Karolinum strana 12 z 162

Sborník Užívání a prožívání jazyka vydávaný k devadesátinám předního českého lingvisty profesora Františka Daneše a navazující na stejnojmennou konferenci konanou 15.-17. dubna 2009 v Praze přináší široké spektrum příspěvků od obecně lingvistické problematiky přes specifické otázky užívání češtiny v různých sociokulturních prostředích až po tématiku vzájemného vztahu řeči a hudby či uměleckého textu a překladu. Svým obsahem tak zrcadlí obdivuhodnou šíři Danešových badatelských zájmů a zároveň je svědectvím o tom, nakolik podnětnou se stala jeho osobnost a dílo pro českou jazykovědu.

Zdálo by se, že s reportáží je to snadné. Je to žánr očitého svědectví: autor by měl být události přítomen, zapsat, co viděl, a pořídit rozhovory s několika svědky. Pak by měl zvolit nositele děje (ať už kladného nebo záporného), zaznamenat autentické výpovědi ? a věc je hotova. Ale z textů, které autoři této monografie shromáždili, je jasné, že tak snadné to není. Očití svědkové se často (bez zlé vůle) mýlí, jiní věc zkreslují. Nestačí prostě zaznamenat událost, je třeba hledat a nacházet zajímavé detaily a reportáž postavit především na nich. Při shromažďování příspěvků editoři, jako v předešlých monografiích (věnovaných žánrům fejetonu, interview a eseje), oslovili několik desítek autorů. Někteří odpověděli, že se na text na dané téma necítí, jiní slíbili příspěvek dodat, a slib nedodrželi. Shromážděné texty nicméně obsahují to nejzajímavější, co dnes žánr reportáže představuje ? v tisku, v rozhlase, v televizi, ve fotožurnalistice nebo na internetu.

Druhé vydání přehledného průvodce dějinami a současností rétoriky přináší užitečný přehled tematických okruhů, které se vztahují k stylistické stránce jednotlivých žánrů řečnických vystoupení. Autor se opírá o znalost jak tisíciletého vývoje oboru, tak moderních, na rétorice založených interpretativních metod. Prostřednictvím vybraných příkladů ze současného českého mediálního diskurzu kniha vhodně spojuje obě tendence rétoriky: teoretickou, úvahovou a praktickou, návodnou. Ocení laičtí i odborní zájemci o český jazyk, kulturu vyjadřování a literární teorii.

Monografie navazuje na předchozí práce Instituce a odpovědnost (Karolinum 2004) a Úvahy post-transformační (Karolinum 2008). Tématem práce jsou vztahy mezi systémy vlastnických práv a správou podniků (corporate governance). Autor popisuje jednotlivé typy vlastnictví a jejich vliv na řízení, zejména s ohledem na vývoj poslední doby (účetní skandály typu Enron, Parmalat, zákon Sarbannes-Oxley, manažerské odměny a jejich principy atd.). Srovnávány jsou podmínky v hlavních světových ekonomikách (USA, Británie, Německo, Itálie, Francie a částečně i transformující se ekonomiky střední a východní Evropy). Autor patří ke klíčovým osobnostem české školy institucionálního ekonomického myšlení.

Kolektivní práce autorů z katedry politologie IPS FSV UK zaplňuje mezeru v české odborné literatuře a vzhledem k občasně probíhajícím politickým debatám o změně či úpravě volebního systému ČR poskytuje důležitý komparativní kontext. V úvodní studii autoři charakterizují a definují teoretický koncept smíšených volebních systémů, aby v následujících případových studiích problematiku dále rozvedli na příkladech jednotlivých evropských zemí. Práce tak poslouží jako základní faktografický přehled i kvalitní teoretická analýza.

S univerzitními národy se na moderních univerzitách dávno nesetkáváme, ovšem ve středověku představovaly jeden z pilířů univerzitní samosprávy. Kniha se nejprve zabývá jejich vznikem v Boloni a Paříži. Oba tyto vzory působily i v Praze, v otázce národů však převládl model pařížský. Za klíčový moment v dalším vývoji lze označit odtržení právnické univerzity v roce 1372, kdy dochází i ? rozdělení národů. Proto jsou následně analyzovány na obou pražských univerzitách zvlášť, a to z hlediska jejich funkce, početnosti, majetku, sociálního zázemí, vzájemných konfliktů či ikonografie. V závěru je připojen exkurz s průběžnými výsledky prosopografického výzkumu saského národa pražské juristické univerzity.

Pro nové vydání veršů věnovaných dětem vybral Karel Šiktanc 36 básní a říkadel. Knížka, která oplývá hravostí, fantazií a krásnými nápady, je zároveň bohatě ilustrovaná Aloisem Mikulkou. „Brnká,/ brnká/ tetka srnka/ u Slap na kytaru./ Tančí kolem/ pod topolem/ ovcí devět párů.// Beran Béda/ neposeda,/ kopl do meruny./ Srnce po té/ ráně kruté/ praskly/ všechny struny.“

Nejnovější sbírka Karla Šiktance (1928) přináší básnické texty z let 2007-2010. Kniha je ilustrována originální počítačovou grafikou Jana Koblasy.

Monografie se zabývá vyučováním českého jazyka na středních školách v letech 1918 - 1989, a to především jazykovou složkou vyučovacího předmětu. Neomezuje se pouze na úzce školský pohled, nýbrž pojímá problematiku z několika zorných úhlů a zasazuje j i do širšího kontextu. Představuje historické determinanty ovlivňující pojetí vyučovacího předmětu český jazyk, všímá si vlivu situace v lingvistice na výuku češtiny a vývoje české lingvodidaktiky. Výsledný obraz je dotvářen pomocí analýzy primárních dokumentů, učebních osnov, učebnic, oborových časopisů. Autorka připomíná i významné osobnosti podílející se na vývoji vyučování češtině (V. Ertl, J. Kaňka, J. Kabelík, B. Havránek, L. Kopeckij, K. Oliva, J. V. Bečka, E. Čech, K. Svoboda, P. Hauser, V. Styblík, M. Čechová, N. Kvítková a mnozí další). Publikace, jež se šíří a hloubkou odborně zpracovaného tématu stává významnou součástí paměti oboru jako teoretické disciplíny i praktické aplikace, tak může být poučením i východiskem pro příští t vůrce koncepcí vyučování češtině.

Základní spis o filosofii výchovy a vzdělání. Jednotlivé kapitoly obsahují pedagogicko-filosofické reflexe o společenské relevanci výchovy, o jejím významu přesahujícím bezprostřední působení (kosmicita), o její časové a lidské vazbě a o morálních determinantách. Autoři se nevyhýbají ani aktuálním zřetelům dnešní doby, která poskytuje nové technické prostředky.

Kniha přináší aktuální pohledy na otázky, které jsou kladeny v rámci historické sociologie, zejména té její části, jež je označována termínem civilizační analýza. Klíčová témata práce jsou spojena s koncepty civilizace a kultury v singuláru i plurálu. Autoři sledují problematiku různorodých, historicky se proměňujících přístupů k vymezení základních teoretických rámců a badatelských orientací v interdisciplinární perspektivě. Jednotlivé kapitoly seznamují s vývojem diskusí zaměřených na obsah a vzájemný vztah pojmů civilizace a kultura, představují osobnosti, které soudobý diskurs o civilizační analýze významně ovlivnily (Norberta Eliase, Arnolda J. Toynbeeho, Shmuela N. Eisenstadta), ale i některé módní nebo méně známé autory (Alvina Tofflera, Alexandra S. Panarina). Značná pozornost je věnována tematice modernizace, globalizace, světového systému, kulturních rozdílů, rozmanitosti modernit a civilizačních střetů. Rozebírány jsou koncepce Immanuela Wallersteina, Görana Therborna, Francise Fukuyamy a Samuela P. Huntingtona. Projekt civilizační analýzy chápou editoři této publikace nejen jako specifickou oblast badatelského zájmu, ale také jako cestu k formulaci nového sociálně-historického paradigmatu.

Druhé vydání publikace, která je úvodem do vědecké analýzy různých pedagogických jevů. Těžiště knihy spočívá ve vysvětlení procesu výzkumu, od formulace problému až po zpracování dat získaných výzkumným šetřením. Představeny jsou i konkrétní výzkumné metody a techniky. Kniha je určena především studujícím oboru pedagogika a učitelství.

Publikace si klade za cíl reagovat na současné metodologické otázky oboru veřejná politika, které jsou nejen aktuálně diskutovány v zahraničí, ale kde také sami autoři pociťují deficity oboru v České republice. První část publikace se věnuje konkrétním analytickým metodám a obecnějším výzkumným přístupům. Velká pozornost je věnována metodám umožňujícím analyzovat postojovou a hodnotovou pluralitu aktérů veřejněpolitického procesu a jejich argumentačních strategií, jako jsou analýza diskurzu, analýza rámců nebo metoda Q. Obecnější výzkumné přístupy reprezentují kapitoly věnované veřejněpolitickému výzkumu, komparaci a případovým studiím. Druhá část publikace se zaměřuje na různé aspekty hodnocení dopadů politik. Reflektuje otázky spojené s uplatňováním metodik EIA a RIA v zahraničí i v České republice a představuje v prostředí české veřejné správy relativně neznámou metodu kontingentního hodnocení.

Publikace zobrazuje široké spektrum vlivů hudebního folkloru na českou klasickou hudbu 19. a 20. století. Zabývá se sběratelstvím lidových písní a různými formami tzv. druhotné existence lidové písně v městském prostředí. V druhé části přináší analýzy sborových úprav lidových písní a sborových skladeb na lidové texty. Jejich bohatá typologie je demonstrována na ukázkách z tvorby deseti předních českých skladatelů (A. Tučapský, O. Mácha, J. Málek, J. Feld, P. Eben, J. Křička, Z. Lukáš, J. Laburda, Z. Šesták, C. Kohoutek).

Mezinárodní právo prošlo obdobím největšího rozvoje po druhé světové válce, ale i v současnosti je dynamicky se rozvíjejícím a studovaným fenoménem. Představuje soubor právních norem, které upravují vzájemné vztahy mezi jeho subjekty, je nástrojem regulace vztahů v mezinárodním společenství, tvoří nezbytný normativní základ pro chování států a mezinárodních organizací mezi sebou. Z části zasahuje i do jejich vnitřních právních řádů, zejména na poli bezpečnostním, politickém, ekonomickém, sociálním a kulturním, týká se i práv jednotlivce v oblasti ochrany lidských práv a základních svobod, životního prostředí apod. Tato publikace obsahuje výbor nejdůležitějších mezinárodněprávních dokumentů. Na jedné straně se jedná o tzv. klasická odvětví mezinárodního práva, jako jsou diplomatické, konzulární a smluvní právo, na straně druhé jsou zastoupena v nedávných desetiletích nově se utvářející odvětví, jako jsou mořské právo, právo regulující zacházení, resp. režim Antarktidy a právo kosmické. Pozornost je věnována i mezinárodním organizacím. Každý prezentovaný dokument je opatřen komentářem, jehož cílem je nejen zasadit příslušný pramen do mezinárodněpolitických souvislostí ovlivňujících proces jeho vzniku, ale i přiblížit jeho význam a nejdůležitější ustanovení. Kniha je koncipována jako základní pomůcka pro výuku oboru na právních, ekonomických a obecně humanitních školách.

V práci Evy Kalivodové se prolíná několik jejích dlouhodobých zájmů, a to o oblast české a anglické literatury 19. století s některými přesahy do století dvacátého, o problematiku překladu a o rodová čili genderová studia. Právě hra mnohostranných vzájemných působení, mezi kterými autorka nachází neočekávaná spojení, a dokáže tak nabídnout nové vnímání koncepcí, pojmů a tvrzení, tradičně ukotvených v diskurzu (zdánlivě) oddělených disciplín, činí z daného textu téměř dobrodružství. Svůj koncept rodu v životě literatury odvíjí Eva Kalivodová od takového chápání kategorie rodu, jehož obsah se ustaluje či děje v době každé jedné situace a ve vzájemném napětí rodů obou. Dodejme, že svým textem tuto cestu podnětně otevírá, přičemž do sítě dynamiky rodových vztahů zapojuje také dynamiku domácího a cizího, sledovanou na materiále překladů. Právě setkání s cizím a proces jeho přenesení do domácího kontextu může efektivně odhalit limity a povahu našeho vlastního sebe-pochopení, a tedy i sebe-pochopení rodového.