Karolinum strana 155 z 164

Představit nejdůležitější poznatky o školním šikanování na pozadí příběhu, který vtáhne čtenáře do děje – to je cílem této neobvyklé učebnice. Její text je rozvržen do pěti hlavních kapitol, které na reálných životních situacích ilustrují vývoj a zákonitosti jednoho z nejnebezpečnějších skupinových fenoménů. Konkrétní příklady ukazují nejčastější chyby při řešení šikany a jejich možné důsledky. Čtenáři jsou vedeni k samostatnému uvažování o tématu, k promýšlení vlastních zkušeností a podnětů a k jejich následnému porovnání s uváděnými poznatky. Text je doplněn terminologickým a výkladovým slovníčkem a také přehledem vybraných knižních publikací o šikaně. Kniha je určena nejen současným a budoucím pedagogickým pracovníkům, ale i dalším čtenářům, kteří se zajímají o problematiku násilí a šikanování v dětských kolektivech.

Důkladný, byť záměrně nikoli vyčerpávající vhled do současné francouzské filosofie představuje myšlení sedmi autorů - Jeana-Luca Mariona, Jeana-Luca Nancyho, Bernarda Stieglera, Catherine Malabouové, Jacquesa Ranciera, Alaina Badioua a Françoise Laruella -, které spojuje vymezení se vůči poststrukturalistické generaci a lingvistickému paradigmatu, orientace na vědy o životě a materialistické myšlení. Všichni tito filosofové vycházejí z předpokladu, že destrukce či dekonstrukce metafyziky, subjektivity či tradičních pojetí bytí, pravdy a vědění je nutné (a nedokončené), ne však dostatečné gesto umožňující vyrovnat se s tím, co se od současného myšlení žádá. Subjektivitu, ontologii, pravdu, epistemologii, stejně jako problémy univerzálnosti, etiky a politiky je podle nich třeba myslet znovu od začátku, a to spíše afirmativním a konstruktivním než dekonstruktivním způsobem.

Kniha chce být poctou českému interpretačnímu umění a pedagogům kontrabasové hry. Mapuje vývoj české kontrabasové školy, vznik vysokých hudebních škol a činnost vysokoškolských a mezinárodně uznávaných pedagogů, kteří v tradici této školy pokračují. Nedílnou součástí publikace je fotodokumentace metodik a cenné materiály z privátních archivů jednotlivých vybraných instrumentalistů. Část zachycující osobní a umělecký život čtveřice významných pedagogických osobností současné generace české kontrabasové školy vznikla na základě konzultací, rozhovorů, výzkumu a osobních zkušeností autorky, která je sama absolventkou pojednávaného oboru na kroměřížské konzervatoři a na Akademii múzických umění v Praze.

V minulém desetiletí se v poezii pro děti objevila řada nových jmen i originálně koncipovaných výborů. Předkládaná kolektivní monografie sleduje nynější vývoj a mapuje nakladatelský a autorský pohyb v tomto segmentu. Zaměřuje se na soudobé české autory (Petr Borkovec, Daniela Fischerová, Robin Král, Radek Malý, Petr Nikl, Ester Stará, Ivan Wernisch aj.) a díla některých jejich předchůdců (Vladimír Holan, Josef Hiršal a Bohumila Grögerová či Jan Skácel). Jejich básnická tvorba také slouží jako materiál pro didakticky koncipovanou studii zamýšlející se nad budoucností čítanek a hledisek, podle nichž je do nich zařazována současná poezie.

Stát se lékařem či lékařkou nebylo po první světové válce jednoduché. Generace mladých (kohorta narozená na přelomu 19. a 20. století, nastupující do prvního ročníku studia lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy na podzim roku 1920) si však nenechala vzít své ideály a přetavila je ve zcela specifický étos, jehož pevnost později prověřily dva totalitní režimy. Společně prožili dvacáté století - jako spolužáci, kolegové, přátelé, spolubojovníci v zákopech i spoluvězni. Společně byli také zavrženi jako překonaný model lékaře, pro nějž není v socialismu místo. Prosopografie - kolektivní historie této generace mediků a lékařů - je prezentována v monografii, v níž autorka za pomoci velkých pramenných souborů doprovází své „hrdiny“ do poslucháren a piteven, nemocnic a ordinací, do koncentračních táborů, do emigrace i na popraviště.

Kniha podává výklad dějin sociologického myšlení s přihlédnutím k proměnám, jimiž prochází moderní společnost v dnešní době. Autor vychází z analogie mezi krizí tradiční společnosti, z níž se zrodila modernita, a současnou krizí organizované modernity, jejíž příchod byl z různých úhlů zachycen v teoriích klasiků sociologie. Kniha se tak snaží na jedné straně podat výklad základních kategorií sociologického myšlení u zhruba desítky předních sociologů 19. a počátku 20. století. Zároveň na druhé straně usiluje o teoretické propojení této myšlenkové tradice s nejaktuálnějšími problémy dnešní doby. Autor dospívá k názoru, že mnohé prvky sociologické tradice mohou posloužit k orientaci v současných proměnách modernity.

Předložená monografie si klade za cíl představit vývoj pravidel chování v silničním provozu v éře socialismu, tedy v letech 1948-1989. Ve zkoumaném období prošel motorismus bouřlivým rozvojem, provoz na silnicích a ulicích zhoustl a úměrně tomu stoupala nehodovost. Ta se stávala impulsem ke změnám, v nichž se promítala ideologická, politická, dopravněbezpečnostní a ekonomická hlediska. Vedle vlastních pravidel silničního provozu se monografie zabývá i problematikou dopravních nehod, technického stavu vozidel, dopravního značení či pojištění. Pozornost je věnována také praktickým detailům, jako je používání ochranných přileb nebo bezpečnostních pásů, obsah výcviku řidičů a jejich zkoušek či testování alkoholu za volantem.

Publikace prostřednictvím uceleného souboru mezioborově pojatých statí dokumentuje inovace, které tzv. digitální obrat přináší do práce českých sociálněvědních a humanitních badatelů. Rozvoj digitálních technologií totiž netransformuje pouze společnost a kulturu, ale mění i vědní obory, které se těmto oblastem lidského soužití věnují. Část studií se zabývá novými digitálními fenomény a jejich dopady na škálu problémů, kterými se sociální a humanitní vědy musí zabývat. Empiricky laděné kapitoly pak sledují jednotnou linii výkladu, v níž čtenářům nejprve představí jevy vymezené v tradiční oborové perspektivě a následně názorně předvedou uplatnění digitálních postupů, s jejichž pomocí lze zkoumanou oblast uchopit prostřednictvím počítačové analýzy. Kniha zůstává přístupná i pro čtenáře, kteří nemají předchozí znalosti programování a odborných digitálních aplikací, ale mají zájem seznámit se blíže se způsoby, jak zkoumat společnost a kulturu s využitím dat a počítačů.

Učebnice je základním materiálem pro výuku oboru na lékařských fakultách. Společně s přednáškami a praktickými cvičeními tvoří souhrn informací pro přípravu na zkoušku z neurochirurgie. Aktuální text s bohatou grafickou dokumentací poskytne informace i mladým rezidentům v oboru, pro něž může být zdrojem informací při studiu k atestaci z neurochirurgie. Kniha je členěna na část obecnou a speciální. V obecné části byl kladen důraz na neurologicko-neurochirurgickou propedeutiku, zejména na klinické vyšetření pacienta. Ve speciální části upozorňujeme na začlenění nové klasifikace CNS tumorů z roku 2021 a na moderní trendy v terapii cévních onemocnění mozku.

Kniha popisuje rozmanité prostředí punkové a metalové alternativní hudební scény v Plzni v období osmdesátých a první poloviny devadesátých let dvacátého století. Spíše než na její komplexní faktografický popis se soustředí na rozvíjení a prohloubení některých témat (hudební každodennost, dynamika vztahu mezi scénami a politickými aktéry či transformace těchto scén v první polovině 90. let) a dává vyniknout zejména perspektivě samotných aktérů. Čerpá přitom nejen z orálněhistorického výzkumu realizovaného s muzikanty, jejich fanoušky a příležitostnými zprostředkovateli jejich koncertů, ale také z archivních pramenů a dobového tisku. V textu se věnuje pozornost hudebním skupinám, jako je Znouzectnost, Požár mlýna, Bradavice, Petr Mach aj.

Kniha podává přehled vývoje formálních pramenů kanonického práva (včetně východního) od počátků církve až do současnosti; připojeny jsou četné ukázky vybraných textů. Studium pramenů kanonického práva nám umožní objektivnější pohled na tehdejší právní úpravu, než jaký nám mnohdy poskytují učebnice dějin kanonického práva. Říkává se, že prameny nelžou; neplatí to však absolutně - i v církevním středověku se objevily zcela či částečně zfalšované právní sbírky, které měly na církevní dějiny značný vliv.

Kolektivní monografie pracovníků věnujících se přípravě budoucích učitelů na FF UK je první publikací vydanou Centrem učitelství FF UK, jež vzniklo v roce 2021. Kniha zahrnuje příspěvky z oborových didaktik českého jazyka a literatury, cizích jazyků, historie a z oblasti pedagogicko-psychologické přípravy učitelů. Nabízí aktuální pohledy na domácí i zahraniční přístupy k profesnímu terciárnímu vzdělávání budoucích pedagogů, systemizaci nejnovějších poznatků vybraných oborových didaktik, aktuální pohledy na problematiku didaktické transformace oborových poznatků a jejich následnou implementaci do vysokoškolských vzdělávacích programů. Dále představuje nedávné výzkumy zabývající se oborově didaktickými otázkami, problematikou fakultních učitelů a pedagogických praxí. Publikace chce také poukázat na největší nedostatky učitelské přípravy a na faktory ovlivňující adaptaci začínajících učitelů na edukační praxi. V neposlední řadě kniha usiluje o identifikaci těch oblastí, kde spolu mohou komunikovat pedagogicko-psychologická a oborová složka učitelského vzdělávání.

V období gregoriánské reformy a boje o investituru prošla křesťanská společnost významnou proměnou, která se promítla do vztahů světské a duchovní moci, fungování latinské církve i priorit právního a teologického myšlení. Významnou součástí této transformace se stala nová podoba volebního procesu, který zásadně ovlivnilo na konci padesátých let 11. století vydání dekretu In nomine Domini papežem Mikulášem II. Tato kniha se v návaznosti na dosavadní historický a kanonickoprávní výzkum zabývá vývojem papežských voleb v gregoriánském období. Zvláštní pozornost věnuje reálnému významu nové volební legislativy, formování kardinálského kolegia jako privilegované skupiny volitelů a dalším organizačním a právním náležitostem volební procedury. Výběr nové hlavy římské církve tak překračuje oblast vnitrocírkevních záležitostí a stává se svědectvím o dynamickém utváření celospolečenských vztahů na začátku vrcholného středověku.

Kniha se zabývá vybranými klíčovými problémy metodologie vědy: vědeckým paradigmatem a vědeckými přístupy. První kapitola zkoumá problém vědeckého paradigmatu, pozornost je dále věnována problému nesouměřitelnosti paradigmat, explanačnímu a výkladovému paradigmatu. Druhá kapitola se zabývá problémem Lakatosovy metodologie vědeckovýzkumných programů. Lakatos svoji metodologii rozvíjí na příkladu přírodních věd. Autor ukazuje, že je možné ji aplikovat i v oblasti jiných věd. Třetí kapitola vymezuje pojem "volba přístupu ve vědeckém zkoumání". Na základě dichotomického přístupu jsou vymezeny a charakterizovány jednotlivé vědecké přístupy: tradiční a netradiční paradigmatický přístup, nenormativní a normativní přístup, induktivní a deduktivní přístup, aprioristický a relativistický přístup, evolucionistický versus kreacionistický přístup. Čtvrtá kapitola vypracovává nový vědecký přístup, který je východiskem ke zkoumání trajektorie sociálních a historických jevů. Autor jej pojmenovává "historicko-evolucionistický přístup". V jeho rámci rozpracovává metodu retrográdní analýzy. Tento přístup je demonstrován na příkladu historického vývoje veřejné správy v českých zemích.

Kniha prezentuje hlavní rysy vývoje francouzského sociologického myšlení od poloviny 20. století do současnosti. V této souvislosti sleduje přechod od průmyslové společnosti ke společnosti postindustriální, od společnosti národní ke globální a od modernity k postmodernitě. Tyto proměny sleduje nejen v teoretické rovině, ale také v jednotlivých oblastech společenského dění a v rovině každodenního života. Sleduje přitom nejen to, jak se mění samotná sociální realita, ale prezentuje také zásadní spory a diskuse, které se v souvislosti s tím ve francouzské sociologii odehrály a odehrávají. Právě francouzská sociologie má pro takový rozbor ty nejvhodnější parametry. Jako jediná národní sociologie totiž disponuje právě již od poloviny 20. století nástrojem pro zachycení proměn sociální struktury. Má podobu „socioprofesních kategorií“ a umožňuje sledovat trendy vývoje profesní struktury a v souvislosti s tím dráhy sociální mobility. V tomto rámci jsou vyloženy proměny ve světě práce a zaměstnání, kdy se Francie proměnila ze země drobných podnikatelů a živnostníků v typickou zaměstnaneckou společnost. Součástí tohoto rozboru jsou důsledky masového vstupu žen na trh práce, zavádění nových typů pracovních kontraktů, zásadní proměny vzdělanostní a kvalifikační úrovně populace ale také nové formy pracovních konfliktů a návrat masové nezaměstnanosti. V této části je prezentována diskuse o perspektivách společnosti zaměstnání. Navazuje rozbor proměn fungování formálních organizací, a to jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. Je rozebrán jednak vývoj sociologie organizace, jednak problematika managementu. V této souvislosti jsou představeny hlavní body diskusí o inovacích v oblasti způsobů řízení soukromých firem i veřejných institucí, ale také polemiky týkající se dopadů těchto nových forem managementu na zaměstnance a výsledků snah aplikovat je při řízení institucí veřejné sféry. Následuje rozbor proměn v oblasti školství, kterému francouzská sociologie věnuje již tradičně velkou pozornost, neboť republikánská škola byla a je považována za jeden z hlavních pilířů integrity společnosti. Nástroj v podobě socioprofesních kategorií umožňuje sledovat vztahy mezi růstem vzdělanosti populace, proměnami sociální struktury a dynamikou sociální mobility. Právě v souvislosti se zmasověním vzdělávání je ve francouzské sociologii již od 60. let vedena celá řada zásadních sporů a diskusí, které kniha podrobně rozebírá. Sociologie rodiny, která se rovněž ve Francii rozvíjí především od 60. let minulého století, reaguje na výrazné proměny jak ve vztazích mezi manžely a partnery, tak ve vztazích mezi rodiči a dětmi. Právě od konce 60. let procházejí tyto vztahy prudkými změnami, přičemž jsme svědky neustávajících diskusí a odlišných pokusů o interpretaci tohoto vývoje. Střetávají se důkazy o narůstající křehkosti moderní rodiny s důkazy o přetrvávání významu této instituce napříč generacemi. Argumenty o zeslabování vztahů manželských jsou konfrontovány s argumenty o posilování vztahů příbuzenských v rámci mezigenerační solidarity. Vývoj sociologie města, jehož rozborem tato část práce končí, v sobě v syntetickém pohledu zrcadlí všechny prvky analyzované v předchozích částech. Přechod Francie od venkovské k městské kultuře se výrazně urychlil právě počátkem druhé poloviny 20. století. To zásadně poznamenalo jak podobu sociální struktury, tak dynamiku sociální mobility. Podobně pronikavě se změnil charakter trhu práce, vznik zaměstnanecké společnosti je jen druhou tváří přesunu obyvatel z venkova do měst. Byla to v prvé řadě městská populace, kdo prošel procesem zmasovění vzdělání. Rodinné a příbuzenské vztahy jsou rovněž nejhlouběji modifikovány v prostředí městské kultury. Přesun obyvatel do měst úzce souvisí s přechodem k postindustriální společnosti, koresponduje s nástupem globální společnosti a patří k základním předpokladům formování postmoderního myšlení. Diskuse, které probíhají v této oblasti, se týkají problematiky sociální segregace a tzv. sociáln

Publikace popisuje teoretická východiska problematiky týkající se vztahu k tělu, významu pohybových aktivit, zdravotního oslabení souvisejícího s životním stylem i možností hodnocení zdatnosti a funkčnosti těla. Všímá si toho zvláště u mladé generace, která vnímá body image s ohledem na své zdraví jako podstatný prvek. Do pohybového režimu mládeže zasahuje školní tělesná výchova. Čtenář se proto setká s pojmy, jako je tělesná zdatnost, klasifikace, obsah výuky či držení těla, které jsou však nahlíženy nově. Kniha obsahuje řadu praktických doporučení i námětů k diskusi a své uplatnění nalezne zvláště v rukou pedagogických pracovníků.