Knihovna Václava Havla strana 2 z 3

Kniha receptů spjatých s Václavem Havlem ať už v roli spokojeného strávníka či po všech stránkách svébytného kuchaře. Václav Havel byl dramatik, esejista, disident, vězeň svědomí a prezident Československa a České republiky, jedna z velkých postav českých, evropských a světových dějin 20. století. Takto o něm hovoří encyklopedie, odborné studie a učební osnovy. Málokde se ale uvádí, že Havel byl také po celý život nadšeným, hloubavým, tvůrčím a ve společnosti oblíbeným kuchařem. Přestože v této oblasti nedosáhl stejně významných výsledků jako v jiných, čas strávený v kuchyni dotvářel jeho život, obohacoval život jeho nejbližších a pomáhal vytvářet pevná pouta, spojující podobně smýšlející přátele v nelehkých dobách normalizace. Také z tohoto důvodu mu věnujeme tuto malou kuchařskou připomínku. Nechceme stavět Havlovi kuchařský pomník, ani ho dávat za příklad zdravého stravování, ale prostě jen potěšit ty, kterým seznámení s touto méně známou částí jeho života udělá radost.

Výbor rozhovorů s Václavem Havlem s novináři z celého světa z let 1964 a 1989. Z úvodního slova Anny Freimanové: Je zajímavé, že téměř všechny rozpravy plynou v poklidné, přátelské atmosféře (výjimkou je hektický rok 1989) a že v nich zcela chybí konfrontační tón. Tazatel se většinou neprosazuje, otázky jsou přímé, jasné, spojené s aktuálním děním i s Havlovým osobním životem a uměleckou tvorbou. Pokud není třeba myslet na konspiraci, Václav Havel odpovídá také tak otevřeně a spontánně. Nebojí se osobní roviny, ale udržuje si patřičný odstup. Novináři vnímají přirozenou Havlovu autoritu a respektují ho, nedochází k žádným pokusům o investigativní sondy nebo odhalení. Zajímavé je i to, že Václav Havel v tomto období vůbec nepřemýšlel o image, o tom, jak má na novináře, potažmo čtenáře zapůsobit, soustředil se především na precizní formulaci obsahu interview. Tázaný byl sice vždy vstřícný, slušný a novináře respektoval, ale většinou měl situaci pevně v rukou on, a co chtěl, to si řekl. Velmi často lze i v novinových rozhovorech vysledovat myšlení nahlas, pro Václava Havla typické, jímž trvale hledá smysl života a vlastní existence i pravdu. Nikdy nemlží. Malé středoevropské Československo se v centru pozornosti světových médií objevuje jen výjimečně. Zájem o to, co se děje na hranicích východní Evropy, nebyl a není samozřejmostí. Václav Havel svou tvorbou a svým vzdorem proti diktatuře dokázal tento zájem vzbudit a na svou zemi, v níž totalitní režim šlapal po lidských právech a svobodách, hlasitě upozornit. Svět byl (a stále je) plný daleko zajímavějších historických vírů a událostí, a proto každá zmínka o Československu hrála v cestě za demokracií důležitou roli. Václavu Havlovi musíme poděkovat.

Paměti Václava Marii Havla (1897 - 1979), otce prezidenta Václava Havla, je možné číst mnoha způsoby. Jako autoportrét osobnosti, jejíž pronikavý podnikatelský duch se zcela přirozeně snoubil se společenskou odpovědností. Jako kroniku jedné z nejvýznamnějších pražských rodin počátku 20. století, či jako monumentální fresku počátku moderních českých dějin. Byl to totiž právě Václav M. Havel, kdo stál u celé řady klíčových studentských a občanských aktivit první republiky (například YMCA), kdo dobudoval Palác Lucerna, založil novou pražskou čtvrť Barrandov Kniha vychází vůbec poprvé v původní, autorem zamýšlené podobě a obsahuje více než 300 dobových snímků a archivních dokumentů, z nichž většina doposud nebyla publikována.

Společný svazek Knihovny Václava Havla a Národního filmového archivu vůbec poprvé mapuje snad nejméně známou tvář jedné z klíčových postav české filmové „nové vlny“ 60. let minulého století: Představuje Pavla Juráčka jako publicistu – jako autora, který se nezabývá jen svým světem (jak by leckterého čtenáře jeho Deníku mohlo napadnout), ale kterému jde také o stav společnosti, o její kulturní a myšlenkovou úroveň. Reprezentativní výbor z dohledaných textů sleduje jeho cestu od článků zveřejňovaných ve venkovských, městských a studentských novinách (50. léta), přes úvahy a komentáře publikované ve významných kulturních časopisech (60. léta) až po názory a postoje obsažené v rozhovorech, poskytnutých při nejrůznějších příležitostech v 60. – 70. letech. Řada textů zde vychází vůbec poprvé, velká část dříve otištěných prací se tu objevuje v podobě převzaté z nedávno objevených rukopisů a autorských strojopisů.

Pozoruhodný a pravdivý život nejvýznamnějšího filmového producenta období první republiky a protektorátu. Vybudoval barrandovské ateliéry a v jeho společnosti Lucernafilm vznikly filmy jako Kristian, Noční motýl nebo Babička. Slavný strýc exprezidenta Havla byl po válce zatracen, podobně jako jeho nejlepší přítelkyně Lída Baarová a Adina Mandlová. Kniha vychází z dosud nepublikovaných informací z rodinného archivu Havlových, německého Bundesarchivu, dokumentů StB a vzpomínek pamětníků. Obsahuje též unikátní fotografie a úryvky z návštěvních knih producentovy barrandovské vily a sídla Havlov. Ivan Havel v předmluvě knihu charakterizoval těmito slovy: "Vznikla kniha, která je současně dokumentem, historickou monografí a strhujícím životopisným románem. Říkám-li román, nemíním tím fkce: z toho mála, u čeho byl, mohu potvrdit věcnou pravdivost výkladu a nemám problém tuto jistotu rozšířit na vše ostatní. Dokumentární spolehlivost je ohromná věc, ale to, co na nás z knihy dýchne je věc závažnější. Dozvídáme se něco o kvalitách i záludnostech české a možná obecně lidské povahy, a to v dobách dobrých i zlých. Dozvídáme se o umění podnikatelském, které si dnes často pleteme s šikovností šejdířů. Dozvídáme se o rozdílu mezi pravou důvěrou a ošidnou důvěřivostí. Dozvídáme se o iluzích nadšenců a kličkách prospěchářů…"

Fotografická mozaika momentek ze života Václava Havla... Havel, jak ho nikdy neuvidíte, ale jak si ho po prohlédnutí téhle knížky dokážete představit. — Havel v bazénu, vychutnávající trochu fyzické relaxace před dalším dnem nekonečných setkání, jednání a problémů. — Havel nad šachovnicí při marném hledání tahu, který by protivníka zaskočil, pobavil, ale neurazil. — Havel v koutku s cigaretou, dopřávaje si okamžik samoty rozjímání a usebrání. — Havel s vařečkou při dokončování svého guláše, který by vstoupil do dějin kuchařského umění, kdyby dokázal odolat věčnému pokušení ještě ho na poslední chvíli přikrášlit nějakou originální ingrediencí...

O existenci útržkovitých deníkových záznamů, přibližujících nejbolestivější setkání Václava Havla s represivními složkami komunistické moci, neměl dlouho nikdo ponětí. Sám Václav Havel se o nich nikde nezmiňoval a ani v rozhovorech s nejbližšími se ke své vězeňské zkušenosti příliš nevracel. K jejich objevení došlo až před necelými dvěma lety, kdy David Dušek začal pořádat pozůstalost svého dědečka Zdeňka Urbánka – překladatele, esejisty a celoživotního rádce a přítele Václava Havla. V jedné z krabic s písemnostmi nalezl diář s poznámkami, jejichž rukopis se nápadně podobal písmu Václava Havla. Svou domněnku se rozhodl zkonzultovat s Annou Freimanovou, která byla s Václavem Havlem v úzkém kontaktu již od 80. let, a fantastický objev byl na světě: nezpochybnitelně autentická výpověď obviněného ve vyšetřovací vazbě. Krátce nato Dušek oslovil další tři blízké spolupracovníky Václava Havla – filozofa Martina Palouše, kanadského překladatele Paula Wilsona a diplomata a psychologa Michaela Žantovského – s prosbou o napsání esejů, které by Havlovy zápisky, nezřídka zkratkovité, pomohly rozkrýt a ozřejmit. Právě takto vznikl koncept knihy Václav Havel: Zápisky obviněného. “Diář z jednoho z nejdramatičtějších období v Havlově životě přispívá k lepšímu chápání cíleného útoku moci na nekonformního spisovatele, jeho tehdejšího duševního rozpoložení, jeho myšlenkového i společenského okruhu a mučivého dilematu, před nějž byl postaven,” řekl spoluautor knihy, Havlův životopisec a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský.

Sborník sestavený z klíčových esejů Václava Havla (Dopis Gustávu Husákovi, Moc bezmocných, Děkovná řeč za Cenu Erasma Rotterdamského, Příběh a totalita, Slovo o slovu). Úvodní slova Martina Palouše a Daniela Kroupy přibližují kulturně-historické souvislosti, ve kterých texty vznikaly. Kniha je doplněna fotografiemi, životopisem Václava Havla a výběrovými bibliografiemi jeho děl a je zaměřena na mladé čtenáře.

Kniha Postava k podpírání vychází v Knihovně Václava Havla jako 4. svazek edice Dílo Pavla Juráčka. Obsahuje všechny známé a dostupné verze této mrazivé grotesky o půjčovně koček a bezbřehé moci úřednického aparátu, a nabízí tak čtenáři jedinečnou možnost jít v Juráčkových stopách. Být u toho, když přejmenovává hlavní postavu z Jana Hlasivce na (Jana) Kiliána, posléze na Jana Herolda a nakonec na bezpříznakového „člověka“, a sledovat, jak s každým dalším textem naplňuje svůj záměr, formulovaný již v synopsi: „Drobné scénky, z nichž je Postava složena, mohou být jakkoliv zpřeházeny, vypuštěny a doplněny jinými, neboť nejde o ně samotné... Každá ta scénka má funkci slova, a proto bude důležité hledat v dalších verzích synonyma těch ,slov‘ tak dlouho, až ty scénky složí větu nebo příběh co nejpřesněji.“ „V Husově ulici na Starém Městě sedí na slunci domovnice a čte a on jde kolem ní a přejde na druhou stranu do stínu, má ruce v kapse a nic nevidí, přestože ostatní chodci zdvíhají hlavy nebo se otáčejí s očima upřenýma na jedno místo. Ale nakonec se i on podívá tím směrem, zůstane stát a zaraženě civí vzhůru na jednu firemní tabuli, na níž je napsáno PŮJČOVNA KOČEK. Co je to za blbost, Půjčovna koček, prokristapána, co to je zase za blbost? Člověk se toulá městem a najednou narazí na nesmysl, na který lze sáhnout! A tak si sáhne na rám výkladní skříně, kouká na fotografie koček, přečte si jméno odpovědného vedoucího, podívá se váhavě dovnitř, pak se dotkne kliky, proč ne, co se může stát, zmáčkne kliku a vstoupí…“

Pavel Juráček napsal Situaci vlka na motivy povídky Jacka Londona Neočekávané. Nikoli jako její pietní adaptaci. Základní osnovu příběhu z časů „zlaté horečky“ na přelomu 19. a 20. století víceméně převzal, avšak jednání hlavních postav – výrazně nevystupující z žánru klasických zlatokopeckých vyprávění – nikoli. Až barvotiskově předvídatelnou touhu po bohatství nahradil syrovou sondou do nitra lidských instinktů. Na půdorysu malého společenství, vydaného všanc nedozírné krajině dalekého severu a jejímu neúprosnému přírodnímu řádu, vytvořil mimořádně působivé, existenciální drama. Komorní, ve všech ohledech úsporné, a zároveň velkolepé, „širokoúhlé“. Situace vlka vychází u příležitosti nedožitých 80. narozenin Pavla Juráčka (2. srpna 1935).

Romové na území dnešní České republiky se prostřednictvím psaného slova vyjadřují zhruba od konce 60. let 20. století. Počátky jejich písemnictví byly motivované snahou prokázat svou rovnocennost s okolní společností a charakterizovala je obrozenská témata formující společnou paměť a vědomí romské pospolitosti. V dnešní zralejší fázi už se autoři začínají věnovat látce obecnější, s jakou se mohou identifi kovat nejen romští čtenáři. Sbírka prozaických textů Ireny Eliášové, Jany Hejkrlíkové, Ivety Kokyové a Evy Danišové ztělesňuje tento nový trend a současně je ve dvou ohledech výjimečná. Především v ní promlouvají pouze Romky, které jsou vůči své komunitě výrazně kritičtější než jejich protějšky a refl ektují pro muže neobvyklá témata, jako je mateřství, partnerství a erotika, byť stále pojímaná prudérně a žánrově. Leitmotivem většiny textů je nerovnoprávné postavení žen v patriarchální romské společnosti. Svým řazením navíc texty vytvářejí unikátní historickou i tematickou perspektivu. Novela Ireny Eliášové je situována do slovenské romské osady v 50. letech; autobiografi cké vyprávění Jany Hejkrlíkové se odehrává v 60. letech v západních Čechách v soudržné komunitě romských přistěhovalců ze Slovenska; střepy rodinného života v povídkovém cyklu Ivety Kokyové ze 70. let už vypovídají o traumatu vykořeněnosti a novela Evy Danišové, svou datací zcela současná, už nemá žádné přiznané romské hrdiny a dotýká se univerzálního tématu stárnutí a osamění žen. Tvorbu Ireny Eliášové a Ivety Kokyové přinášíme v dvojjazyčném česko-romském provedení. Úměrně k tomu, jak romština coby primární komunikační kód mezi českými Romy ustupuje, narůstá její prestiž v tomto literárním poli. Obě autorky se k ní přiklonily pod vlivem starších autorů, kteří romské literatuře odvážně klestili cestu.

Příležitostný portrét Václava Havla je sborníkem recenzí, rozhovorů a esejů předních českých publicistů, odborníků, politiků a přátel Václava Havla. Svazek je sestaven z textů, které byly napsány u příležitosti jeho 75. narozenin a následného skonu v roce 2011. Editorka Anna Freimanová knihu tematicky utřídila do šesti kapitol (např. mezi lidmi, na Hradě, u divadla, v politice…). Nad životem a dílem spisovatele a prezidenta a nad jeho významem pro naši společnost se autoři zamýšlejí ve různě laděných statích, jak je k psaní inspirovala aktuální příležitost – jsou zde humorné i nostalgicky laděné vzpomínky přátel a spolupracovníků, zamyšlení odborníků, eseje či analýzy některých Havlových počinů a také celého jeho života. Druhou, méně nápadnou linii knihy tvoří fotografický doprovod. Snímky ze soukromých archivů i díla předních fotografů ukazují Václava Havla v pestré společnosti autorů článků v různých dobách, situacích a prostředích.

Pozoruhodný život nejvýznamnějšího filmového producenta období první republiky a protektorátu. Vybudoval barrandovské ateliéry a v jeho společnosti Lucernafilm vznikly filmy jako Kristian, Noční motýl nebo Babička. Slavný strýc exprezidenta Havla byl po válce zatracen, podobně jako jeho nejlepší přítelkyně Lída Baarová a Adina Mandlová. Kniha vychází z dosud nepublikovaných informací z rodinného archivu Havlových, německého Bundesarchivu, dokumentů StB a vzpomínek pamětníků. Obsahuje též unikátní fotografie a úryvky z návštěvních knih producentovy barrandovské vily a sídla Havlov. Ivan Havel v předmluvě knihu charakterizoval těmito slovy: "Vznikla kniha, která je současně dokumentem, historickou monografí a strhujícím životopisným románem. Říkám-li román, nemíním tím fkce: z toho mála, u čeho byl, mohu potvrdit věcnou pravdivost výkladu a nemám problém tuto jistotu rozšířit na vše ostatní. Dokumentární spolehlivost je ohromná věc, ale to, co na nás z knihy dýchne je věc závažnější. Dozvídáme se něco o kvalitách i záludnostech české a možná obecně lidské povahy, a to v dobách dobrých i zlých. Dozvídáme se o umění podnikatelském, které si dnes často pleteme s šikovností šejdířů. Dozvídáme se o rozdílu mezi pravou důvěrou a ošidnou důvěřivostí. Dozvídáme se o iluzích nadšenců a kličkách prospěchářů…"

"Knihu Martina Putny Václav Havel. Duchovní portrét v rámu české kultury považuji za mimořádně významnou práci o mimořádně důležité osobnosti českých dějin. Toto není běžný životopis, faktický popis událostí. Putna rozprostírá před čtenářem svůj kultivovaný výklad smyslu kulturního prostředí, z něhož vzešel a v němž žil Václav Havel. Píše zasvěceně jako přímý účastník, avšak zároveň s nadhledem historika nabízí výklad toho, co popisuje. Svoji práci opírá o mimořádně pečlivé studium dostupných zdrojů. K tomu píše elegantně a po výtce čtivě. Tato kniha představuje podle mého soudu zcela stěžejní počin v dosud většinou povrchním a často tendenčním myšlení o Václavu Havlovi. Nastavuje mu novou a vysokou laťku." Erazim Kohák

Kolektivní monografie pětice renomovaných historiků, reflektující krystalizaci politicko-kulturního klimatu české společnosti po roce 1989. Autoři zkoumali formování české politické kultury a politicko-kulturních identit po roce 1989 - a zjistili, že polistopadovou politiku neštěpí v první řadě různé ideologie, nýbrž že je "rozdělena minulostí". Mnohovrstevnatá role, již v české politice hrála a dodnes hraje reflexe minulosti (a to nejenom té komunistické), je také námětem této publikace. Hledán í a vytváření politických tradic a tím i obrazů minulosti totiž nebylo arbitrární ani náhodné. Někdy tkvělo hluboko v předcházejícím vývoji dané politické skupiny, někdy v tom, kdo s kým seděl v kanceláři nebo ve vězení, jindy vyplývalo z pragmatiky politického boje. Minulost vytvořila pevné vazby - a na nich k minulosti budovali svou identitu všichni významní aktéři dobové české politiky.

Je obecně známo, že děd Václava Havla Vácslav Havel (1861-1921) byl podnikatelem ve stavebnictví a podporovatelem české kultury. Je však téměř neznámo, že ke sklonku života postoupil o krok blíže k roli tvůrce: Stal se sám autorem knihy, pojednávající velmi svérázným způsobem témata na pomezí náboženství, vědy a filosofie. Až doposud však zůstala tato autorsko-myslitelská extenze jeho osobnosti utajena. Dílo totiž vydal pod pseudonymem. Vácslav Havel byl na jedné straně podporovatelem české teosofie - Česká společnost teosofická získala své sídlo v nově postavené Lucerně -, a na druhé straně pěstitelem praktického spiritismu. Ke spiritismu se přímo váže ona jeho jediná autorská kniha - Kniha Života, kterou vydal roku 1920 pod hlavičkou České společnosti teosofické (v nově založené edici Projevy neznáma) a pod pseudonymem Atom. Jak celé toto "duchovědné", to jest okultně-spiritistické zaujetí Vácslava Havla a jeho okolí hodnotit? Spiritistická praxe s popsanými stolečky a mluvícími médii byla by sama o sobě snadným terčem posměchu. Avšak to, co je podstatné, nejsou konkrétní dobové praktiky komunikace s duchovním světem, nýbrž sama vůle s ním komunikovat, sama touha překročit hranice materialismu a pozitivismu směrem k "jakémusi" duchovnu - a překročit je za pomoci metod a prostředků, jež se tehdy zdály být "alternativně" vědeckými. Knihu Života, kterou "prožil a podal" Vácslav Havel, je možno bagatelizovat jakožto dobově poplatnou bizarérii - a nebo ji naopak vzít vážně, jakožto první text, psaný příslušníkem rodu Havlů a vyjadřující souhrn autorových filosoficko-náboženských názorů.