiky; navazuje na souběžně vydávané Gramatické rozbory češtiny. Jejím obsahem je víceméně ucelený popis funkčního tvarosloví současné (zejména spisovné) češtiny. Zvlášť pojednává o morfologických kategoriích (nejprve jmenných, pak slovesných) a o slovních druzích (neohebných, jmenných a nakonec o slovesech). Formální morfologii se věnuje jen obecně. Ke každému tématu přináší i několik cvičení, včetně klíče.

Transformující se společnost prochází změnami na mnoha úrovních. Těmi hlavními dvěma jsou změny ve strukturách a kultuře společnosti. Jak se však tyto velké změny promítají do životů jednotlivců a malých společenství? Kniha Učitelé na vlnách transformace se snaží přispět k porozumění těmto otázkám pomocí exploratorního výzkumu na dvou školách v menším městě ve středních Čechách. V obou školách sleduje autorka osudy dvou generací učitelů. Při rozhovorech s učiteli, vedením i rodiči se zaměřuje na oblast vztahů, hodnot, sdílených příběhů i symbolického a rituálního světa tedy na kulturu školy.

Lexikální tón je jevem u nás nepříliš známým. Zatímco v češtině a jiných netónových jazycích je slovo tvořeno jen řetězcem souhlásek a samohlásek, v jazycích tónových musí ještě přistoupit specifický melodický rys, aby bylo slovo úplné. Po představení obecných zásad produkce a percepce tónu kniha načrtává obrys zvukového plánu vietnamštiny, tj. jejího systému segmentálního a prozodického. Jádrem monografie jsou kontrastivní analýzy tónů současné vietnamštiny hanojské a saigonské. Popis produkovaných tónů je doplněn experimentem percepčním, jehož výsledky složité vztahy v tónových soustavách obou dialektů dokreslují.