Karolinum strana 153 z 185

Nové vydání knihy rozšířené o hodnocení nových válek, které proběhly v letech 2008 a 2009, což konkrétně znamená válku mezi Gruzií a Ruskou federací, k níž došlo v létě 2008, a tzv. třítýdenní válku, kterou spustil Izrael proti Palestincům na území G azy na přelomu let 2008 a 2009. Dále je toto vydání obohaceno o hodnocení dalšího vývoje válek v Africe, v Kolumbii či na Srí Lance. A v neposlední řadě postihuje změny, jež se odehrály ve dvou významných islámských zemích, které se staly místem voje nské intervence a posléze i několikaleté okupace uskutečněné vojsky USA a jejich nejbližších spojenců. V případě Afghánistánu přibylo zejména hodnocení mise ISAF, v případě Iráku pak jde o změny přístupu USA. Poslední výraznější změnou ve srovnání s prvním vydáním je závěrečné několikastránkové zamyšlení nad otázkou, zda je na počátku 21. století možné vyhnout se válce jako nejvážnější hrozbě v životě každého státu, společnosti i jednotlivce, nebo zda válka i nadále zůstává nástrojem k dosahován í politických cílů.

Kniha přináší aktuální pohledy na otázky, které jsou kladeny v rámci historické sociologie, zejména té její části, jež je označována termínem civilizační analýza. Klíčová témata práce jsou spojena s koncepty civilizace a kultury v singuláru i plurálu. Autoři sledují problematiku různorodých, historicky se proměňujících přístupů k vymezení základních teoretických rámců a badatelských orientací v interdisciplinární perspektivě. Jednotlivé kapitoly seznamují s vývojem diskusí zaměřených na obsah a vzájemný vztah pojmů civilizace a kultura, představují osobnosti, které soudobý diskurs o civilizační analýze významně ovlivnily (Norberta Eliase, Arnolda J. Toynbeeho, Shmuela N. Eisenstadta), ale i některé módní nebo méně známé autory (Alvina Tofflera, Alexandra S. Panarina). Značná pozornost je věnována tematice modernizace, globalizace, světového systému, kulturních rozdílů, rozmanitosti modernit a civilizačních střetů. Rozebírány jsou koncepce Immanuela Wallersteina, Görana Therborna, Francise Fukuyamy a Samuela P. Huntingtona. Projekt civilizační analýzy chápou editoři této publikace nejen jako specifickou oblast badatelského zájmu, ale také jako cestu k formulaci nového sociálně-historického paradigmatu.

Cílem práce je prozkoumat vizuálněobrazné prostředky s představou o jejich neustálém strukturním prohlubování od jejich prapočátků v úsvitu vizuálního vyjadřování lidstva až k vlivu nových médií. K tomu autor navrhuje model, v jehož začlenění je možné chápat vizuální představivost, obrazivost jako zásadní faktor vizuálního vnímání, podmíněný na sociální strukturní úrovni vizuálněobraznými prostředky, které má societa k dispozici. V duchu tohoto přístupu vidíme vývoj vizuálního vyjadřování jako růst, v němž se prvně odhalené prostředky zapojují v dalším vývoji do strukturně členité soustavy dalších vizuálních prvků na několika strukturálních úrovních. Autor věnuje pozornost zejména transformaci obrazové struktury, kterou přinesla moderna a jejím důsledkům pro současné chápání vizuálněobrazného vyjádření v nových médiích.

Reprint významného díla českého demokratického myšlení dvacátého století, jehož první vydání vyšlo v roce 1933. Obsahuje originální demokratický program, koncept tzv. skladebné společnosti, o němž se J. L. Fischer domníval, že je, v době krize moderny a nastupujících totalitních režimů, schopen odolat náporu politické teorie jak nacionálního socialismu tak i komunistického učení.

Reprint významného díla českého demokratického myšlení dvacátého století, jehož první vydání vyšlo v roce 1933. Obsahuje originální demokratický program, koncept tzv. skladebné společnosti, o němž se J. L. Fischer domníval, že je, v době krize moderny a nastupujících totalitních režimů, schopen odolat náporu politické teorie jak nacionálního socialismu tak i komunistického učení.

Kniha Lenky Šulové se věnuje ranému vývoji dítěte, s důrazem na raný kontakt a základní vztahy s rodiči. Autorka se postupně věnuje vývoji dítěte od prenatálního období do předškolního období, vývoji dětské řeči a dětské motoriky, sociálnímu vývoji dítěte.

Kniha Tropika diskursu Haydena Whitea, který je znám svým pojetím "metahistorie", jež klade důraz na narativní povahu historického diskursu, patří v humanitních vědách již ke klasickým dílům. Jde svým způsobem o autorovu originální "rozpravu o metodě", teorii toho, co by bylo možné nazvat tropologickým rozuměním. Její význam se ani zdaleka neomezuje na techniku literárního rozboru či interpretaci historie, jejím základem je filosoficky fundované, syntetické pojetí kognitivního vztahu k realitě, prostředkované právě "diskursem". V tomto smyslu je Whiteova kniha svébytnou a důležitou alternativou jak k tradiční i moderní hermeneutice (H. G. Gadamer), tak například k Ricoeurově narativnímu porozumění. Tropus podle Whitea není ani ozdoba řeči, ani technika omezující se na umělecký jazyk, nýbrž nástroj, jehož funkcí je snaha o adekvátnější uchopení popisované skutečnosti. Interpretace historických, literárních či teoretických textů se pak neukazuje jako (subjektivní) omezení, nýbrž jako obecná podmínka kulturní racionality.

Druhé vydání přehledného průvodce dějinami a současností rétoriky přináší užitečný přehled tematických okruhů, které se vztahují k stylistické stránce jednotlivých žánrů řečnických vystoupení. Autor se opírá o znalost jak tisíciletého vývoje oboru, tak moderních, na rétorice založených interpretativních metod. Prostřednictvím vybraných příkladů ze současného českého mediálního diskurzu kniha vhodně spojuje obě tendence rétoriky: teoretickou, úvahovou a praktickou, návodnou. Ocení laičtí i odborní zájemci o český jazyk, kulturu vyjadřování a literární teorii.

Monografie Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava shrnuje studie, které analyzují postavení a metody nacistického tiskového dohledu a jejich dopad na vydávaná periodika. Doposud zůstávala problematika tisku a médií stranou většího zájmu naší historiografie, a proto se editoři a autoři pokusili alespoň zčásti vyrovnat tento dluh. Významnou a nepřehlédnutelnou součástí publikace je CD, které obsahuje přepis všech dostupných tiskových konferencí pořádaných od dubna 1939 do dubna 1945 Úřadem říšského protektora pro české novináře. Zápisy z konferencí doplňuje bohatý poznámkový aparát ve své ucelenosti vytvářejí významný pramen pro další studium tohoto dějinného období, a to jak pro odbornou, tak i pro širší veřejnost.

Dvousvazkový sborník Bohemia Jesuitica 1556-2006 je výstupem z mezinárodní vědecké konference, která byla uspořádána u příležitosti 450. výročí příchodu jezuitského řádu do Prahy. V deseti tematických oddílech seznamuje s působením Tovaryšstva Ježíšova v českých zemích a ukazuje jeho roli v jednotlivých oblastech náboženského a společenského života, vědy a umění.

Monografie se zabývá vyučováním českého jazyka na středních školách v letech 1918 - 1989, a to především jazykovou složkou vyučovacího předmětu. Neomezuje se pouze na úzce školský pohled, nýbrž pojímá problematiku z několika zorných úhlů a zasazuje j i do širšího kontextu. Představuje historické determinanty ovlivňující pojetí vyučovacího předmětu český jazyk, všímá si vlivu situace v lingvistice na výuku češtiny a vývoje české lingvodidaktiky. Výsledný obraz je dotvářen pomocí analýzy primárních dokumentů, učebních osnov, učebnic, oborových časopisů. Autorka připomíná i významné osobnosti podílející se na vývoji vyučování češtině (V. Ertl, J. Kaňka, J. Kabelík, B. Havránek, L. Kopeckij, K. Oliva, J. V. Bečka, E. Čech, K. Svoboda, P. Hauser, V. Styblík, M. Čechová, N. Kvítková a mnozí další). Publikace, jež se šíří a hloubkou odborně zpracovaného tématu stává významnou součástí paměti oboru jako teoretické disciplíny i praktické aplikace, tak může být poučením i východiskem pro příští t vůrce koncepcí vyučování češtině.

Jaroslav Kadlec, profesor církevních dějin na Karlově univerzitě v Praze (* 1911), sdílel v osobním životě všechny proměny českého světa 20. století. Jeho nadějné vědecké začátky přervala válka, univerzitní postup po habilitaci zase nástup éry komunismu. Zažil vězení i léta dělnické profese; rok 1968 ho vrátil za univerzitní katedru, normalizace ho odtud znovu vypudila. Tehdy se ujal dvou farností na Vysočině a systematicky tu působil ? od r. 1990 opět paralelně s univerzitní angažovaností ? až do roku 2002. V sedmdesátých a osmdesátých letech se mu katedrou stala výlučně kazatelna. Žil se svými farnostmi naplno, vpravdě tu učil, slovem, příkladem, chápajícím a laskavým vztahem k lidem, statečností. Po léta si pečlivě promýšlel svá kázání a řadil je v cyklech postupujících od základů systematického náboženského vzdělání k jemným a uvolněnějším reakcím na dobové problémy a potřeby lidí se v nich orientovat, umět na ně čestně reagovat a morálně se s nimi vyrovnat. Jeho pomyslnou pomocnou ruku podávanou celému okolí tisklo časem stále více lidí. Z písemných podkladů, které si pro svá kázání připravoval, byla časem sestavena jeho Postila. Svým náročným, ale přístupně podaným obsahem může dnešní čtenáře stále oslovit a obohatit, vést k zamyšlení. Je dokladem kontinuity v působení církve v Čechách a pozitivních hodnot, jež tato kontinuita vždy představovala. Je však také značně ojedinělým svědectvím doby, v níž kázání vznikala a na niž reagovala. Svědectvím statečného, tichého odporu k vládnoucímu zlu, nezatracujícímu jeho nositele. Je také svědectvím o mnohotvárnosti toho, čemu se říká ?šedá zóna?: vědomě k ní patřili i stateční a moudří lidé, kteří tu mohli uchovat a uhájit základní lidské hodnoty a předat je dalším generacím živé a žádoucí. Vydání Kadlecovy Postily je v tomto smyslu edicí specifického pramene, jež postihuje mnohotvárnost dějin nejnovější doby. Vychází ke stému výročí autorova narození.

První díl pětisvazkové monografie o nových jevech v právu na počátku našeho století si klade za cíl ukázat, jakou roli hraje historická zkušenost při utváření nového práva. Kolektiv autorů z Právnické fakulty Univerzity Karlovy vyšel v pojetí svého díla z otázky, jak může být právní historie užitečná v probíhajícím proudu přeměn a tvorby nového práva a dále z otázky, jaké poznatky může právněhistorická nauka přinést pro současnou legislativu a právní teorii, jakož i pro úvahy o směřování našeho i evropského právního řádu. Při hledání příslušných odpovědí nelze vystačit jen s odkazem na to, že právo samo o sobě je historická kategorie, že proměnnost práva a jeho tvorby je historicky podmíněná, že v právu se uplatňuje princip kontinuity a že platné právo jako součást právní kultury je ovlivněno nejen domácí tradicí, ale i tradicí evropskou, vyrůstající z kořenů antického právního myšlení a práva kanonického. Právní historie nabízí totiž ještě cosi dalšího: nabízí mapu historického vývoje právního řádu. V této podobě vlastně právní historie nahrazuje společenský experiment, nahrazuje marné či riskantní pokusnictví, které často skončilo tragicky. Právní historie je tak nepochybně schopna přispět k vývoji platného práva, k současné legislativě, zásadním způsobem. Může analýzou historických koncepcí a právních teorií, stejně jako na konkrétních příkladech staré legislativy i právní praxe přinést historicky ověřitelné doklady o možnostech i nemožnostech právní úpravy společenských vztahů. To se týká nejen období do roku 1989, ale i demokratického právního řádu. Prvého proto, že jsme stále ještě ve fázi jeho překonávání. V druhém pak nejen proto, že právní praxe, soudy i advokacie, se chtě nechtě musejí vracet hluboko do 20. a leckdy i 19. století, ale činí tak i současná legislativa.

Kniha podává ucelený přehled o problému národnostních menšin v meziválečném Československu, a to zejména o právních aspektech. Vedle historického vývoje zaměřeného na vznik právních norem je prozkoumáno mj. jazykové právo, úprava menšinového školství, otázka autonomie i další právní problémy. Kromě vnitrostátní situace je důkladně rozebírána mezinárodněprávní ochrana menšin, tedy systém mezinárodní ochrany, kterému bylo vedle řady dalších zemí podřízeno i Československo.

Soubor 4 dílů.

Bohatě dokumentovaná kniha zachycuje novinářskou fotografii po dvou desetiletích digitální nadvlády, kdy se situace okolo digitálního zobrazení ustálila a kdy je možné se s mírným odstupem ohlédnout zpět. Autoři popisují nejznámější případy fotografických podvodů klasického i digitálního věku, ukazují krajní možnosti nových technologií na příkladech ze současného umění pracujícího s mediálními obrazy, představují nově vznikající obor forenzní analýzy obrazu a postavu digitálního detektiva. Věnují se případovým studiím vybraných afér a skandálů způsobených publikováním manipulovaných nebo nepatřičně upravených fotografií v médiích. Závěrečná část práceje pak věnována normativním ustanovením jednotlivých médií a organizací a způsobům, jakým média přizpůsobila nové situaci své etické normy a kodexy.