Karolinum strana 142 z 185

Mnichovská historie je neúplná bez souboru jejích následků. Některé z nich nejsou ještě v literatuře zachyceny naplno, patří k nim také útěky a vyhánění obyvatel z česko-moravsko-slezského pohraničí Československa. Příspěvek k poznání této problematiky představuje kniha historika Jana Bendy, jež zhodnotila výsledky dřívějších historických výzkumů a obohatila je o nově získaná fakta z archivních materiálů. Jejich analýza umožnila doplnit chybějící prvky dosavadních znalostí. Úvodní část se snaží nalézt odpovědi na otázky týkající se vzniku a počátku uprchlického problému na odstoupených územích a s tím úzce související proměnnou existenčních podmínek Čechů, Židů a německých antifašistů v důsledku postupného etablování nacistického režimu. Jádro práce představují kapitoly o přístupu čs. státu k imigračním záležitostem, vracení uprchlíků, jejich propouštění přes hranice, sociální a pracovní integraci migrantů do české společnosti, a to v úzké interakci s politickým vývojem dané doby. V závěrečné části kniha analyzuje otázky uprchlické každodennosti, vystěhovalectví, ale také vzájemných vztahů mezi utečenci a starousedlíky. Celá práce je v pravém slova smyslu prvým uceleným a souhrnným zpracováním daného tématu, navíc v nejvyšší možné míře oproštěným od tradičních resentimentů.

Mnichovská historie je neúplná bez souboru jejích následků. Některé z nich nejsou ještě v literatuře zachyceny naplno, patří k nim také útěky a vyhánění obyvatel z česko-moravsko-slezského pohraničí Československa. Příspěvek k poznání této problematiky představuje kniha historika Jana Bendy, jež zhodnotila výsledky dřívějších historických výzkumů a obohatila je o nově získaná fakta z archivních materiálů. Jejich analýza umožnila doplnit chybějící prvky dosavadních znalostí. Úvodní část se snaží nalézt odpovědi na otázky týkající se vzniku a počátku uprchlického problému na odstoupených územích a s tím úzce související proměnnou existenčních podmínek Čechů, Židů a německých antifašistů v důsledku postupného etablování nacistického režimu. Jádro práce představují kapitoly o přístupu čs. státu k imigračním záležitostem, vracení uprchlíků, jejich propouštění přes hranice, sociální a pracovní integraci migrantů do české společnosti, a to v úzké interakci s politickým vývojem dané doby. V závěrečné části kniha analyzuje otázky uprchlické každodennosti, vystěhovalectví, ale také vzájemných vztahů mezi utečenci a starousedlíky. Celá práce je v pravém slova smyslu prvým uceleným a souhrnným zpracováním daného tématu, navíc v nejvyšší možné míře oproštěným od tradičních resentimentů.

Publikace je určena profesionálním pomáhajícím, kteří neabsolvovali výcvik krizové intervence, avšak ve své praxi se dostávají do kontaktu s lidmi v závažných situacích a krizích. Jak jednat v roli pomáhajících prvního kontaktu? Jakým úskalím se vyhnout? Jak by mělo vypadat minimum pomoci v uspěchané atmosféře lékařské ordinace, školní sborovny nebo policejní služebny? Kniha obsahuje aplikace do kontextu rodinného násilí, na němž lze nezbytnou pomoc dobře ukázat. Zvláštní kapitoly jsou věnovány filozofickým a teologickým základům chápání krize a otázkám jejich smyslu v lidském životě. Publikace je vhodná také pro studenty pomáhajících profesí a pro laiky.

Publikace je určena profesionálním pomáhajícím, kteří neabsolvovali výcvik krizové intervence, avšak ve své praxi se dostávají do kontaktu s lidmi v závažných situacích a krizích. Jak jednat v roli pomáhajících prvního kontaktu? Jakým úskalím se vyhnout? Jak by mělo vypadat minimum pomoci v uspěchané atmosféře lékařské ordinace, školní sborovny nebo policejní služebny? Kniha obsahuje aplikace do kontextu rodinného násilí, na němž lze nezbytnou pomoc dobře ukázat. Zvláštní kapitoly jsou věnovány filozofickým a teologickým základům chápání krize a otázkám jejich smyslu v lidském životě. Publikace je vhodná také pro studenty pomáhajících profesí a pro laiky.

Studie shrnuje výsledky velkého mezinárodního výzkumu domácího násilí IVAWS, který se v ČR uskutečnil v roce 2003. Kromě obšírného popisu prevalence zkušeností českých žen přináší také výsledky sondy realizované později mezi muži. Ukazuje širší sociální souvislosti tohoto fenoménu (význam zkušeností v rodině, abúzus alkoholu, drog, agresivita partnera, vliv vzdělání a sociálního statusu). Zabývá se také ekonomickým a psychologickým násilím a celkovými důsledky pro oběti. Zkoumá též možnosti intervence státních orgánů i neziskových organizací. Připomíná provedenou komparaci několika zemí zapojených do projektu IVAWS a nabízí interpretaci výsledků z pohledu české strany. Teoretické a poznatkové zázemí studie představuje důležité východisko k dalšímu zkoumání tohoto závažného sociálního problému pro řadu zájemců o téma, tvoří také základnu právě probíhajícího replikačního výzkumu.

Od prvního vydání publikace uplynulo deset let (2003). Poločas informací je v současné neurovědě jen několikaletý. Nejde ale o to, jak velký podíl informací z prvního vydání je překonaný. Nabyly totiž odlišnou strukturu. Pod tímto úhlem pohledu vypráví první kapitola o evoluci, druhá o vědomí, třetí o objevu, stavbě a činnosti implicitního neboli defaultního systému mozku, neboť ty jsou považovány za klíčový aspekt, druh těžiště sebeuvědomování. Další kapitoly pak mluví o sebeuvědomování při spánku, anestézii nebo hypnóze, v průběhu vegetativního stavu, při autismu, schizofrenii a depresi, při demenci, psychopatii a disociativních stavech. Poslední kapitola stručně zmiňuje, jak je sebeuvědomování utvářeno kulturními vlivy. Knížka je čtenářsky náročnější, určena především lékařům, psychologům, filosofům, přírodovědcům, odborníkům na počítačové vědy, pedagogům na středních školách, motivovaným teologům - a samozřejmě i všem, kdo se snaží pochopit, co znamená, řeknou-li si "Já".

Tato monografie je koncipována jako pomůcka pro vysokoškolské studenty, učitele a další zájemce, kteří hledají poučení o římské metrice. V první části seznamuje čtenáře s hlavními prozodickými zásadami, v části druhé pak se všemi důležitějšími veršovými a strofickými útvary. Ke všem uváděným pravidlům a veršovým útvarům jsou zařazeny četné příklady, a to v textové i metrické (grafické) podobě. Vzhledem k tomu, že se současný odborný zájem i vysokoškolské studium zaměřují nejen na díla klasického období, ale i na básnická díla období okrajových, jsou u jednotlivých veršových rozměrů voleny příklady ilustrující daný jev v co nejširším časovém spektru. To by mělo přispět k ucelenější představě o básnické produkci v celém průběhu trvání římské poezie i o formálním vývoji té které veršové formy.

Publikace pojednává o architektuře 2. poloviny 18. století. Jejím hlavním cílem je nahlédnout architekturu v Čechách během tohoto složitého období v kontextu architektury evropské, bez předem určených slohových kategorií a nutnosti sledovat jejich "národní příběh". Kniha je členěna na tři části. První se zabývá reflexí tohoto období v odborné literatuře 20. a 21. století, druhá pojednává o evropské architektuře a třetí o tendencích a vlivech v architektuře české. Autor se zaměřuje především na Prahu mezi lety 1751 a 1790, tedy mezi smrtí K. I. Dientzenhofera, značící konec "velkého baroka", a úmrtím Josefa II., a seznamuje s bohatostí typů a idejí, která vyvrací zažitý obraz této doby jakožto doby úpadku.

Práce se zabývá činností sudetoněmeckých, vůči státu negativisticky orientovaných tělovýchovných organizací. Jejich aktivita pravidelně vyvolávala reakci orgánů státní správy, a v archivních pramenech tak lze vystopovat celou genezi vzájemných vztahů mezi československým státem a jednotlivými organizacemi. Mezi nejvýznamnější tělovýchovné organizace patřil svaz DTV, který sehrál důležitou roli v dějinách meziválečného Československa nejen na poli tělovýchovném, ale zejména v rovině politické. Z řad této organizace pocházeli čelní představitelé sudetoněmecké politické reprezentace. Činnost sudetoněmeckých negativisticky zaměřených tělovýchovných organizací významně ovlivňovala zvláště ve druhé polovině třicátých let vývoj československého státu a ve svém protičeskoslovenském postoji gradovala v průběhu roku 1938 a především v době mnichovských událostí.

Monografie představuje izolovanou slabiku moderní standardní čínštiny (putonghua), která je zvukovou nositelkou čínského morfému.Činí tak v širším kontextu tradičních i moderních fonetických a fonologických bádání. Tématem je segmentální stavba slabiky (tj. její hláskové složení) – tón je ponechán stranou. Autorka se významně zajímá i o praktickou stránku věci: metodologii a koncepci výuky výslovnosti čínského „slabikáře“. Publikace může posloužit všem, kteří mají hlubší zájem o zvukovou stavbu čínštiny, o jemnosti její výslovnosti a případně se chtějí v praktickém jazyce přiblížit výslovnosti rodilého mluvčího. Autorka se nevyhýbá obecnějším výkladům, které zpřístupňují text i čtenářům bez lingvistického či fonetického zázemí. Knihu mohou využít jak vysokoškolští pedagogové, tak studenti na sinologických oborech. Poslouží též fonetikům a lingvistům pro mezijazykové srovnání.

Monografie představuje izolovanou slabiku moderní standardní čínštiny (putonghua), která je zvukovou nositelkou čínského morfému.Činí tak v širším kontextu tradičních i moderních fonetických a fonologických bádání. Tématem je segmentální stavba slabiky (tj. její hláskové složení) – tón je ponechán stranou. Autorka se významně zajímá i o praktickou stránku věci: metodologii a koncepci výuky výslovnosti čínského „slabikáře“. Publikace může posloužit všem, kteří mají hlubší zájem o zvukovou stavbu čínštiny, o jemnosti její výslovnosti a případně se chtějí v praktickém jazyce přiblížit výslovnosti rodilého mluvčího. Autorka se nevyhýbá obecnějším výkladům, které zpřístupňují text i čtenářům bez lingvistického či fonetického zázemí. Knihu mohou využít jak vysokoškolští pedagogové, tak studenti na sinologických oborech. Poslouží též fonetikům a lingvistům pro mezijazykové srovnání.

V současné době je šivejština jedinou ústní variantou mandžuštiny, která se ve skutečnosti užívá. S 20 000 až 30 000 mluvčích je také nejrozšířenějším mluveným tunguzským jazykem. Národ Šive, který žije na severozápadní hranici dnešního Sin-ťiangu, ujgurské autonomní provincie Číny, je tvořen potomky posádky mužů mandžuské armády z 18. století, kteří sem byli posláni poté, co byla oblast obsazena Mandžuy, kteří měli za úkol střežit nově zřízenou hranici mezi Mandžuskou říší a Ruskem. Jakožto vojáci cizí armády zůstali izolováni od domorodého tureckého a mongolského národa, což vyústilo v až zázračné zachování jazyka. V roce 1990, kdy ústní varianty mandžuštiny v historickém Mandžusku zanikly, nebo jsou nyní na pokraji vyhynutí, šivejština stále přežívá jako mluvený jazyk všech generací národa Šive v autonomním kraji Chapchal Sibe a jako jazyk střední a starší generace prakticky ve všech ostatních šivejských osadách Sin-ťiangu. Nyní, přestože je šivejsko-čínský bilingvismus velmi rozšířen, počet šivejsky mluvících, včetně mladých lidí, je stále ještě značně vysoký. Předkládaný popis gramatického fungování dvou hlavních slovních druhů – skloňování podstatných jmen a časování sloves – je dokumentován na příkladech a vzorových textech a poskytuje základní obecné informace o šivejštině a jejích mluvčích. Záměrem této práce je nabídnout čtenáři komplexnější obraz šivejštiny tak, jak je používána v současné době na svém historickém a kulturním území.

V roce 2011 uplynulo 100 let od založení Kanceláře Slovníku jazyka českého - pracoviště, jež se stalo bezprostředním předchůdcem dnešního Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. Publikace obsahuje příspěvky věnované tomuto výročí, které se zčásti vracejí do minulosti: do historie češtiny, české jazykovědné bohemistiky i do historie jazykovědného výzkumu v ÚJČ. Řada dalších příspěvků však ve svém úhrnu přináší reprezentativní pohled na současné bohemistické bádání. Informují o různých typech slovníků (např. etymologických, frazeologických, valenčních) a o jejich zpracovávání za pomoci moderních lexikografických nástrojů, o postupném zpřístupňování slovní zásoby staré češtiny, o elektronické přípravě edic starších českých textů. Přibližují práci na nových mluvnicích češtiny, které se neobejdou bez využívání korpusových dat. Věnují pozornost stylu projevů mluvených i psaných, komunikátů mediálních i elektronických. Připomínají rovněž završení dlouhodobých dialektologických výzkumů zpracováním Českého jazykového atlasu, rozvoj české onomastické školy nebo to, jak současní pracovníci v oblasti jazykové kultury nově promýšlejí klasický odkaz Pražské školy (např. pojmy norma a kodifikace).

Autor považuje studium veřejných politik za specifickou subdisciplínu politických věd, kterou charakterizují všechny přístupy věnující se zkoumání veřejných politik. Jeho monografie, zpracovaná z umírněných konstruktivistických pozic, shrnuje poznatky získané v explorační fázi výzkumu vývoje českého studia veřejných politik, které pro lepší porozumění zasazuje do evropského kontextu. Dospívá k závěru, že české studium veřejných politik výrazně nezaostává za studiem francouzským a německým, nicméně jeho dalšímu rozvoji paradoxně brání relativní úspěch jednotlivých přístupů a absence společné odborné komunity.

Publikace Bohemistické miniatury obsahuje 34 kratších příspěvků, které se z různých hledisek (ortografického, morfologického, lexikálního) věnují vybraným, doposud nepříliš zpracovaným jevům současné češtiny, a to jak jazyka mateřského, tak cizího. Jednotlivé příspěvky byly v letech 1995-2012 publikovány v českých i zahraničních odborných časopisech (Naše řeč, Bohemistyka aj.). Jsou řazeny podle slovního druhu, jemuž je v příslušném jazykovém sloupku věnována pozornost. Za každou kapitolkou následuje doprovodný text, který přibližuje okolnosti vzniku dotyčného příspěvku nebo naznačuje další možnosti zpracování toho kterého tématu. Monografie obsahuje jmenný a věcný rejstřík a anglické resumé.

Kniha je komparativní historickou studií zabývající se vývojem sportu a především olympijského hnutí v zemích dnešní visegrádské čtyřky. Mapuje vývoj olympijského hnutí od jeho počátků ve zmíněných státech s důrazem na období po druhé světové válce. Nejpodrobněji je zpracována doba po skončení komunistických režimů v těchto zemích. Výzkum se snaží postihnout, jak byl vývoj sportu a olympijského hnutí ovlivněn vývojem společenským a politickým.