Karolinum strana 139 z 184

Mistr Třeboňského oltáře je jednou z nejvýznamnějších uměleckých osobností gotického malířství internacionálního stylu v evropském kontextu. V odborné literatuře české i zahraniční se objevují různé názory na připsání konkrétních děl této anonymní osobnosti, na jejich dataci a chronologii, na výtvarná i ideová východiska jeho tvorby či na rekonstrukci a původ tzv. Třeboňského oltáře. Tyto otázky se snaží zodpovědět první rozsáhlejší vědecká monografie Mistra Třeboňského oltáře, jejímž autorem je historik umění Jan Royt. První kapitoly publikace nastiňují historické události a vývoj malířství v Evropě a v Čechách v poslední třetině 14. století, včetně duchovního zázemí té doby. Nejpodstatnější část práce je věnována výtvarné a ikonografické analýze tvorby Mistra Třeboňského oltáře a děl z jeho dílny a okruhu i na jeho význam při formulování krásného stylu. Autor zaměřil svou pozornost i na různé varianty hypotetické rekonstrukce oltáře Třeboňského mistra (včetně nákresů). Závěrečnou kapitolu tvoří detailní a kritický přehled názorů historiků umění na tvorbu tohoto středověkého umělce. Příloha, včetně ukázky obrazové dokumentace, shrnuje výsledky restaurátorského průzkumu deskových obrazů Třeboňského mistra. Jejím autorem je Adam Pokorný.

Výukové texty pro studenty lékařství obsahují tradiční témata hygieny a epidemiologie jako biomedicínského základu primární prevence nemocí v novém pojetí. Po seznámení s působením faktorů prostředí na zdraví člověka obsahuje publikace kapitoly Ovzduší a zdraví, Voda a zdraví, Odpady, půda a zdraví, Výživa a zdraví, Práce a zdraví a Budovy a zdraví. Moderně je zpracována epidemiologická metodologie a epidemiologie nejvýznamnějších skupin nemocí (kardiovaskulárních, nádorových, infekčních) a závislostí (návykové látky), problematika epidemiologických studií a očkování. Učebnice slouží k uvědomění a k pochopení komplexních souvislostí mezi působením životního i pracovního prostředí a možným vznikem nemocí u jedince i v populaci.

Kniha tří odborníků z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze představuje v češtině první celkové zpracování dějin všech hlavních moderních skandinávských literatur, tedy písemnictví vznikajícího v dánštině, norštině, švédštině, islandštině a finštině. Autoři publikace zasazují severskou tvorbu do širších společenských a literárněhistorických souvislostí a podávají přehledný a syntetický obraz jejích nejdůležitějších vývojových trendů. Zároveň charakterizují stěžejní díla všech významných skandinávských spisovatelů, od moderních klasiků až po současné autory. Text je doplněn seznamem severských nositelů Nobelovy ceny a Ceny Severské rady za literaturu, výběrovou bibliografií překladů skandinávských literatur do češtiny. Vydání druhé, doplňované a revidované.

Málokterá historická událost sehrála v procesu utváření českého národního vědomí takovou roli jako bitva na Bílé hoře. Z vojenského hlediska na první pohled nepříliš významná šarvátka měla dalekosáhlé důsledky a stala se skutečným symbolem osudové porážky a počátku národní poroby. Monografie francouzského historika Oliviera Chalina neponechává tuto stránku bez povšimnutí, snaží se však především o to, aby zpoza dlouho pěstovaného mýtu plasticky vystoupila reálná a zcela konkrétní historická událost – událost bitvy. Čerpá přitom nejen z badatelsky málo využitých písemných pramenů, ale i ze zdrojů méně obvyklých, jako jsou topografie bitevního pole nebo prameny ikonografické. Překlad knihy, která již v zahraničí vzbudila zasloužený ohlas, umožňuje českému čtenáři, aby se na tuto klíčovou událost našich dějin podíval z jiného úhlu, než byl dosud zvyklý.

Nacionální „obranné“ spolky sehrály v německé společnosti českých zemí 19. a 20. století významnou roli. Jako podstatná komponenta německého nacionálního hnutí podněcovaly ve veřejném prostoru ideovou a politickou radikalizaci na bázi xenofobního nacionalismu. Vyhrocená „nacionalizace“ ústící do absurdních představ o nadřazenosti a světovládě „germánské rasy“ s německým jádrem v čele však měla hluboké kořeny sahající do 19. století i dále do minulosti. Právě spolkové prostředí bylo jedním z míst, kde se tyto ideje koncentrovaly, nabývaly na razanci a v různé formě se šířily do širokých vrstev německé populace. Staly se jedním z prvků formování identity „sudetského Němce“ první poloviny 20. století. Autorka na základě analýzy a interpretace rozsáhlé pramenné základny z českých a zahraničních archivů odkrývá jejich podstatu, ideovou platformu a pestrou škálu jejich aktivit.

Kolektiv historiků z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze sleduje politické dějiny SSSR v kontextu porevolučních ekonomických a sociálních změn. Odlišně od tradiční historiografie pojímá příčiny a povahu ruské revoluce a sociálního vrstvení, které z ní vzešlo. Klade důraz na nesoulad vývoje průmyslu a zemědělství a na vliv mezinárodní izolace SSSR. Nově hodnotí role Lenina, Trockého, Rykova i Stalina. Věnuje se podrobně motivům a povaze Stalinova teroru a sleduje příčiny nezdarů SSSR v prvním období války i složitost jeho vztahů se spojenci. Vítězství ve válce podle autorů etablovalo SSSR jako velmoc, nedovršená průmyslová a civilizační revoluce a enormní válečné ztráty ji však proměnily v militarizovanou soustavu, neschopnou překonat své deficity.

Slavné dílo Vladislava Vančury o příhodách kouzelníka Arnoštka, krásné Anny, paní Kateřiny a především tří pánů v nejlepších letech, kteří se v malém lázeňském městečku nudí v červnovém dešti. První italské vydání Rozmarného léta přeložil Dario Massimi. Kniha je ilustrovaná originálními kresbami Jiřího Gruse a typograficky upravená Zdeňkem Zieglerem, navazuje tak na úspěšná anglická a česká vydání(Karolinum 2006, resp. 2007 a 2011).

Kniha se zabývá českou náboženskou scénou v posledních dvou desetiletí tak, jak ji zachycují akademické kvantitativní výzkumy náboženství a další statistiky. První kapitola krátce shrnuje současné sociologické přístupy k tématu náboženství a probírá problémy sekularizace a desekularizace. Druhá kapitola se zabývá otázkou, zda a jak lze náboženství měřit, jaká jsou omezení a výhody kvantitativního přístupu, a krátce představuje použitá šetření. Další kapitoly se pak věnují konkrétním analýzám náboženské scény. Empirická část začíná rozborem posunů v náboženském vyznání, návštěvnosti bohoslužeb, postojům k církvím a sympatiím k náboženským systémům. Poté přechází k otázce obsahů náboženské víry a jejich popularity v české společnosti. Dále jsou rozebírány rozdíly v religiózním chování i postojích a obsazích víry podle základních sociodemografických charakteristik – věku, pohlaví, vzdělání a socioekonomického postavení.

Publikace 90 let pražské polonistiky – dějiny a současnost vychází u příležitosti 90. výročí vzniku polonistiky v Praze, jež připadá na rok 2013. Nastiňuje vývoj polonistiky od roku 1923, tedy od jejích institucionálních počátků, až do současnosti. V první, historické části, rozdělené na tři kapitoly, přibližují autorky stručné dějiny pražské polonistiky, a to na základě dostupných pramenů, zejména archivních, dříve vzniklých publikací, ale i informací získaných od dosud žijících absolventů pražské polonistiky. První kapitola, zachycující počátky "stolice polské řeči a literatury" v letech 1923–39, se věnuje především okolnostem, které vznik polonistiky umožnily, a působení hlavní předválečné osobnosti pražské polonistiky, Mariana Szyjkowského. Druhá kapitola zpracovává široké období let 1945–89, tedy doby, kdy se polonistika musela vypořádat s výzvami i nepříjemnými důsledky vlády totalitní moci, komunistické ideologie a marxistické metodologie. Třetí kapitola pak nastiňuje nejaktuálnější vývoj po roce 1989, kdy ale polonistiku čekaly další zásadní změny spojené s novými pohledy na slavistiku a s odklonem od filologicky zaměřených studií k areálovým. Zejména toto období posledních dvaceti let existence pražské polonistiky nebylo dosud prakticky zdokumentováno. Druhou část publikace tvoří jednak medailonky nejdůležitějších osobností ovlivňujících podobu oboru (Marian Szyjkowski, Iza Šaunová, Karel Krejčí, Theodor Bešta, Otakar Bartoš, Luboš Řeháček, Jan Petr), jednak rozhovory se zástupci první poválečné generace absolventů polonistiky. Celek doplňují další materiály a výběrová bibliografie vztahující se k tématu.

Kniha mapovuje české mediální scény s myšlenkou, že sebeodbornější teorie bez uvedení konkrétních příkladů a zážitků z tvorby adeptům žurnalistiky nebo mediálních studií nemůže poskytnout dostatečný vhled do problému. Tento text je zaměřen na žánr komentáře. Po předmluvě a stručném obecném úvodu obsahuje příspěvky různých osobností, ať už teoretiků sdělování, nebo novinářů, kteří mají s psaním komentáře zkušenost. Čtenář si tak může udělat přehled o tom, jak komentář vzniká a jaká jsou úskalí jeho tvorby. Pro komentátora je důležitá příprava, znalost tématu, nápaditá kompozice a také jiný pohled na věci, které bývají známé, ale právě komentátor je dokáže vidět nečekaně a zajímavě. Také jazyk komentáře nemá být nudný, důležitý je titulek i první odstavec. Autoři upozorňují na to, že první odstavec často předělávají, hledají nejvhodnější slova, která by měla posluchače nebo čtenáře upoutat. V řadě příspěvků kladou autoři důraz na vlastní pozorování, zážitek, práci tzv. v terénu. Boří tak mýtus, že komentář lze napsat od stolu, aniž by novinář mluvil s lidmi nebo byl osobně přítomen různým jednáním, jako to dělá zpravodaj. Zpravodaj by ale události měl popisovat, kdežto komentátor hledá souvislosti.

Kniha významné politické a feministické teoretičky Judith Butlerové se věnuje současným válkám a otázce: za které životy (ne)truchlíme. Pokud život není "takový, za kterým bude truchleno", je snazší připustit jeho zmaření. Autorka promlouvá k publiku "prvního světa", které se hlásí k demokratickým hodnotám a lidským a občanským právům. Proč je přijatelné vést války nebo uplatňovat nadvládu nad druhými? Jak se přihlásit k požadavku nenásilí? V Rámcích války vychází Butlerová z přesvědčení, že život každého je do jisté míry vždy v rukou druhých.

Kniha významné politické a feministické teoretičky Judith Butlerové se věnuje současným válkám a otázce: za které životy (ne)truchlíme. Pokud život není "takový, za kterým bude truchleno", je snazší připustit jeho zmaření. Autorka promlouvá k publiku "prvního světa", které se hlásí k demokratickým hodnotám a lidským a občanským právům. Proč je přijatelné vést války nebo uplatňovat nadvládu nad druhými? Jak se přihlásit k požadavku nenásilí? V Rámcích války vychází Butlerová z přesvědčení, že život každého je do jisté míry vždy v rukou druhých.

Carlo Ginsburg, autor dnes již legendární mikrohistorické studie Sýr a červi, se ve čtyřech jeruzalémských přednáškách přednesených na počest Menahema Sterna věnuje vztahům rétoriky a historiografie. Na základě značně odlišných textů – Aristotelovy Poetiky, Vallova prokázání nepravosti Konstantinovy donace, jezuitských historiografických záznamů z počátku 18. století a Proustova komentáře k Flaubertovu stylu – ukazuje, že rétorika se vztahuje nejen k ornamentu, ale i k historickému porozumění a pravdě. Spolu s autorem tak čtenář objevuje oblast na pomezí klasické pozitivistické historiografie a postmoderního přístupu, pro nějž je historický popis pouze jedním z nekonečného množství možných příběhů, vyprávěním opírajícím se spíše než o pravdu o rétorickou dovednost vypravěče.

Kniha se zabývá návrhem na vydání národnostního statutu v Československu v roce 1938, který byl pokusem řešit složitou situaci, do které se československý stát koncem třicátých let dostal. Národnostní statut měl být významnou reformou menšinové politiky a měl se týkat nejen německé menšiny, ale i všech ostatních menšin a jejich právního postavení. Dotýkal se nejen jazykového práva, ale i otázek školství, státní správy, sociálního zabezpečení či trestní ochrany menšin. Hlavním účelem připravovaného právního předpisu mělo být uvolnění mezinárodního tlaku na Československo v souvislosti s Hitlerovou politikou po anšlusu Rakouska, která otevřeně využívala požadavky sudetských Němců jako součást snah k prosazení územních a politických požadavků, vedoucích až k Mnichovu a poté i k druhé světové válce. Kniha analyzuje jak přípravu statutu, vnitropolitická jednání a jednání s SdP, tak zejména mezinárodněpolitickou rovinu, která předurčila neúspěch tohoto ambiciózního návrhu na řešení menšinových otázek. Součástí knihy je i edice textu národnostního statutu, který je tak poprvé v ucelené podobě k dispozici zájemcům o moderní československé dějiny.

Kniha „Transformace kondicionality v Evropské unii“ analyzuje změny ve vynucování pravidel spojených se členstvím v Evropské unii, ke kterým došlo po rozšíření této organizace v letech 2004 a 2007 a během krize eurozóny v letech 2010–12. Po zmapování koncepčních i praktických nedodělků vstupní kondicionality Evropské unie během posledních rozšíření se publikace pokouší odpovědět na otázku, nakolik po rozšíření EU roli vstupní kondicionality nahradily standardní nástroje pro vymáhání unijních pravidel, jako je řízení před Soudním dvorem EU, a nakolik si rozšíření vynutilo vytvoření nových forem vnitřní unijní kondicionality. Souběžně s analýzou transformace kondicionality navázané na rozšíření EU se publikace zajímá o transformaci kondicionality spojené s vynucováním pravidel eurozóny, zejména v souvislosti s krizí jejího fungování v posledních letech.

Publikaci je možné chápat nejen jako učebnici – příručku laické první pomoci, ale i jako výchozí text poskytující základní orientaci v problematice urgentní medicíny od laické první pomoci po navazující profesionální pomoc. Je určena nejen studujícím lékařských fakult, kteří přicházejí v rámci předmětu první pomoc do prvního kontaktu s klinickou medicínou akutních stavů, ale i široké laické veřejnosti. Vedle vlastních postupů první předlékařské pomoci jsou texty srozumitelně doplněny o anatomické, fyziologické a patofyziologické základy uvozující problematiku jednotlivých kapitol. Závěrem jednotlivých kapitol je v nástinu uvedena navazující odborná neodkladná péče. Druhé vydání předkládané publikace zachovává stejnou strukturu jako předchozí vydání (2009). Kniha je členěna do 31 kapitol, které se zabývají nejčastěji se vyskytujícími situacemi vyžadujícími poskytnutí první pomoci laiky – svědky události. V úvodu je vedle legislativního rámce souvisejícího s poskytováním první pomoci nastíněna i společná platforma správného a bezpečného poskytování předlékařské první pomoci. Dále jsou přehledně uvedeny situace bezprostředního ohrožení života, úrazové i neúrazové stavy vyžadující poskytnutí prvních léčebných opatření svědky události. Samostatná kapitola je věnována problematice akutních stavů v dětském věku. V závěru je čtenářům předložena kapitola týkající se zdravotnické záchranné služby jako navazujícího článku na laickou pomoc, problematika mimořádných událostí s hromadným postižením zdraví a komentovaný přehled doporučeného vybavení pro laickou první pomoc. V novém vydání jsou zapracována aktuální doporučení Evropské resuscitační rady z října 2010 pro neodkladnou resuscitaci i legislativní změny, které přinesl zákon o zdravotnické záchranné službě, jenž vstoupil v platnost v dubnu 2012. Nové vydání je dále rozšířeno o rejstřík.