Karolinum strana 134 z 184

První ředitel Národního divadla František Adolf Šubert (1849–1915), člověk mimořádně aktivní a zasloužilý hned v několika ohledech, dosud neměl žádnou vydanou monografii. Zpřístupněním zrevidovaného rukopisu z pera novináře, uměleckého kritika a literárního historika Antonína Veselého (1888–1945) o F. A. Šubrtovi jako dramatikovi splácíme část dluhu českého kulturního dějepisectví vůči této velké, zakladatelské a málem již polozapomenuté osobnosti. Autor a v jeho stopě editor publikace sledují Šubrta v celém vývoji jeho dramatické tvorby, v minulosti neprávem podceňované, od studentských počátků přes složité překonávání romantické estetiky a soudobých vlivů francouzských až po několik závažných pokusů o soudobé realistické drama, které plnily aktuální průkopnickou úlohu v české dramatické produkci. Jejich závažnost autor dokazuje přesvědčivě, na základě důkladného pramenného studia a v širším kulturním a politickém kontextu.

V posledních dvou stoletích se lidé stali dominantní silou na této planetě. Vzhledem k jejich závislosti na globálním ekosystému a službách, které lidstvu poskytuje, by měli vědět, do jaké míry ovlivňují klíčové přírodní procesy. Východiskem monografie je názor, že současný stav ani očekávaný vývoj služeb přírody (nebo obecněji kvality životního prostředí) není z hlediska uspokojování potřeb lidí - současných a pravděpodobně ani budoucích generací - příznivý. Druhým východiskem je existence poměrně velkého množství přístupů a metod, jak zkoumat vztah člověka a přírody. Na jejich základě představuje koncept společenského metabolismu, který využívá různé vědní obory a jejich metody k sledování a analyzování metabolických procesů v člověkem vytvořených systémech, včetně jejich vztahu k přírodním procesům, a zasazuje koncept společenského metabolismu do širšího rámce pro zkoumání a aplikaci společenských souvislostí ochrany životního prostředí, kterým je environmentální udržitelnost. Monografie přináší v této oblasti řadu nových poznatků (včetně výsledků specifických pro Českou republiku), které jsou založeny na dlouhodobých výzkumech autorů.

The Guide offers an introduction to Basic Medical Terminology on a level and in accordance with requirements of the university programmes of dentistry and general medicine in the Czech Republic. The course reflects local specifics of the Czech medical environment, most notably its strong focus on Latin grammar. The Guide consists of two parts, one for each semester. However, the first section is to certain extent self-contained and as such it can be used by students of one-term courses (dentistry), while the second one is supposed to serve as an independent addition necessary only for students of general medicine.

Autor představuje matematickou statistiku a její možnosti jako nástroj medicíny založené na důkazu. Výklad je soustředěn především na popis principů statistického uvažování a interpretaci výsledků. Věnuje se i ukázkám nesprávného provedení analýz a chybné interpretace výsledků. Dále seznamuje i s možnostmi využití statistického programu R, který je volně dostupný a nabízí použití libovolných statistických nástrojů. Kniha překonává vzdálenost mezi medicínou a matematikou a hledá společný jazyk, který poskytne medicíně objektivní nástroje k hodnocení biologickým

Autor představuje matematickou statistiku a její možnosti jako nástroj medicíny založené na důkazu. Výklad je soustředěn především na popis principů statistického uvažování a interpretaci výsledků. Věnuje se i ukázkám nesprávného provedení analýz a chybné interpretace výsledků. Dále seznamuje i s možnostmi využití statistického programu R, který je volně dostupný a nabízí použití libovolných statistických nástrojů. Kniha překonává vzdálenost mezi medicínou a matematikou a hledá společný jazyk, který poskytne medicíně objektivní nástroje k hodnocení biologickým

Co spolehlivě víme o českých, evropských či amerických muslimech? Jsou skutečně tak odlišní? Jsou neintegrovaní a neschopní akceptovat principy, na nichž stojí fungování Západu? A co vlastně ovlivňuje naše mínění a formuje naše stereotypy při vnímání muslimských komunit žijících v západních společnostech? Kniha pro laiky srozumitelnou formou a přístupným jazykem prezentuje výsledky mnohaletých systematických empirických výzkumů českých sociologů, religionistů, antropologů a sociálních geografů. Naznačuje odpovědi na aktuální otázky, aniž by se uchylovala k nepodloženým spekulacím a dojmům, jichž lze nabýt při sledování vždy nutně selektivních médií či dokonce otevřeně islamofobních internetových diskusí. Čeští muslimové jsou v drtivé většině velmi dobře integrovaní a někteří dokonce (semi)asimilovaní do většinové společnosti. Mají kvalitní vzdělání, práci a přátele i partnery z majoritní společnosti. Akceptují české zákony a nevidí nepřekonatelné překážky mezi životem v moderní sekulární společnosti a praktikováním islámu. Naopak jen velmi obtížně u nás lze nalézt muslimy separované či marginalizované. Postavení českých muslimů se tak podstatně liší od muslimů západoevropských, v mnohém spíše připomíná velmi úspěšné americké muslimy, žijící svůj „americký sen“. Kniha však otevřeně upozorňuje i na některé potenciální problémy a rizika s ohledem k budoucí integraci: na vnitřní dynamiku muslimské komunity, neinformovanost české veřejnosti o islámu, danou např. úrovní školních učebnic, nebo na rostoucí islamofobii, která může doposud dobře integrované muslimy přimět k dobrovolné separaci v bezpečí vlastní komunity.

Jiří Kejř vypráví čtivou formou příběh života mistra Jana Husa, zvláštní pozornost zaměřuje na průběh a okolnosti jeho procesu na kostnickém koncilu. Shrnuje tak své dlouholeté bádání, které této klíčové osobnosti našich dějin věnoval. Kejř ve dvanácti kapitolách své knihy vysvětluje a uvádí na pravou míru nepřesná či zavádějící tvrzení, která se objevují v bohaté odborné i popularizující husovské literatuře. Usiluje porozumět složité osobnosti Jana Husa, vysvětlit pohnutky jeho jednání, proniknout do jeho myšlenkového světa. Přestože autor pokládá tuto knihu za pouhý zlomek díla, jež by mělo o osobnosti Husova formátu vzniknout, lze ji právem považovat nikoli za fragment, ale za koncentrovaný, hodnotný extrakt zamýšlené, ale nerealizované obsáhlé monografie.

Milan Sobotka, emeritní profesor novověké filosofie na Univerzitě Karlově v Praze, ve své knize o Jeanu-Jacquesu Rousseauovi vychází z předpokladu, že Rousseau je objevitelem hodnoty druhého (a druhých) pro každého jedince. Nejprve – v Rozpravě o původu nerovnosti – jde o hodnotu druhého v teorii intersubjektivity, jejímž je Rousseau možná prvním představitelem, později – zejména ve spise O společenské smlouvě – přechází Rousseau k pojetí druhého a druhých jako subjektů vzájemného uznání. Podle Hegela je právě Rousseau prvním filosofem svobodné vůle jedinců jako média vzájemného uznání, jímž je konstituován stát. Rousseau tak u Hegela zaujímá prvořadé postavení v novověké politické teorii. Z tohoto hlediska mají Rousseauovy výzvy k větší majetkové rovnosti ve společnosti, pokud překračují meze politické rovnosti, až druhořadý význam. Milan Sobotka se proto věnuje především ukázání významu druhého a druhých pro konstituci a politický status jedince. Kniha o Jeanu-Jacquesu Rousseauovi je prvním svazkem nové edice FRONÉSIS, věnované filosofickým otázkám vztahujícím se k problematice výchovy a sebevýchovy.

Monografie, sepsaná k příležitosti 25. výročí sametové revoluce, sleduje fáze komunistického experimentu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v širším historickém kontextu. Na osudech generací studentů i pedagogů ukazuje turbulenci pom ěrů, v nichž se od roku 1948 střídala období závislosti na komunistické ideologii s obdobími, v nichž se mnozí dopracovali k sebereflexi a samostatnému myšlení, jež vyžadovalo občanskou odvahu. Dokládá, že na fakultě byli mezi studenty i pedagogy jak lidé, kteří by tu ve svobodných poměrech neměli co pohledávat, tak erudovaní odborníci, vystavení ideologickému tlaku a kádrovému prověřování, v horším případě pak dohledu tajné státní policie. Šířeji se věnuje především událostem roku 1989, podmínkám i průběhu politického převratu, a snaží se postihnout dědictví minulosti v dalším vývoji fakulty.

Jak napsat dopis, jak mu porozumět a reagovat na něj? Které výrazy jsou vhodné a obvyklé, oslovujeme-li přátele, rodiče, nadřízené, úřady nebo zaměstnavatele, a jaké náležitosti má takový dopis mít? Na tyto i další otázky reaguje příručka koresponden ce v češtině pro zahraniční studenty. Po stručných teoretických výkladech s klasifikací psané korespondence, poučení o jejích společenských a jazykových zásadách i o jejím historickém vývoji (od korespondence ručně a strojově psané po e-mailovou a SM S) nabízí příklady z praxe a na nich zakládá praktické úkoly a cvičení. Bohatý ilustrační materiál pochází z různých typů psané korespondence, převážně současné, aktuální a běžné, veřejné i soukromé a z odlišných komunikačních oblastí. Využity jsou autentické texty formuláře i dopisy. Cvičení a úkoly jsou odstupňovány z hlediska náročnosti, mohou tedy sloužit studentům s různou úrovní znalostí češtiny respektuje se Společný evropský referenční rámec pro jazyky (úrovně A1C2). Korespondenční příručka česky psané korespondence pro cizince je první svého druhu a i jako taková chce být inspirací a pomocníkem pro všechny zájemce o češtinu.

Hlavní hrdinka Anka uvádí čtenáře do třídy, kde se dětem při psaní a počítání příliš nedaří. Mají pocit, že jim někdo strká do ruky, a pak jednoho dne přijdou na to, že mají ve třídě škodolibé strašidlo, které jim všechny tyto potíže způsobuje. Co se školním strašidlem děti ve třídě i doma zažijí, to všechno mohou sledovat malí čtenáři v této knížce prvního čtení. Autorka záměrně stylizovala celé vyprávění do kratších vět a prvnímu čtení přizpůsobila i výběr slov. Text je rozčleněn do krátkých k apitol s napínavým dějem, aby se čtenáři mohli těšit na pokračování. Příběh je určen zejména začínajícím čtenářům (68 let), ale může se líbit i předškolákům poslouží jim k seznámení se školním prostředím. Zuzana Pospíšilová je dětská psycholožka a autorka dětských knih, pracuje ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě. Píše pohádky a básničky pro děti, které publikuje knižně a v časopise Sluníčko, překládá dětské verše. V nakladatelství Portál vyšly její kníž ky Hádanky a hříčky nejen se slovíčky (2006), Hádám, hádáš, hádáme (2007), Vyber si hru podle jména (2008), Poznáváme písmenka (2008) a pohádkové tituly Pohádky před spaním (2007) a Domeček pro šneka Palmáce (2008).

Rozsáhlá monografie odborníků z pražské právnické fakulty pod vedením Jana Kuklíka a Reného Petráše se věnuje problému majetkových ztrát židovského obyvatelstva za druhé světové války a různým metodám odškodnění. Publikace má široký historický a komparativní záběr, obsahuje podrobnou analýzu právních aspektů a zabývá se i dodnes nedořešenými otázkami. Nejpodrobněji je v knize zastoupeno území bývalého Československa, ale pozornost je věnována i vývoji v dalších státech: Německu, Rakousku, Polsku, ale také v zemích s velmi odlišnou situací, jako jsou Velká Británie, Bulharsko či Švýcarsko. Výklad u jednotlivých států obvykle zahrnuje nástin vývoje postavení Židů v daném regionu v posledních desetiletích před holocaustem, jsou však naznačeny i starší, středověké tradice. Jádrem práce je zachycení často až pozoruhodně různorodých metod záborů židovského majetku zejména v době druhé světové války a jeho restitucí nebo různých odškodňovacích akcí, které probíhají až do současnosti.

Název publikace odkazuje na myšlenku amerického historika Michaela Frische, že orální historie je přístupem ke vnímání a pojímání minulosti, který se symbolicky nachází mezi laickou individuální či kolektivní pamětí a velkými politickými dějinami . Kniha nejen široké badatelské obci, ale i zájemcům z řad laické veřejnosti představuje problematiku orální historie v jejích teoretických a praktických perspektivách. Druhé a doplněné vydání tohoto manuálu se snaží podat aktuální pohled na problema tiku orální historie jakožto interdisciplinární metody, která významně přispívá k poznání nedávné minulosti, jejíž svědkové a pamětníci doposud žijí. Teoreticky laděná část publikace se věnuje terminologii orální historie, jejímu zrodu a vývoji v čes kém prostředí i v mezinárodním kontextu, dále pak problematice paměti ve vztahu k orální historii. Praktičtěji zaměřená část se zabývá možnostmi a úskalími realizace orálněhistorického výzkumu, dále pak přináší přehled analytických přístupů, zamyšlení nad interpretačními možnostmi orálněhistorických rozhovorů a konečně jsou zde probírány také otázky etiky a legislativy jako nezbytné součásti orální historie.

Výrazně přepracované a rozšířené vydání textu publikovaného poprvé v roce 2005 reaguje na nejnovější vývoj v oboru, zejména pak na sérii normotvorných gramatických příruček vydaných španělskou Královskou akademií v letech 20092011. Text je primárně určen studentům španělské filologie a seznamuje je se základy fonetiky a fonologie španělštiny. Pozornost je věnována i vztahu mezi mluvenou a psanou podobou současné španělštiny. Popis fonetického a fonologického systému, vycházející z artikulačních i akustických výzkumů, přihlíží i ke zvláštnostem jednotlivých regionálních a sociálních variant španělštiny a důsledně odráží aktuální stav vědění v oboru.

Kniha je teoretickým zázemím pro korektní vedení pohybových aktivit dětí v raném věku ve vodním prostředí tak, aby byly pro dítě jednoznačným přínosem, a zároveň stavěly základy jeho primární plavecké gramotnosti. Nejedná se o učebnici jednotlivých postupů, ale o odborný text umožňující pochopení zákonitostí časné lidské ontogeneze, vývoje plavecké motoriky a základů didaktiky plavání. Způsob výkladu je rozvíjen podle vývojových etap dítěte se začleněním souvisejících odborných témat (přístupy k pohybové stimulaci dítěte, předpoklady pozitivního průběhu aktivit ve vodním prostředí, zanořování, sebezáchrana).

Publikace navazuje na předchozí autorovy studie z oblasti vývoje španělského jazyka. Na mnoha příkladech dokládá všechny významné fonetické změny, které vedly ke vzniku moderní španělstiny. Velkou výhodou je přehlednost, didaktičnost a zároveň komplexní, nezjednodušující přístup k problematice. Text si klade za cíl seznámit čtenáře zejména s vnitřním vývojem španělského jazyka, konkrétně pak se zákonistostmi fonologických změn během jednotlivých fází jeho vývoje. Na základě získaných etymologických poznatků by měli být čtenáři schopni rozpoznat z latinských slov a tvarů jejich současné španělské protějšky a umět rekonstruovat jejich podobu v základních vývojových fázích. Obecné zákonitosti jednotlivých změn jsou uspořádány v tabulkách, po každé tabulce následují příklady v podobě etymologické analýzy slovních tvarů.