Karolinum strana 113 z 184

Kniha se zabývá doposud opomíjeným tématem, jímž je dopad věznění rodiče na dítě (tzv. neviditelnou oběť trestných činů) a jeho prospívání (wellbeing). Její součástí jsou výsledky unikátního výzkumného projektu Rodičovství za mřížemi, který zpracoval autorský kolektiv, aby nám umožnil proniknout do křehkého světa dětí odsouzených rodičů. Tento výzkum poskytuje komplexní pohled na dané téma. Zkoumá zkušenost s rodičovstvím za mřížemi u rodičů ve výkonu trestu, jejich dětí a osob pečujících o tyto děti. Popisuje, jakou roli mají brány vězení při utváření vztahu mezi dítětem a jeho rodičem. Identifikuje potřeby těchto dětí, dopady uvěznění rodičů na jejich prospívání, odolnost a vztah s rodiči. Společně s tím výzkum přináší odpovědi na otázky, které jsme si doposud nekladli, a představuje postupy na podporu dětí uvězněných rodičů. Tyto postupy jsou určeny nejenom pro odborníky z praxe, ale pro všechny, kteří se snaží pomoci neviditelným obětem trestných činů uniknout z bludného kruhu nevšímavosti, nedostatečné podpory a stigmatizace.

Kolektivní monografie se v právněhistorickém pohledu zabývá tím, nakolik se soudy při své praxi v českých zemích v 18.–20. století řídily doslovným zněním aplikovaného právního předpisu a nakolik při rozhodování šly nad jeho rámec. Autoři na vybraných právních institutech občanského, správního, trestního a hospodářského práva tuto otázku zkoumají prostřednictvím analýzy dobových pramenů práva a současně analýzy aplikační praxe soudních orgánů v 18.–20. století. Čtenáři se mohou přesvědčit o tom, že některá úskalí, s nimiž se potýká soudobá justice, nejsou žádnou novinkou a že se s nimi právo muselo vypořádávat i v dobách minulých při řešení nadčasového konfliktu mezi právem a spravedlností.

Publikace podává přehled farmaceutické chemie léčiv ovlivňujících autonomní nervový systém, dále se zabývá problematikou léčiv ovlivňujících motorický systém, věnuje se léčivům blokujícím histaminové receptory a nakonec je připojena kapitola o léčivech s periferním blokováním nociceptivního systému. Každá kapitola je členěna na část úvodní se stručnou, avšak nezbytnou farmakologickou charakteristikou, další informace se týkají historického vývoje dané farmakoterapeutické skupiny. Těžištěm každé kapitoly je popis vztahů mezi strukturou a účinkem léčiv. Významnou součástí jsou chemické vzorce, uvedeny jsou i stručné charakteristiky v praxi používaných léčiv s jejich mezinárodními nechráněnými názvy, lékopisnými (Český lékopis 2005 a doplňky 2006 a 2007), chemickými (IUPAC) a nakonec i s nejvýznamnějšími chráněnými názvy. Publikace je určena studentům farmaceutických fakult a může být vhodnou příručkou pro farmaceuty a další odborníky, kteří se profesně zabývají moderními farmaky.

Monografie přináší přehled o vývoji psychologie v českém a slovenském prostředí od prvopočátků po současnost. Hlavní pozornost je zaměřena na vývoj jednotlivých psychologických oborů ve 20. století. Podstatná část práce je věnována základním psychologickým kategoriím (vnímání, pozornost, paměť, myšlení, emoce, vůle a motivace, osobnost) a významným představitelům oboru. Druhé, přepracované vydání knihy Malé dějiny české a středoevropské psychologie je určeno zejména studentům psychologie a zájemcům o tento vědní obor.

Rozbor sociologických kořenů holocaustu, tj. vyvraždění deseti milonů Evropanů v nacistických koncentračních táborech. Možnosti prevence budoucích genocid. Bauman chápe holocaust jako "židovskou tragédii", zdůrazňuje však její specifické rysy, které ji odlišují od všech ostatních genocid. Konstatuje, že holocaust se objevil a byl realizován v naší moderní, racionalizované a racionalistické společnosti, na vysoké úrovni rozvoje naší civilizace a na vrcholu úspěchů lidské kultury - ale právě proto je problémem této společnosti, této civilizace a této kultury. Holocaust je tak pochopen nikoliv "pouze" jako historická událost, ale jako dějinný milník, jako výpověď o povaze a charakteru naší civilizace, o tom, jak degenerovala lidská racionalita a k jakým cílům byla použita. Baumanova kniha zařazuje holocaust do kontextu sociologických analýz rasismu, ale překračuje je tím, že dokládá tragickou dialektiku "výjimečnosti a normality" holocaustu. Autor bez moralizování prokazuje, jak se v polovině 20. století dostal osvícenský racionalismus do ostrého konfliktu s morálkou a nenalezl z něj východisko. Bibliografie prací Zygmunta Baumana čítá několik desítek knižních monografií, avšak právě kniha Modernita a holocaust z roku 1989 je pokládána veřejností (nejen akademickou) i autorem samým za dílo přelomové: touto knihou se stal světově uznávaným sociologem a autoritou v oblasti analýzy pozdně moderní doby. Kniha byla v roce 1990 oceněna Cenou města Amalfi za nejlepší evropské sociologické dílo roku. Byla přeložena do několika desítek jazyků. Pro české vydání napsal Zygmunt Bauman zvláštní předmluvu.

Rémi Brague nás přivádí k odmítnutí představy, podle níž moderní člověk žijící v „post-metafyzické“ době, která je kulturním dědictvím osvícenství, metafyziku nepotřebuje. Snaží se ukázat, že metafyzika není vágní „nadstavbou“ spočívající na jediném skutečném základu, dostupném ve formě vědami poznávané reality, nýbrž je nezbytná pro to, aby člověk pokládal život za dobro a chtěl ho nejen žít, ale také předávat dál. Současnému lidstvu, které může sebe sama snadno jako živočišný druh zcela vyhladit, může podle Bragua jedině vědomí silné metafyzické dimenze lidského života zajistit, že se před ním bude otevírat nějaká budoucnost.

Logika smyslu francouzského filosofa Gillese Deleuze, která poprvé vyšla v roce 1969, patří k hlavním dílům tohoto autora před jeho spoluprací s Felixem Guattarim. Kniha je kolekcí 34 řad paradoxů, na něž v závěru navazuje formou přílohy pět již publikovaných, upravených statí, jež rozvíjí ty body, které jsou v předchozích řadách pouze zběžně naznačeny. Ústředním tématem je myšlení dění, jež se Deleuze snaží ve stopách Henri Bergsona či A. N. Whiteheada prosadit proti dominantní filosofii bytí. V tomto novém rámci pak přetváří klasické pojmy události, smyslu či ideje a chce ukázat, že pouze jiné chápání vztahu mezi diferencí a opakováním otevírá cestu novému obrazu myšlení, jež svou nutnost nečerpá z evidence prvních principů, nýbrž ze zkušenosti setkání s problematičností, v níž se nám ukazuje svět.

Řada míst na světě dnes díky zvýšené fluktuaci osob a rozvoji telekomunikace prochází zásadními proměnami, které výrazně diverzifikují tyto lokality co do přítomnosti různých jazyků a kultur. Kniha Jana Blommaerta, jednoho z nejinspirativnějších sociolingvistů současnosti, prezentuje teorii sociolingvistiky globalizace v nápaditém propojení s koncepty sémiotiky, analýzy diskurzu, migračních studií a etnografie. Zejména etnografie, charakteristická snahou adekvátně postihnout sociální a kulturní komplexitu zkoumaných lokalit v jejich historické hloubce, není pro výzkum jazyka a komunikace u nás zatím příliš rozvinuta. Totéž platí o využití poznatků o nápisech a znacích ve fyzickém prostoru neboli jazykové krajině k identifikaci společenských a kulturních změn. Etnografický přístup k jazykové krajině, názorně aplikovaný v analýze jedné antverpské čtvrti, zaujme také ty, kdo přemýšlejí o aktuálních proměnách městského veřejného prostoru. Vzhledem ke své interdisciplinaritě kniha osloví badatelky a badatele z oblasti lingvistiky, etnologie, antropologie, sémiotiky, sociologie, sociální geografie i urbánních studií.

Náš tekutý moderní svět není – jako všechny tekutiny – schopen zůstat v klidu a podržet si nadlouho svůj tvar. Všechno, nebo téměř všechno se v něm neustále mění. A my, obyvatelé tohoto neustále se měnícího světa, cítíme potřebu se tomuto světu přizpůsobovat, a to tak, že jsme „flexibilní“ a trvale připravení se rovněž měnit. Chceme vědět, co se děje a co se pravděpodobně přihodí, ale zaplavuje nás příliv informací, které nás hrozí zcela zahltit. Nic se nevzpírá podrobnému zkoumání tak urputně jako běžné věci každodenního života, které se skrývají ve světle klamné a zavádějící důvěrné známosti. Aby je bylo možné pozorně prozkoumat, je třeba je nejdříve vytrhnout z této každodenní rutiny: to, co je zdánlivé známé, se musí stát neznámým. A přesně o to se Zygmunt Bauman v těchto 44 dopisech pokusil: každý z dopisů vypravuje příběh převzatý z běžného života, ale tak, aby se ukázaly mimořádné aspekty, jež bychom jinak měli tendenci přehlédnout. Poutavé, objevné, znepokojivé – takové jsou dopisy Zygmunta Baumana, analytika našeho moderního tekutého světa, které psal v letech 2008 až 2009 pro čtenáře jednoho italského časopisu. Zygmunt Bauman (1925?2017) patří k nejvýznamnějším a také k nejznámějším sociálním vědcům naší doby. Je autorem řady zásadních knih o modernitě, holocaustu a postmoderním životním způsobu. U nás je znám z překladů svých knih již od 60. let, od poloviny 90. let u nás začaly jeho překlady vycházet znovu: od Úvah o postmoderní době (Sociologické nakladatelství /SLON/ 1995) po Tekutý život (Pulchra, 2021) jich vyšlo více než 20, mnohé opakovaně.

Publikace, kterou připravil kolektiv autorů z katedry plaveckých sportů Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, je určena pro posluchače studijních oborů tělesná výchova a sport a pro zájemce o plaveckou výuku. Text obsahuje tři části, které se jednotlivě zabývají plaveckou gramotností, technikou plaveckých způsobů a didaktikou plaveckých způsobů. V první části jsou charakterizovány požadavky na úroveň plavecké gramotnosti tak, aby vodní prostředí a pohyb v něm mohly být využívány celoživotně. Druhá část je pojata jako nutné teoretické zázemí pro vlastní didaktiku plaveckých způsobů. Nově jsou zde zařazeny modelové techniky plavání přiměřené vývojovému stupni dítěte, tzv. dětský kraul a dětský znak. Text třetí části je bohatě doplněn obrázky, pokrývá didaktiku všech plaveckých způsobů, pádů, skoků, plaveckých obrátek a je rozšířen o nácvik a rozvoj sebezáchranných dovedností a využití synchronizovaného plavání v plavecké výuce.

Zkušenost mladé generace, kterou Palečka reprezentuje, se radikálně liší od zkušenosti jejích rodičů a učitelů. Žije v symbióze s novými technologiemi, které jí umožňují nevídaně snadný přístup k informacím, ale zároveň ji činí svobodnou a lhostejnou vůči stávajícím autoritám a současnému pasivnímu modelu vzdělávání. Filozof Michel Serres přirovnává dnešní technologickou revoluci ke vzniku písma a vynálezu knihtisku, které od základu změnily fungování společnosti. Kritizuje lpění dnešní vědy na abstrakci a nastiňuje svou vizi vývoje, který bude založen na algoritmech a kódech. Jeho vášnivá obhajoba mladé generace, pronesená na půdě Francouzské akademie, se ve Francii stala bestselerem.

Předkládaná monografie se zaměřuje na dospívající jednotlivce s vybranými druhy nevyléčitelných onemocnění. Autorky se snažily přiblížit, jak se konkrétní druh nevyléčitelného onemocnění promítá do edukační oblasti života dospívajícího jednotlivce. Úvodní kapitoly tvoří teoretický popis k problematice nevyléčitelného onemocnění z hlediska medicíny, psychologie a samozřejmě speciální pedagogiky. Na tyto kapitoly navazuje praktická kapitola, ve které se autorky věnují zkoumání specifik edukace dospívajících jednotlivců s vybranými druhy nevyléčitelných onemocnění.

Sociologický esej, psaný v dějinotvorných měsících roků 1989 a 1990, vychází po dvaatřiceti letech od svého vzniku ve čtvrtém vydání. Vypráví příběh o tom, jak despotický socialistický stát v padesátých letech nejprve vyvlastnil rodinu, tedy soukromou sféru života, aby se nakonec dočkal toho, že rodina kolonizovala stát. Přenáší nás do myšlení přelomové doby svého vzniku a přináší stále platná vysvětlení nejníže položených příčin pádu starého režimu, tedy soukromých aspirací a vynucených strategií velmi různých skupin bezejmenných sociálních aktérů starého režimu, těch dole i těch nahoře, které vedly nakonec k tomu, že tu nezbyl téměř nikdo, kdo by měl zájem na jeho dalším udržení.

Kniha nabízí vhled do málo známého starověkého textu připisovaného biblickému praotci Henochovi. Tento text, který vznikl nejspíše na přelomu letopočtů, byl pro moderní bádání objeven až v 18. století. Henochova vidění, popisující budoucí události, jsou ve skutečnosti odpovědí anonymního autora na krizi a s ní spojenou otázku, proč jsou spravedliví na tomto světě pronásledováni a nic nenasvědčuje tomu, že by Bůh stál na jejich straně. Formou komplexního výkladu se snaží ukázat, že Bůh s touto situací počítal již od stvoření světa a její řešení vetkal do řádu stvoření. To se projeví v posledním čase v podobě zvratu osudu spravedlivých a hříšných. Tento promyšlený plán se kniha Dávida Cielontka pokouší rozplést a popsat. Nabízí vhled do způsobu myšlení, argumentace a imaginace starověkých Židů, pojmenovává některé méně známé mesiášské představy a také různé způsoby, jimiž byla postava Henocha ve starověku konceptualizována.

Výukové texty pro bakalářské studium zdravotnických oborů obsahují tradiční témata hygieny a epidemiologie jako biomedicínského základu primární prevence nemocí v novém pojetí. Pro potřeby praxe je zpracována epidemiologie nevýznamnějších skupin nemocí (kardiovaskulárních, nádorových, infekčních) a závislostí (návykové látky), problematika epidemiologických studií a očkování. Zvláštní kapitoly tvoří hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a rizika práce ve zdravotnictví. Texty slouží k uvědomění a k pochopení komplexních souvislostí mezi působením životního i pracovního prostředí a možným vznikem nemocí u jedince i v populaci s akcentem na využití poznatků v každodenní zdravotnické praxi. 2. doplněné vydání

Zapojení německé armády do mezinárodní mise ISAF v letech 2001–2014 představovalo pro německou politiku a veřejnost zlomovou zkušenost a mělo řadu následků, mj. s ohledem na budoucí nasazování armády v zahraničí. Pavel Dvořák ve své bohatě pramenně podložené práci přesvědčivě ukazuje limity a úskalí role Německa jako příkladné mocnosti, která si je vzhledem ke své velikosti a postavení v Evropě i ve světě a s ohledem na spojenecké vztahy vědoma odpovědnosti za bezpečnost a stabilitu světového uspořádání, jakkoli se do ní dostává spíše pod tlakem vnějších okolností než z vlastní iniciativy.