Kava-Pech strana 3 z 4

Autobiografické napínavé vyprávění autora o útěku z ruského zajetí na Sibiři těsně po první světové válce. Doplněno faktologickými poznámkami editora díla, prof. Huphreyho Tonkina z Hartfordské university a mapou s vyznačením strastiplné cesty autora a jeho společníků.Z předmluvy George Sorose.Tato kniha je vyprávěním mého otce o dobrodružstvích, která prožil za první světové války, když zorganizoval útěk ze zajateckého tábora na Sibiři. Tvoří dvojici s Maškarádou kolem smrti (pozn.: vydané 2014, KAVA-PECH) vyprávěním mého otce o dobrodružstvích, která prožívala jeho rodina během německé okupace Maďarska za druhé světové války. Tyto dva příběhy ze života mého otce spolu úzce souvisí. Jeho zážitky z první světové války ho připravily na to, co mělo přijít v té druhé. Naučil se, že v životě existují mimořádné chvíle, kdy běžné principy přestávají fungovat a člověk, chce-li přežít, musí být připraven se od těchto principů oprostit. Lpění na majetku nebo neochota vzdát se pohodlného způsobu života mohou mít fatální následky. Když jako dobrovolník vstoupil do armády, byl ještě ambiciózním mladým mužem, ale jeho zkušenost z ruské revoluce ho přivedla k tomu, že se svých ambicí vzdal. Začal se zajímat spíše o to, jak vést správný život, než jak shromažďovat hmotné blaho. Peníze pro něj byly pouze prostředkem k dosažení cíle, nikoliv cílem samy o sobě. Všímal si nedostatků života buržoazní společnosti a vypracoval si vlastní systém hodnot.Tyto své hodnoty předal mému bratrovi i mně a těmito hodnotami jsem se odjakživa řídil. Může znít zvláštně slyšet něco takového od muže, který nashromáždil ohromné bohatství, ale je skutečností, že jsem se nikdy nezajímal o peníze pro ně samé; jinak bych jich nikdy nebyl schopen tolik rozdat. Jako školák jsem po vyučování chodíval se svým otcem do bazénu a on se pak se mnou po plavání dělil o útržky ze svých dobrodružství. Tak se jeho zážitky staly významnou součástí mého dětství a pomohly mi připravit se na má vlastní dobrodružství ve druhé světové válce. Německá okupace Maďarska se stala přelomovou dobou mého života a měla velmi pozitivní vliv na můj pohled na život. Naučil jsem se, jak zacházet s rizikem. Můj otec byl připraven dobře. Okamžitě pochopil, že toto je jedna z těch mimořádných chvil, které vyžadují mimořádné jednání. Obstaral členům své rodiny falešné doklady a pomohl také mnoha dalším lidem. Podrobně tento příběh vylíčil v Maškarádě.Příběh, který můj otec vypráví v této knize, je pouze zlomkem z jeho zážitků z doby ruské revoluce. Domnívám se, že měl v úmyslu vydat více takových textů, obdobně jako i mně u bazénu povídal svůj příběh v útržcích, ale nestalo se tak.Jediným jiným jeho článkem v Literatura Mondo je vyprávění o krásné dívce z indické vesnice. Nevím, jestli si můj otec tento příběh vymyslel nebo ne, ale je natolik příznačný pro jeho smysl pro humor, že jsme jej připojili k této knize jako dodatek.

Oblíbený slovník rozdílných slov a frází, který umožní zamezit zbytečným jazykovým nedorozuměním. Uvedením pouze rozdílných výrazů bylo možno zachovat kapesní formát slovníku, praktický na cesty. Neocenitelná pomůcka pro všechny, kdo se pohybují v druhé části naší kdysi společné republiky.

Před lety rozkopnuté puzzle vyvolává otázky. Tak svíravé, že by bylo možná lepší nechat skládačku už navždy nedostavěnou. Jenže Kristýna teď našla jeden z chybějících dílků. A tak pátrá dál a slepuje obraz svého dospívání vzpomínkami, které se na ni valí ze všech koutů. Příběh jedné obyčejné rodiny a dvou dávných kamarádek, které se sobě ztratily. Mnohem dál než do Norska. Anebo kamkoliv jinam...

František Vladimír Lorenc (1872-1957) patří k našim význačným rodákům, kteří jsou ve své vlasti téměř zapomenuti. Už v mládí projevoval velké vlohy pro jazyky, politicky se angažoval, a protože mu hrozilo vězení a tříletá služba v rakousko-uherské armádě, emigroval jako mladík do Brazílie (1893). Usídlil se v jejím nejjižnějším státu Rio Grande do Sul, ve vesnici Dom Feliciano. Byl farmářem, tlumočníkem, učitelem, ředitelem školy, lékařem a byl aktivní i v dalších oborech. Lorenc patří dokonce do trojice neznámějších osobností českého původu, vedle dřívějšího brazilského prezidenta Juscelino Kubitscheka de Oliveira a Jana Antonína Bati. S manželkou měl 13 vlastních dětí a další adoptoval, ale přitom ještě našel čas na rozsáhlou literární tvorbu zejména v oblasti spirituality, poezie a otázek jazykovědných. Usiloval o záchranu jazyků původního indiánského obyvatelstva tím, že zpracoval jejich gramatiky. Brazilské prameny uvádějí, že na konci svého života ovládal 104 jazyků a jeho dílo obsahuje přes 80 svazků (např. překlady z angličtiny do portugalštiny nebo dokonce překlady ze sanskrtu do portugalštiny). Jeho překlady české poezie do portugalštiny ocenil i prezident T.G. Masaryk. Přesto, že Lorenc znal aktivně tolik národních jazyků, věnoval velkou pozornost mezinárodnímu neutrálnímu jazyku esperanto, jehož první učebnici pro Čechy vydal na svůj náklad ještě za svého pobytu v Čechách (1890). Kniha popisuje jeho dramatický život naplněný tvrdou prací a neobyčejnou filantropií a klade si za úkol vzbudit zájem o tohoto našeho velikána, podle kterého je v Brazílii nazváno např. renomované nakladatelství, jazykový institut a další instituce. Má tam také svůj památník. Lorencův dramatický život, který popisuje ve vlastním životopise uvedeném v této knize, rozsáhlé dílo a život naplněný filantropií zasluhuje větší pozornost v jeho původní vlasti než tomu bylo dosud.

Kniha vypráví příběh mladé ženy, začínající malířky, která náhle a z nepochopitelných důvodů přijde o zrak. Čtenář tak sleduje z jejího čistě subjektivního pohledu život bez možnosti cokoliv vidět. Hrdinka se potýká se zdánlivými drobnostmi, které jí ještě nedávno přišly samozřejmé, a zároveň se zamýšlí nejen nad svým životem. Kniha odpovídá na otázku, kam až je možné se dostat díky zdánlivé osobní tragédii.

Vyprávění o skupince dětí mladšího školního věku, které ale není určené výhradně pro děti. Manče, Karlovi a Tomášovi právě začíná škola. Ocitají se na nezmapovaném území mezi dětstvím a dospíváním. Je to kouzelný svět, ale i doba prvních starostí a prvních dětských lásek. V řadě na sebe volně navazujících příběhů můžeme sledovat jejich dobrodružství v průběhu několika let. Let, která jsou v paměti nás dospělých již z větší či menší části zahalena mlhou. Dobře však víme, že ta mlha ukrývá naše největší bohatství. Ukrývá čas. Právě ten důležitý okamžik dětství, který utvářel naši duši. A když je nám nejhůř, nadzvedáme cíp té mlhavé látky a zalézáme pod něj jako pod peřinu. Noříme se do střípků svých vzpomínek, ve kterých se již stírá hranice mezi fantazií a skutečností – a k pohádce je už jen krůček…

Esej o životě, díle a odkazu Komenského a Zamenhofa, analýza podobností jejich údělů i literárních děl a závěry autora směrem k budoucnosti. Bohatá bibliografie obsahuje desítky titulů.

Hlavní hrdinové jsou různí, přesto však mají něco společného. Nacházejí se na životní křižovatce a bilancují svůj nepříliš uspokojivý osobní život, když jim osud za dramatických okolností nastíní možné řešení jejich situace. Všechny postavy jsou sympatické a uvěřitelné, snadno se s nimi můžeme ztotožnit a spolu s nimi si klást otázky: Rozhoduje o našich životech jen náhoda, nebo osud? Zasloužíme si za provinění vždycky trest? Oba příběhy zůstávají otevřené, přitom ale naznačují, že zdánlivý konec může být i novým začátkem.

Soubor článků, úvah a námětů, které si nedělají nárok být kritickými, ale jen doporučují, aby některé poznatky z historie a společenské problémy byly opět posuzovány prostým zamyšlením, bez spekulace; selským rozumem, který se kamsi vytratil.

Latinsko-český kapesní slovník obsahuje slovní zásobu ve světě velmi oblíbené učebnice Lingua Latina se illustrata dánského autora H. H. Orberga, která se už přes 10 let používá i na českých školách. Obsahuje přes 1800 nejfrekventovanějších latinských slov a slovních spojení. Slovníček je vhodný jak pro studenty latiny, tak pro všechny zájemce o latinský jazyk. V druhém vydání doplněn o vysvětlení výslovnosti a úvod do latinského tvarosloví.

Jaroslav Novobilský (19031942) byl učitelem na měšťanských školách v Melči (u Opavy) a v Pňovicích (u Olomouce). V Melči, s převážně německým obyvatelstvem, jako ředitel školy vybudoval novou školní budovu pro české žáky a současně intenzívně pracoval jako osvětový pracovník probouzející zanikající češství v místním sudetském obyvatelstvu. Nástupem Hitlera v sousedním Německu k moci a po Mnichovském diktátu se vztahy Němců a Čechů vyostřily natolik, že J. Novobilský s rodinou, před hrozbou zkázy, musel uprchnout do Protektorátu Čech a Moravy. Jako ředitel měšťanské školy v Pňovicích u Olomouce dále pokračoval ve své intenzívní pedagogické a osvětové práci. Na počátku druhé světové války vstoupil jako župní velitel národně osvobozeneckého hnutí do boje proti nacismu. Spolu se svými spolupracovníky byl vyzrazen, zatčen gestapem, vězněn v Olomouci, odsouzen k smrti v Brně a zavražděn v koncentračním táboře Mauthausen 7. 5. 1942. J. Novobilský je příkladem člověka, který své ideály svobody a humanismu nezradil a svou krví přispěl k porážce nacistických plánů na zotročení Evropy a světa.