Karolinum strana 114 z 184

Sari gelin, výbor z moderní ázerbájdžánské povídkové tvorby, vypovídá o životě kavkazské země pro českého čtenáře geograficky i kulturně vzdálené a stále poněkud exotické. Antologie reaguje na dosavadní absenci ázerbájdžánské literatury na našem knižním trhu a poprvé nabízí české překlady pořízené přímo z originálů. Celkový zážitek z četby má umocnit obsáhlá zasvěcená studie o ázerbájdžánské literatuře, která zároveň nabízí interpretační rámec jednotlivých povídek. Antologie jako celek tak chce inspirovat k dalším průzkumům bohatého a nám dosud téměř neznámého literárního světa…

Kniha předkládá přehled problémů z oblastí výzkumu životního prostředí s ohledem na jejich aktuálnost a potenciální rizika, která do budoucna mohou daná témata skýtat. Zahrnuje kapitoly z oblasti dopadů a aspektů globálních změn, problémy týkající se nových typů znečištění životního prostředí a jejich expozice a rovněž témata týkající se změn v chování populace ve vztahu k přírodě a komunikace environmentálních otázek ve vztahu k veřejnosti. Publikace se dotýká rovněž problematiky očkování a věnuje se i legislativní stránce ochrany životního prostředí.

Sportovní lezení prošlo za uplynulá tři desetiletí dramatickým vývojem: z aktivity několika nadšenců se stalo soutěžním sportem, který byl začleněn do programu olympijských her, zároveň je ale také součástí školních osnov i terapeutických programů a stále více lidí si lezení volí jako náplň svého volného času. Tato kniha si neklade za cíl podat ucelený návod, jak trénovat nebo vést terapeutický program, jejím cílem je poskytnout přehled současných odborných studií k otázkám výkonu ve sportovním lezení. Jádrem publikace je syntéza poznatků o struktuře lezeckého výkonu, o posuzování somatických a funkčních předpokladů u sportovních lezců a o fyziologické odezvě organismu na lezeckou zátěž. Kniha je určena studentům tělesné výchovy, trenérům, instruktorům, fyzioterapeutům, tělovýchovným pracovníkům, ale i širší veřejnosti se zájmem o sportovní lezení.

Otevřít diskusi o roli a místě ženy v katolické církvi, zvlášť vedenou touhou po kněžství, vyžadovalo v 80. letech 20. století velikou osobní odvahu. Budoucí docentka teologie a výrazná postava české církve Mireia Ryšková nalezla partnera k dialogu ve faráři, teologovi a bývalém politickém vězni Josefu Zvěřinovi, který byl pro svého otevřeného ducha již tehdy v neoficiálních církevních strukturách uznávanou autoritou. Korespondenci těchto dvou osobností v knize rámují další texty, včetně dobových dokumentů, které přibližují postavení žen v tehdejším Československu i soudobou církevní praxi a od konfesijních textů velmi osobní povahy vykračují směrem k teologickým, duchovním i společenským aspektům otázky po možném svěcení žen.

Saturnin vyšel poprvé v roce 1942. Doposud se dočkal vice než dvaceti vydání v českém jazyce a jeho autor patří mezi národní klasiky české humoristické literatury. Román byl úspěšně převeden do filmové i televizní podoby a od dob svého vzniku se stále znovu objevuje také jako divadelní představení. V roce 2009 byl čtenáři zvolen nejpopulárnější knihou v anketě České televize Kniha mého srdce, v roce 2018 vyhrál prestižní cenu v soutěži Magnesia Litera v kategorii Kniha století. Vydání s originálními barevnými ilustracemi Adolfa Borna je dostupné také v překladech renomovaných zahraničních bohemistů: anglicky, španělsky, italsky, německy, francouzsky, rusky, polsky; současné vydání do ukrajinštiny přeložila Iryna Zabiiaka. Chystají se další překlady.

Hotel Alcron se v českém hotelnictví stal pojmem i symbolem. Podnik je to výjimečný, neboť přežil všechny turbulentní změny, jimiž se 20. století vyznačovalo, a až na krátkou přestávku po privatizaci v 90. letech 20. století slouží svým hostům ve Štěpánské ulici po celých 90 let. Kniha popisuje založení hotelu, osobnost otce-zakladatele Aloise Krofty i jeho podnikatelské aktivity během první republiky, přechází do doby protektorátu, kdy Alcron hostil převážně německou klientelu, a zkoumá také období po roce 1948 až do současnosti. Publikace přispívá k obohacení veřejného prostoru příběhem slavného hotelu, jehož útrobami kráčely dějiny a mezi jehož zdmi se odehrávaly světlé i tmavé momenty české a československé historie.

Až do 19. století byl čas obvykle vnímán jako kontinuální proud, živel, jehož plynutí prakticky nedokážeme ovlivnit. Nástup kapitalistické modernity spojený s jeho racionalizací a vynález fotografie, která jej dokázala zastavit, však radikálně proměnily způsob, jakým se k času vztahujeme. Mary Ann Doaneová, profesorka Kalifornské univerzity v Berkeley a autorka průkopnických studií věnovaných problematice genderu ve filmu, v knize Zrození kinematografického času zkoumá, jak se nahodilost zmrzlého okamžiku zachyceného fotografickým aparátem vzpírá vzrůstajícím požadavkům na standardizaci a racionalizaci života v kapitalistické společnosti. Jediná fotografie však nedokáže zachytit pohyb, teprve film jako souslednost po sobě následujících snímků znovu ustavuje ireverzibilní tok času. Jaká je ale povaha času, pokud jej chápeme zároveň jako proud i jako diskontinuální, kvantovanou veličinu? A co se odehrává v prostoru mezi jednotlivými snímky? Mary Ann Doaneová nám přesvědčivým způsobem představuje klíčovou roli, kterou kinematografický čas sehrál při zrodu modernity.

Spory ohledně množství andělů na špičce jehly bývají považovány za příslovečnou ukázku obskurity a směšnosti scholastických spekulací. Kniha T. Suarez-Naniové však ukazuje, že středověká filosofie andělských bytostí představuje zásadní spojnici mezi antickým novoplatonismem a novověkým myšlením. Andělé jsou vzorem čistě rozumového bytí, o něž má člověk usilovat, a angelologie je současně antropologií, jejíž dlouhodobý vliv prokazatelně sahá až po Leibnize a Kanta. Přehledným, ale přitom objevným srovnáním nauk Tomáše Akvinského a Dietricha z Freibergu autorka představuje klíčovou kapitolu evropského myšlení, do níž spolu s Tomášem, Dietrichem, Albertem Velikým a Jindřichem z Gentu patří také cenzurní komise pařížského biskupa Tempiera nebo Dantova Božská komedie.

Kniha je volným souborem sedmi samostatných studií, které propojuje téma pravoslaví a nacionalismu. Úvodní stať je věnována významu křesťanské víry v současném světě z pravoslavného pohledu, následuje rozbor poměru pravoslavné církve k nacionalismu obecně a speciálně v řecké pravoslavné církvi. Další kapitoly se zabývají nacionalismem v prostředí svaté hory Athos, národnostní problematikou v pojetí vybraných zástupců pravoslavné církve, osobností biskupa-mučedníka sv. Gorazda a mezemi náboženské tolerance v pravoslavné perspektivě.

Předmětem publikace je zrození lidské kreativity v kontextu evoluce lidstva. Zvláštní pozornost je věnována vývoji, popisu a interpretaci pravěkého umění. V první části knihy je předložen model antropogeneze a evoluce člověka s důrazem na vznik a migraci anatomicky moderních lidí (Homo sapiens). V ohnisku teoretické analýzy se také ocitá každodenní život pravěkých lovců a sběračů, vývojové proměny paleolitické industrie i způsoby využívání jeskyní a převisů. V souvislosti s genezí lidské tvořivosti je dále analyzován a interpretován fenomén protoumění: neutilitární artefakty, které byly vytvořeny již v období starého a středního paleolitu. Kniha se rovněž pokouší objasnit smysl a význam pravěkých výtvarných artefaktů prostřednictvím teorií a hypotéz o původu lidské tvořivosti a umění. Druhá část publikace představuje konkrétní umělecké projevy v obdobích mladého paleolitu (aurignacien, gravettien, solutréen a magdalénien) včetně materiální technologie. Mobilní a parietální umění jsou systematicky a chronologicky kategorizována, popsána a interpretována v kontextu jejich objevu i aktuálních poznatků.

Publikace se zabývá manažerským rozhodováním, přičemž se zaměřuje na segment sportu. Obsahuje rovněž informace o nových trendech, ať už se jedná o analýzu rozhodovacích procesů ve sportu, management sportovních klubů, využití sportovních dat, informační technologie či právní a další aspekty probírané tematiky.

Spojení pojmu středověk se subsaharskou Afrikou zní pro českého čtenáře nezvykle, neboť v češtině zatím mnoho publikací umožňujících seznámit se s bohatstvím tamějších kultur a civilizací v 8.–15. století nemáme. Toto dlouhé období zůstává obecně pro celkový nedostatek pramenů neznámým, mohli bychom říci temným. Přesto se i zde nabízí řada záchytných bodů, ať už z dochovaných vyprávění některých osobností, nebo nalezených předmětů. Historik a archeolog François-Xavier Fauvelle-Aymar ve své knize vycházející z jeho celoživotních výzkumů představuje Afriku „zlatých věků“ pomocí příběhů a průvodců, jejichž očima Afriku poznáváme. Jsou mezi nimi obchodníci, dobrodruzi, geografové či diplomaté z dávné minulosti, ale i současní archeologové. A tak díky nim objevujeme sídla bohatých panovníků, hustě obydlená města, kde se setkávali obchodníci z islámského i neislámského světa, a trhy, kde směňovali ambru, otroky a zlato za luxusní nádobí, kovové ingoty, sůl nebo mušličky, které dováželi při svém obchodování se vzdálenou Asií.

O nacismu a fašismu ročně vychází desítky publikací, ale kniha, jež by se věnovala teorii fašismu v diachronní perspektivě a kritické analýze jednotlivých historiografických proudů fascist studies dosud česky nebyla vydána. Rozbor fenoménu fašismu je veden v komparativní a širší kulturní perspektivě a vůči tradičním interpretacím politických, hospodářských a sociálních dějin se vymezuje kriticky. Autor ukazuje původ a definice utopické ideologie založené na myšlence znovuzrození národa/rasy a sleduje její vývoj od počátků v Itálii 20. let až do současných neonacistických a post-fašistických podob.

Jiří Weil napsal Žalozpěv za 77.297 obětí v roce 1958 u příležitosti slavnostního setkání v Pinkasově synagoze, rekonstruované v památník obětem holocaustu. Dílo pozoruhodné hledáním literárního tvaru pro sdělení nesdělitelného napsal v době, kdy pracoval jako knihovník židovského muzea, kdy nemohl publikovat a kdy zároveň pracoval na slavném románu Na střeše je Mendelssohn, přeloženém do mnoha jazyků. První anglický překlad Žalozpěvu vznikal s pomocí J. Škvoreckého a J. Koláře, doslov napsal Jindřich Toman.

Kolem roku 1275 dokončil Primat, mnich v Saint-Denis, historii Francouzského království ve francouzštině. Jeho Román o králích se jako součást Velkých francouzských kronik stal na dlouhou dobu základním kamenem „národních“ dějin Francie. Na čí popud svoje dílo vytvořil? Najdeme zde jeho vlastní myšlenky, nebo jen tlumočil názory zadavatele? Nakolik byl středověký kompilátor a překladatel autorem a historikem v dnešním slova smyslu? Tato kniha měla být završením celoživotního bádání o středověkém dějepisectví a kronikářské tvorbě Bernarda Guenéeho (1927–2010), který však při její finalizaci zemřel. Po jeho smrti se nedokončeného rukopisu ujal jeho žák Jean-Marie Moeglin a knihu o šest let později dovedl k vydání.

Všichni lidé, nejen hudebníci, jsou muzikální. Muzikalita je jedním ze základních kamenů lidské zkušenosti. Abychom lidské hudebnosti plně porozuměli, potřebujeme hudbu studovat v celé její geografické a historické rozmanitosti. Držíte v rukou první úvod do oboru etnomuzikologie v češtině. Jeho přední postava, Timothy Rice, zde uceleným, přehledně strukturovaným a nanejvýš srozumitelným způsobem představuje, jak etnomuzikologie zkoumá fenomén hudby a lidské hudebnosti v nejrůznějších kulturních, sociálních a historických kontextech. Předmětem zájmu přitom zdaleka není jen takzvaná tradiční hudba, ale veškeré současné podoby hudby, včetně té populární. Rice ukazuje, jak se etnomuzikologové a etnomuzikoložky ve studovaných prostředích účastní hudebních událostí, zaznamenávají je a pozorují, provádějí rozhovory s účastníky a učí se hudbu „dělat“, hrát, zpívat a tancovat. Názorně nás uvádí do toho, jak navázat s hudebními komunitami vztah důvěry, jak poté analyzovat terénní data, která nesou komplexní individuální, sociální a kulturní významy, a jak je pomocí teorií společenských a humanitních věd interpretovat. To vše se dozvídáme mimo jiné prostřednictvím Riceovy sofistikované reflexe těch nejzajímavějších současných i historických etnomuzikologických výzkumů výběrově pokrývajících doslova celý svět. Kniha je povinnou četbou pro všechny studující muzikologie, antropologie a etnologie. Významné rozšíření obzorů nabídne rovněž budoucím vyučujícím hudební výchovy na ZŠ a SŠ a hudby na ZUŠ, a všem hudebníkům vůbec. Po knize by měl však sáhnout každý, kdo touží dohlédnout za svůj dosavadní hudební horizont a porozumět.