Kniha Zlín strana 83 z 88

Igelitkové pivo je obraz jedné bolestné stránky současného Finska, ale dá se říct, že i současné západní civilizace. Román zachycuje čtyřiadvacet hodin ze života mladých nezaměstnaných ztroskotanců, Maršála, Blafyho a Henninena, kteří nemají sebemenší ambice někde pracovat, poflakují se kolem pochybných pivních a buřtových stánků nebo v parku, odnikud nikam, žijí ze dne na den, z podpor, z vratných lahví. Dělají si navzájem naschvály, ale v okamžiku ohrožení dokážou stát při sobě. Místy vzdáleně připomínají postavičky z Kaurismäkiho filmů. Jejich život je uzavřen do helsinské, někdejší dělnické čtvrti Kallio, která nám v mnohém může připomínat pražský Žižkov, odkud vlastně ani nemají žádnou touhu se někam dostat.

Igelitkové pivo je obraz jedné bolestné stránky současného Finska, ale dá se říct, že i současné západní civilizace. Román zachycuje čtyřiadvacet hodin ze života mladých nezaměstnaných ztroskotanců, Maršála, Blafyho a Henninena, kteří nemají sebemenší ambice někde pracovat, poflakují se kolem pochybných pivních a buřtových stánků nebo v parku, odnikud nikam, žijí ze dne na den, z podpor, z vratných lahví. Dělají si navzájem naschvály, ale v okamžiku ohrožení dokážou stát při sobě. Místy vzdáleně připomínají postavičky z Kaurismäkiho filmů. Jejich život je uzavřen do helsinské, někdejší dělnické čtvrti Kallio, která nám v mnohém může připomínat pražský Žižkov, odkud vlastně ani nemají žádnou touhu se někam dostat.

Román Křišťálový čas (1990) je první z velkých děl slovinského prozaika Lojze Kovačiče (1928-2004), které vychází v českém překladu. Jedním z typických rysů tohoto románu i většiny jeho dalších děl je autobiografičnost a také introspektivní a místy a ž svědecký charakter výpovědi, která se ale prolíná také se vzpomínkami nebo sny. Postupně v něm autor jako jednotlivé slupky cibule odkrývá svůj pohled na svět okolo sebe od věcí povrchních a všedních jako jeho nemoc či pracovní záležitosti, přes věci důležité společensky jako historické události poválečného Slovinska nebo literatura a umění, po to nejpodstatnější, jeho vlastní vnitřní já, které se důsledným a místy až krutým způsobem vypořádává s dobrem i zlem v sobě.

Do domu mrtvého kněze se nastěhuje neznámá žena s dlouhými nečesanými vlasy a začne pálit jeho nábytek. Farmář zadluží rodinný statek a jede si na taneční zábavu hledat ženu. Spisovatelka hledá inspiraci v samotě krásného ostrova, ale vyruší ji zneklidňující žádost hlasu s cizím přízvukem. Druhá sbírka povídek Claire Keeganové nabízí uhrančivé příběhy z irského venkova, kde současnost splývá s minulostí a skutečnost s legendou, kde i v moderním světě vládnou temné mystické síly, kterým se člověk může vzepřít jen na vlastní nebezpečí. Mistrně zpracované příběhy se autorce podařilo úspěšně sladit do jedné knihy. Spojením lyričnosti a snové logiky s tvrdou realitou Irska, zápasícího s vlastní minulostí, vytváří Keeganová nový svět, který zkoumá svým nekompromisním pohledem. Ostré vnímání místa a suchý humor, přesnost a krása vyjádření, dokonalá stavba a nečekaná rozuzlení, to vše kombinuje v pravou hostinu čtenářských lahůdek.

Duší muž, tělem žena… Omyl přírody, výzva osudu? · Šokující, zcela otevřená zpověď muže, který polovinu života prožil v ženské roli, jež mu určilo jeho tělo. Ač cítěním a myšlenkami muž, podřídil se genderovému škatulkování společnosti a zodpovědně přijal svoje mateřství, porodil a sám vychoval dceru. Teprve na prahu její dospělosti se rozhodl stát se sebou samým a odhalit svoji pravou identitu. Téměř v padesáti letech podstoupil hormonální a chirurgickou přeměnu pohlaví. · Kniha nabitá emocemi a zásadními životními zvraty, přesto psaná s nadhledem, lehkostí a vtipem. · Ojedinělá publikace na našem trhu. Strhne čtenáře upřímnou výpovědí o vnitřní síle, tužbách i disciplinovanosti člověka, který zažil oba póly - ženu i muže.

Román je ódou na pomíjivost. A nikde není pocit pomíjivosti intenzivnější než v prostředí velkoměstského hotelu, v tomto případě hotelu Imperial na londýnském náměstí Picadilly Circus. Ústřední postavou je Gabriel Lightfood, hotelový šéfkuchař. Ve svých dvaačtyřiceti se ocitá na přelomu života. Sponzoři jsou připraveni financovat naplnění jeho snu o vlastním restaurantu, a právě požádal o ruku svou přítelkyni Charlie. Objev mrtvoly vrátného v hotelovém suterénu je ale okamžikem, od kterého se Gabrielovy životní jistoty začínají hroutit. Setkává se s tajemnou dívkou Lenou z Východní Evropy, nejasně spojenou se smrtí vrátného. Lena tvrdí, že je obětí obchodu s bílým masem a Gabriel jí nabídne pomoc. A věci se začnou komplikovat. Víc než co jiného je ale román V kuchyni knihou o světě práce - jak nás mění a definuje. Gabrielovo pracoviště, v posledních letech zprofanované televizními show, se tady zdá být i nadále fascinující a kuchyňské scény jsou silnými místy románu. Své postavy autorka často používá jako prostředníky k tlumočení rozdílných názorů na Velkou Británii. A obratně tak vytváří portrét národa, jenž ztrácí pocit identity. Britská spisovatelka Monica Ali (1967) pochází ze smíšené anglicko-pákistánské rodiny, narodila se v muslimském Bangladéši, její rodiče záhy přesídlili do Británie, kde Monica vystudovala Oxfordskou univerzitu. Její prvotina Brick Lane (2003, Ve čtvrti Brick Lane) způsobila senzaci už v rukopisné podobě. Vydavatel s autorkou podepsal smlouvu už na základě pěti kapitol první verze románu a časopis Granta ji v roce 2003 zařadil mezi dvacítku "Nejlepších mladých britských romanopisců". Epická přistěhovalecká sága o bangladéšské rodině, žijící ve Velké Británii, autorce získala nominaci na Man Booker Prize v roce 2003 a v roce 2007 přišla do kin její zfilmovaná verze. Úspěch debutu znamenal pro Monicu Ali hrozbu věčného zaškatulkování mezi etnické autory, ona však takový osud jednoznačně odmítla. Její druhý román Alentejo Blue (2007, Alentejská modř) v sobě překvapivě sdružuje několik volně provázaných příběhů z portugalského venkova. Ve své třetí knize In the Kitchen (2009, V kuchyni, KNIHA ZLIN 2013) se Monica Ali vrací k tématům své prvotiny - národní identitě, rodině, loajalitě - a promítá je na pozadí nejistých, proměnlivých životních podmínek londýnských přistěhovaleckých pracovníků.

Začal podzim. V jedné bankovní pobočce v centru Osla dostává vedoucí pětadvacet vteřin na to, aby otevřel bankomat, vybral z něj peníze a naházel je do připravené kabely. Limit o šest vteřin překročí. Bankovní lupič ukáže do bezpečnostní kamery šest prstů, zastřelí jednu ze zaměstnankyň a beze stopy se vytratí. Případ dostává na starost Harry Hole, jeden z nejlepších kriminalistů osloské policie, ale zároveň velmi svérázný chlapík, osamělý vlk s neuspořádaným osobním životem a alkoholik, kterému dělá problémy podvolit se jakékoli autoritě. Při vyšetřování mu sekunduje velmi zdatná policejní posila Beáta Lonnová, dcera známého zastřeleného kriminalisty, která zaujala místo Harryho zavražděné kolegyně Ellen Gjeltenové. Krátce po zahájení vyšetřování je ve svém bytě nalezena Harryho dávná láska Anna Bethsenová. Vše nasvědčuje tomu, že spáchala sebevraždu v ten večer, kdy u ní byl Harry na večeři. Téměř vše. Jenže Harry má naprosté "okno" a z návštěvy si nic nepamatuje. Co se vlastně v Annině bytě odehrálo? Když vyšetřování uvízne na mrtvém bodě, rozhodne se Harry využít pomoci Raskola, původem rumunského Roma, Annina příbuzného a legendárního bankovního lupiče, který se sám přihlásil policii a nechal se uvěznit. I z vězení však dokáže tahat za potřebné nitky. Harry uzavře s Raskolem dohodu: Raskol mu pomůže najít bankovního lupiče a Harry oplátkou za to odhalí Annina vraha. Kolotoč událostí se rozbíhá. A to podzim teprve začal...

Uznávaný biochemik Nick Lane skládá s využitím těch nejnovějších vědeckých poznatků ohromující mozaiku historie života. Jak vznikl život? Odkud se vzala DNA? Jak se vyvinulo oko? Co je to vědomí? Proč umíráme? V posledních několika desetiletích došlo k převratným novým objevům, které nám umožnily nahlédnout životu pod pokličku. Dnes už máme technologie i dostatečné zdroje k porovnávání celých genových sekvencí, zkoumání atomické struktury bílkovin, zobrazování přemýšlejících neuronů a dokonce i k podrobnému studiu geochemie hornin, s jehož pomocí odhalujeme i změny, kterými v minulosti prošlo složení vzduchu. Tyto objevy pomohly objasnit otázku vývoje života mnohem přesněji a podrobněji než kdykoli předtím. Lane s pomocí této pokladnice nového vědeckého poznání mistrně rekonstruuje dějiny života a popisuje deset největších vynálezů evoluce zvolených podle jejich dopadu na žijící svět, významu pro dnešní organismy a konečně i pro jejich symboličnost. Kdo by si pomyslel, že vývoj očí začal u na světlo citlivých míst na řasách, která sloužila k regulaci fotosyntézy? Nebo že se stavební bloky DNA samovolně zformovaly v hydrotermálních průduších? Lane vysvětluje, jak každý z velkých vynálezů evoluce - od DNA po sex, od teplokrevnosti k vědomí a konečně i ke smrti - znamenal zásadní změnu pro život a často i pro samotnou planetu. Výsledkem je fantastická, snadno srozumitelná analýza důvtipnosti přírody a zásadní dílo pro každého, kdo někdy pochyboval o vědecké podloženosti evoluce nebo přemýšlel, odkud jsme se tu vlastně vzali.

Příběhy o průběhu a následích kolonizace a komunistické zvůle na vesnici očima pamětníků. Četl jsem ty příběhy jedním dechem. Mnohokrát jsem se přitom ptal (sám sebe), co spojuje Josefa Holcmana spisovatele s Josefem Holcmanem soudcem. Je to maličkost: touha po nemožném. Po spravedlnosti. Jestliže u soudu se udělují některé tresty jako pokání s podmínkou, v příbězích, které napsal, lidé takovou možnost neměli. Neřku-li, že se něčím provinili. Jeho nejnovější knížka je nekonečný příběh lidské paměti, kterou nelze promlčet. Té, která zaznamenává - ať už ve vzpomínkách nebo dokumentech - drsnou skutečnost padesátých let, ale i tu dnešní, která si pamatovat nechce a raději fabuluje nové lži. Nové výmluvy na starou a staré výmluvy na novou dobu. Jako divadelní dramaturg si nejvíce cením her, v nichž se v soukolí dějin ocitne obyčejný člověk, který se odmítá přizpůsobit. Proto je mi tak blízké to,co žije a píše Josef Holcman.

Tragikomický román Ostuda ostudná je studie dokonale průměrného života, který se dokonale otřásl v základech. Pětatřicetiletá Rosa Lane má zdánlivě všechno - atraktivní práci, uspokojivý vztah, spoustu přátel a lásku své rodiny. Po smrti své matky se však jednoho dne zamyslí, jestli se její život ubírá tím správným směrem. Kdyby do konce života měla žít stejně jako doposud, chtěla by dál žít, nebo na místě umřít? Volí společenský exil a vydává se na tragikomickou cestu, která jí má pomoci najít odpověď na otázku Proč žít? Román mapuje pád úspěšné, moderní ženy do izolace a osamění.

V domě u mešity žije už po osm století rodina vlivných obchodníků s koberci a duchovních vůdců. Po staletí obchodníci s koberci udávali směr dění na bazaru a imámové vládli městu skrze kazatelnu mešity. Obchodník Aga Džan, hlava domu i bazaru, udržuje v domě i ve městě řád vycházející z dávných tradic a moudrosti koránu. Ani bohabojné město Senedžan a tradiční dům u mešity se však nevyhnou divokým společenským změnám a osudovým zvratům, které způsobí hospodářská a sociální politika šáha Rezy Pahlavího a následné nastolení islámské republiky ajatolláhem Chomejním. Čas se neúprosně zrychluje, hodnoty se devalvují a absence řádu v lidech odhaluje nejtemnější stránky. Přátelé se stávají nepřáteli, láska se mění v nenávist. Ani Aga Džan se svou moudrostí a statečností nedokáže běhu dějin zabránit… "Tuto knihu jsem napsal pro západní svět. Vypráví o lidech, o umění, o náboženství, o sexualitě, o filmu, o významu rozhlasu a televize. Pokusil jsem se poodhrnout závěs a ukázat islám jako způsob života. Co se přitom zobrazilo, překvapilo i mě samotného. V Domě u mešity zpracovávám pasáže z koránu. Jde mi především o duch koránu a svět, který okolo této knihy vzniknul, tedy ne o korán v náboženském smyslu." - Kader Abdolah

Druhý román mladé rumunské autorky nabízí znepokojující pohled na současný svět, kdy člověk nachází sám sebe pod vlivem sdělovacích prostředků s maskou na obličeji, za kterou jen těžko hledá svoji pravou tvář. Zřejmě na ni totiž už téměř zapomněl. Anca Maria Mosora se narodila roku 1978 v Brašově. Vystudovala filozofii na Bukurešťské univerzitě. Její prvotina Archandělé neumírají (Arhangelii nu mor, 2005) byla oceněna cenou literárního časopisu Cuvantul za literární debut. Zatím poslední román Reality Game Show vyšel v roce 2007.

Román je ódou na pomíjivost. A nikde není pocit pomíjivosti intenzivnější než v prostředí velkoměstského hotelu, v tomto případě hotelu Imperial na londýnském náměstí Picadilly Circus. Ústřední postavou je Gabriel Lightfood, hotelový šéfkuchař. Ve svých dvaačtyřiceti se ocitá na přelomu života. Sponzoři jsou připraveni financovat naplnění jeho snu o vlastním restaurantu, a právě požádal o ruku svou přítelkyni Charlie. Objev mrtvoly vrátného v hotelovém suterénu je ale okamžikem, od kterého se Gabrielovy životní jistoty začínají hroutit. Setkává se s tajemnou dívkou Lenou z Východní Evropy, nejasně spojenou se smrtí vrátného. Lena tvrdí, že je obětí obchodu s bílým masem a Gabriel jí nabídne pomoc. A věci se začnou komplikovat. Víc než co jiného je ale román V kuchyni knihou o světě práce - jak nás mění a definuje. Gabrielovo pracoviště, v posledních letech zprofanované televizními show, se tady zdá být i nadále fascinující a kuchyňské scény jsou silnými místy románu. Své postavy autorka často používá jako prostředníky k tlumočení rozdílných názorů na Velkou Británii. A obratně tak vytváří portrét národa, jenž ztrácí pocit identity. Britská spisovatelka Monica Ali (1967) pochází ze smíšené anglicko-pákistánské rodiny, narodila se v muslimském Bangladéši, její rodiče záhy přesídlili do Británie, kde Monica vystudovala Oxfordskou univerzitu. Její prvotina Brick Lane (2003, Ve čtvrti Brick Lane) způsobila senzaci už v rukopisné podobě. Vydavatel s autorkou podepsal smlouvu už na základě pěti kapitol první verze románu a časopis Granta ji v roce 2003 zařadil mezi dvacítku "Nejlepších mladých britských romanopisců". Epická přistěhovalecká sága o bangladéšské rodině, žijící ve Velké Británii, autorce získala nominaci na Man Booker Prize v roce 2003 a v roce 2007 přišla do kin její zfilmovaná verze. Úspěch debutu znamenal pro Monicu Ali hrozbu věčného zaškatulkování mezi etnické autory, ona však takový osud jednoznačně odmítla. Její druhý román Alentejo Blue (2007, Alentejská modř) v sobě překvapivě sdružuje několik volně provázaných příběhů z portugalského venkova. Ve své třetí knize In the Kitchen (2009, V kuchyni, KNIHA ZLIN 2013) se Monica Ali vrací k tématům své prvotiny - národní identitě, rodině, loajalitě - a promítá je na pozadí nejistých, proměnlivých životních podmínek londýnských přistěhovaleckých pracovníků.

V domě u mešity žije už po osm století rodina vlivných obchodníků s koberci a duchovních vůdců. Po staletí obchodníci s koberci udávali směr dění na bazaru a imámové vládli městu skrze kazatelnu mešity. Obchodník Aga Džan, hlava domu i bazaru, udržuje v domě i ve městě řád vycházející z dávných tradic a moudrosti koránu. Ani bohabojné město Senedžan a tradiční dům u mešity se však nevyhnou divokým společenským změnám a osudovým zvratům, které způsobí hospodářská a sociální politika šáha Rezy Pahlavího a následné nastolení islámské republiky ajatolláhem Chomejním. Čas se neúprosně zrychluje, hodnoty se devalvují a absence řádu v lidech odhaluje nejtemnější stránky. Přátelé se stávají nepřáteli, láska se mění v nenávist. Ani Aga Džan se svou moudrostí a statečností nedokáže běhu dějin zabránit… "Tuto knihu jsem napsal pro západní svět. Vypráví o lidech, o umění, o náboženství, o sexualitě, o filmu, o významu rozhlasu a televize. Pokusil jsem se poodhrnout závěs a ukázat islám jako způsob života. Co se přitom zobrazilo, překvapilo i mě samotného. V Domě u mešity zpracovávám pasáže z koránu. Jde mi především o duch koránu a svět, který okolo této knihy vzniknul, tedy ne o korán v náboženském smyslu." - Kader Abdolah

Duší muž, tělem žena… Omyl přírody, výzva osudu? · Šokující, zcela otevřená zpověď muže, který polovinu života prožil v ženské roli, jež mu určilo jeho tělo. Ač cítěním a myšlenkami muž, podřídil se genderovému škatulkování společnosti a zodpovědně přijal svoje mateřství, porodil a sám vychoval dceru. Teprve na prahu její dospělosti se rozhodl stát se sebou samým a odhalit svoji pravou identitu. Téměř v padesáti letech podstoupil hormonální a chirurgickou přeměnu pohlaví. · Kniha nabitá emocemi a zásadními životními zvraty, přesto psaná s nadhledem, lehkostí a vtipem. · Ojedinělá publikace na našem trhu. Strhne čtenáře upřímnou výpovědí o vnitřní síle, tužbách i disciplinovanosti člověka, který zažil oba póly - ženu i muže.

Druhý román mladé rumunské autorky nabízí znepokojující pohled na současný svět, kdy člověk nachází sám sebe pod vlivem sdělovacích prostředků s maskou na obličeji, za kterou jen těžko hledá svoji pravou tvář. Zřejmě na ni totiž už téměř zapomněl. Anca Maria Mosora se narodila roku 1978 v Brašově. Vystudovala filozofii na Bukurešťské univerzitě. Její prvotina Archandělé neumírají (Arhangelii nu mor, 2005) byla oceněna cenou literárního časopisu Cuvantul za literární debut. Zatím poslední román Reality Game Show vyšel v roce 2007.