Kniha Zlín strana 69 z 88

Co když v sobě máme všichni zakódovanou zprávu o našem konci? William Sandberg, bývalý vojenský kryptolog, a Janine Haynesová, talentovaná mladá sumeroložka, jsou uneseni tajnou organizací, aby odhalili tajemství jedné tisíce let staré zprávy zakódované v nejcitlivějším médiu – lidské DNA. Zatímco si William a Janine lámou hlavu, jak zabránit důsledkům tajemného poselství, hrůzostrašný scénář se začíná naplňovat a lidstvo čelí událostem, které mohou ohrozit jeho buducnost. Stopy tohoto příběhu vedou ze Stockholmu do dalších evropských měst i celého světa a zdánlivě samostatné dějové linie se v něm prolnou ve strhující pátrání po velkých životních záhadách a klíčových dějinných událostech lidstva. Konec řetězce je intenzivní, skvěle napsaný thriller připomínající stylem i širokým geografickým, historickým i technologickým záběrem bestsellery Michaela Crichtona a Dana Browna a filmy Den poté a 2012.

Cestopisné fotografie z Nepálu pocházejí z půlroční expedice z roku 1973, kterou Petr Sirotek podnikl jako fotograf a kameraman horolezecké výpravy do Himaláje. V jeho fotografiích se mu podařilo zachytit všední každodennost místních obyvatel žijících ve městě i v extrémních přírodních podmínkách. Sirotek byl v řadě míst prvním, kdo místní obyvatele profesionálně portrétoval a kdo objevoval a zaznamenal nezvyklou krásu v oněch těžkým životem poznamenaných a formovaných tvářích, snímaných navíc v moderní dobou nedotčeném prostředí.

Zátiší Petra Sirotka nejsou jen bizarní předměty hodné pozornosti vnímavého pozorovatele, ale především součást života těch, kteří se jimi obklopují. Zátiší nevnímá jako neživoucí, světem odložené a samotě propadlé předměty, ale spíše jako prostředí, jež dotváří svět živých a tvoří tak kotviště našich vzpomínek. Petr Sirotek v zátiších mistrným způsobem zpracovává téma času a jeho plynutí. Pracuje s osobitou poezií, světlo a stín jsou jeho zbraněmi, a pokud předkládá objekty s prvky absurdity, nenakazuje jim hrát kdovíjaké role. Sirotkova zátiší jsou po řadě let, kdy vznikala, stále plná sdělné energie a nikoliv laciné modernity či poplatnosti. Proto tento soubor otevírá dveře do světa skutečného mistra pozastavení, zapomenutí, lehké melancholie, úsměvného ironického pousmání, přitakání druhé straně reality.

Cestopisné fotografie z Nepálu pocházejí z půlroční expedice z roku 1973, kterou Petr Sirotek podnikl jako fotograf a kameraman horolezecké výpravy do Himaláje. V jeho fotografiích se mu podařilo zachytit všední každodennost místních obyvatel žijících ve městě i v extrémních přírodních podmínkách. Sirotek byl v řadě míst prvním, kdo místní obyvatele profesionálně portrétoval a kdo objevoval a zaznamenal nezvyklou krásu v oněch těžkým životem poznamenaných a formovaných tvářích, snímaných navíc v moderní dobou nedotčeném prostředí.

Zatímco spojenecké jednotky na jaře roku 1945 utahují smyčku kolem Berlína, vynořuje se z trosek a rozvalin Německa na scénu tohoto románu osamělá postava. Je to Marian Sutrová, se kterou její britští velitelé ztratili kontakt na podzim 1943, kdy v Paříži padla do rukou gestapa. Nyní je jednou z mála přeživších agentů Velitelství zvláštních operací. Statečně čelila zatčení, brutálním výslechům i hrůzám pobytu v koncentračním táboře Ravensbrück, ale jakou cenu za to musela zaplatit? Vrací se do Anglie, kterou sotva poznává, učí se žít v poválečném světě, kterému nerozumí, a hledá nějaký záchytný bod, s jehož pomocí by mohla začít budovat svůj nový život. Rodina a přátelé jsou jí nablízku a mladý důstojník RAF se snaží probudit v ní chuť k normálnímu životu, k lásce a citům, ale vzpomínky a prožitky nepřestávají Marian pronásledovat. Za války se naučila, jak splynout s davem v ulicích Paříže, jak zabíjet a přežít mučení a věznění – nyní se musí přizpůsobit znovu, musí se naučit, jak žít v podivné realitě poválečné Anglie. Jakkoli se Marian snaží znovu vybudovat svůj život a setřást ze sebe minulost agentky a hrdinky odboje, vzpomínky na mučení, nešťastnou lásku a zradu nedokáže zapudit – podobně jakou touhu po dobrodružství. Když ji její bývalý řídící důstojník láká zpět do temného světa špionáže, těžko odolává vnitřní potřebě sloužit vyšším cílům. Marian se dostává do tíživého soukolí politiky studené války a nakonec je nucena riskovat všechno - aby ochránila ty, které miluje, aby pomohla věci, které věří, a, ze všeho nejvíc, aby dala průchod svým touhám. Provazochodkyně přináší napínavou a velmi propracovanou sondu do složitých motivů idealismu a odvahy těch, kteří nepřestali bojovat ani poté, co druhá světová válka dávno skončila. Je to ale také příběh neobyčejné ženy: ženy, která neváhá vraždit, která dokáže přežít, hrdinky i zrádkyně.

Strhující pátrání po velkých životních záhadách sleduje několik zdánlivě samostatných dějových linií, které se posléze protnou v neuvěřitelném a děsivém příběhu. V Amsterdamu beze stopy zmizí mladá lingvistka, v zapadlé berlínské uličce dojde k vraždě neznámého muže, ze stockholmské nemocnice je po neúspěšném pokusu o sebevraždu unesen padesátiletý William Sandberg. Zprvu se zdá, že spolu podivné události nijak nesouvisí, postupně však vyplouvají na povrch hrůzné důsledky dávného, přísně střeženého tajemství. Bývalý vojenský špion William Sandberg se probere z bezvědomí na starobylém zámku, kam jej převezla tajná organizace, aby rozluštil obsáhlý šifrovaný text záhadného odesílatele. Williamova bývalá manželka, novinářka Christina, se s mužovým zmizením odmítá smířit a společně se svým asistentem Leem postupně odhaluje stále strašnější pravdu. Williamův úkol má pouze zastřít sktečné plány jeho únosců, a zatímco si špion se svou spoluvězenkyní, sumeroložkou Janine, láme hlavu nad zprávou, čas nemilosrdně běží... Konec řetězce je skvěle napsaný napínavý román, který kromě kriminální záplatky a širokého geografické záběru přináší i zajímavé otázky týkající se původu lidstva a skrytých hrozeb, jenž se mu v budoucnu mohou stát osudné.

Augustin Zimmermann, hlavní protagonista novely, jejíž děj se odehrává v šedesátých letech devatenáctého století, představuje až archetypální model nešťastného člověka. Zatímco svět kolem něj prodělává prudké změny průmyslové revoluce, produkuje a prosperuje, jeho rodina se potýká s existenční krizí, jež se v důsledku jeho alkoholismu a bezútěšného pokusu uspět v novém světě, stále zhoršuje. Augustinova nevyjasněná minulost, podivný neklid a lstivá povaha vrhnou temný stín na celou rodinu, která zabředává do stále větší beznaděje a propadá se hlouběji na společenské dno, odkud není cesta zpět. Děj tragicky vyvrcholí v tehdejším vyhoštěném pražském Josefově, místě bídy, jež byl po staletí uzavřeným židovským ghettem. Novela je inspirována skutečným příběhem Augustina Zimmermanna a jeho dětí.

Historie tohoto biografického románu je zasazena do první poloviny 20. století. Hlavní hrdina, voják, legionář a pedagog František Kreps, pochází z ekonomicky zajištěné rodiny, žijící v nevelkém východočeském městě. Autor popisuje jeho službu v rakousko-uherské armádě, následné ruské zajetí, působení v legiích včetně bojů proti nastupující sovětské moci, profesní vzestup po návratu do vlasti až po funkci ředitele Obchodní akademie T. Bati pro zahraniční obchod ve Zlíně, odpor proti moci národních socialistů a později komunistů. Také usvědčení vraha několika sudetských Němců a represe ze strany vlády. Kniha končí jeho nevyjasněnou smrtí. Významnou roli v životě Františka Krepse hrají dvě ženy: krásná, podstatně starší ruská malířka, poznamenaná traumatickými zážitky říjnové revoluce v Rusku a poměrně emancipovaná mladá žena, pocházející z rodiny majitelů malého průmyslového podniku na severní Moravě. Navzdory mnoha strastiplným zážitkům se nejedná o trudomyslný román. Zachycuje nejen strasti a radosti Františka Krepse, ale i zmatky doby, kterou popisuje. O autorovi: Milan Ráček, narozený ve Zlíně, absolvoval Střední průmyslovou školu leteckou v Uherském Hradišti a Odbornou školu muzeologickou při Národním muzeu v Praze. Po okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy odešel v roce 1968 do Rakouska. Od roku 1969 pracoval v Dolnorakouském zemském Muzeu ve Vídni, později v St. Pöltenu. Doposud publikoval čtrnáct knih, z toho sedm románů. V bilingvním vydání mu vyšly prózy HochZeiten (2009, Vznešené okamžiky) a Heilige Nächte (2011, Štědré večery), v češtině pak kniha Leo: Postskriptum (2002). Poslední román, Freiheit hinter dem Stacheldraht, vyšel v roce 2015 v rakouském nakladatelství Edition Roesner Mödling. Píše německy, děj jeho knih se ale často odehrává v česky mluvícím prostředí. Je členem P.E.N. Clubu Austria a autorského sdružení Podium.

Historie tohoto biografického románu je zasazena do první poloviny 20. století. Hlavní hrdina, voják, legionář a pedagog František Kreps, pochází z ekonomicky zajištěné rodiny, žijící v nevelkém východočeském městě. Autor popisuje jeho službu v rakousko-uherské armádě, následné ruské zajetí, působení v legiích včetně bojů proti nastupující sovětské moci, profesní vzestup po návratu do vlasti až po funkci ředitele Obchodní akademie T. Bati pro zahraniční obchod ve Zlíně, odpor proti moci národních socialistů a později komunistů. Také usvědčení vraha několika sudetských Němců a represe ze strany vlády. Kniha končí jeho nevyjasněnou smrtí. Významnou roli v životě Františka Krepse hrají dvě ženy: krásná, podstatně starší ruská malířka, poznamenaná traumatickými zážitky říjnové revoluce v Rusku a poměrně emancipovaná mladá žena, pocházející z rodiny majitelů malého průmyslového podniku na severní Moravě. Navzdory mnoha strastiplným zážitkům se nejedná o trudomyslný román. Zachycuje nejen strasti a radosti Františka Krepse, ale i zmatky doby, kterou popisuje. O autorovi: Milan Ráček, narozený ve Zlíně, absolvoval Střední průmyslovou školu leteckou v Uherském Hradišti a Odbornou školu muzeologickou při Národním muzeu v Praze. Po okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy odešel v roce 1968 do Rakouska. Od roku 1969 pracoval v Dolnorakouském zemském Muzeu ve Vídni, později v St. Pöltenu. Doposud publikoval čtrnáct knih, z toho sedm románů. V bilingvním vydání mu vyšly prózy HochZeiten (2009, Vznešené okamžiky) a Heilige Nächte (2011, Štědré večery), v češtině pak kniha Leo: Postskriptum (2002). Poslední román, Freiheit hinter dem Stacheldraht, vyšel v roce 2015 v rakouském nakladatelství Edition Roesner Mödling. Píše německy, děj jeho knih se ale často odehrává v česky mluvícím prostředí. Je členem P.E.N. Clubu Austria a autorského sdružení Podium.

Historie tohoto biografického románu je zasazena do první poloviny 20. století. Hlavní hrdina, voják, legionář a pedagog František Kreps, pochází z ekonomicky zajištěné rodiny, žijící v nevelkém východočeském městě. Autor popisuje jeho službu v rakousko-uherské armádě, následné ruské zajetí, působení v legiích včetně bojů proti nastupující sovětské moci, profesní vzestup po návratu do vlasti až po funkci ředitele Obchodní akademie T. Bati pro zahraniční obchod ve Zlíně, odpor proti moci národních socialistů a později komunistů. Také usvědčení vraha několika sudetských Němců a represe ze strany vlády. Kniha končí jeho nevyjasněnou smrtí. Významnou roli v životě Františka Krepse hrají dvě ženy: krásná, podstatně starší ruská malířka, poznamenaná traumatickými zážitky říjnové revoluce v Rusku a poměrně emancipovaná mladá žena, pocházející z rodiny majitelů malého průmyslového podniku na severní Moravě. Navzdory mnoha strastiplným zážitkům se nejedná o trudomyslný román. Zachycuje nejen strasti a radosti Františka Krepse, ale i zmatky doby, kterou popisuje. O autorovi: Milan Ráček, narozený ve Zlíně, absolvoval Střední průmyslovou školu leteckou v Uherském Hradišti a Odbornou školu muzeologickou při Národním muzeu v Praze. Po okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy odešel v roce 1968 do Rakouska. Od roku 1969 pracoval v Dolnorakouském zemském Muzeu ve Vídni, později v St. Pöltenu. Doposud publikoval čtrnáct knih, z toho sedm románů. V bilingvním vydání mu vyšly prózy HochZeiten (2009, Vznešené okamžiky) a Heilige Nächte (2011, Štědré večery), v češtině pak kniha Leo: Postskriptum (2002). Poslední román, Freiheit hinter dem Stacheldraht, vyšel v roce 2015 v rakouském nakladatelství Edition Roesner Mödling. Píše německy, děj jeho knih se ale často odehrává v česky mluvícím prostředí. Je členem P.E.N. Clubu Austria a autorského sdružení Podium.

Kniha Zmizelá Šumava vypráví 21 příběhů o životě a místech, která na dnešních mapách Šumavy už nenaleznete. Do osudů obyvatel na pomezí českoněmecké hranice totiž nemilosrdně zasáhly „velké“ dějiny 20. století, nejprve obě světové války, poté odsun německých obyvatel, neprodyšné uzavření hranice a vytvoření vojenského výcvikového prostoru Dobrá voda, kterému musely ustoupit nuceně vysídlené obce i osady. Výborní vypravěči Emil Kintzl, pro nějž je Šumava celoživotní láskou, a Jan Fischer, režisér stejnojmenných dokumentů internetové televize Stream.cz, poutavě a jadrně líčí těžký a svérázný život horalů na samotách a v chudých osadách, popisují činorodý život lidí ve větších obcích a v neposlední řadě připomínají bohatou průmyslovou a kulturní historii tohoto regionu. Každý z příběhů doprovází unikátní dobové fotografie z archivu Emila Kintzla. Současnou krajinu a úchvatnou šumavskou přírodu zachycují plnobarevné fotografie Janka Rubeše a Leoše Skokana. Příběhy Zmizelé Šumavy nejsou nostalgickým vyprávěním po časech minulých, ale především vybízí čtenáře k návštěvě míst, která leží v nádherné šumavské krajině a jsou svědky její jedinečné historie.

Komisař Jerúldelger, rázný muž, jehož vychovali mniši ovládající bojová umění, se ujímá dvou případů plných krutosti a násilí. Pátrání se odehrává v hlavním městě Ulánbátaru, ale i v mongolských stepích a autor nás při něm provádí krásnou a drsnou přírodou, připomíná mnohé dávné tradice, ale také bez příkras ukazuje dnešní Mongolsko. Upozorňuje na problémy, které si země nese z minulosti, vztahy s Ruskem a pozůstatky sovětského režimu, napjaté kontakty s Čínou, korupci, bídu, nebezpečí nacionalistických a nacistických bojůvek. Společnost je rozdělena. Jedny lákají nejmodernější technologické přístroje, motoristická a sportovní výstroj, druzí se snaží zůstat v sepětí s minulostí a udržet si duchovní bohatství předků. Mniši, kočovníci, tajemní stepní jezdci a divocí koně měří síly se zkorumpovanými policisty, bohatou smetánkou, zpupnými motorkáři, mazanými překupníky, prostitutkami nebo s ubohou komunitou přežívající v městské kanalizaci. Jerúldelger ovšem zároveň musí vyřešit i různé soukromé záležitosti a je načase uspořádat si osobní život…

Dva mladé páry z Reykjavíku se vypraví na cestu přes nehostinné planiny středního Islandu. Na písčitých pláních severně od ledovce Vatnajökull sjedou v mlze z cesty a narazí do domu v pustině, jakési pevnosti bez sebemenšího spojení s okolním světem, kde se večer pečlivě zamyká. Minulost se ukáže v novém světle a je čím dál méně zřejmé, kde hledat nepřítele.

Harry Svensson je úspěšný novinář s dobře utajovanou zálibou v sadomasochistických sexuálních praktikách. Rozhodne se pověsit novinářskou kariéru na hřebík, otevřít si restauraci v jižním Švédsku a užívat si života. Jedné noci náhodou objeví zavražděnou ženu, s odhalením vraha ale policii pomoct nedokáže. Zanedlouho dojde k další vraždě. Tentokrát váže Harryho k mrtvé ženě tajemství, které se rozhodne před policií tajit, aby nebyl podezřelý. Někdo však jeho tajemství zná a on musí jednat rychle, aby zabránil prozrazení i další vraždě.

Každý den používáme předměty a pojmy, které nám připadají tak samozřejmé, že o jejich podstatě a vzniku vůbec neuvažujeme. Jezdíme auty, sedíme na židlích, píšeme na klávesnici, několikrát za den zapneme zip, vaříme v kuchyni, sledujeme YouTube, navštěvujeme muzea, nakupujeme v IKEA, používáme pojmy jako autenticita, vkus, nedokonalost, móda nebo design. Deyan Sudjic, ředitel londýnského Muzea designu, novinář a kritik, ve svých abecedně řazených esejích věnovaných nejen věcem každodenní potřeby, ale i významným designérům a uměleckým hnutím, poutavě odhaluje, jak způsob, jakým jsou věci navrhovány a jak je používáme, ovlivňuje chápání světa kolem nás. Tato tematicky pestrá, čtivá kniha plná inspirativních myšlenek a osvěžujících osobních vzpomínek pojednává nejen o světě, tak jak je vidět ve zpětném zrcátku ve videohře Grand Theft Auto V, o digitálních ornamentech a o naší lásce k nedokonalostem. Je také o popíjení suchého martini v Loosově Americkém baru ve Vídni a o architektuře ve filmech Alfreda Hitchcocka, o módě a technologii, politice i umění. Dokládá, že myšlení skrze věci významným způsobem utváří popkulturu a že design je v dobrém i špatném neodmyslitelnou součástí našeho každodenního života.

Každý den používáme předměty a pojmy, které nám připadají tak samozřejmé, že o jejich podstatě a vzniku vůbec neuvažujeme. Jezdíme auty, sedíme na židlích, píšeme na klávesnici, několikrát za den zapneme zip, vaříme v kuchyni, sledujeme YouTube, navštěvujeme muzea, nakupujeme v IKEA, používáme pojmy jako autenticita, vkus, nedokonalost, móda nebo design. Deyan Sudjic, ředitel londýnského Muzea designu, novinář a kritik, ve svých abecedně řazených esejích věnovaných nejen věcem každodenní potřeby, ale i významným designérům a uměleckým hnutím, poutavě odhaluje, jak způsob, jakým jsou věci navrhovány a jak je používáme, ovlivňuje chápání světa kolem nás. Tato tematicky pestrá, čtivá kniha plná inspirativních myšlenek a osvěžujících osobních vzpomínek pojednává nejen o světě, tak jak je vidět ve zpětném zrcátku ve videohře Grand Theft Auto V, o digitálních ornamentech a o naší lásce k nedokonalostem. Je také o popíjení suchého martini v Loosově Americkém baru ve Vídni a o architektuře ve filmech Alfreda Hitchcocka, o módě a technologii, politice i umění. Dokládá, že myšlení skrze věci významným způsobem utváří popkulturu a že design je v dobrém i špatném neodmyslitelnou součástí našeho každodenního života.