Karolinum strana 18 z 184

This book on Jewish culture and literature focuses on the "quiet” decades of the nineteenth century, a scarcely written-about period of time in Bohemian Jewish history. Using a myriad of sources, including travelers' accounts, poems, essays, short stories, guides, and newspaper articles, the volume explores Jewish expression, Jewish-Czech relations, and the changing attitudes toward Jews between the 1820s and 1880s. It offers close readings of writers like Karel Havlíček Borovský, Ján Kollár, Siegfried Kapper, and Jan Neruda, as well as lesser-known authors and sources. Combining skillful sustained analysis, judicious argumentation, and elegant writing, the book is a truly enriching reading experience.

V knize se autoři vracejí k tomu, co je provázelo po celé roky práce na dříve vydaných knihách společných rozhovorů: zda se ke všem těm právním, historickým a etickým tématům váže ještě cosi obecnějšího, hledání samotného smyslu existence člověka i společnosti. Hledání smyslu znamená schopnost určit rozdíl mezi tím, co nás přesahuje a zůstává nám nepřístupné, tedy transcendencí, a tím, jak si tento přesah převádíme do imanentního světa naší kultury, umění nebo společenských pravidel. A protože právě o tom s gustem a zalíbením oba autoři diskutují, zůstává jejich kniha, navzdory svým velkým ambicím, především čtenářsky atraktivní.

Tato publikace chce postihnout stěžejní momenty a směry hispanoamerických literatur od konce 19. století do počátku 21. století. Každou epochu zastupují klíčoví autoři a jejich zásadní díla. Text chce vyzdvihnout různorodost a modernost hispanoamerické literatury, sílu, již má v nejrůznějších žánrech a kterou vyzařují nejen velké země a metropole, ale jež v některých dějinných okamžicích přicházela i ze zemí menších, opomíjených. Jedná se o přehledovou knihu, která by měla sloužit nejen studentům programů zaměřených na hispanoamerický a iberoamerický region, ale rovněž všem těm, kteří se o tuto kulturní oblast zajímají jako čtenáři, cestovatelé a další.

Monografie Kapitoly z filosofie nové hudby se věnuje některým podobám interakce mezi hudbou, filosofií, literaturou a filmem v průběhu 20. století. Zaměřuje se především na způsob, jakým byla v literatuře a filosofii reflektována tzv. schönbergovská reforma vedoucí ke zrušení tonálního systému. Druhou podstatnou proměnou, jíž hudební jazyk v průběhu minulého století prošel a jež se stala předmětem pozoruhodných teoretických reflexí, je rovněž rušení rozdílu mezi (hudebním) zvukem a (přírodním) hlukem, jak k němu docházelo např. v konkrétní hudbě. Mezi autory, kteří se stávají předmětem zájmu Fulkovy knihy, patří Claude Lévi-Strauss, Theodor W. Adorno, Michel Foucault, Marcel Proust, Thomas Mann či Alain Robbe-Grillet. Přestože neusiluje o vyčerpávající přehled různých podob, jakých zmiňovaná interakce nabývá, v reprezentativní podobě ukazuje rozmanitost a bohatost různých způsobů teoretického uvažování o problematice „nové hudby“.

Monografie sleduje židovskou náboženskou tematizaci buddhismu od konce 18. století až po současnost. Činí tak za pomoci podrobné textové analýzy, jejímž cílem je ukázat základní osy kontextualizace buddhismu v židovských náboženských textech a jeho místo v moderním judaismu. Autor předkládá tři na sebe navazující modely fungování buddhismu v židovské náboženské literatuře. Buddhismus jako nástroj polemiky a sebedefinice, jako formu spirituality plně kompatibilní s judaismem a jako náboženský konkurent judaismu představující ohrožení jeho sociální i ideové integrity. Zatímco k rozličným aspektům židovské náboženské tematizace křesťanství či islámu existuje bohatá akademická literatura, role, kterou v různých podobách moderního judaismu sehrává buddhismus, byla akademiky až doposud buď přehlížena, nebo v lepším případě redukována na fenomén JUBU (Jewish Buddhists). Cílem předkládané práce je přispět k zaplnění této mezery.

Slavná kniha Erazima Koháka představuje významný vklad do diskuse o ekologické etice. Začíná pohledem na vztah lidstva k ostatním obyvatelům země, "zvířatům", ve vší jeho krutosti, něze a dvojznačnosti. Z rozboru těchto vztahů přechází autor k zamyšlení nad vztahem lidstva k přírodě jako celku. Provádí čtenáře soudobými představami o přírodě a její hodnotě. Kniha dále obsahuje přehled strategií ekologického aktivismu - jak strategií "subjektivizujících" (praktické "flanelové" přístupy, hlubinná ekologie atd.), tak "objektivizujících", které hledají kořen krize v objektivních podmínkách života na Zemi (teorie GAIA, sociobiologie, systémová teorie). V závěrečné kapitole čtenář nalezne osobní názory a vyznání autora.

Zaniklé středověké vsi jsou fascinujícím historickým pramenem, někdy považovaným za klíčový doklad krize tehdejší evropské společnosti. Předkládaná monografie shrnuje hlavní poznávací přístupy zainteresovaných oborů, relevantní ekonomické teorie a také dosavadní interpretace pustnutí a zániku. Navrhuje zaniklé vsi vnímat jako indikátor adaptability a odolnosti předindustriálních rolnických komunit a s tímto prizmatem přistupuje k analýze vybraných regionů a lokalit na pomezí Čech a Německa. Studie má jedinečný a experimentální charakter, neboť kombinuje hlubokou analýzu písemných, kartografických i onomastických pramenů, výsledky tradičního povrchového průzkumu a analýzu reliktů identifikovaných na základě moderních metod dálkového průzkumu země.

Slovník žurnalistiky vysvětluje pojmy z oblasti tisku, rozhlasu a televize, včetně digitalizace a internetizace médií. Obsahuje rovněž podrobnější hesla z kulturní žurnalistiky a publicistiky a postihuje širokou nakladatelskou problematiku. U mnoha hesel je věcná, slovníková část doplněna o část popularizační, která nabízí pohled do historie pojmu nebo rozvíjí či jinak doplňuje vesměs strohé encyklopedické podání.

Učebnice je určena zejména vysokoškolským studentům sociálních a humanitních věd bakalářského a magisterského stupně. Jde o práci kolektivní a svým pojetím i rozsahem v českém prostředí ojedinělou. Je rozdělena do čtyř částí. V první části je politika vykládána očima nejrůznějších disciplín - od politologie přes filosofii, psychologii, antropologii, právo, geografii a ekonomii až po historii. Obsahem druhé části jsou úvody do vybraných subdisciplín politické vědy, jako je komparativní politologie, teorie mezinárodních vztahů a správní věda. Ve třetí části jsou zpracovány úvody do kvantitativních a kvalitativních metod v politické vědě, včetně tzv. kvalitativní srovnávací analýzy. Čtvrtá část pak pojednává o některých velkých tématech politiky, jako jsou stranické a volební systémy, národy a nacionalismus nebo demokracie a nedemokratické režimy. Učebnice tvoří vnitřně propojený celek, i když se názory, pojetí nebo hodnocení autorů jednotlivých kapitol od sebe mohou poněkud lišit.

Kniha předkládá vhled do vybraných problémů reflektujících současný stav především české a euroatlantické historiografie 21. století. Kniha je určena zájemcům o historii a všem, kteří se chtějí naučit psát odborný text. Seznámí se v ní s celou škálou teoretických a metodologických možností, jak uchopit určité historické téma. Text zprostředkovává informace o komplikovaných tématech, jako je definice historie, filozofie dějin, úkol či užitečnost historie, vztah historie k jiným vědním oborům, vývoj dějin, periodizace historie, územní a tematické členění historie či dynamicky se vyvíjející teorie, metodologie a metody.

Kniha (1997) patří k nejdůležitějším teoretickým pracím francouzského sociologa Pierra Bourdieua (1930-2002). Autor se v ní pokouší pohlédnout z odstupu na celek svého díla a výslovně rozpracovat základní principy, jimiž se ve svém bádání řídil. Východiskem knihy je kritika "scholastického rozumu", tedy snaha odkrýt sociální podmínky umožňující veškerou intelektuální práci; nejdůležitější z těchto podmínek pak je samotná situace scholé, volného času osvobozeného od praktických tlaků. Profesionální myslitelé v čele s filozofy si však podle Bourdieua podmíněnosti svého postavení obvykle nejsou vědomi, a scholastické vidění světa neoprávněně zobecňují. To vede k řadě iluzí a zkreslení, zejména k nepochopení svébytné logiky praxe a přehnaně intelektualistickému pohledu na lidské bytosti. Bourdieu ve své "negativní filozofii" tyto filozofické omyly potírá, a nadto předkládá vlastní pojetí člověka, vyplývající z jeho sociologických výzkumů, přičemž se zaměřuje právě na ty aspekty lidské existence, které jsou pro scholastický pohled většinou neviditelné, jako role těla v učení se a poznávání, dějinnost rozumu nebo otázky moci a násilí.

Píše se rok 1992, od pádu komunismu uběhly tři roky, Československo se chystá rozdělit na dva samostatné státy a věhlasná tanečnice a choreografka Leonora Marty se vrací domů. Po návratu do země, kterou opustila, musí čelit třem vztahům: k městu svého mládí, k minulosti své vlasti a novému románku s německým ctitelem, Thomasem Aspergerem. Vzhledem k tomu, že Thomas je potomkem odsunutých sudetských Němců, jsou všechny tři vztahy neoddělitelně propojeny. Román, který poprvé vyšel v roce 1995 v němčině, vypráví příběh hrdinky, která sdílí stejný osud s jeho autorkou. Provádí čtenáře jejím rodným městem a současným světem. Transfigured Night je mistrovským dílem české literatury, které čerpá inspiraci z osobitého stylu Leoše Janáčka a Thomase Pynchona. Je důkazem toho, že národní literatura nemusí být psaná v jediném jazyce.

Konečnost patří mezi výrazné motivy soudobého myšlení i ústřední témata Pavla Kouby. Kniha přináší soubor filosofických úvah, básní, uměleckých fotografií a ohlédnutí, které vznikly u příležitosti jeho životního jubilea a pocházejí od významných českých i zahraničních autorů. Některé přímo navazují na vybrané teze Koubových textů (k pojmu pravdy, subjektu, vztahu času a prostoru či kritice morálního vidění světa) či se vymezují vůči jeho filosofické pozici vcelku, jiné se vyjadřují ke stěžejním myšlenkám pro Koubu určující filosofické tradice (fenomenologie, hermeneutika, Nietzsche). Shodně tak činí v návaznosti na to, co jejich autoři s Pavlem Koubou promýšleli a prožívali. Knihu uzavírá dialog o povaze duše mezi aristotelským a platónským filosofem, do něhož se zapojí i postava anonymního hermeneutika.

Milan Hrdlička se v monografii, v níž shrnuje své badatelské poznatky a dlouholeté pedagogické zkušenosti, zastavuje u chápání pojmu gramatika, pojednává o vybraných druzích mluvnických popisů přirozeného jazyka a poukazuje na specifika a přínos gramatiky didaktické. Zabývá se rovněž otázkami akvizice jazykového kódu a rolí gramatiky ve vyučovacích metodách cizích jazyků, zvláště v metodě komunikační. Pozornost věnuje také principům výběru a uspořádání mluvnické látky, výkladu neparalelních gramatických kategorií a jevů, názorům na obtížnost určitých kapitol české mluvnice z pohledu nerodilých mluvčích aj. Nabízí též přístupný, názorný, prakticky orientovaný výklad náročnějších gramatických kapitol, např. užití primárních prepozic, zásad slovosledu v češtině, řečové distribuci (ne)dokonavých sloves. Publikace je určena širokému okruhu zájemců o češtinu jako jazyk cizí a druhý.

Monografie se věnuje některým podobám interakce mezi hudbou, filosofií, literaturou a filmem v průběhu 20. století. Zaměřuje se především na způsob, jakým byla v literatuře a filosofii reflektována tzv. schönbergovská reforma vedoucí ke zrušení tonálního systému. Druhou podstatnou proměnou, jíž hudební jazyk v průběhu minulého století prošel a jež se stala předmětem pozoruhodných teoretických reflexí, je rovněž rušení rozdílu mezi (hudebním) zvukem a (přírodním) hlukem, jak k němu docházelo např. v konkrétní hudbě. Mezi autory, kteří se stávají předmětem zájmu Fulkovy knihy, patří Claude Lévi-Strauss, Theodor W. Adorno, Michel Foucault, Marcel Proust, Thomas Mann či Alain Robbe-Grillet. Přestože neusiluje o vyčerpávající přehled různých podob, jakých zmiňovaná interakce nabývá, v reprezentativní podobě ukazuje rozmanitost a bohatost různých způsobů teoretického uvažování o problematice „nové hudby“.

Kniha (1997) patří k nejdůležitějším teoretickým pracím francouzského sociologa Pierra Bourdieua (1930–2002). Autor se v ní pokouší pohlédnout z odstupu na celek svého díla a výslovně rozpracovat základní principy, jimiž se ve svém bádání řídil. Východiskem knihy je kritika „scholastického rozumu“, tedy snaha odkrýt sociální podmínky umožňující veškerou intelektuální práci; nejdůležitější z těchto podmínek pak je samotná situace scholé, volného času osvobozeného od praktických tlaků. Profesionální myslitelé v čele s filozofy si však podle Bourdieua podmíněnosti svého postavení obvykle nejsou vědomi, a scholastické vidění světa neoprávněně zobecňují. To vede k řadě iluzí a zkreslení, zejména k nepochopení svébytné logiky praxe a přehnaně intelektualistickému pohledu na lidské bytosti. Bourdieu ve své „negativní filozofii“ tyto filozofické omyly potírá, a nadto předkládá vlastní pojetí člověka, vyplývající z jeho sociologických výzkumů, přičemž se zaměřuje právě na ty aspekty lidské existence, které jsou pro scholastický pohled většinou neviditelné, jako role těla v učení se a poznávání, dějinnost rozumu nebo otázky moci a násilí.