Karolinum strana 115 z 184

Soubor esejů Alessandra Portelliho nabízí konečně i českým čtenářům inovativní přístup k orální historii s interdisciplinární a multikulturní perspektivou. Portelli zkoumá kulturní konflikty a komunikaci mezi sociálními skupinami a třídami v průmyslových společnostech 20. století a identifikuje způsob, jakým se jednotlivci snaží vytvářet vzpomínky, aby pochopili svoji životní pouť. Zakládá si na terénní práci a podstatnou váhu přikládá samotnému verbálnímu projevu. Orální historie pro něj není pátrání po pravdivější skutečnosti a přímé zkušenosti, ale perspektiva, která nás upozorňuje na prchavou podstatu historické pravdy jako takové.

Kniha americké filosofky Susan Buck-Morssové sleduje formování teorie Theodora Adorna, klíčového představitele první generace tzv. frankfurtské školy. Přibližuje mimořádně komplikované Adornovy myšlenky čtivým způsobem, aniž by je zbavila jejich subtilnosti a komplexnosti. Zvláštní pozornost věnuje vývoji jeho myšlení v dialogu s Walterem Benjaminem a dalšími současníky. Osvětluje klíčové momenty Adornovy filosofie, např. jeho pojetí dialektiky, důraz na objektivitu pravdy, ale též na tvůrčí roli subjektu v poznávacím procesu. Rekonstruuje Adornovu filosofickou metodu a velmi pečlivě projasňuje vztah mezi teorií a praxí, filosofií a uměním, pojmovostí a názorností. V českém prostředí se jedná o klíčový příspěvek umožňující adekvátnější pochopení a docenění kritické teorie.

Literatura - tak jako další umění - patří ke skupině toho, co dnes nazveme „tradičními médii“. Přesto mediální uvědomění literatury a jejího zkoumání po staletí zastírala absence a latentní status pojmu média. Kniha Za obrysy média z pera devíti autorek a autorů přináší genealogii „média“, příběh mediálního sebeuvědomování literatury a literární vědy, jež jde ruku v ruce s jejich zdánlivým zastaráváním tváří v tvář neúprosné evoluci techniky. V tomto příběhu jde ale také o rozvoj literatury jako komunikace svého druhu, prohlubujícího určité mediální kompetence, i její spjatost s obecnějšími mediálními jevy - zprostředkováním působícím i v tom, co se zdá být bezprostředně tady a teď, a také naopak s vytrvalou přítomností toho, co je vytvářeno veskrze uměle. Zájmem, který motivuje velkou část této knihy, je rozvinout východiska pro uvedení literární a mediální vědy na společný základ.

Scholastická teologie jako svébytný způsob zpracování a tradování teologické látky ovládala univerzity od jejich vzniku až na práh moderní doby. Setkání s ní se tak nevyhne nikdo, kdo se zabývá duchovním světem středověku a raného novověku: teologa budou více zajímat myšlenkové postupy a obsah scholastických traktátů, kulturního historika zase vnější rámec školského provozu, oba však ocení příručku, která je přehledně a při zachování přiměřeného rozsahu uvede do vývoje a mnohotvárnosti scholastické teologie. Leinsleho kniha tento úkol plní dobře a spolehlivě, jak o tom svědčí již vydané překlady do angličtiny a maďarštiny.

Představa vzájemné metodologické provázanosti výzkumu a umění, která se objevila koncem minulého století, odkrývá nové možnosti bádání a umožňuje nám pojmově uchopit takový výzkum, který by byl na umění založený. Dieter Mersch, profesor Vysoké školy umělecké v Curychu, ve své pronikavé studii dekonstruuje terminologii spojenou s otázkami vztahu estetična a vědecké pravdy, přičemž jeho snahou je odkrýt v uměleckých praktikách způsob myšlení, který nepoužívá jazyk a jehož výpovědi nejsou přeložitelné do diskurzivních forem vědy. Obhajuje tak svébytné estetické myšlení stranou lingvistického obratu, které se nedá ničím jiným nahradit.

Všichni lidé, nejen hudebníci, jsou muzikální. Muzikalita je jedním ze základních kamenů lidské zkušenosti. Abychom lidské hudebnosti plně porozuměli, potřebujeme hudbu studovat v celé její geografické a historické rozmanitosti. Držíte v rukou první úvod do oboru etnomuzikologie v češtině. Jeho přední postava, Timothy Rice, zde uceleným, přehledně strukturovaným a nanejvýš srozumitelným způsobem představuje, jak etnomuzikologie zkoumá fenomén hudby a lidské hudebnosti v nejrůznějších kulturních, sociálních a historických kontextech. Předmětem zájmu přitom zdaleka není jen takzvaná tradiční hudba, ale veškeré současné podoby hudby, včetně té populární. Rice ukazuje, jak se etnomuzikologové a etnomuzikoložky ve studovaných prostředích účastní hudebních událostí, zaznamenávají je a pozorují, provádějí rozhovory s účastníky a učí se hudbu „dělat“, hrát, zpívat a tancovat. Názorně nás uvádí do toho, jak navázat s hudebními komunitami vztah důvěry, jak poté analyzovat terénní data, která nesou komplexní individuální, sociální a kulturní významy, a jak je pomocí teorií společenských a humanitních věd interpretovat. To vše se dozvídáme mimo jiné prostřednictvím Riceovy sofistikované reflexe těch nejzajímavějších současných i historických etnomuzikologických výzkumů výběrově pokrývajících doslova celý svět. Kniha je povinnou četbou pro všechny studující muzikologie, antropologie a etnologie. Významné rozšíření obzorů nabídne rovněž budoucím vyučujícím hudební výchovy na ZŠ a SŠ a hudby na ZUŠ, a všem hudebníkům vůbec. Po knize by měl však sáhnout každý, kdo touží dohlédnout za svůj dosavadní hudební horizont a porozumět.

Učebnice English for Medical Students je určena studentům prvního ročníku lékařské fakulty s pokročilou znalostí anglického jazyka. Její prioritou je seznámit studenty s anglickou odbornou terminologií, a to zejména na základě anatomických popisů jednotlivých tělních systémů. Texty jsou doplněny cvičeními, která slouží k zvládnutí a upevnění odborné slovní zásoby a k shrnutí témat jednotlivých lekcí. K jednotlivým kapitolám jsou přiřazeny Language spots (vybrané lingvistické jevy v lékařské angličtině), Reading spots (informace z lékařské praxe) a Grammar spots (vybraná gramatika v lékařském kontextu). Učební texty jsou doplněny o poslechová cvičení. Připojen je rovněž textový materiál, který se vztahuje k probíraným odborným tématům a obsahuje kontrolní cvičení. Na konci učebnice je zařazen přehled nejužívanějších zkratek a anglicko-český slovník. Učebnice je určena zejména posluchačům Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni, ale může sloužit i studentům ostatních lékařských fakult a odborné veřejnosti.

Monografie Žurnalistická profese 2.0 se zabývá aktuálními vývojovými trendy v médiích i žurnalistice a procesy, jako jsou medializace internetu a internetizace masových médií nebo mediální konvergence a hybridizace. Přináší mj. poznatky z výzkumu, který se zaměřil na konkrétní dopady těchto procesů na novinářské povolání v České republice, zajímal se o aktuální postoje novinářek i novinářů k technologickému vývoji a proměny jejich každodenní práce, čímž zároveň prověřil platnost tvrzení či definic, které jsou v souvislosti s problematikou aktuálních vývojových trendů nabízeny vědci.

Environmentální regulace, uplatňované od šedesátých let, byly v mnohém úspěšné, a nejhorší průvodní jevy rychlé industrializace se tedy podařilo zmírnit. V řadě zemí je dnes prostředí méně kontaminováno škodlivinami, vzduch čistší a voda v řekách méně zamořená. Základní trendy vývoje planetárního ekosystému jsou však naproti tomu stále negativní, ztrácí se biologická rozmanitost, ohroženy jsou mnohé ekosystémy, dokonce se mluví o počínajícím šestém planetárním vymírání. Velké obavy vzbuzuje prohlubující se krize klimatu, která se dostává na první místa politických jednání na všech úrovních, od globální po národní. Přitom je stále zřejmější, že na rozdíl od opatření zaváděných v minulosti je tentokrát zapotřebí dosáhnout zásadně hlubších změn. Jsme svědky začátku dalekosáhlé společenské proměny a k?jejímu pochopení by tato kniha měla přispět. Kniha profesora Bedřicha Moldana vychází z jeho přednášek na Přírodovědecké fakultě a Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a přehledně představuje klíčové aspekty environmentální problematiky.

Geeraertsova kniha nabízí vyčerpávající přehled hlavních tradic lingvistického bádání o významu slov od poloviny devatenáctého století do současnosti. Představuje nejdůležitější myšlenky, klíčové práce a dominantní postavy pěti lingvistických směrů: historicko-filologické sémantiky, strukturalistické sémantiky, generativní sémantiky, neostrukturalistické sémantiky a kognitivní sémantiky, přičemž si všímá především teoretických a metodologických vztahů mezi těmito přístupy. Kromě hlavních teoretických proudů lexikální sémantiky věnuje pozornost i „proudům spodním“, které utvářely její vývoj.

Překlad raných próz Bohumila Hrabala vychází z prvního svazku Hrabalových spisů, nazvaného Křehký dluh. V těchto existenciálně laděných experimentujících textech se poprvé setkáváme se zásadními postavami jeho tvorby, například se strýcem Pepinem, který je uveden i jako spoluautor jedné z povídek. Why I Write? nabízí anglofonním čtenářům možnost seznámit se se zdroji Hrabalovy poetiky a pochopit, proč byl Hrabal Josefem Škvoreckým právem nazván „zásadním lyrickým básníkem“ české literatury.

Třetí, revidované vydání kolektivní práce odborníků v oblasti mediálního světa pod vedením zkušené editorky doc. Barbory Osvaldové obsahuje stati věnované fenoménu zpravodajství. Publikace mapuje jeho různé fáze počínaje exkurzem do nejstarší žurnalistiky psané přes zpravodajství agenturní, audiovizuální, fotožurnalistiku až po produkci tzv. nových médií. Jimi se zabývá zcela nová, aktuální kapitola s názvem Online zpravodajství. Teoretické pojednání je doprovázeno konkrétními příklady z novinářské praxe, které dobře doplňují celistvou čtenářovu představu o problému, ať už bude číst materiál jako student, nebo zájemce o problematiku zpravodajství.

Geologie médií vychází z perspektivy materialistického a post-antropocentrického myšlení, které klade důraz na vztah kultury k materiálním skutečnostem, jež ji podmiňují. Jussi Parikka svět médií zkoumá jako hmotnou součást geologické sféry: zabývá se například procesy těžby, které umožňují jejich vznik, nebo jejich posmrtným životem v podobě elektroodpadu a budoucích fosilií. Popisuje environmentální, sociální a ekonomický kontext novomediální kultury a rozbíjí iluze o její „čistotě“ a „imaterialitě“. Jeho kniha není jen důležitým příspěvkem k debatám o mediálních technologiích, novém materialismu a antropocénu, ale také průvodcem po současné umělecké praxi, která na tyto fenomény reaguje.

Psycholingvistika bilingvismu je zevrubným uvedením do problematiky zpracování psaného i mluveného jazyka u bilingvních mluvčích. Věnuje se otázce simultánního a sukcesivního osvojování dvou a více jazyků, paměti u bilingvních mluvčích a obecněji kognitivním aspektům bilingvismu. Kniha představuje aktuální poznatky psycholingvistického výzkumu tohoto fenoménu a doplňuje je konkrétními příklady z empirických studií a přehledným shrnutím současných diskusí. Poskytuje také obsáhlý přehled literatury k tématu, ilustruje různorodé metodologické přístupy a nabízí rovněž impulzy k budoucímu výzkumu.

Edmund Husserl vytyčil nové filosofické téma: pole samotné zkušenosti. Když Emmanuel Levinas hovoří o Touze a Druhém, jakým zkušenostem tato okázale pronášená slova vlastně odpovídají? Dá se ještě tvrdit, že se jejich domnělý obsah stává předmětem sledovatelné filosofické úvahy? A navazuje současná fenomenologie ve Francii na Husserla, nebo na Levinase? Takto lze schematicky shrnout jádro stále živé polemiky, kterou v roce 1991 rozvířil Dominique Janicaud publikací „Teologického obratu ve francouzské fenomenologii“. Ve stati „Otevřená fenomenologie“ z roku 1998 se pak Janicaud k tématu vrátil a upřesnil pozitivní jádro sporu úvahou o chápání fenomenologie u Heideggera, o vztahu fenomenologie a hermeneutiky a o vyhlídkách „minimalistické fenomenologie“, jež by se vzdala metafyzických nároků a využívala škály inspiračních zdrojů od Husserla, Sartra a Merleau-Pontyho po Wittgensteina, Dennetta a Deleuze.

Kniha představuje ucelený přehled informací o základních strukturách centrálního nervového systému a jejich funkčního spojení. Text je členěn do 11 kapitol a je určen především pro studenty pregraduálního studia medicíny. Každá kapitola obsahuje textovou část, originální schématické obrázky a přehledné tabulky, které umožňují lépe se orientovat ve složité stavbě mozku a míchy člověka. Součástí textu jsou klinické poznámky, které vhodným způsobem zdůrazňují význam znalosti stavby centrálního nervstva pro lepší pochopení jeho funkce a jeho poruch.