Karolinum strana 152 z 184

Kniha přináší aktuální pohledy na otázky, které jsou kladeny v rámci historické sociologie, zejména té její části, jež je označována termínem civilizační analýza. Klíčová témata práce jsou spojena s koncepty civilizace a kultury v singuláru i plurálu. Autoři sledují problematiku různorodých, historicky se proměňujících přístupů k vymezení základních teoretických rámců a badatelských orientací v interdisciplinární perspektivě. Jednotlivé kapitoly seznamují s vývojem diskusí zaměřených na obsah a vzájemný vztah pojmů civilizace a kultura, představují osobnosti, které soudobý diskurs o civilizační analýze významně ovlivnily (Norberta Eliase, Arnolda J. Toynbeeho, Shmuela N. Eisenstadta), ale i některé módní nebo méně známé autory (Alvina Tofflera, Alexandra S. Panarina). Značná pozornost je věnována tematice modernizace, globalizace, světového systému, kulturních rozdílů, rozmanitosti modernit a civilizačních střetů. Rozebírány jsou koncepce Immanuela Wallersteina, Görana Therborna, Francise Fukuyamy a Samuela P. Huntingtona. Projekt civilizační analýzy chápou editoři této publikace nejen jako specifickou oblast badatelského zájmu, ale také jako cestu k formulaci nového sociálně-historického paradigmatu.

Cílem práce je prozkoumat vizuálněobrazné prostředky s představou o jejich neustálém strukturním prohlubování od jejich prapočátků v úsvitu vizuálního vyjadřování lidstva až k vlivu nových médií. K tomu autor navrhuje model, v jehož začlenění je možné chápat vizuální představivost, obrazivost jako zásadní faktor vizuálního vnímání, podmíněný na sociální strukturní úrovni vizuálněobraznými prostředky, které má societa k dispozici. V duchu tohoto přístupu vidíme vývoj vizuálního vyjadřování jako růst, v němž se prvně odhalené prostředky zapojují v dalším vývoji do strukturně členité soustavy dalších vizuálních prvků na několika strukturálních úrovních. Autor věnuje pozornost zejména transformaci obrazové struktury, kterou přinesla moderna a jejím důsledkům pro současné chápání vizuálněobrazného vyjádření v nových médiích.

Reprint významného díla českého demokratického myšlení dvacátého století, jehož první vydání vyšlo v roce 1933. Obsahuje originální demokratický program, koncept tzv. skladebné společnosti, o němž se J. L. Fischer domníval, že je, v době krize moderny a nastupujících totalitních režimů, schopen odolat náporu politické teorie jak nacionálního socialismu tak i komunistického učení.

Reprint významného díla českého demokratického myšlení dvacátého století, jehož první vydání vyšlo v roce 1933. Obsahuje originální demokratický program, koncept tzv. skladebné společnosti, o němž se J. L. Fischer domníval, že je, v době krize moderny a nastupujících totalitních režimů, schopen odolat náporu politické teorie jak nacionálního socialismu tak i komunistického učení.

Kniha Lenky Šulové se věnuje ranému vývoji dítěte, s důrazem na raný kontakt a základní vztahy s rodiči. Autorka se postupně věnuje vývoji dítěte od prenatálního období do předškolního období, vývoji dětské řeči a dětské motoriky, sociálnímu vývoji dítěte.

Kniha Tropika diskursu Haydena Whitea, který je znám svým pojetím "metahistorie", jež klade důraz na narativní povahu historického diskursu, patří v humanitních vědách již ke klasickým dílům. Jde svým způsobem o autorovu originální "rozpravu o metodě", teorii toho, co by bylo možné nazvat tropologickým rozuměním. Její význam se ani zdaleka neomezuje na techniku literárního rozboru či interpretaci historie, jejím základem je filosoficky fundované, syntetické pojetí kognitivního vztahu k realitě, prostředkované právě "diskursem". V tomto smyslu je Whiteova kniha svébytnou a důležitou alternativou jak k tradiční i moderní hermeneutice (H. G. Gadamer), tak například k Ricoeurově narativnímu porozumění. Tropus podle Whitea není ani ozdoba řeči, ani technika omezující se na umělecký jazyk, nýbrž nástroj, jehož funkcí je snaha o adekvátnější uchopení popisované skutečnosti. Interpretace historických, literárních či teoretických textů se pak neukazuje jako (subjektivní) omezení, nýbrž jako obecná podmínka kulturní racionality.

Monografie Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava shrnuje studie, které analyzují postavení a metody nacistického tiskového dohledu a jejich dopad na vydávaná periodika. Doposud zůstávala problematika tisku a médií stranou většího zájmu naší historiografie, a proto se editoři a autoři pokusili alespoň zčásti vyrovnat tento dluh. Významnou a nepřehlédnutelnou součástí publikace je CD, které obsahuje přepis všech dostupných tiskových konferencí pořádaných od dubna 1939 do dubna 1945 Úřadem říšského protektora pro české novináře. Zápisy z konferencí doplňuje bohatý poznámkový aparát ve své ucelenosti vytvářejí významný pramen pro další studium tohoto dějinného období, a to jak pro odbornou, tak i pro širší veřejnost.

Druhé vydání přehledného průvodce dějinami a současností rétoriky přináší užitečný přehled tematických okruhů, které se vztahují k stylistické stránce jednotlivých žánrů řečnických vystoupení. Autor se opírá o znalost jak tisíciletého vývoje oboru, tak moderních, na rétorice založených interpretativních metod. Prostřednictvím vybraných příkladů ze současného českého mediálního diskurzu kniha vhodně spojuje obě tendence rétoriky: teoretickou, úvahovou a praktickou, návodnou. Ocení laičtí i odborní zájemci o český jazyk, kulturu vyjadřování a literární teorii.

Dvousvazkový sborník Bohemia Jesuitica 1556-2006 je výstupem z mezinárodní vědecké konference, která byla uspořádána u příležitosti 450. výročí příchodu jezuitského řádu do Prahy. V deseti tematických oddílech seznamuje s působením Tovaryšstva Ježíšova v českých zemích a ukazuje jeho roli v jednotlivých oblastech náboženského a společenského života, vědy a umění.

Monografie se zabývá vyučováním českého jazyka na středních školách v letech 1918 - 1989, a to především jazykovou složkou vyučovacího předmětu. Neomezuje se pouze na úzce školský pohled, nýbrž pojímá problematiku z několika zorných úhlů a zasazuje j i do širšího kontextu. Představuje historické determinanty ovlivňující pojetí vyučovacího předmětu český jazyk, všímá si vlivu situace v lingvistice na výuku češtiny a vývoje české lingvodidaktiky. Výsledný obraz je dotvářen pomocí analýzy primárních dokumentů, učebních osnov, učebnic, oborových časopisů. Autorka připomíná i významné osobnosti podílející se na vývoji vyučování češtině (V. Ertl, J. Kaňka, J. Kabelík, B. Havránek, L. Kopeckij, K. Oliva, J. V. Bečka, E. Čech, K. Svoboda, P. Hauser, V. Styblík, M. Čechová, N. Kvítková a mnozí další). Publikace, jež se šíří a hloubkou odborně zpracovaného tématu stává významnou součástí paměti oboru jako teoretické disciplíny i praktické aplikace, tak může být poučením i východiskem pro příští t vůrce koncepcí vyučování češtině.

Jaroslav Kadlec, profesor církevních dějin na Karlově univerzitě v Praze (* 1911), sdílel v osobním životě všechny proměny českého světa 20. století. Jeho nadějné vědecké začátky přervala válka, univerzitní postup po habilitaci zase nástup éry komunismu. Zažil vězení i léta dělnické profese; rok 1968 ho vrátil za univerzitní katedru, normalizace ho odtud znovu vypudila. Tehdy se ujal dvou farností na Vysočině a systematicky tu působil ? od r. 1990 opět paralelně s univerzitní angažovaností ? až do roku 2002. V sedmdesátých a osmdesátých letech se mu katedrou stala výlučně kazatelna. Žil se svými farnostmi naplno, vpravdě tu učil, slovem, příkladem, chápajícím a laskavým vztahem k lidem, statečností. Po léta si pečlivě promýšlel svá kázání a řadil je v cyklech postupujících od základů systematického náboženského vzdělání k jemným a uvolněnějším reakcím na dobové problémy a potřeby lidí se v nich orientovat, umět na ně čestně reagovat a morálně se s nimi vyrovnat. Jeho pomyslnou pomocnou ruku podávanou celému okolí tisklo časem stále více lidí. Z písemných podkladů, které si pro svá kázání připravoval, byla časem sestavena jeho Postila. Svým náročným, ale přístupně podaným obsahem může dnešní čtenáře stále oslovit a obohatit, vést k zamyšlení. Je dokladem kontinuity v působení církve v Čechách a pozitivních hodnot, jež tato kontinuita vždy představovala. Je však také značně ojedinělým svědectvím doby, v níž kázání vznikala a na niž reagovala. Svědectvím statečného, tichého odporu k vládnoucímu zlu, nezatracujícímu jeho nositele. Je také svědectvím o mnohotvárnosti toho, čemu se říká ?šedá zóna?: vědomě k ní patřili i stateční a moudří lidé, kteří tu mohli uchovat a uhájit základní lidské hodnoty a předat je dalším generacím živé a žádoucí. Vydání Kadlecovy Postily je v tomto smyslu edicí specifického pramene, jež postihuje mnohotvárnost dějin nejnovější doby. Vychází ke stému výročí autorova narození.

Monografie se věnuje tématům, která bývají ve většině učebnic chemie zmiňována jen velmi stručně. Seznamuje čtenáře s různými způsoby psaní vzorců a reakčních schémat či stereochemií organických molekul. Uvedeny jsou rovněž poslední úpravy názvosloví organických sloučenin, součástí knihy je i etymologický slovníček. Profesor Josef Pacák v knize publikuje i své názory na reaktivitu nevazebných elektronových párů, na stabilitu chemických částic a na termodynamické zákonitosti, jimiž se jejich proměny řídí. Publikace, která volně navazuje na předchozí knihu téhož autora Jak porozumět organické chemii? (Karolinum 1997), je určena středoškolským studentům, jejich učitelům i těm, kteří se na toto poslání teprve připravují.

Publikace je určena všem, kteří pracují na poli výchovy a vzdělání, především těm, kdo nabízejí pohybové aktivity jako prostředek kultivace mládeže (ve škole, sportovních zařízeních, mimoškolních aktivitách). V první, obecné didaktické, části jsou obsaženy informace o významu vzdělání pro člověka (o pedagogice, didaktice, vzdělávání ve světě a v České republice, faktorech ovlivňujících výchovu a vzdělávání). Dále je pozornost věnována současné reformě školství (jejímu obsahu, fázím, systému kurikulárních dokumentů) a také inovacím ve vzdělávání (modelům vyučování, modernizaci metod a didaktických pomůcek i změnám v hodnocení v současné škole). Druhá, obsáhlejší, část textu je věnována aktuálním tématům v tělesné výchově. V úvodu se autorka zabývá současným pojetím tělesné výchovy, novými trendy a volným časem. Zbývající kapitoly jsou už orientovány na školní tělesnou výchovu (cíle TV, podmínky pro školní TV, obsah, hodnocení a klasifikace, plánování, organizační formy, bezpečnost. Závěr je věnován výzkumu ve školní TV.

Reprint významného díla českého demokratického myšlení dvacátého století, jehož první vydání vyšlo v roce 1933. Obsahuje originální demokratický program, koncept tzv. skladebné společnosti, o němž se J. L. Fischer domníval, že je, v době krize moderny a nastupujících totalitních režimů, schopen odolat náporu politické teorie jak nacionálního socialismu tak i komunistického učení.

Nejjednodušší definice moci říká, že je možností přinutit někoho, aby udělal něco proti své vůli. Na tom nemusí být nic špatného, moc a její výkon je součást chování všech sociálně žijících životů včetně lidí. Problémem je "patologická" moc, samoúčel, který se může projevovat syndromem mocenské pýchy neboli hybris syndromem. Mnoho lidí pije alkohol, závislost na alkoholu se ale vyvine jen u některých. Složkou vývoje závislosti je slast. Ta je i jedním ze základních prvků výkonu moci. Lze si tedy představit vznik závislosti na moci, jež se podobá závislosti na alkoholu. Kombinace mocenské pýchy s mocenskou závislostí se pak v kombinaci se skupinovou hloupostí může stát mocenskou posedlostí. Příslušníci mocenských elit nemusí, ale mohou být mocensky závislí i posedlí. Čím vyšší je míra mocenské závislosti a posedlosti, tím vyšší je potřeba omezit v soutěži o zdroje vliv jiných mocenských elit stejně jako té části populace, jejíž podíl na moci je malý. Obojí se dělá debilizací, jež má řadu podob. Debilizace omezuje bolestnou kognitivní disonanci, vznikající například nesouladem mezi tím, co pozorujeme a chápeme a tím, co tvrdí propaganda. Tak může debilizace propůjčovat pocit harmonie, "světa v pořádku", jenž je stejně subjektivně reálný, jako je objektivně iluzorní. Evoluce, jejíž "síly" se objektivitou podobají gravitaci, totiž nepřestává působit proto, že o ní nevíme, vědět nemůžeme, nesmíme nebo nechceme. Jsme však v nové situaci. Mocenské elity vlastní jaderné zbraně. Soutěž o zdroje, například o energii, suroviny a pitnou vodu, se zostřuje a prohlubuje. Lidský druh se dostal do zlomového období, které jsem označil metaforickým pojmem Darwinova mez. To je historicky kratičký okamžik, v němž se úzké skupiny v mocenských elitách nejmocnějších států, případně jen jedinci odpovídající za přípravu a spuštění války, budou či nebudou chovat dle paleolitického mocenského schématu. Neboť čím víc jsou elity mocensky posedlé a ne-elity zdebilizované, tím vyšší je pravděpodobnost, že spustí Darwinova past. To je rovněž metaforický pojem označující střet mezi evolučně selektovaným paleolitickým mocenským schématem, řešícím konflikty válkou, a kulturně selektovaným humanitním potenciálem lidského druhu, včetně kritického myšlení. V důsledku této geniální stupidity by lidský druh v dějinách života mohl být prvním druhem, jenž se z nich díky svým evolučně kódovaným vlastnostem a kulturnímu vývoji, možná že dokonce neúmyslnou chybou, omylem, činem skupiny politických anebo náboženských fanatiků vyřadí sám, ač měl dost informací k tomu, aby se tak nestalo.

Monografie je moderním zpracováním sociálních dějin v jejich širším pojetí. Naznačuje místo vývoje společnosti českých zemí 19. století v kontextu Evropy a sleduje souvislosti industrializace a dalších jevů pod jejím vlivem. Zabývá se vývojem populace, sociální stratifikací, velikostí a významem funkčních a profesních skupin, tvořících základ vztahové sítě horních, středních a dolních vrstev společnosti. Práce zachycuje dlouhodobé změny vzorů chování a charakterizuje probíhající procesy modernizace.