Karolinum strana 145 z 185

Monografie je prvním uceleným představením Zdeňka Bonaventury Bouše OFM (1918-2002), jednoho z nejpozoruhodnějších českých teologů druhé poloviny 20. století. Předkládá Boušův zevrubný životopis, jehož prizmatem jsou nahlíženy i dějiny místní církve. Rozsáhlá pozornost je věnována diachronní prezentaci Boušovy teologické, christologické a eklesiologické reflexe. Její vývoj se člení na dvě fáze, z nichž první se blíží tzv. manualistické teologii s prvky jistého mysticismu, druhá pak, jež se odvíjí od poloviny 60. let, se vyznačovala výrazným příklonem k progresivním teologickým tendencím. Autor se nechal ovlivnit programem historicko-kritické četby Písma, demythologizace a odnáboženštění křesťanství i znovuobjevení jeho eschatologické povahy, který vyhlásili protestantští teologové první poloviny 20. století. Svou teologii konstruoval tak, aby podporovala cíl, k němuž chtěla směřovat církev své doby - totiž myšlenku o potřebě neustálé očisty a reformy církevního společenství. Třetí část monografie přináší dokumentaci k Boušově životu a reflexi. Následuje přehled jeho písemného díla a seznam použité literatury. Autor Vojtěch Novotný (1971) působí jako docent dogmatické teologie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Studie je první sondou svého druhu u nás, která systematicky zkoumá anglické překladové ekvivalenty tří nejfrekventovanějších českých předložek. Z frekvenčních slovníků pro češtinu a angličtinu vyplývá, že předložky patří v obou jazycích k nejužívanějšímu slovnímu druhu. Překlad českých předložek do angličtiny je pak jedním z nejčastějších zdrojů chyb českých mluvčích v angličtině. Díky paralelnímu korpusu (projekt InterCorp, ÚČNK FF UK) se podařilo na dostatečně velkém a reprezentativním vzorku získat informace o tom, jak vypadá v českém literárním textu distribuce předložky v/ve, na a s/se z funkčního a sémantického hlediska a tomu odpovídající rozložení anglických ekvivalentů. Cílem studie je alespoň zčásti zaplnit mezeru v kontrastivním popisu předložek a obohatit tak jednak teoretický popis tohoto slovního druhu, jednak poskytnout spolehlivé údaje pro praktické potřeby aplikované lingvistiky, překladu a lexikografie.

V roce 1921, několik měsíců předtím, než Jaroslav Hašek začal psát Osudy dobrého vojáka Švejka, popisuje v cyklu Velitelem města Bugulmy své životní zkušenosti s revolučním Ruskem. Obdobným způsobem, jakým se ve svých povídkách vysmíval předválečné C. a K. monarchii, zachycuje bývalý rudý komisař Hašek bolševickou revoluci. Před čtenářem se tak odehrává úsměvný příběh, v němž, v zapomenutém tatarském městečku Bugulma, vystupuje sovětský velitel tverského revolučního pluku, opilec Jerochymov a velitel města tovaryš Gašek. Skrze humor a nadsázku Hašek ukazuje jednak fanatismus revoluční doby, kdy v nešťastném roce 1918 se náhle vše "vymklo z kloubů", a jednak hloupost či prostou lidskou nejistotu nových vládců. Autobiografcký cyklus Velitelem města Bugulmy je dále doplněn o další Haškovy povídky z té doby.

Mladí lidé opouštějící současnou školu by si z ní měli odnést především schopnosti a chuť se trvale učit. Jak toho dosáhnout ve školní výuce? Odpovědí na položenou otázku je tato publikace. Ve svých východiscích se opírá jak o empirické výzkumy, tak sdílená odborná přesvědčení. Autoři nabízejí strukturované nahlížení na školní výuku skrze situace, které napomáhají rozvoji kompetence k učení. Tyto situace jsou v publikaci charakterizovány. Na jejich základě byl navržen pozorovací arch. Ten byl výzkumně prověřen a je doložena jeho vysoká spolehlivost v rukou zaškolených a zacvičených pozorovatelů. Představená metoda pedagogického empirického výzkumu může sloužit těm, kteří do strategie výzkumného bádání zařazují pozorování výuky a tematicky se orientují na kompetenci k učení. Publikace může být přínosná i pro učitele. Obsahuje relativně konkrétní popis "ideální" výuky a tím dává učitelům inspirační zdroje pro orientaci vlastní výuky. Může být využita i pro přípravu učitelů či v jejich dalším vzdělávání.

Další díl postupně vydávané série učebnic češtiny pro cizince vychází ze zásad Společného evropského referenčního rámce pro jazyky a obsahově splňuje požadavky na výuku k získání evropského certifi kátu CCE úrovně A2. Publikace dodržuje formu předchozích dvou dílů: neužívá zprostředkujícího jazyka, systematicky rozvíjí čtení s porozuměním, mluvení, poslech i psaní, gramatická pravidla vyvozuje z uvedených textů a dbá i na seznámení studenta s životem a kulturou v České republice. Publikace se skládá z učebnice, pracovního sešitu a dvou audio CD.

Kniha, jež byla přeložena do více než dvanácti jazyků, je originální analýzou jak porozumět vzniku, šíření a celosvětovému hodnocení literatury. V první části autorka, francouzská literární kritička a socioložka, popisuje vznik mezinárodního literárního prostoru, přičemž jeho kořeny nalézá již v polovině 16. století, kdy se v boji proti nadvládě latiny začal utvářet francouzský "literární kapitál", a to především překládáním a napodobováním klasických starořeckých a římských vzorů. V prostředí literární konkurence posléze vznikly další národní literární identity a důsledkem jejich soupeření se vytvořil nadnárodní literární prostor. V druhé části své knihy nazvané "Literární revolty a revoluce" pak ukazuje, jakými prostředky se spisovatelé z literární "periferie" snaží proniknout do centra, a dokazuje, že mezinárodního přijetí a uznání dosahují cestou literárních inovací.

Monografie na základě analýzy a interpretace Tertuliánova spisu Apologeticum (2. stol.) sleduje změny v sebepojetí křesťanství, k nimž docházelo v dialogu s pozdně antickou latinskou kulturou a správními strukturami Římské říše. Klíčovou roli v tomto procesu sehrál pojem religio, který od druhého století proniká do jazyka křesťanské teologie a právě v Tertuliánově díle je poprvé vztažen na křesťanství. To přestává být prezentováno v prvé řadě jako cesta (hodos) či pravá filozofie a stává se "náboženstvím", kategorií blízkou a srozumitelnou latinskému kulturnímu okruhu.

Tato kniha přibližuje americký pohled na jeden z klíčových okamžiků naší zahraniční politiky, přijetí České republiky do NATO. Zamýšlí se nad tím, co tento krok znamenal pro Spojené státy americké. Dne 12. března 1999 došlo k dlouho očekávanému rozšíření Severoatlantické aliance o tři země bývalého Varšavského paktu. Zároveň došlo i k hluboké vnitřní proměně aliance, která se měla stát aktivním politickým nástrojem formování nové Evropy a jejího okolí. Pro Českou republiku, Polsko a Maďarsko byl vstup do aliance nejvyšší prioritou, měl jim přinést především hodnověrné záruky vlastní bezpečnosti. Rozšíření aliance však záviselo na postojích a zájmech jejích stávajících členů, zejména pak na postoji Spojených států, nejvlivnějšího a nejsilnějšího ze spojenců. Pochopení amerického postoje k rozšíření aliance v roce 1999 pak umožňuje porozumět nejen pokračujícímu procesu rozšiřování NATO, ale i nové roli této organizace v postbipolárním světě.

Tato kniha přibližuje americký pohled na jeden z klíčových okamžiků naší zahraniční politiky, přijetí České republiky do NATO. Zamýšlí se nad tím, co tento krok znamenal pro Spojené státy americké. Dne 12. března 1999 došlo k dlouho očekávanému rozšíření Severoatlantické aliance o tři země bývalého Varšavského paktu. Zároveň došlo i k hluboké vnitřní proměně aliance, která se měla stát aktivním politickým nástrojem formování nové Evropy a jejího okolí. Pro Českou republiku, Polsko a Maďarsko byl vstup do aliance nejvyšší prioritou, měl jim přinést především hodnověrné záruky vlastní bezpečnosti. Rozšíření aliance však záviselo na postojích a zájmech jejích stávajících členů, zejména pak na postoji Spojených států, nejvlivnějšího a nejsilnějšího ze spojenců. Pochopení amerického postoje k rozšíření aliance v roce 1999 pak umožňuje porozumět nejen pokračujícímu procesu rozšiřování NATO, ale i nové roli této organizace v postbipolárním světě.

Kniha je kolektivním výstupem projektu Centrum základního výzkumu školního vzdělávání řešeného v letech 2006-2011. Zabývá se základní školou, institucí, která v České republice poskytuje povinné vzdělávání většině populace ve věku 6-15 let a spojuje primární a nižší sekundární stupeň v jedné organizační jednotce. Zaměřuje se především na výzkumně dosud opomíjené problémy přechodu mezi oběma stupni, hledá skrytá rizika i příležitosti a možnosti usnadnění tohoto přechodu. Přispívá k teorii školního vzdělávání, prohlubuje poznání reality a fungování české základní školy. Ve výzkumu byla použita škála výzkumných postupů, metod a technik, z nichž některé nebývají v pedagogickém výzkumu využívány frekventovaně, některé byly aplikovány nově. Výsledky výzkumu dokládají, že přechod z 1. na 2. stupeň školního vzdělávání je možno považovat za klíčový bod vzdělávací dráhy žáků a současně za neuralgický bod vzdělávacího systému. Dilema jednotnosti a diferenciace prochází historií základního vzdělávání. Optimální řešení nebylo nalezeno, zůstává otevřenou otázkou a především výzvou pro výzkum, zda je efektivnější a vhodnější inkluzivní vzdělávání žáků v jedné instituci s diferencovaným vzdělávacím obsahem na nižším sekundárním stupni, následujícím po mainstreamovém primárním stupni, nebo třídění žáků do různých institucí. Výrazná změna konfigurace vztahů učitelů a žáků, změna fyzického a sociálního prostředí třídy, kurikula a výukových situací je zlomem ve vzdělávací dráze žáků. Přichází v období rané adolescence, kdy u žáků dochází k zásadním změnám ve fyzickém a emocionálním vývoji, v rozvoji myšlení a sociálních vztahů. Důsledky těchto procesů, které mají komplexní povahu a vzájemně na sebe působí, se promítají do školního prostředí a ovlivňují vztah žáků ke škole a učení. Přechod žáků na 2. stupeň je zátěžovou situací nejen pro žáky, ale i pro management škol a učitele: škola ztrácí zpravidla nejlepší žáky, potažmo i aktivně spolupracující rodiče, přicházejí žáci z různých neúplných základních škol. Mění se složení třídních kolektivů, jejich sociální, demografické a psychologické charakteristiky. Noví žáci se adaptují na školní prostředí, učitelé musí reflektovat rozdíly ve vzdělávacích programech a úrovni škol, z nichž noví žáci přicházejí, a vyrovnat se s nimi. Komplex identifikovaných problémů a autentické zkušenosti z reálné praxe škol vedl autory knihy i k formulování určitých doporučení podporujících usnadnění přechodu žáků z 1. na 2. stupeň základní školy.

Monografie na základě analýzy a interpretace Tertuliánova spisu Apologeticum (2. stol.) sleduje změny v sebepojetí křesťanství, k nimž docházelo v dialogu s pozdně antickou latinskou kulturou a správními strukturami Římské říše. Klíčovou roli v tomto procesu sehrál pojem religio, který od druhého století proniká do jazyka křesťanské teologie a právě v Tertuliánově díle je poprvé vztažen na křesťanství. To přestává být prezentováno v prvé řadě jako cesta (hodos) či pravá filozofie a stává se "náboženstvím", kategorií blízkou a srozumitelnou latinskému kulturnímu okruhu.

Monografie se v interdisciplinární perspektivě zabývá známými i méně viditelnými ohnisky napětí především v Rohu Afriky, regionu Velkých jezer a západní Africe. Její základní tezí je předpoklad, že za drtivou většinou všech ohnisek napětí stojí krize státu a identity, která má své kořeny již v koloniální minulosti a špatném vládnutí postkoloniálního období. Publikace, která svým zaměřením vyplňuje určité vakuum na českém knižním trhu, je určena jako odborníkům, tak širší veřejnosti.

Učebnice je výsledek spolupráce dvou bohemistů, Neila Bermela, profesora bohemistiky a rusistiky na Univerzitě v Shefeldu ve Velké Británii, a Ilony Kořánové, pracovnice Ústavu bohemistických studií na FFIUK v Praze. Rozsahem a uceleností je tato učebnice prvním takto propracovaným materiálem. Z hlediska Evropského referenčního rámce pro jazyk odpovídá úrovním A2 (vstupní) - B2 (výstupní), v mimoevropském rámci by ji pak bylo možné zařadit do pásma Intermediate level. Nechybí přehled rozdílů mezi češtinou spisovnou a obecnou. Celá učebnice je koncipována tak, aby pokrývala obě oblasti, cvičné materiály proto vyznívají velmi přirozeně a autenticky. Zahrnuty jsou také některé literární texty (Werich, Kraus, Hašek, Dyk a další), které jsou upraveny pro potřeby celého kurzu. Učebnici lze využívat jak k samostudiu, prohlubování znalostí a opakování, tak k práci přímo v hodinách.

Jsme plně svobodní, částečně, anebo je naše svoboda jenom zdánlivá, zatímco každý náš čin je okem řetězu příčin a důsledků? Otázka svobodné vůle zaměstnává teology, filozofy, psychology i právníky tisíce let. Není to pouhá hra s pojmy; z řešení problému svobodné vůle vyplývá právní a morální odpovědnost. Co je láska? Existuje jediná láska, existují dva nebo devět druhů lásky? Jsou všichni lidé na světě v podstatě stejní, nebo se lidé z dalekého Východu mohou hluboce lišit od lidí ze západního kulturního okruhu? Mnozí rozlišují rozměr bytí, kterému říkáme hloubka nebo přesah. Nacházejí ho v poezii, ve filozofii, v matematice, hudbě, v přírodě stejně jako v náboženské víře či meditaci. Co je hloubka neboli transcendence? A to nejtěžší nakonec: Co je čas? Liší se čas lidský od fyzikálního? Otázky, které se ještě před nedávnem zdály být nepřístupné vědeckému zkoumání a řešení. Vývoj sociální, kognitivní a afektivní neurovědy dokázal, že takto uchopitelné jsou. V jaké míře? Kam dospělo a kam směřuje současné poznání?

Ian Shapiro je oceňován jako vůdčí postava současných teorií o demokracii. Charakteristickým rysem jeho prací je spojení teoretické erudice a praktické angažovanosti, v připomínání kořenů moderní demokracie (Locke, Madison) v současných kontextech po konci studené války, např. úspěšného demokratizačního vývoje v Jižní Africe nebo naopak problematického Blízkého východu. Autor přehledně analyzuje dlouhodobé celosvětové politické diskuse o globalizaci, mezinárodním terorismu, bezpečnosti, ale zabývá se i tématy, jako je tvorba veřejného mínění, možnosti reformy práva či distribuce bohatství. Čtivý styl knihu směruje ke vzdělaným čtenářům, kteří se chtějí vyznat v současných tématech globální veřejné debaty.

Monografie vznikla za spolupráce praktických a posudkových lékařů a těmto odbornostem je také zejména určena. Poznatky a informace zde uvedené však představují užitečnou pomůcku pro činnost i dalších lékařů, zdravotníků a odborníků působících v sociálním zabezpečení. Publikace podává souhrnné informace o základních pojmech oborů praktické a posudkové lékařství a o základních pojmech z oblasti sociálního zabezpečení, se kterými se lékaři pracující v primární péči a lékaři pracující v systému sociálního zabezpečení setkávají při své každodenní činnosti. Kniha tak přináší aktuální informace nezbytné pro každodenní práci praktických a posudkových lékařů, vycházející z novel právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení s účinností od 1. ledna 2012 a v oblasti zdravotnictví s účinností od 1. dubna 2012.