Kniha Zlín strana 82 z 88

Patrick Oxtoby doufá, že se mu povede začít nový život: V přímořském městečku daleko od rodiny, zklamané jeho odchodem z univerzity, daleko od snoubenky, která jej opustila, daleko od nemnoha přátel, mezi kterými si vždycky připadal do počtu. Pocit marnosti v něm ale hluboko zakořenil a spolu s nemotorností v mezilidských vztazích brzy vyústí v něco horšího, než jen popíjení o samotě, nevinné lži a občasné záchvaty vzteku... Autorka podává vynikající portrét obyčejného mladíka, pro kterého je každodenní život o pouhý stupeň složitější než pro většinu ostatních a který tak dokáže v čtenáři současně vzbudit jemně odstíněné sympatie, soucit, nepochopení i odpor.

ŽIVOT A NÁZORY MAFA, PSA, A JEHO PŘÍTELKYNĚ MARILYN MONROE je O'Haganovou čtvrtou, zatím nejhravější, nejsatiričtější a zřejmě také nejliterárnější knihou. Po předchozích spíše temně laděných dílech přichází pikareskní román, jehož rozšafným vypravěčem je maltézský psík Maf, věrný druh Marilyn Monroe v posledních dvou letech jejího života. Maf skutečně vyrostl v Sussexu v domácnosti malířky Vanessy Bellové, starší sestry Virginie Woolfové (se svým literárním předchůdcem Flushem má tedy společného více než jen touhu vyprávět a věrnost slavné paničce) a do Spojených států odcestoval s ruskou emigrantkou "Mamičkou" Gurdinovou, matkou slavné herečky Natálie Woodové. Své první dny ve Státech stráví v bouřlivé domácnosti Gurdinových a v rezidenci Franka Sinatry plné patolízalů, dokud se konečně neoctne u svého osudového člověka: Marilyn Monroe, která se právě v New Yorku zotavuje z rozchodu s Athurem Millerem a snaží se začít znovu, seriózněji. Spolu s Mafem doprovázíme Marilyn na večírky do newoyrských VIP klubů, na sezení k psychoanalytičce, na hodiny herectví do Actors'Studio i na mexickou pláž. Maf, odchovaný intelektuály z Bloomsbury Group, zasvěceně i sarkasticky komentuje vše kolem sebe, od dobových závodů v dobývání vesmíru přes měnící se atmosféru v americké společnosti a vzniku hnutí za občanská práva až po kreslené seriály, pop art a jen zdánlivě nepodstatné detaily všedního života. Na rozdíl od aristokratických koček, které v románu promlouvají zásadně v řeči vázané, totiž psi podle Mafa hovoří "hřejivou řečí prózy" a jejich největší talent spočívá ve "schopnosti absorbovat vše potencionálně zajímavé, bez zbytečného a ošidného rozlišování mezi skutečností a fantazií".

Hlavním hrdinou románu Mezipatro je Michael Gascoigne, jehož zdravotní stav - zejména psychická stránka - vyžaduje užívání léků. Po spontánním rozhodnutí, že léky brát přestane, protože mu svět už dlouhou dobu připadá černobílý, dostane jeho život až nečekanou škálu barev. Při návštěvě přátel v Irsku uvidí při prohlížení obrazů na zdi nejasně vymalovanou dívku v zeleném. Ta je jen přeludem, hlavní hrdina ji však během příběhu stále potkává v halucinacích. Jako by jí naslouchal a ona vedla jeho ruku … A ne bez následků. Kniha nesmírně čtivým a napínavým způsobem polemizuje o dvou tvářích jednoho člověka, které jsou v současné moderní společnosti tak běžné. Brit Paul Torday na sebe upozornil před čtyřmi lety románem Lov lososů v Jemenu. Absurdní, avšak zároveň citlivý román se stal prakticky ihned bestsellerem, který se prodával v devatenácti zemích světa. Ke spisovatelské činnosti se dostal v době, kdy pocítil potřebu změny po dvaceti letech strávených ve společnosti opravující lodní motory. Torday sám o sobě prohlašuje, že je fascinován "zlomenými životy". Zřejmě proto jsou hlavními postavami jeho románů lidé se zajímavým příběhem či životní cestou, kteří se svým způsobem vymykají společensky uznávanému normálu.

Patrick Oxtoby doufá, že se mu povede začít nový život: V přímořském městečku daleko od rodiny, zklamané jeho odchodem z univerzity, daleko od snoubenky, která jej opustila, daleko od nemnoha přátel, mezi kterými si vždycky připadal do počtu. Pocit marnosti v něm ale hluboko zakořenil a spolu s nemotorností v mezilidských vztazích brzy vyústí v něco horšího, než jen popíjení o samotě, nevinné lži a občasné záchvaty vzteku... Autorka podává vynikající portrét obyčejného mladíka, pro kterého je každodenní život o pouhý stupeň složitější než pro většinu ostatních a který tak dokáže v čtenáři současně vzbudit jemně odstíněné sympatie, soucit, nepochopení i odpor.

Má krajina je fotografická publikace, postavená na výhodách fotografického média, které nezná jazykové bariéry a umí beze slov zprostředkovat umělecké poselství, i když interpretace může být v různých prostředích různá. Fotograf, výtvarník a pedagog Ľubo Stacho dlouhodobě zkoumá možnosti fotografického diptychu, tedy spojení dvou fotografií, které tvoří novou kvalitu nebo nové poselství, postavené na protikladech nebo podobnostech ve všech možných formách, které se dají vizuálně vyjádřit. Posledních deset let je těžištěm jeho prací tzv. "koncepční dokument" jak jej nazval v souvislosti se Stachovým dílem ještě v 80. letech Antonín Dufek z Moravské galerie v Brně. Tato publikace Ľuba Stacha obsahuje tři samostatné fotografické projekty doplněné texty teoretiků (Vladimíra Beskida, Lucie L. Fišerové a Barbory Geržové). Jejich společným formálním prostředkem je diptych na dvoustránce a obsahem motiv slovenské krajiny coby evropského regionu, ve kterém autor žije a tvoří. První projekt zachycuje Slovensko (2000/2007) jako tajemnou a spirituální krajinu na hranici mezi západní a východní civilizací. Dva domy jednoho pána (2008/2010) je sondou do současného stavu evropské židovsko-křesťanské tradice a spirituality, která byla ničená holokaustem. A třetí cyklus O domech (2000/2010) nám hravým způsobem poodhaluje "kvalitu" či "nekvalitu" budov určených v té samé Mé krajině převážně k bydlení.

Ing. František Malota byl ve 30. a 40. letech minulého století jedním z ředitelů firmy Baťa. Ve firmě se vypracoval tvrdou prací a stal se jedním z jejích pilířů. V knize je popsaný nejen jeho osud, ale také způsoby, jak firma Baťa mistrně za zády gestapa poškozovala německé hospodářské a finanční zájmy. Ing. František Malota se podílel nejen na těchto operacích, ale osobně organizoval také peněžní a materiální pomoc Slovenskému národnímu povstání a partyzánům na Zlínsku. Po válce ho nemilosrdně šikanovali paradoxně právě lidé, kteří během okupace pracovali pro gestapo a poté ve službách komunistické strany obsadili vedoucí pozice ve firmě Baťa. Zášť nových mocipánů vůči tomuto pracovitému a čestnému baťovci šla tak daleko, že byl v 50. letech uvězněn, krutě vyšetřován a odsouzen ve vykonstruovaném procesu k nuceným pracím na Jáchymovsku. Přesto zůstal optimistou a nezlomeným člověkem. V jeho příběhu se na pozadí tehdejších událostí prolínají osudy dalších zlínských osobností, různých soudružských figurek a bezzásadových darebáků, kteří tehdy ve Zlíně žili. JUDr. Jaroslav Pospíšil (1941), pochází z Jankovic u Holešova. Vedle svého dlouholetého povolání právníka se zabývá také literaturou faktu. Je členem Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu. Regionální tematiku zpracoval v knihách Svatý Hostýn (1990 - spolu s Z. Fišerem), Svatý Hostýn a jeho kraj v pověstech (1993), Svatý Hostýn v historii a povídkách (1994), Toulky dávnou historií podhostýnského kraje (1997 - spolu se Z. Fišerem a J. Motalem), Tichá noc (1997 - spolu s J.A.Rychlíkem a J. Motalem), Prusinovice v minulosti a současnosti (1999 - spolu s J. Motalem), a mnohé další, své rodné obci Jankovicím věnoval práci V objetí vzpomínek (2010) a Dějiny Jankovic (2011, spolu s V. Březinou). Jeho hlavní doménou je však problematika druhého a třetího odboje, které se věnuje v knihách: Radista skupiny Clay Eva vzpomíná (1991 - spolu s Č. Šikolou), Nesmiřitelní - Hory Hostýnské (1992), Nešli stejnou cestou - osudy parašutistů a konfidentů gestapa (1992 - spolu s Č. Šikolou a Č. Podzemným), Sluha dvou pánů (1999 - spolu s F. Hanzlíkem a J. Pospíšilem), Soumrak demokracie (2000 - spolu s F. Hanzlíkem), Alexej Čepička - šedá eminence rudého režimu (2009 - spolu s J. Pernesem a A. Lukášem). Za knihy Hyeny (1996), Hyeny v akci (2004) a Alexej Čepička - šedá eminence rudého režimu (2009) obdržel mezinárodní cenu za literaturu faktu E.E. Kische. Spolupracoval také s Českou televizí na četných dokumentech, m.j. Major Antonín Bartoš, Vizovická Mata Hari, Neznámí hrdinové - Čestmír Šikola.

Ing. František Malota byl ve 30. a 40. letech minulého století jedním z ředitelů firmy Baťa. Ve firmě se vypracoval tvrdou prací a stal se jedním z jejích pilířů. V knize je popsaný nejen jeho osud, ale také způsoby, jak firma Baťa mistrně za zády gestapa poškozovala německé hospodářské a finanční zájmy. Ing. František Malota se podílel nejen na těchto operacích, ale osobně organizoval také peněžní a materiální pomoc Slovenskému národnímu povstání a partyzánům na Zlínsku. Po válce ho nemilosrdně šikanovali paradoxně právě lidé, kteří během okupace pracovali pro gestapo a poté ve službách komunistické strany obsadili vedoucí pozice ve firmě Baťa. Zášť nových mocipánů vůči tomuto pracovitému a čestnému baťovci šla tak daleko, že byl v 50. letech uvězněn, krutě vyšetřován a odsouzen ve vykonstruovaném procesu k nuceným pracím na Jáchymovsku. Přesto zůstal optimistou a nezlomeným člověkem. V jeho příběhu se na pozadí tehdejších událostí prolínají osudy dalších zlínských osobností, různých soudružských figurek a bezzásadových darebáků, kteří tehdy ve Zlíně žili. JUDr. Jaroslav Pospíšil (1941), pochází z Jankovic u Holešova. Vedle svého dlouholetého povolání právníka se zabývá také literaturou faktu. Je členem Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu. Regionální tematiku zpracoval v knihách Svatý Hostýn (1990 - spolu s Z. Fišerem), Svatý Hostýn a jeho kraj v pověstech (1993), Svatý Hostýn v historii a povídkách (1994), Toulky dávnou historií podhostýnského kraje (1997 - spolu se Z. Fišerem a J. Motalem), Tichá noc (1997 - spolu s J.A.Rychlíkem a J. Motalem), Prusinovice v minulosti a současnosti (1999 - spolu s J. Motalem), a mnohé další, své rodné obci Jankovicím věnoval práci V objetí vzpomínek (2010) a Dějiny Jankovic (2011, spolu s V. Březinou). Jeho hlavní doménou je však problematika druhého a třetího odboje, které se věnuje v knihách: Radista skupiny Clay Eva vzpomíná (1991 - spolu s Č. Šikolou), Nesmiřitelní - Hory Hostýnské (1992), Nešli stejnou cestou - osudy parašutistů a konfidentů gestapa (1992 - spolu s Č. Šikolou a Č. Podzemným), Sluha dvou pánů (1999 - spolu s F. Hanzlíkem a J. Pospíšilem), Soumrak demokracie (2000 - spolu s F. Hanzlíkem), Alexej Čepička - šedá eminence rudého režimu (2009 - spolu s J. Pernesem a A. Lukášem). Za knihy Hyeny (1996), Hyeny v akci (2004) a Alexej Čepička - šedá eminence rudého režimu (2009) obdržel mezinárodní cenu za literaturu faktu E.E. Kische. Spolupracoval také s Českou televizí na četných dokumentech, m.j. Major Antonín Bartoš, Vizovická Mata Hari, Neznámí hrdinové - Čestmír Šikola.

Igelitkové pivo je obraz jedné bolestné stránky současného Finska, ale dá se říct, že i současné západní civilizace. Román zachycuje čtyřiadvacet hodin ze života mladých nezaměstnaných ztroskotanců, Maršála, Blafyho a Henninena, kteří nemají sebemenší ambice někde pracovat, poflakují se kolem pochybných pivních a buřtových stánků nebo v parku, odnikud nikam, žijí ze dne na den, z podpor, z vratných lahví. Dělají si navzájem naschvály, ale v okamžiku ohrožení dokážou stát při sobě. Místy vzdáleně připomínají postavičky z Kaurismäkiho filmů. Jejich život je uzavřen do helsinské, někdejší dělnické čtvrti Kallio, která nám v mnohém může připomínat pražský Žižkov, odkud vlastně ani nemají žádnou touhu se někam dostat.

Igelitkové pivo je obraz jedné bolestné stránky současného Finska, ale dá se říct, že i současné západní civilizace. Román zachycuje čtyřiadvacet hodin ze života mladých nezaměstnaných ztroskotanců, Maršála, Blafyho a Henninena, kteří nemají sebemenší ambice někde pracovat, poflakují se kolem pochybných pivních a buřtových stánků nebo v parku, odnikud nikam, žijí ze dne na den, z podpor, z vratných lahví. Dělají si navzájem naschvály, ale v okamžiku ohrožení dokážou stát při sobě. Místy vzdáleně připomínají postavičky z Kaurismäkiho filmů. Jejich život je uzavřen do helsinské, někdejší dělnické čtvrti Kallio, která nám v mnohém může připomínat pražský Žižkov, odkud vlastně ani nemají žádnou touhu se někam dostat.

Román Křišťálový čas (1990) je první z velkých děl slovinského prozaika Lojze Kovačiče (1928-2004), které vychází v českém překladu. Jedním z typických rysů tohoto románu i většiny jeho dalších děl je autobiografičnost a také introspektivní a místy a ž svědecký charakter výpovědi, která se ale prolíná také se vzpomínkami nebo sny. Postupně v něm autor jako jednotlivé slupky cibule odkrývá svůj pohled na svět okolo sebe od věcí povrchních a všedních jako jeho nemoc či pracovní záležitosti, přes věci důležité společensky jako historické události poválečného Slovinska nebo literatura a umění, po to nejpodstatnější, jeho vlastní vnitřní já, které se důsledným a místy až krutým způsobem vypořádává s dobrem i zlem v sobě.

Do domu mrtvého kněze se nastěhuje neznámá žena s dlouhými nečesanými vlasy a začne pálit jeho nábytek. Farmář zadluží rodinný statek a jede si na taneční zábavu hledat ženu. Spisovatelka hledá inspiraci v samotě krásného ostrova, ale vyruší ji zneklidňující žádost hlasu s cizím přízvukem. Druhá sbírka povídek Claire Keeganové nabízí uhrančivé příběhy z irského venkova, kde současnost splývá s minulostí a skutečnost s legendou, kde i v moderním světě vládnou temné mystické síly, kterým se člověk může vzepřít jen na vlastní nebezpečí. Mistrně zpracované příběhy se autorce podařilo úspěšně sladit do jedné knihy. Spojením lyričnosti a snové logiky s tvrdou realitou Irska, zápasícího s vlastní minulostí, vytváří Keeganová nový svět, který zkoumá svým nekompromisním pohledem. Ostré vnímání místa a suchý humor, přesnost a krása vyjádření, dokonalá stavba a nečekaná rozuzlení, to vše kombinuje v pravou hostinu čtenářských lahůdek.

Lvovský autor Jurij Vynnyčuk napsal v 70. a v 80. letech mnoho povídek, které nepodepsané schovával před KGB u přátel. Patřil mezi zakázané autory a domovní prohlídky u něj byly běžné. Texty však tajná policie přesto zabavila při šťárách u jeho známých a dle informací KGB měla vypátrat autora a za protisovětskou činnost ho soudit. KGB se opravdu podařilo zjistit, kdo byl autorem (zřejmě literární analýzou!), ale k perzekuci Vynnyčuka již nedošlo, neboť na Ukrajinu dorazila perestrojka a úsilí KGB bylo směrováno jinam. Jak autor uvádí, domníval se až do roku 2007, že jsou tyto texty nadobro ztraceny. Do nakladatelství Piramida, které výhradně vydává Vynnyčukovy knihy, se však v půli roku 2007 dostavil bývalý příslušník KGB s tím, že nakladateli prodá velice zajímavý "úlovek" a předložil Vynnyčukovy zabavené texty. Nakladatel je od něj koupil a autor k nim doplnil ještě několik dalších, které sice napsal na začátku 90. let, ale do sbírky neodmyslitelně patří. Texty jsou velice různorodé; nalezneme téměř surrealistické snové obrazy, představy a sny, těžce ironickou řadu vyprávění o klasikovi ukrajinské sovětské literatury Kornijčukovi, vzpomínky z dětství a odkazy na historické postavy, parodie na sovětskou realitu, až mrazivě metaforickou novelu o Stalinovi a jeho revoluční rodině nebo satirické prózy zesměšňující haličský nacioanlismus či první ukrajinské svobodné volby. Vynynčukovy texty jsou proslavené černým humorem, často blízkým českému švejkovství, k jehož odkazu se autor hrdě hlásí.

Začal podzim. V jedné bankovní pobočce v centru Osla dostává vedoucí pětadvacet vteřin na to, aby otevřel bankomat, vybral z něj peníze a naházel je do připravené kabely. Limit o šest vteřin překročí. Bankovní lupič ukáže do bezpečnostní kamery šest prstů, zastřelí jednu ze zaměstnankyň a beze stopy se vytratí. Případ dostává na starost Harry Hole, jeden z nejlepších kriminalistů osloské policie, ale zároveň velmi svérázný chlapík, osamělý vlk s neuspořádaným osobním životem a alkoholik, kterému dělá problémy podvolit se jakékoli autoritě. Při vyšetřování mu sekunduje velmi zdatná policejní posila Beáta Lonnová, dcera známého zastřeleného kriminalisty, která zaujala místo Harryho zavražděné kolegyně Ellen Gjeltenové. Krátce po zahájení vyšetřování je ve svém bytě nalezena Harryho dávná láska Anna Bethsenová. Vše nasvědčuje tomu, že spáchala sebevraždu v ten večer, kdy u ní byl Harry na večeři. Téměř vše. Jenže Harry má naprosté "okno" a z návštěvy si nic nepamatuje. Co se vlastně v Annině bytě odehrálo? Když vyšetřování uvízne na mrtvém bodě, rozhodne se Harry využít pomoci Raskola, původem rumunského Roma, Annina příbuzného a legendárního bankovního lupiče, který se sám přihlásil policii a nechal se uvěznit. I z vězení však dokáže tahat za potřebné nitky. Harry uzavře s Raskolem dohodu: Raskol mu pomůže najít bankovního lupiče a Harry oplátkou za to odhalí Annina vraha. Kolotoč událostí se rozbíhá. A to podzim teprve začal...

Uznávaný biochemik Nick Lane skládá s využitím těch nejnovějších vědeckých poznatků ohromující mozaiku historie života. Jak vznikl život? Odkud se vzala DNA? Jak se vyvinulo oko? Co je to vědomí? Proč umíráme? V posledních několika desetiletích došlo k převratným novým objevům, které nám umožnily nahlédnout životu pod pokličku. Dnes už máme technologie i dostatečné zdroje k porovnávání celých genových sekvencí, zkoumání atomické struktury bílkovin, zobrazování přemýšlejících neuronů a dokonce i k podrobnému studiu geochemie hornin, s jehož pomocí odhalujeme i změny, kterými v minulosti prošlo složení vzduchu. Tyto objevy pomohly objasnit otázku vývoje života mnohem přesněji a podrobněji než kdykoli předtím. Lane s pomocí této pokladnice nového vědeckého poznání mistrně rekonstruuje dějiny života a popisuje deset největších vynálezů evoluce zvolených podle jejich dopadu na žijící svět, významu pro dnešní organismy a konečně i pro jejich symboličnost. Kdo by si pomyslel, že vývoj očí začal u na světlo citlivých míst na řasách, která sloužila k regulaci fotosyntézy? Nebo že se stavební bloky DNA samovolně zformovaly v hydrotermálních průduších? Lane vysvětluje, jak každý z velkých vynálezů evoluce - od DNA po sex, od teplokrevnosti k vědomí a konečně i ke smrti - znamenal zásadní změnu pro život a často i pro samotnou planetu. Výsledkem je fantastická, snadno srozumitelná analýza důvtipnosti přírody a zásadní dílo pro každého, kdo někdy pochyboval o vědecké podloženosti evoluce nebo přemýšlel, odkud jsme se tu vlastně vzali.

Příběhy o průběhu a následích kolonizace a komunistické zvůle na vesnici očima pamětníků. Četl jsem ty příběhy jedním dechem. Mnohokrát jsem se přitom ptal (sám sebe), co spojuje Josefa Holcmana spisovatele s Josefem Holcmanem soudcem. Je to maličkost: touha po nemožném. Po spravedlnosti. Jestliže u soudu se udělují některé tresty jako pokání s podmínkou, v příbězích, které napsal, lidé takovou možnost neměli. Neřku-li, že se něčím provinili. Jeho nejnovější knížka je nekonečný příběh lidské paměti, kterou nelze promlčet. Té, která zaznamenává - ať už ve vzpomínkách nebo dokumentech - drsnou skutečnost padesátých let, ale i tu dnešní, která si pamatovat nechce a raději fabuluje nové lži. Nové výmluvy na starou a staré výmluvy na novou dobu. Jako divadelní dramaturg si nejvíce cením her, v nichž se v soukolí dějin ocitne obyčejný člověk, který se odmítá přizpůsobit. Proto je mi tak blízké to,co žije a píše Josef Holcman.

Tragikomický román Ostuda ostudná je studie dokonale průměrného života, který se dokonale otřásl v základech. Pětatřicetiletá Rosa Lane má zdánlivě všechno - atraktivní práci, uspokojivý vztah, spoustu přátel a lásku své rodiny. Po smrti své matky se však jednoho dne zamyslí, jestli se její život ubírá tím správným směrem. Kdyby do konce života měla žít stejně jako doposud, chtěla by dál žít, nebo na místě umřít? Volí společenský exil a vydává se na tragikomickou cestu, která jí má pomoci najít odpověď na otázku Proč žít? Román mapuje pád úspěšné, moderní ženy do izolace a osamění.