Karolinum strana 140 z 185

Publikace 90 let pražské polonistiky – dějiny a současnost vychází u příležitosti 90. výročí vzniku polonistiky v Praze, jež připadá na rok 2013. Nastiňuje vývoj polonistiky od roku 1923, tedy od jejích institucionálních počátků, až do současnosti. V první, historické části, rozdělené na tři kapitoly, přibližují autorky stručné dějiny pražské polonistiky, a to na základě dostupných pramenů, zejména archivních, dříve vzniklých publikací, ale i informací získaných od dosud žijících absolventů pražské polonistiky. První kapitola, zachycující počátky "stolice polské řeči a literatury" v letech 1923–39, se věnuje především okolnostem, které vznik polonistiky umožnily, a působení hlavní předválečné osobnosti pražské polonistiky, Mariana Szyjkowského. Druhá kapitola zpracovává široké období let 1945–89, tedy doby, kdy se polonistika musela vypořádat s výzvami i nepříjemnými důsledky vlády totalitní moci, komunistické ideologie a marxistické metodologie. Třetí kapitola pak nastiňuje nejaktuálnější vývoj po roce 1989, kdy ale polonistiku čekaly další zásadní změny spojené s novými pohledy na slavistiku a s odklonem od filologicky zaměřených studií k areálovým. Zejména toto období posledních dvaceti let existence pražské polonistiky nebylo dosud prakticky zdokumentováno. Druhou část publikace tvoří jednak medailonky nejdůležitějších osobností ovlivňujících podobu oboru (Marian Szyjkowski, Iza Šaunová, Karel Krejčí, Theodor Bešta, Otakar Bartoš, Luboš Řeháček, Jan Petr), jednak rozhovory se zástupci první poválečné generace absolventů polonistiky. Celek doplňují další materiály a výběrová bibliografie vztahující se k tématu.

Kniha se zabývá českou náboženskou scénou v posledních dvou desetiletí tak, jak ji zachycují akademické kvantitativní výzkumy náboženství a další statistiky. První kapitola krátce shrnuje současné sociologické přístupy k tématu náboženství a probírá problémy sekularizace a desekularizace. Druhá kapitola se zabývá otázkou, zda a jak lze náboženství měřit, jaká jsou omezení a výhody kvantitativního přístupu, a krátce představuje použitá šetření. Další kapitoly se pak věnují konkrétním analýzám náboženské scény. Empirická část začíná rozborem posunů v náboženském vyznání, návštěvnosti bohoslužeb, postojům k církvím a sympatiím k náboženským systémům. Poté přechází k otázce obsahů náboženské víry a jejich popularity v české společnosti. Dále jsou rozebírány rozdíly v religiózním chování i postojích a obsazích víry podle základních sociodemografických charakteristik – věku, pohlaví, vzdělání a socioekonomického postavení.

Carlo Ginsburg, autor dnes již legendární mikrohistorické studie Sýr a červi, se ve čtyřech jeruzalémských přednáškách přednesených na počest Menahema Sterna věnuje vztahům rétoriky a historiografie. Na základě značně odlišných textů – Aristotelovy Poetiky, Vallova prokázání nepravosti Konstantinovy donace, jezuitských historiografických záznamů z počátku 18. století a Proustova komentáře k Flaubertovu stylu – ukazuje, že rétorika se vztahuje nejen k ornamentu, ale i k historickému porozumění a pravdě. Spolu s autorem tak čtenář objevuje oblast na pomezí klasické pozitivistické historiografie a postmoderního přístupu, pro nějž je historický popis pouze jedním z nekonečného množství možných příběhů, vyprávěním opírajícím se spíše než o pravdu o rétorickou dovednost vypravěče.

Kniha mapovuje české mediální scény s myšlenkou, že sebeodbornější teorie bez uvedení konkrétních příkladů a zážitků z tvorby adeptům žurnalistiky nebo mediálních studií nemůže poskytnout dostatečný vhled do problému. Tento text je zaměřen na žánr komentáře. Po předmluvě a stručném obecném úvodu obsahuje příspěvky různých osobností, ať už teoretiků sdělování, nebo novinářů, kteří mají s psaním komentáře zkušenost. Čtenář si tak může udělat přehled o tom, jak komentář vzniká a jaká jsou úskalí jeho tvorby. Pro komentátora je důležitá příprava, znalost tématu, nápaditá kompozice a také jiný pohled na věci, které bývají známé, ale právě komentátor je dokáže vidět nečekaně a zajímavě. Také jazyk komentáře nemá být nudný, důležitý je titulek i první odstavec. Autoři upozorňují na to, že první odstavec často předělávají, hledají nejvhodnější slova, která by měla posluchače nebo čtenáře upoutat. V řadě příspěvků kladou autoři důraz na vlastní pozorování, zážitek, práci tzv. v terénu. Boří tak mýtus, že komentář lze napsat od stolu, aniž by novinář mluvil s lidmi nebo byl osobně přítomen různým jednáním, jako to dělá zpravodaj. Zpravodaj by ale události měl popisovat, kdežto komentátor hledá souvislosti.

Kniha významné politické a feministické teoretičky Judith Butlerové se věnuje současným válkám a otázce: za které životy (ne)truchlíme. Pokud život není "takový, za kterým bude truchleno", je snazší připustit jeho zmaření. Autorka promlouvá k publiku "prvního světa", které se hlásí k demokratickým hodnotám a lidským a občanským právům. Proč je přijatelné vést války nebo uplatňovat nadvládu nad druhými? Jak se přihlásit k požadavku nenásilí? V Rámcích války vychází Butlerová z přesvědčení, že život každého je do jisté míry vždy v rukou druhých.

Kniha významné politické a feministické teoretičky Judith Butlerové se věnuje současným válkám a otázce: za které životy (ne)truchlíme. Pokud život není "takový, za kterým bude truchleno", je snazší připustit jeho zmaření. Autorka promlouvá k publiku "prvního světa", které se hlásí k demokratickým hodnotám a lidským a občanským právům. Proč je přijatelné vést války nebo uplatňovat nadvládu nad druhými? Jak se přihlásit k požadavku nenásilí? V Rámcích války vychází Butlerová z přesvědčení, že život každého je do jisté míry vždy v rukou druhých.

Kniha se zabývá návrhem na vydání národnostního statutu v Československu v roce 1938, který byl pokusem řešit složitou situaci, do které se československý stát koncem třicátých let dostal. Národnostní statut měl být významnou reformou menšinové politiky a měl se týkat nejen německé menšiny, ale i všech ostatních menšin a jejich právního postavení. Dotýkal se nejen jazykového práva, ale i otázek školství, státní správy, sociálního zabezpečení či trestní ochrany menšin. Hlavním účelem připravovaného právního předpisu mělo být uvolnění mezinárodního tlaku na Československo v souvislosti s Hitlerovou politikou po anšlusu Rakouska, která otevřeně využívala požadavky sudetských Němců jako součást snah k prosazení územních a politických požadavků, vedoucích až k Mnichovu a poté i k druhé světové válce. Kniha analyzuje jak přípravu statutu, vnitropolitická jednání a jednání s SdP, tak zejména mezinárodněpolitickou rovinu, která předurčila neúspěch tohoto ambiciózního návrhu na řešení menšinových otázek. Součástí knihy je i edice textu národnostního statutu, který je tak poprvé v ucelené podobě k dispozici zájemcům o moderní československé dějiny.

Kniha „Transformace kondicionality v Evropské unii“ analyzuje změny ve vynucování pravidel spojených se členstvím v Evropské unii, ke kterým došlo po rozšíření této organizace v letech 2004 a 2007 a během krize eurozóny v letech 2010–12. Po zmapování koncepčních i praktických nedodělků vstupní kondicionality Evropské unie během posledních rozšíření se publikace pokouší odpovědět na otázku, nakolik po rozšíření EU roli vstupní kondicionality nahradily standardní nástroje pro vymáhání unijních pravidel, jako je řízení před Soudním dvorem EU, a nakolik si rozšíření vynutilo vytvoření nových forem vnitřní unijní kondicionality. Souběžně s analýzou transformace kondicionality navázané na rozšíření EU se publikace zajímá o transformaci kondicionality spojené s vynucováním pravidel eurozóny, zejména v souvislosti s krizí jejího fungování v posledních letech.

Publikaci je možné chápat nejen jako učebnici – příručku laické první pomoci, ale i jako výchozí text poskytující základní orientaci v problematice urgentní medicíny od laické první pomoci po navazující profesionální pomoc. Je určena nejen studujícím lékařských fakult, kteří přicházejí v rámci předmětu první pomoc do prvního kontaktu s klinickou medicínou akutních stavů, ale i široké laické veřejnosti. Vedle vlastních postupů první předlékařské pomoci jsou texty srozumitelně doplněny o anatomické, fyziologické a patofyziologické základy uvozující problematiku jednotlivých kapitol. Závěrem jednotlivých kapitol je v nástinu uvedena navazující odborná neodkladná péče. Druhé vydání předkládané publikace zachovává stejnou strukturu jako předchozí vydání (2009). Kniha je členěna do 31 kapitol, které se zabývají nejčastěji se vyskytujícími situacemi vyžadujícími poskytnutí první pomoci laiky – svědky události. V úvodu je vedle legislativního rámce souvisejícího s poskytováním první pomoci nastíněna i společná platforma správného a bezpečného poskytování předlékařské první pomoci. Dále jsou přehledně uvedeny situace bezprostředního ohrožení života, úrazové i neúrazové stavy vyžadující poskytnutí prvních léčebných opatření svědky události. Samostatná kapitola je věnována problematice akutních stavů v dětském věku. V závěru je čtenářům předložena kapitola týkající se zdravotnické záchranné služby jako navazujícího článku na laickou pomoc, problematika mimořádných událostí s hromadným postižením zdraví a komentovaný přehled doporučeného vybavení pro laickou první pomoc. V novém vydání jsou zapracována aktuální doporučení Evropské resuscitační rady z října 2010 pro neodkladnou resuscitaci i legislativní změny, které přinesl zákon o zdravotnické záchranné službě, jenž vstoupil v platnost v dubnu 2012. Nové vydání je dále rozšířeno o rejstřík.

Publikaci je možné chápat nejen jako učebnici – příručku laické první pomoci, ale i jako výchozí text poskytující základní orientaci v problematice urgentní medicíny od laické první pomoci po navazující profesionální pomoc. Je určena nejen studujícím lékařských fakult, kteří přicházejí v rámci předmětu první pomoc do prvního kontaktu s klinickou medicínou akutních stavů, ale i široké laické veřejnosti. Vedle vlastních postupů první předlékařské pomoci jsou texty srozumitelně doplněny o anatomické, fyziologické a patofyziologické základy uvozující problematiku jednotlivých kapitol. Závěrem jednotlivých kapitol je v nástinu uvedena navazující odborná neodkladná péče. Druhé vydání předkládané publikace zachovává stejnou strukturu jako předchozí vydání (2009). Kniha je členěna do 31 kapitol, které se zabývají nejčastěji se vyskytujícími situacemi vyžadujícími poskytnutí první pomoci laiky – svědky události. V úvodu je vedle legislativního rámce souvisejícího s poskytováním první pomoci nastíněna i společná platforma správného a bezpečného poskytování předlékařské první pomoci. Dále jsou přehledně uvedeny situace bezprostředního ohrožení života, úrazové i neúrazové stavy vyžadující poskytnutí prvních léčebných opatření svědky události. Samostatná kapitola je věnována problematice akutních stavů v dětském věku. V závěru je čtenářům předložena kapitola týkající se zdravotnické záchranné služby jako navazujícího článku na laickou pomoc, problematika mimořádných událostí s hromadným postižením zdraví a komentovaný přehled doporučeného vybavení pro laickou první pomoc. V novém vydání jsou zapracována aktuální doporučení Evropské resuscitační rady z října 2010 pro neodkladnou resuscitaci i legislativní změny, které přinesl zákon o zdravotnické záchranné službě, jenž vstoupil v platnost v dubnu 2012. Nové vydání je dále rozšířeno o rejstřík.

Cílem této monografie je podat čtenáři komplexní pohled na problematiku finanční gramotnosti, zadlužování a trh spotřebitelských úvěrů v České republice včetně relevantní právní úpravy, regulace a dozoru nad tímto sektorem. Předkládané dílo se skládá z 12 kapitol a obsahuje tři hlavní části: teoretickou část, empirickou část a závěrečné shrnutí. Teoretická část v 6 kapitolách představuje výsledky výzkumného projektu Navigátor bezpečného úvěru. Empirická část obsahuje rovněž 6 kapitol a obsahuje pohledy na český trh spotřebitelských úvěrů od zástupců akademické, neziskové, veřejné i privátní sféry. Snahou autorů bylo zpracovat problematiku spotřebitelských úvěrů v širším kontextu v rozumný, přehledný a čtivý text, který se pohybuje na pomezí ekonomie a práva.

Čvrté vydání učebnice, která podává základy lékařské terminologie s přihlédnutím ke specifickým potřebám oboru farmacie. Z celkového počtu 20 lekcí, v nichž se probírá elementární latinská gramatika a základy lékařské a farmaceutické terminologie, jsou 3 lekce opakovací. V závěru učebnice jsou zařazeny přehledy týkající se odborné terminologie a čtyři slovníky: řecko-český, česko-řecko-latinský, latinsko-český a česko-latinský.

Analyticko-srovnávací studie je čtvrtou publikací řady Školní vzdělávání v zahraničí. Předchozí tři publikace jsou Školní vzdělávání v Německu, Školní vzdělávání ve Velké Británii a Školní vzdělávání ve Švédsku. Část studie, vypracovaná českými autorkami, zprostředkuje na školní vzdělávání "pohled zvenku", který lze považovat za "objektivní", "neutrální", pouze minimálně ovlivněný přímými zkušenostmi. "Pohled zevnitř" přináší závěrečná kapitola ruských spoluautorek. Těžiště studie tvoří problémy, které se jeví jako zásadní v ruském školním vzdělávání a jsou aktuální také pro rozvoj českého školního vzdělávání. Skládá z devíti kapitol. První kapitola uvádí do širšího kontextu země, v němž změny školního vzdělávání probíhají. Ve druhé kapitole, věnované vzdělávací politice, se pozornost obrací ke kodifikaci nového pojetí vzdělávání a vývoji legislativy od 90. let minulého století. Třetí kapitola posuzuje současný vzdělávací systém Ruska, orientuje v jeho diverzifikované struktuře a podstatných dimenzích, v nichž došlo k zásadním změnám. Obsahem čtvrté kapitoly jsou pedagogické experimenty, alternativní pedagogické koncepce a autorské školy. Pátá kapitola je věnována problematice kurikula s důrazem na federální vzdělávací standardy. Šestá kapitola seznamuje se systémem evaluace a problémy souvisejícími se zaváděním pro ruské prostředí netradičních forem a nástrojů hodnocení. Specifiky multinárodnostního ruského státu a jeho mnohojazyčné společnosti, která jsou pro Ruskou federaci příznačná a mají důsledky pro vzdělávací politiku a praxi, se zabývají kapitoly sedmá a osmá. V poslední, deváté kapitole dostávají prostor ruské autorky, prezentující vnitřní pohled na ruskou vzdělávací reformu. Studie je určena výzkumníkům a odborníkům v oblasti vzdělávání, vyučujícím i studentům pedagogických fakult a dalších fakult připravujících učitele, představitelům Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky i dalším pracovníkům působícím ve státní správě zabývajícím se vzděláváním.

Logika smyslu francouzského filosofa Gillese Deleuze, která poprvé vyšla v roce 1969, patří k hlavním dílům tohoto autora před jeho spoluprací s Felixem Guattarim. Kniha je kolekcí 34 řad paradoxů, na něž v závěru navazuje formou přílohy pět již publikovaných, upravených statí, jež rozvíjí ty body, které jsou v předchozích řadách pouze zběžně naznačeny. Ústředním tématem je myšlení dění, jež se Deleuze snaží ve stopách Henri Bergsona či A. N. Whiteheada prosadit proti dominantní filosofii bytí. V tomto novém rámci pak přetváří klasické pojmy události, smyslu či ideje a chce ukázat, že pouze jiné chápání vztahu mezi diferencí a opakováním otevírá cestu novému obrazu myšlení, jež svou nutnost nečerpá z evidence prvních principů, nýbrž ze zkušenosti setkání s problematičností, v níž se nám ukazuje svět.

Logika smyslu francouzského filosofa Gillese Deleuze, která poprvé vyšla v roce 1969, patří k hlavním dílům tohoto autora před jeho spoluprací s Felixem Guattarim. Kniha je kolekcí 34 řad paradoxů, na něž v závěru navazuje formou přílohy pět již publikovaných, upravených statí, jež rozvíjí ty body, které jsou v předchozích řadách pouze zběžně naznačeny. Ústředním tématem je myšlení dění, jež se Deleuze snaží ve stopách Henri Bergsona či A. N. Whiteheada prosadit proti dominantní filosofii bytí. V tomto novém rámci pak přetváří klasické pojmy události, smyslu či ideje a chce ukázat, že pouze jiné chápání vztahu mezi diferencí a opakováním otevírá cestu novému obrazu myšlení, jež svou nutnost nečerpá z evidence prvních principů, nýbrž ze zkušenosti setkání s problematičností, v níž se nám ukazuje svět.

K nejdůležitějším pramenům, jež napomáhají osvětlit úlohu rychtáře ve správě měst, patří městské knihy, do nichž byla zaznamenávána agenda rychtářského úřadu. Těmto archivním pramenům z prostředí konkrétního poddanského města se věnuje i publikace Rychtářské manuály města Náchoda, která se úzce zaměřuje na analýzu nejstarších dochovaných knih náchodského rychtářského úřadu, pocházejících z první poloviny 17. století. Tato práce se však nezabývá pouze obsahovou stránkou rychtářských manuálů, ale zároveň na ně nahlíží jako na svébytnou diplomatickou kategorii. Sledováním vnějších znaků se pokouší rekonstruovat genezi těchto městských knih a na základě paleograficko-diplomatického rozboru vyhodnocuje typologii zápisů, identifikuje jednotlivé písaře a zařazuje je do struktury městské kanceláře. Vlastní obsahová analýza je pak zacílena na typizaci v knihách zaznamenaných právních úkonů za účelem bližšího vymezení kompetencí rychtáře jako orgánu náchodské městské správy v první polovině 17. století.