Kava-Pech strana 2 z 5

Kniha vypráví příběh mladé ženy, začínající malířky, která náhle a z nepochopitelných důvodů přijde o zrak. Čtenář tak sleduje z jejího čistě subjektivního pohledu život bez možnosti cokoliv vidět. Hrdinka se potýká se zdánlivými drobnostmi, které jí ještě nedávno přišly samozřejmé, a zároveň se zamýšlí nejen nad svým životem. Kniha odpovídá na otázku, kam až je možné se dostat díky zdánlivé osobní tragédii.

František Vladimír Lorenc (1872-1957) patří k našim význačným rodákům, kteří jsou ve své vlasti téměř zapomenuti. Už v mládí projevoval velké vlohy pro jazyky, politicky se angažoval, a protože mu hrozilo vězení a tříletá služba v rakousko-uherské armádě, emigroval jako mladík do Brazílie (1893). Usídlil se v jejím nejjižnějším státu Rio Grande do Sul, ve vesnici Dom Feliciano. Byl farmářem, tlumočníkem, učitelem, ředitelem školy, lékařem a byl aktivní i v dalších oborech. Lorenc patří dokonce do trojice neznámějších osobností českého původu, vedle dřívějšího brazilského prezidenta Juscelino Kubitscheka de Oliveira a Jana Antonína Bati. S manželkou měl 13 vlastních dětí a další adoptoval, ale přitom ještě našel čas na rozsáhlou literární tvorbu zejména v oblasti spirituality, poezie a otázek jazykovědných. Usiloval o záchranu jazyků původního indiánského obyvatelstva tím, že zpracoval jejich gramatiky. Brazilské prameny uvádějí, že na konci svého života ovládal 104 jazyků a jeho dílo obsahuje přes 80 svazků (např. překlady z angličtiny do portugalštiny nebo dokonce překlady ze sanskrtu do portugalštiny). Jeho překlady české poezie do portugalštiny ocenil i prezident T.G. Masaryk. Přesto, že Lorenc znal aktivně tolik národních jazyků, věnoval velkou pozornost mezinárodnímu neutrálnímu jazyku esperanto, jehož první učebnici pro Čechy vydal na svůj náklad ještě za svého pobytu v Čechách (1890). Kniha popisuje jeho dramatický život naplněný tvrdou prací a neobyčejnou filantropií a klade si za úkol vzbudit zájem o tohoto našeho velikána, podle kterého je v Brazílii nazváno např. renomované nakladatelství, jazykový institut a další instituce. Má tam také svůj památník. Lorencův dramatický život, který popisuje ve vlastním životopise uvedeném v této knize, rozsáhlé dílo a život naplněný filantropií zasluhuje větší pozornost v jeho původní vlasti než tomu bylo dosud.

Před lety rozkopnuté puzzle vyvolává otázky. Tak svíravé, že by bylo možná lepší nechat skládačku už navždy nedostavěnou. Jenže Kristýna teď našla jeden z chybějících dílků. A tak pátrá dál a slepuje obraz svého dospívání vzpomínkami, které se na ni valí ze všech koutů. Příběh jedné obyčejné rodiny a dvou dávných kamarádek, které se sobě ztratily. Mnohem dál než do Norska. Anebo kamkoliv jinam...

Autobiografické napínavé vyprávění autora o útěku z ruského zajetí na Sibiři těsně po první světové válce. Doplněno faktologickými poznámkami editora díla, prof. Huphreyho Tonkina z Hartfordské university a mapou s vyznačením strastiplné cesty autora a jeho společníků.Z předmluvy George Sorose.Tato kniha je vyprávěním mého otce o dobrodružstvích, která prožil za první světové války, když zorganizoval útěk ze zajateckého tábora na Sibiři. Tvoří dvojici s Maškarádou kolem smrti (pozn.: vydané 2014, KAVA-PECH) vyprávěním mého otce o dobrodružstvích, která prožívala jeho rodina během německé okupace Maďarska za druhé světové války. Tyto dva příběhy ze života mého otce spolu úzce souvisí. Jeho zážitky z první světové války ho připravily na to, co mělo přijít v té druhé. Naučil se, že v životě existují mimořádné chvíle, kdy běžné principy přestávají fungovat a člověk, chce-li přežít, musí být připraven se od těchto principů oprostit. Lpění na majetku nebo neochota vzdát se pohodlného způsobu života mohou mít fatální následky. Když jako dobrovolník vstoupil do armády, byl ještě ambiciózním mladým mužem, ale jeho zkušenost z ruské revoluce ho přivedla k tomu, že se svých ambicí vzdal. Začal se zajímat spíše o to, jak vést správný život, než jak shromažďovat hmotné blaho. Peníze pro něj byly pouze prostředkem k dosažení cíle, nikoliv cílem samy o sobě. Všímal si nedostatků života buržoazní společnosti a vypracoval si vlastní systém hodnot.Tyto své hodnoty předal mému bratrovi i mně a těmito hodnotami jsem se odjakživa řídil. Může znít zvláštně slyšet něco takového od muže, který nashromáždil ohromné bohatství, ale je skutečností, že jsem se nikdy nezajímal o peníze pro ně samé; jinak bych jich nikdy nebyl schopen tolik rozdat. Jako školák jsem po vyučování chodíval se svým otcem do bazénu a on se pak se mnou po plavání dělil o útržky ze svých dobrodružství. Tak se jeho zážitky staly významnou součástí mého dětství a pomohly mi připravit se na má vlastní dobrodružství ve druhé světové válce. Německá okupace Maďarska se stala přelomovou dobou mého života a měla velmi pozitivní vliv na můj pohled na život. Naučil jsem se, jak zacházet s rizikem. Můj otec byl připraven dobře. Okamžitě pochopil, že toto je jedna z těch mimořádných chvil, které vyžadují mimořádné jednání. Obstaral členům své rodiny falešné doklady a pomohl také mnoha dalším lidem. Podrobně tento příběh vylíčil v Maškarádě.Příběh, který můj otec vypráví v této knize, je pouze zlomkem z jeho zážitků z doby ruské revoluce. Domnívám se, že měl v úmyslu vydat více takových textů, obdobně jako i mně u bazénu povídal svůj příběh v útržcích, ale nestalo se tak.Jediným jiným jeho článkem v Literatura Mondo je vyprávění o krásné dívce z indické vesnice. Nevím, jestli si můj otec tento příběh vymyslel nebo ne, ale je natolik příznačný pro jeho smysl pro humor, že jsme jej připojili k této knize jako dodatek.

Utopický antikapitalistický esej mladého českého autora je zamyšlením nad zbytečností peněz a jejich zhoubným vlivem na všechny oblasti lidského života. Kniha nabízí alternativní pohled na současný svět, odhaluje negativní souvislosti spojené s užíváním peněz a načrtává vizi světa bez nich. Světa, který se nezříká žádných z výdobytků moderní civilizace, ale který je schopen fungovat mnohem lépe než ten dnešní.

Neuvěřitelný, přesto skutečný příběh otce známého amerického filantropa židovského původu George Sorose, původem z Maďarska, jak dokázal během 10 měsíčního krutého holokaustu v Maďarsku svojí chytrostí a předvídavostí zachránit životy nejen všem členům své rodiny, ale i řadě známých a dalších Židů. Doplněno dobovými fotografiemi rodiny Sorosovy. Z předmluvy George Sorose: Nejsem schopen být k této knize objektivní, protože popisuje období mého života, které mě formovalo, a napsal ji můj otec. Otec byl pro mne v té době nejdůležitější osobou. Kniha popisuje události, které se velice ostře vryly do mé mysli, daleko ostřeji než všechno to, co jsem prožil později. Němci provedli okupaci Maďarska 19. března 1944. Rusové nás osvobodili 12. ledna 1945. Po celých deset měsíců jsme žili ve smrtelném nebezpečí. … Není to právě vhodné se tak vyjádřit, ale těch deset měsíců bylo vlastně nejšťastnějších v mém životě. Bylo mi čtrnáct. Trvale jsem byl v ohrožení, ale mně se zdálo, že otec má věci pevně v rukou. Uvědomoval jsem si nebezpečí, protože otec se mnou trávil mnoho času a situaci mi objasňoval, ale v hloubi svého srdce jsem nevěřil, že by se mi mohlo něco stát. Pronásledovaly nás síly zla, ale my jsme se nalézali na straně andělů, protože jsme byli stíháni nespravedlivě; kromě toho jsme se snažili zachránit nejen sami sebe, ale také jiné. Okolnosti nám nepřály, ale my jsme se přesto cítili ve výhodě. Co víc si může přát čtrnáctiletý? Svého otce jsem zbožňoval a obdivoval. On v mládí prožil život plný dobrodružství a my jsme se spolu královsky bavili. Myslím, že určitý stupeň tohoto nadšení vyzařuje i z této knihy, ale můj otec byl příliš skromný na to, aby se chlubil, kolika lidem pomohl. Můj otec byl velmi dobře připraven postavit se německé okupaci, protože něco podobného prožil již dříve. Za 1. světové války uprchl ze zajateckého tábora na Sibiři a zapletl se do Ruské revoluce. Naučil se, jak si počínat v situacích, kdy normální pravidla neplatí. Zkušenosti ho zocelily. … Tato dobrodružství mého otce změnila. Jeho ctižádost se vytratila. Cítil štěstí jen z faktu, že žije. Jeho ambicí se stalo užívání života. Líbilo se mu dobře žít a jeho cílem nebylo hromadění bohatství. Materiální statky považoval za přítěž, která může člověka potopit nebo dokonce připravit o život. Byl to jediný mně známý člověk, který se systematicky zbavoval svých aktiv … „Jen ta část kapitálu, která je v mé hlavě, je důvěryhodná,“ říkával žertem. … Nasával jsem do sebe jeho názory na život. To mi později hodně pomáhalo. Umění přežít jsem se vyučil u skutečného mistra. Povaha mé maminky byla úplně jiná. V knize je to zřejmé. Miloval jsem je oba hluboce. Snažil jsem se následovat vzor svého otce, ale s matkou jsem si byl bližší. Oba se tak stali částí mého já. A protože byli tak rozdílní, po celý život ve mně tyto dvě rozdílné osobnosti bojovaly. Ale to je jiné vyprávění, zde má slovo můj otec.

V roce 829 žije Arne se svými přáteli na vesnici ve Švédsku. Jeho dědeček je viking. Ve vesnici se objeví dva cizinci, kteří vyprávějí o novém bohu. Kdo jsou muži ve vikinské lodi, kteří přimějí vesničany uprchnout z vesnice? Mohou svobodný člověk a otrok uzavřít přátelství? Odpovědi naleznete v tomto příběhu.

Mluvnice esperanta podává výklad i složitějších mluvnických jevů jednoduchým a srozumitelným způsobem.

Vyprávění o skupince dětí mladšího školního věku, které ale není určené výhradně pro děti. Manče, Karlovi a Tomášovi právě začíná škola. Ocitají se na nezmapovaném území mezi dětstvím a dospíváním. Je to kouzelný svět, ale i doba prvních starostí a prvních dětských lásek. V řadě na sebe volně navazujících příběhů můžeme sledovat jejich dobrodružství v průběhu několika let. Let, která jsou v paměti nás dospělých již z větší či menší části zahalena mlhou. Dobře však víme, že ta mlha ukrývá naše největší bohatství. Ukrývá čas. Právě ten důležitý okamžik dětství, který utvářel naši duši. A když je nám nejhůř, nadzvedáme cíp té mlhavé látky a zalézáme pod něj jako pod peřinu. Noříme se do střípků svých vzpomínek, ve kterých se již stírá hranice mezi fantazií a skutečností – a k pohádce je už jen krůček…