Karolinum strana 11 z 185

Kniha přináší komplexní pohled na problematiku veřejného mínění. Pojednává o něm jako o mnohovrstevnatém jevu, jehož percepce se neustále proměňuje. To ilustrují příklady z dávné i nedávné historie, které autorský kolektiv uvádí společně s úvahami od řady významných myslitelů, aby ukázal, že je důležité nevnímat veřejné mínění pouze jako čísla produkovaná dotazníkovými průzkumy. V prvé řadě to je totiž významný politický aktér, který hraje důležitou roli v politickém procesu. Jako takový se vyskytuje v různých společnostech a politických systémech, kde plní různé funkce a získává odlišné významy, podle toho, co si o něm myslí odborná veřejnost, ostatní političtí aktéři a samotná veřejnost.Kniha je určena těm, kteří mají zájem dobře porozumět politickému procesu i místu a možnostem veřejného mínění v něm. Její součástí jsou relativně samostatné bloky, jež se tematicky prolínají, doplňují a jako celek přinášejí plastický pohled na problematiku veřejného mínění v kontextu moderních demokratických společností.Představení samotného jevu se věnují úvodní části knihy, které pojednávají o původu, podobách, pojetích a funkcích veřejného mínění na základě historických reálií a dobových reflexí jejich povahy. Společně s tím jsou nastíněny možné směry dalšího vývoje veřejného mínění související zejména s proměnami komunikace a online prostředí. V podobné logice je poté zpracována druhá část knihy, v níž se autoři zabývají zkoumáním veřejného mínění, jeho historií, metodami a postupy empirického výzkumu. Při tom názorně představují těsné provázání teoretických reflexí, empirického zkoumání a reálných společenských úloh veřejného mínění.

Kniha se skládá z esejisticky pojatých kapitol z historie a filosofie matematiky a fyziky. Čtenář v ní nalezne množství poznatků, úvah i spekulací, které se dotýkají tématu nekonečna. Výklad je doplněný řadou citátů, které autorovy úvahy potvrzují i zpochybňují, aby tak ilustrovaly spletitou cestu poznání.

Monografie na základě rozhovorů s tehdejšími faráři a rozsáhlého bádání v církevních a státních archivech popisuje různé strategie, jimiž si tehdejší církev, po osvobodivých 60. letech násilně utlumená, ostrakizovaná a zahnaná do ghetta sborového života, pokoušela uchovat svobodného ducha. Aniž by hodnotila politicko-občanské angažmá jednotlivců, přeceňovala rozkol mezi oficiální linií a disentujícími vrstvami, nebo upřednostňovala perspektivu zaměřenou na duchovní život církve a jejích členů, snaží se podat diferencovaný pohled na dynamiku vztahů v celém společenství, se zvláštním zřetelem k motivu solidarity.

Co získá filozofie, bude-li vnímavější ke zkušenostem lidí s postižením? Barbara Schmitzová si tuto otázku klade jako filozofka i jako matka dcery, která se od narození potýká se zdravotním i duševním postižením. Ani otázku sebevraždy, další velké téma knihy, neřeší od stolu, ale jako člověk, který se musel vypořádat se sebevraždou svého otce i své sestry. Znovu se přitom ptá, jakou roli v tom, jak širší společnost vnímá sebevraždu, hraje filozofie. Nemají filozofové mnohdy sklon líčit sebevraždu jako heroický odchod ze života, a nezamlčují tudíž skutečnost, že se nejčastěji jedná o čirý projev zoufalství? Prostřednictvím svého tázání se autorka dobírá přesvědčení, že zkušenosti nemocných i těch, kteří se sžívají se svými omezeními, mohou každému dopomoci k tomu, aby žil život hodný žití.

Učebnice je určena pro studenty programů, jejichž příprava a uplatnění v praxi vyžadují základní porozumění odborné terminologii v oblasti medicíny. Vedle přehledu základních řeckých a latinských prefixů a sufixů, vybraných kmenů, koncovek a dalších skladebných komponent učebnice uvádí vybrané mluvnické přehledy a gramatické tabulky - deklinace substantiv, deklinace adjektiv, výslovnost a přízvuk v latině. Text je vybaven kapitolami o historickém vývoji staré řečtiny a latiny a původním textem z publikace Borise Titzla Postižený člověk ve společnosti. Součástí učebnice je i praktická cvičebnice.

Návrh korsické ústavy (1764-1765) je fragmentárním spisem, který za Rousseauova života nikdy nevyšel. Pro Rousseaua přesto šlo ve věci korsické nezávislosti o záležitost, která mu ležela na srdci, jak je zřejmé z péče, s níž rukopis uchovával, i z naděje, kterou po jistou dobu vkládal do možnosti se k tématu vrátit. První český překlad Rousseauova Návrhu korsické ústavy doprovází rozsáhlá úvodní studie, která spis zasazuje do kontextu autorova života a díla i do historického a politického vývoje Evropy a tehdejšího boje Korsičanů o nezávislost. Ukazuje, že textu patří významné místo v rámci Rousseauových politických děl, neboť zajímavým způsobem rozvíjí teze dalších jeho politických spisů, nejen Společenské smlouvy. Tím potvrzuje jednotnost Rousseauova pohledu na politické záležitosti a zároveň poukazuje na důležitost, kterou přisuzoval praktické politice.

Kolektivní monografie prostřednictvím konkrétně zaměřených studií teoretizuje podoby současné hudební kultury ve střední a východní Evropě (Česko, Slovensko, Ukrajina, Rusko). Činí tak z perspektivy muzikologie poučené kulturní analýzou, a obecnější teoretické koncepty promýšlí v lokálních kontextech. Hlavní témata zvuku, genderu a identity procházejí všemi kapitolami. Cílem je porozumět širším kulturním významům a působení nejrůznějších hudebních událostí, živých i mediatizovaných. Studie se zaměřují například na hudbu ženských skladatelek, politiku genderu a queer identit v hudebním videu, performanci maskulinity v hudební subkultuře, otázky hlasu a tělesnosti, nebo konstrukci lokálních a národních identit skrze folklor. Kniha tak přináší nekonvenční pohledy na řadu společensky a politicky aktuálních témat. Jde o první podobně koncipovanou muzikologickou publikaci v češtině. Díky interdisciplinárnímu přístupu se zde uvažování o hudbě a zvuku stává součástí debat řady dalších humanitních oborů, jako jsou kulturální studia, genderová studia, divadelní a filmová věda apod.

Neuropatolog František Koukolík se znovu zaměřil na starou a otevřenou otázku - jak a proč mozek tvoří vědomí a jaký je vztah mozku, vědomí a sebeuvědomování. Třetí vydání knihy sleduje výzkum vztahu mozku a vědomí v průběhu let 2013-23. Za tu dobu se rozšířily a zdokonalily metody zkoumající mozek lidí a zvířat způsobem, který si před prvním vydáním z r. 2003 uměl představit jen málokdo. Poločas informace je v neurovědách nižší než pět let. Předchozí, druhé vydání z r. 2013 bylo tedy nutné aktualizovat.Přepracovaný text popisuje soudobé definice vědomí, neuronový korelát a evoluci vědomí včetně sebeuvědomování; změněné stavy vědomí jako spánek, anestézii, hypnózu, meditaci a účinek psychedelik; některé druhy poškozeného vědomí, např. kóma, funkční poruchy, autismus, schizofrenii a depresi; otázku svobodné vůle, a také jak je vědomí ovlivňováno kulturou, v níž jsme vyrostli a žijeme.

Arthur Coleman Danto (1924-2013) patřil k nejvýznamnějším postavám analytické filozofie umění 20. století. Jeho texty o ontologii a historické podmíněnosti umění měly nesporný vliv na to, jak o soudobém umění uvažujeme. Tato studie se zaměřuje na Dantův přístup k definování umění. Neomezuje se však pouze na výklad jednotlivých charakteristik umění, ale klade si za cíl doložit, že Danto podstatu umění spojuje s tzv. zkušenostní dimenzí. Oproti tradičnímu čtení, které zdůrazňuje sémantický rozměr Dantovy definice, argumentuje, že Danto dlouhodobě zastával názor, že umělecká díla mají nejen obsah, ale také schopnost vyvolat na straně vnímatele emocionální reakci, potažmo proměnit jeho náhled na svět.

"Výukové texty pro bakalářské studium zdravotnických oborů obsahují tradiční témata hygieny a epidemiologie jako biomedicínského základu primární prevence nemocí v novém pojetí. Pro potřeby praxe je zpracována epidemiologie nevýznamnějších skupin nemocí (kardiovaskulárních, nádorových, infekčních) a závislostí (návykové látky), problematika epidemiologických studií a očkování. Zvláštní kapitoly tvoří hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a rizika práce ve zdravotnictví. Texty slouží k uvědomění a k pochopení komplexních souvislostí mezi působením životního i pracovního prostředí a možným vznikem nemocí u jedince i v populaci s akcentem na využití poznatků v každodenní zdravotnické praxi."

Poznámky k literatuře obsahují texty napsané Theodorem Adornem převážně v 50. letech 20. století. Jedná se o eseje utvářející nová pravidla literární kritiky a interpretace. Nalezneme v nich jak práce věnované autorům jako Eichendorff, Beckett, Proust nebo Valéry, jež představují reflektovaný vztah k duchovní minulosti, tak obecnější texty zaměřené na vzájemnou provázanost estetického a společenského. Napříč nimi se formuje řada Adornových klíčových filosofických přesvědčení. Vzhledem k důrazu, který Adorno klade na esejistickou formu, Poznámky k literatuře nelze vnímat pouze jako doplněk jeho rozsáhlejších prací - naopak, představují jeden z Adornových nejvydařenějších pokusů o překlenutí rozestupu mezi kritikou a konstruktivní filosofií.

Mýtus o "věčném přátelství" Bulharska a Ruska je dodnes jedním z obecně přijímaných mýtů, v Bulharsku i v jiných zemích. Cílem práce Karla Durmana (1932-2023), českého historika, který byl od r. 1980 ve švédské emigraci, je "odhalit základní lež tohoto mýtu" a ukázat jeho povýtce ideologickou podstatu. Poctivou archivní prací a s využitím široké palety dostupných zdrojů ukazuje, že mýtus o "věčném přátelství" vychází z dogmatu o poslání Ruska-osvoboditele (prezentovaném jako poslání "svaté" či "historické"), které je základem ruské nacionalistické a imperialistické ideologie.

Ve 20. století a také na úsvitu století 21. vzniká dlouhá řada učebnic, které postupně pojímají histologii jako vědu dynamickou, morfofunkční, rozšířenou o výsledky elektronové a konfokální mikroskopie, jakož i histochemických a imunohistochemických metod, vědu, která je základním předpokladem pro porozumění pochodů patologických. Předložená příručka je velice stručným výtahem látky, který nemůže tyto učebnice nahrazovat, ale má usnadňovat studentům prvního ročníku studia všeobecného a zubního lékařství na lékařské fakultě opakování látky, probírané v přednáškách a v praktických cvičeních. Má být také základem pro studium mikroskopické anatomie. Tyto "Základy histologie" vznikly jako upravený a doplněný překlad autorovy starší anglické předlohy "Outlines of Histology", opakovaně vydávané pro potřeby zahraničních studentů.

Monografie pracovníků katedry tělesné výchovy UK PedF v Praze je určena primárně učitelům (nejen na 2. stupni ZŠ) a pregraduálním studentům na pedagogických fakultách, avšak svým širokým teoretickým i praktickým záběrem může poskytnout potřebné informace i širšímu okruhu pracovníků v tělesné výchově a sportu. Orientuje se nejprve na teoretická východiska procesu tělesné výchovy z hlediska vztahu teorie a praxe, historie, didaktiky, antropomotoriky, diagnostiky pohybového aparátu, otázek podpory znevýhodněných žáků, sportovního tréninku mládeže a výběru talentů a dále prezentuje podrobně didaktické přístupy k vlastní realizaci školní (i mimoškolní) tělesné výchovy v souladu s cíli rámcového vzdělávacího programu (RVP) - od zdravotní TV přes atletiku, gymnastiku (sportovní, rytmickou a kondiční), hry (pohybové, sportovní i netradiční), plavání až po outdoorové aktivity (turistika, lanové aktivity, lyžování, snowboarding a bruslení). Poskytuje tak zájemcům podrobnou orientaci v problematice a usnadňuje učitelům převod požadavků RVP do konkrétního školního vzdělávacího programu.

Publikace J. Langmeiera a Z. Matějčka zaznamenala již po svém prvním vydání v r. 1963 značný ohlas. Průlomová práce, ve které autoři citují díla západních expertů i výsledky z vlastní praxe s ohroženými dětmi, popisuje pojem psychické deprivace u dětí v ústavní péči a nepříznivých rodinných poměrech. Metodologicky důkladné dílo se nezastavuje u odborného posouzení problému, ale klade do popředí zájmy dítěte a humanistický přístup. Oba autoři se u nás významně zasloužili o to, aby se péče o opuštěné děti sestávala z vhodné kombinace péče ústavní a podporované péče rodinné či pěstounské. Ovlivnili též zakládání prvních SOS dětských vesniček.Psychická deprivace v dětství je stále doporučovanou základní literaturou pro studenty psychologie, pedagogiky a sociologie, ocení ji však každý, kdo se věnuje problematice ohrožených dětí. Čtvrté vydání díla je opatřeno předmluvou profesorky Vágnerové a aktualizovaným výběrem literatury k tématu.

V publikaci, která vychází k životnímu jubileu Jiřího Šubrta, vybrala a uspořádala editorka Lucy Císař Brown příspěvky tohoto autora zaměřené na čtyři tematické okruhy: a) historická sociologie, její vývoj, obsah a odborné zaměření; b) sociologické otázky času, temporality a kolektivní paměti; c) teoretické diskuse týkající se koncepčních problémů a dilemat soudobých sociálních věd; d) vývojové trendy ovlivňující podobu soudobých společností a jejich historický vývoj. To, co propojuje tyto tematické oblasti do jednoho celku a dává knize jednotný ráz, je Šubrtův přístup k sociologii, v němž je kladen důraz na historické a procesuální hledisko.